Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deptá mě rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
10.3.15 11:41
- Citovat
- Upravit
10.3.15 11:49
@Black Cat píše:
Ja jsem se zas naucila na tyhle typy otazek odpovidat otazkou: „A proc te to zajima?“ Obzvlast na tu otazku o premiich bych si docela vychutnala ten vyraz dotycneho…
Ale „proc Te to zajima“ uz prece jen vede trochu ke konfliktu 
, protivníka lze udolat odpovedmi, ale chce to vydrz. Ten clovek uz pak ani nevi, proc se vlastne pta, diskuse vyjde do ztracena a trapas (pokud to vůbec pochopí) je na jeho strane
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.15 20:38
Zakladatelka děkuje!
Ahoj holky, moc vám všem děkuju za komentáře, zkušenosti, postřehy a tipy. Hodně jste mi pomohly. Mám o čem přemýšlet 
Budu se snažit najít zlatou střední cestu
a hlavně se na to vybodnout, snad k tomu časem dospěju.
Vám všem přeju příjemnou, přející podporující rodinu a hodně pohody 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.15 20:41
Zakladatelka děkuje!
Ahoj holky, moc vám všem děkuju za zkušenosti, rady, tipy a postřehy. Hodně jste mi pomohly. Vidím, že v tom nejsem sama. Mám nad čím přemýšlet. Snad se mi podaří najít zlatou střední cestu (mezi konfliktími reakcemi a totální lhostejností) a hlavně se na to vybodnout
Vám všem přeju příjemné přející rodinné příslušníky a domácí pohodu
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.15 20:45
Zakladatelka děkuje!
Ahoj holky,
moc vám děkuju za všechny reakce, zkušenosti, postřehy, rady a tipy Hodně jste mi pomohly. Mám nad čím přemýšlet, díky za inspiraci. Vidím, že v tom nejsem sama.
Snad se mi podaří časem najít zlatou střední cestu (mezi konfliktním jednáním a totální lhostejností) a hlavně se na to vybodnu
Vám všem přeju příjemné přející rodinné příslušníky a domácí pohodu
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
11.3.15 08:17
@nakukovatelka Ale ano, souhlasím. Já tuhle větu používám, když prostě na něco odpovědět nechci a mám pocit, že do toho opravdu nikomu nic není. Spíš jsem chtěla naznačit, že někdy je prostě dobré vykolejit toho neurputného zvědavce otázkou, kterou by absolutně nečekal.
Když chci být kapku milejší, tak se i rozpovídám. Takové ty neutrální keci v kleci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.3.15 08:48
Zakladatelka děkuje!
Ahoj holky,
moc vám děkuju za všechny reakce, zkušenosti, postřehy, rady a tipy Hodně jste mi pomohly. Mám nad čím přemýšlet, díky za inspiraci. Vidím, že v tom nejsem sama.
Snad se mi podaří časem najít zlatou střední cestu (mezi konfliktním jednáním a totální lhostejností) a hlavně se na to vybodnu
Vám všem přeju příjemné přející rodinné příslušníky a domácí pohodu
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.5.15 14:36
Jana
Ahoj,
prosím, poraďte.
Jsem sama s dcerkou 2,5 roku a bydlím blízko rodičů. Koupila jsem s byt v jejich blízkosti protože mě obalamutili průpovídkami, že nám budou pomáhat.
Jenže „pomoc“ se zvrhla do neustálého komandování mým otcem. Na byt mi mi přispěli (stejnou částkou přispěli i ségře), a tak asi otec nabyl dojem, že má právo mi mluvit to života.
Kdykoli se vidíme tak mě buď komanduje, nebo jinak dává najevo svou převahu. Co věta, to komandování, nebo snaha o vyvolání konfliktu. Nechce se normálně bavit, je neustále napjatý a vztahovačný a pak začne být i zlý.
Dnes jsme byly u našich po půl roce na obědě, a při odchodu to začalo. Otec chtěl dát malé bonbon, já jsem řekla, že děkujeme ale doma jich má dost. Načež jí ho dál nutil, malá se rozbrečela (prostě úplná ignorace toho, co jsem řekla já, pro mě nepochopitelné), a na závěr začal rejpat a dodal že se mě malá bojí.
Abyste rozuměli, můj otec nás i mamku kdysi bil, a opravdu jsme se ho bály.
Takhle probíhá každá návštěva. Buď ignoruje, co já řeknu (přitom je to tak jednuduché) a nebo se mě snaží přemluvit ke změně názoru. Např. dnes jsem dopředu řekla, že přijdeme dřív, aby si malou naši mohli užít. A domů půjdeme po obědě, aby se malá vyspala doma-5minut cesty. I když to otec věděl, přišel až na oběd. A když jsem nás začala oblékat, začal přemlouvat malou, ať spí u nich. Neustoupila jsem Něco jsem řekla dopředu a navíc i našich malá neusne.
Bojuji s odříznutí kontaktu, ale mamku odříznout nechci. Chtěla jsem aby otec třeba jednou týdně viděl malou, tak jsem tam s ní na hodinu chodila, ale i toto začíná být neúnosné.
Omlouvám se za román.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.5.15 15:37
Jana
To jsem ještě já.
V poslední době to je tak, že přijdu s malou k našim (1× týdně), a otec mi ani neodpoví na pozdrav. Zdravím ho ze slušnosti a jeho chování mi přijde už přes čáru Co věta, to slovní útok. Prostě se neumí normálně bavit.
Ohledně malé. Pondělky odpoledne učím a rodiče vždy ty 2 hodiny hlídali. Brala jsem to i tak, že si malou užijí. No ale před dvěma týdny přišla mamka s tím (je to z tátovy hlavy), že má hlídat tatínek malé (nežije s námi). Takže jsem to brala tak, že už hlídat nechtějí. Malou hlídá tedy její tatínek a nebo si ji nechávám u sebe.
Ovšem rodiče jsou uraženi, protože náhradní „termín“ nedávám. Beru to tak, že když nechtěli malou hlídat, když je potřeba, nevím, proč by ji měli „hlídat“ v případě nepotřeby jestli mi rozumíte.
Mamka malou vídá častěji, chodím tam tak 2× týdně, když táta není doma, a nebo ji vozím 1× týdně nakoupit.
Už jsem z toho zoufalá, ale aby malou táta nevídal vůbec, mi přijde přes čáru a hlavně nechci, aby mi to malá jednou nevyčtla.
Hlavně bydlíme blízko sebe (stejný panelák, ale jiný vchod), takže zamezit kontaktu by nebylo moudré.
Ještě dodatek - můj táta k nám nechodí, byl tu párkrát, a když mě začal komandovat ve vlastním bytě, mimochodem byl i ožralý, tak jsem mu slušně ukázala dveře, on se urazil, a řekl, že už sem nevzkročí.
Prostě mu vadí, že se u nás musel chovat slušně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.15 08:59
Pro anonymní Janu
S otcem to nemáš lehké. Zažila jsem si podobné situace s mámou (u ní teda nebyl alkohol).
Vím, že tyhle situace člověka rozhodí, rozčílí a vysávají energii. Z tvé strany je snaha to dobře vyřešit, ale druhá strana o žádnou shodu nestojí, chce jen za každou cenu konflikt. Když jsem si uvědomila, že žádné převratné změny nedosáhnu, tak se mi hrozně ulevilo. Dokázala jsem se nad to povznést a už mi ty řeči tolik nezasáhly.
Trochu jsem tehdy omezila kontakt, když jsme se viděly a máma začala tu svou (téma se vždycky našlo), tak jsem se v klidu sbalila a odešla. Popravdě, ani mi pak nevadilo, že se tolik nevidíme, protože ten klid byl úžasný.
Ještě mě zaujalo jak píšeš o tom, že malá by ti jednou vyčetla nestýkání se s otcem/dědou. Sama jsem zažila jak moje babička (otcova matka) stále ryla do mojí mámy. Babička byla složitá povaha navíc asi nemocná, měla to těžké, ale pokaždé když se obě setkaly, tak bylo hodně dusno. Můžu říct, že jsem kvůli tomu jako dítě babičku neměla moc ráda. Cítila jsem, že mámě nějak ubližuje (máma byla chudák proti ní pořád v obraně). Každopádně tím chci říct, že dítě může správně vycítit a pochopit situaci a že stýkání se s osobou vyvolávající konflikty mu také není příjemné a ku prospěchu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.15 13:42
Jana
@Anonymní píše:
Pro anonymní JanuS otcem to nemáš lehké. Zažila jsem si podobné situace s mámou (u ní teda nebyl alkohol).
Vím, že tyhle situace člověka rozhodí, rozčílí a vysávají energii. Z tvé strany je snaha to dobře vyřešit, ale druhá strana o žádnou shodu nestojí, chce jen za každou cenu konflikt. Když jsem si uvědomila, že žádné převratné změny nedosáhnu, tak se mi hrozně ulevilo. Dokázala jsem se nad to povznést a už mi ty řeči tolik nezasáhly.
Trochu jsem tehdy omezila kontakt, když jsme se viděly a máma začala tu svou (téma se vždycky našlo), tak jsem se v klidu sbalila a odešla. Popravdě, ani mi pak nevadilo, že se tolik nevidíme, protože ten klid byl úžasný.
Ještě mě zaujalo jak píšeš o tom, že malá by ti jednou vyčetla nestýkání se s otcem/dědou. Sama jsem zažila jak moje babička (otcova matka) stále ryla do mojí mámy. Babička byla složitá povaha navíc asi nemocná, měla to těžké, ale pokaždé když se obě setkaly, tak bylo hodně dusno. Můžu říct, že jsem kvůli tomu jako dítě babičku neměla moc ráda. Cítila jsem, že mámě nějak ubližuje (máma byla chudák proti ní pořád v obraně). Každopádně tím chci říct, že dítě může správně vycítit a pochopit situaci a že stýkání se s osobou vyvolávající konflikty mu také není příjemné a ku prospěchu.
Ahoj,
moc děkuji za reakci.
Jenže jak to vyřešit? Bydlím od našich 5 minut. Jednou až bude malá větší, bude dědu (mého otce) potkávat venku třeba až si půjde hrát před bytovku..A co kdyby jí řekl, že jsem zakazovala styk mezi ním a malou?
Už mi tím, že to malé jednou řekne, hrozí teď, protože malou nevidí podle svých představ dost často. Vídá ji tak 1× týdně na hodinu až dvě (dělám to ze slušnosti, aby mi nemohl vyčíst, že ji nevidí) zdá se mu to málo.
Jenže kdykoli navrhnu společnou aktivitu (až jde s námi na hřiště, nebo nějaká jiná akce), tak vždy odmítne. Chce být s malou prostě jen sám. Což zase logicky odmítám já, nevidím pro to důvod.
Včera jsem se s tátou u našich potkala tak max na hodinu.Bylo to nesmírně vysilující, a hlavně ten závěr. Ke konci už se vůbec neovládal a rejpal víc a víc. I během obouvání bot.
S otcem se nejde normálně bavit. Jen ryje. Momentálně jsem ve fázi, kdy se mu nejsem schopná podívat do očí. Je mi odporný, tím jak je zlý. Tedy od tvrdí, že zlá jsem já.
Jana
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.15 14:23
Jana
Asi před dvěma měsíci se stala taková událost.
Od přestěhování se (prosince) se otec ke mně choval hůř a hůř, rýpal, měl tendence mě shazovat. Zatím jsem odolávala, ale do smíchu mi nebylo, zvlášť když si toho začali všímat už i další lidé-třeba ségra.
No a před těmi dvěma měsíci jsem šla s malou do města, bylo tepleji, tak neměla čepičku, a potkaly jsme tátu. Začal mluvit na malou- Je zima, kdepak máš čepičku?
A takovým tím tónem. Já jsem mu odpověděla ( i když se ptal malé), A kde máš čepičku ty dědo?
On na to: Ty jsi pitomá.
V tu chvíli už jsem se neudržela a řekla jsem mu: Pitomej jsi akorát tak ty.
No a od té doby mě ignoruje. Na pozdrav mi neodpoví, když přijdu s malou, všímá si jen malé a do mě sem tam rýpne. Ale normální věty se od něj nedočkám. Je hluboce uražen, co jsem si to dovolila Přitom kdybych měla napsat, co všechno mi řekl, a jaké nadávky, bylo by to na román.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.15 17:33
Tedy máš to těžké. Otec vyhrožuje, ryje a uráží se. No nevím jestli bych se dokázala snažit tolik jako ty.
Otec se nezmění, zkus se tím netrápit a postavit se tomu. Někdo nedá dopustit na asertivní metody, někdo při podobné situaci vypíná příjem/sluch a do rozhovoru se vrací až když je o čem mluvit (to jsem někdy dělala já).
Jinak nevím proč, ale když mi někdo z rodiny trval na hlídání s podmínkou, že jedině on sám s dítětem (rodiče pryč), jinak nic, tak to jsem řekla hned ne. Zdálo se mi to dost zvláštní.
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
25.5.15 17:35
@Anonymní píše:
Asi před dvěma měsíci se stala taková událost.
Od přestěhování se (prosince) se otec ke mně choval hůř a hůř, rýpal, měl tendence mě shazovat. Zatím jsem odolávala, ale do smíchu mi nebylo, zvlášť když si toho začali všímat už i další lidé-třeba ségra.No a před těmi dvěma měsíci jsem šla s malou do města, bylo tepleji, tak neměla čepičku, a potkaly jsme tátu. Začal mluvit na malou- Je zima, kdepak máš čepičku?
No a od té doby mě ignoruje. Na pozdrav mi neodpoví, když přijdu s malou, všímá si jen malé a do mě sem tam rýpne. Ale normální věty se od něj nedočkám. Je hluboce uražen, co jsem si to dovolila Přitom kdybych měla napsat, co všechno mi řekl, a jaké nadávky, bylo by to na román.
A takovým tím tónem. Já jsem mu odpověděla ( i když se ptal malé), A kde máš čepičku ty dědo?
On na to: Ty jsi pitomá.
V tu chvíli už jsem se neudržela a řekla jsem mu: Pitomej jsi akorát tak ty.
Musíš tam chodit? Jinak tedy bavíte se na úrovni a to oba. 
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
25.5.15 17:37
@Anonymní píše:
Ahoj,moc děkuji za reakci.
Jenže jak to vyřešit? Bydlím od našich 5 minut. Jednou až bude malá větší, bude dědu (mého otce) potkávat venku třeba až si půjde hrát před bytovku..A co kdyby jí řekl, že jsem zakazovala styk mezi ním a malou?
Už mi tím, že to malé jednou řekne, hrozí teď, protože malou nevidí podle svých představ dost často. Vídá ji tak 1× týdně na hodinu až dvě (dělám to ze slušnosti, aby mi nemohl vyčíst, že ji nevidí) zdá se mu to málo.
Jenže kdykoli navrhnu společnou aktivitu (až jde s námi na hřiště, nebo nějaká jiná akce), tak vždy odmítne.Chce být s malou prostě jen sám. Což zase logicky odmítám já, nevidím pro to důvod.
Včera jsem se s tátou u našich potkala tak max na hodinu.Bylo to nesmírně vysilující, a hlavně ten závěr. Ke konci už se vůbec neovládal a rejpal víc a víc. I během obouvání bot.
S otcem se nejde normálně bavit. Jen ryje. Momentálně jsem ve fázi, kdy se mu nejsem schopná podívat do očí. Je mi odporný, tím jak je zlý. Tedy od tvrdí, že zlá jsem já.
Jana
Je úchyl?
Edit: Tvůj otec chlastá a bil vás? Nevím, jestli jsem nespletla dvě anonymky, ale dítě bych mu samotnému nedala i kdyby byl na světě sám.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
To se mi libi