Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Shaari90 Mám tři děti. Věk 2.5 roku, 6 let a 7 let (téměř osm). Ty starší klidně nechám doma půl hodinky, toho nejstaršího i hodinu - ale - pustím pohádku, dám svačinu, zajistím prostředí. Na noc bych si to nikdy netroufla. Občas je na dobu nutnou nechávám hlídat tu nejmladší - když potřebuju pro jednoho z nich skočit na kroužek nebo do instituce (škola, školka, liduška). Máme vše kousek, maximálně deset minut cesty a žijeme v baráku s obrovskou zahradou, od čehož se to odvíjí - děti jsou zvyklé pobíhat po zahradě, zatímco já vařím nebo něco dělám a jen je chodím kontrolovat. Stejně tak, když jdu ven věšet prádlo, tak je taky vždy neberu s sebou (od určitého věku samozřejmě). Na zahradě samotná (a ani pod dozorem starších dětí) neběhá jen ta nejmladší. Stejně tak ji nenechávám samotnou doma, když jdu do školky, obchodu apod. Ale už ji klidně nechám chvíli doma u pohádky, když jdu vynést koš nebo když na mě zvoní pošťačka). Postupně se je snažím osamostatňovat všechny, ale v baráku, kde je to daleko i na záchod to prostě ani nijak nejde. Ono už to vyjde na stejno, jestli jdu jen na záchod a nebo vynést smetí před barák, to už je rozdíl maximálně minuty. Takže je jasné, že člověk, který bydlí v bytě v paneláku, kde dveřma v obýváku vidí na dítě ve vaně, stejně tak vsedě na záchodě vidí na dítě do obýváku/pokojíku tohle bude brát jinak. Tam to osamostatňování asi bude probíhat pomaleji a světšími obavami. Jinak starší děti mají k dispozici telefon, ze kterého jsem je naučila mi zavolat a i přijmout hovor.
Mám dcerku, za měsíc jí bude 6 let. Včera jsem potřebovala zajít pro něco na poštu, venku bylo hnusně, tak jsem čistě teoreticky zvažovala, jestli bych jí eventuálně nechala tu cca půlhodinu doma samotnou, nebo ne, přičemž jsem došla k tomu, že je už „velká“ a že bysme to takhle postupně mohli začít zkoušet, přičemž bych byla určitě fest nervózní, co se tu půlhodinu doma děje, ale asi bych to teda už riskla (nakonec chtěla jít se mnou a bylo vyřešeno). Tak asi tak za mě ![]()
Školu máme u baráku a počítám, že jí budeme vodit hodně dlouho - chodím přímo kolem školy na autobus, ráno to stíháme, tak nevidim důvod, proč nevodit (samozřejmě ne tak, aby byla ještě nevim v kolika jediná „trapná“, co jí rodiče nepustěj na krok samotnou). Jsem zvědavá, kdy se odhodláme k tomu, abysme jí nechali chodit samotnou domů - teď si to neumim vůbec představit, ale já prostě nevim, jaká bude za 2, 3 roky, jestli mi pak už přijde dost velká a rozumná, ty děti se strašně rychle mění ![]()
@Shaari90 od 5 let býval starší sám doma vždy cca 1 - 1,5 hod. co týden, teď (věk 6 a 9) mají za sebou první noc, resp. část noci - do cca 3 hod. ráno, osamotě a zcela v pohodě. Pod kontrolou telefonu s instrukcemi pro krizovou situaci a vše zvládli zcela v klidu, těší se na další. Dítě je samostatné s neuvěřitelným pudem sebezáchovy a jen potřebuje důvěru dospělého, že z toho má osypky rodič je problém rodiče, nikoliv dítěte. Neustálý dohled na dětmi je pro ně „medvědí služba“ a jednou se to vrátí zpět…
@JayLee píše:
mam kamarádku co ma 9ti letou a ma dva brasky 5 let a ona je s nima sama doma když ona ma nocni a uplne v pohode takze to bude indovidualni
No jo, ale představ si to..Chudák holka, Vždyť to je neuvěřitelná zodpovědnost. Sama je ještě dítě a už aby měla takové starosti.
Já taky měla na starosti mladší ségru, ráno jsem ji vodila do školky a odpoledne vyzvedla, když jsem šla ze školy, ale ne každý den a navíc to bylo kousíček od domu a stejně jsem měla šílený strach, aby se jí něco nestalo..
@Shaari90 tak na noc nevím, od kolika, ale nyní určitě ne (6 a 4 roky). Starší nechám třeba na půl hodiny doma samotnou, když byla doma na atb a já potřebovala pro něco skočit do obchodu, ale třeba pro syna do školky jezdí se mnou, nenechám ji doma na hodinu. Jedu autem a zůstává před školkou v autě, ke konci nemoci už klidně jde se mnou do šatny. Syna (mladší) bych nenechala doma samotného vůbec, když potřebuji i na chvíli odběhnout (třeba pro dceru do školky) jedu autem a sedí v autě.
Edit: ale vždy dcera ví, kde jsem. Nikdy to není o tom, že zmizím aniž by to věděla a věděla co má udělat a kdy přijdu.
Příspěvek upraven 05.01.17 v 11:04
@Shaari90 píše:
Ahoj, holkyTohle je pro mě spíš teoretická diskuse, protože mám zatím miminko, ale spíš výhledově se zajímám o to: od jakého věku byste děti nechali spát doma samotné? Jde třeba o to, že spousta firem má vícesměnné provozy, kde člověk musí pracovat i v noci. Včera ve zprávách se třeba řešilo, že matka nechala 6 leté a 8 leté dítě v noci samotné. Přijdou vám takové děti hodně malé na to, aby byly samy doma? I když je fakt, že je divné, že ty děcka nevěděly, kde je mamka
Jako dítě pod 6 let bych určitě doma samotné nenechala v noci. Taky záleží, jak je které dítě vyspělé, rozumné a samostatné, ale fakt vám přijde jako zanedbání péče, když jsou 2 děti z 1. stupně doma samy? Asi je lepší si najít práci, kde se směny vycházejí tak, že děti nespí samy doma, ale někdy v práci třeba tlačí na to, aby člověk vzal jiné směny, že tam někdo chybí. A zaměstnavatele často nezajímá, že má člověk děcka
A každý nemá babičku poblíž
Říkali jste třeba sousedům, aby vám šli děti zkontrolovat, když jste museli být v noci mimo domov? A další dotaz: do jakého věku děti doprovázíte do školy a ze školy? Mně třeba mamka doprovázela asi první měsíc v 1. třídě a pak jsem chodila sama. Měla jsem to do školy 10 minut pěšky. Jako vím, že je jiná doba. A taky je rozdíl, když někdo bydlí na vesnici nebo třeba v Praze… jen mě zajímal Váš názor
Díky za odpovědi.
Ano, vnímám to jako zanedbání péče. Ta děcka mi přijdou ještě hodně malá a nechat je takhle o samotě mi přijde dost přes čáru.
Já svoje děti takhle bez dozoru ještě dlouho nenechám. A je mi úplně u zadku, co si myslí okolí - jestli to někomu připadne směšné nebo moc ustrašené.
Ohledně doprovázení dětí do školy: bydlím v malé vesnici, děti dojíždějí. Zastávka stojí u problémové ubytovny - tedy u ubytovny, kde žijí problémoví obyvatelé. Chodím s nimi a stojím tam, dokud neodjedou. Z ubytovny se vyřítí na poslední chvíli partička děcek, která dělá u zastávky bordel a každý se jich celkem bojí.
Já bych asi měla taky, ale nějak mi nejde dát jim najevo svůj strach. Občas je musím srovnat, aby nepředbíhali ostatní, kteří stojí ve frontě.
Jeden potomek má 10, druhý 7. Ale můžu si to naštěstí dovolit, zaměstnavatel mi umožnil pružnou prac. dobu, dokud to budu potřebovat, chtít. Je mu to jedno - je skvělý a ví, že díky takovému ústupku ve měn získal velmi dobrého zaměstnance, který mu to vrací tím, že nechodím na paragrafy, nemocenské atd.
@krtek93 Když měl syn 6 let, nechávala jsem ho v pohodě doma půl hoďky samotného. ALE u něj vím, že nebude vymýšlet ptákoviny, teď už je mu 7 a nechala bych ho klidně i hodinu. Je samostatný, má už své klíče, pití si udělá, řekla bych, že je šikovný a zodpovědný.
Moje dcera má skoro 7 a samotnou doma ji nechávám jen přes den. Většinou tak hodinu. Ale pořídili jsme ale kvůli tomu další mobil, aby mohla kdykoli zavolat. Teď mě pořád přemlouvá, aby mohla sama chodit ven. Školu máme na dohled od baráku v rámci vnitrobloku, hřiště přímo pod oknama. Párkrát už jsem ji pustila na hřiště, ale jen s kamarádkou. Do školy už bych ji samotnou taky pustila, ale manžel je zásadně proti, tak ji vodím.
A jiank teda k dotazu. V noci bych ji samotnou nenechala, ani večer. Ona by teda stejně sama doma nebyla.
Možná tak od 12? Uvidíme, co bude.
Mám dvě děti na SŠ a ještě jsem je nikdy nenechala přes noc doma samotné. Max. na část večera, kdy jsme s manželem pryč a samozřejmě na nás mají telefon a v případě potřeby jsme v dojezdové vzdálenosti. Nějak netuším proč bych je nechávala v noci doma samotné, prostě ještě nebyl důvod. Do práce chodíme přes den ![]()
Edit - vlastně jednou jsme je nechali sami doma (ples s přespáním), to jim bylo tak 11 a 13?
Příspěvek upraven 05.01.17 v 11:11
Já jsem srábotka a nebyla bych sama doma přes noc ani teď a to je mi přes 40
. No, asi bych teda byla, ale hrozně bych se bála. Kluky jsem doma přes noc nechala, až když s tím neměli vůbec žádný problém a věděla jsem, že to zvládnou v pohodě, tzn. nějakých 16 let. Rozdíl je také, když je dítě samo a když jsou děti dvě. Já byla vždycky opatrnější. Když jsem byla malá, utopil se můj malý bratranec, když ho jeho babička hlídala. Ten strach, že se něco může stát, si nosím v sobě stále.
@elen-ka píše:
@Shaari90 tak na noc nevím, od kolika, ale nyní určitě ne (6 a 4 roky). Starší nechám třeba na půl hodiny doma samotnou, když byla doma na atb a já potřebovala pro něco skočit do obchodu, ale třeba pro syna do školky jezdí se mnou, nenechám ji doma na hodinu. Jedu autem a zůstává před školkou v autě, ke konci nemoci už klidně jde se mnou do šatny. Syna (mladší) bych nenechala doma samotného vůbec, když potřebuji i na chvíli odběhnout (třeba pro dceru do školky) jedu autem a sedí v autě.Edit: ale vždy dcera ví, kde jsem. Nikdy to není o tom, že zmizím aniž by to věděla a věděla co má udělat a kdy přijdu.
Příspěvek upraven 05.01.17 v 11:04
Jo, to je přesně ono..Já když jsem malého nechávala poprvé samotného doma, cca 15 minut, tak jsem mu doma nechala erární mobil, uměl s ním zacházet. Ale já byla tak nervózní, že jsem mu pořád volala a když jsem přišla domů, tak mi řekl, ať mu pořád nevolám, že kdyby se něco stalo, tak zavolá sám ![]()
@JayLee píše:Úplně v pohodě
mam kamarádku co ma 9ti letou a ma dva brasky 5 let a ona je s nima sama doma když ona ma nocni a uplne v pohode takze to bude indovidualni
@Paoloska píše:
Já jsem srábotka a nebyla bych sama doma přes noc ani teď a to je mi přes 40. No, asi bych teda byla, ale hrozně bych se bála. Kluky jsem doma přes noc nechala, až když s tím neměli vůbec žádný problém a věděla jsem, že to zvládnou v pohodě, tzn. nějakých 16 let. Rozdíl je také, když je dítě samo a když jsou děti dvě. Já byla vždycky opatrnější. Když jsem byla malá, utopil se můj malý bratranec, když ho jeho babička hlídala. Ten strach, že se něco může stát, si nosím v sobě stále.
No právě. Já jsem teď chtěla napsat, že je strašný rozdíl, když je to dítě samo a je mu třeba 9 let než když má ještě na starosti mladšího sourozence, dejme tomu 5 let.
To už potom ten chudák starší, je na nervy a bojí se, aby se nic nestalo.
Vím to z vlastní zkušenosti, mám o 4 roky mladší ségru, kterou jsem občas měla na starosti, jenže ona byla hrozná potvora, zlobila a vymýšlela hovadiny a já jen trnula, aby si nic neudělala nebo
@Paoloska píše:
Já jsem srábotka a nebyla bych sama doma přes noc ani teď a to je mi přes 40. No, asi bych teda byla, ale hrozně bych se bála. Kluky jsem doma přes noc nechala, až když s tím neměli vůbec žádný problém a věděla jsem, že to zvládnou v pohodě, tzn. nějakých 16 let. Rozdíl je také, když je dítě samo a když jsou děti dvě. Já byla vždycky opatrnější. Když jsem byla malá, utopil se můj malý bratranec, když ho jeho babička hlídala. Ten strach, že se něco může stát, si nosím v sobě stále.
No právě. Já jsem teď chtěla napsat, že je strašný rozdíl, když je to dítě samo a je mu třeba 9 let než když má ještě na starosti mladšího sourozence, dejme tomu 5 let.
To už potom ten chudák starší, je na nervy a bojí se, aby se nic nestalo.
Vím to z vlastní zkušenosti, mám o 4 roky mladší ségru, kterou jsem občas měla na starosti, jenže ona byla hrozná potvora, zlobila a vymýšlela hovadiny a já jen trnula, aby si nic neudělala nebo se něco nestalo..