Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kluci jsou ještě malí (5 a 2), ale starší je tele, a když je vzhůru, tak ani odpadky nejdu vynést. V noci bych je samotné nenechala ještě dlouho, na prvním stupni je to pro mě rozhodně zanedbání péče. Ale kamarádka nechávala v noci klidně tehdy čtyřletého a s chlapem šli na pivo (10 minut cesty). ![]()
Já byla na noc sama poprvé až na gymplu, když mamka změnila práci a začala dělat i noční.
Vůbec si nepamatuju, kdy jsem byla poprvé v noci doma sama
Pamatuju jednou přes den, bylo mi tušim 11 nebo 12, dostala jsem hnusnou angínu, horečku, jen jsem spala, a naši jeden den museli oba na prababičky pohřeb. To mě nechali samotnou tušim jen dopoledne (tak 2-3 hodiny), jeden z nich hned po obřadu pádil domů. Myslim, že mamka z toho měla tehdy hodně blbej pocit. Pak si pamatuju, že byli poprvé sami na dovolený, když už jsem byla na střední - tak 16 mi mohlo být? Přes den jsem to v pohodě zvládala, na noc myslim jezdila babička, ale mám pocit, že po prvních pár nocích jsme se domluvily, že to není nutný. Taky mě v tý době poprvé pustili samotnou s kamarádama někam na dva, tři dny k někomu na chatu. Poprvé jsme byli oficiálně u prarodičů jednoho z nich (starali jsme se o sebe sami - ale v baráku jsme sami nebyli), podruhé, to nám bylo mezi 16 a 17, jsme trávili sami v pár lidech Silvestra někde na Šumavě na chalupě jedný spolužačky, přišlo mi to tak akorát (a naši se tvářili nad věcí, neb si uvědomovali, že už holt nejsem úplný dítě, ale teď chápu, jak jim asi muselo bejt). Sranda je, že tehdy, v těch 15 a víc, mi to připadalo normální, že je tak akorát čas se trochu „odtrhnout“ od rodičů (a asi i objektivně je), dneska jako máma téměř školačky mám předem osypky z toho, až tohle přijde, a zpětně mi vidim, že rodiče museli mít hodně tolerance a důvery a pevnejch nervů a jsem jim za to vděčná. A vůbec si nejsem jistá, že to jednou taky tak zvládnu ![]()
@JayLee píše:
hele ja to vim ja bych to neudelala osobne ani omylem ale ona se rozvedla a deti ji nemá kdo hlidat nome je te holcicky docela lito všechno je jen na ni a ty kluci jsou joo zlobivy takze
proste to tam ma a nemá jinou moznost a vic se o otm s nikym nebavi no
To je hrozné, blbá situace, ale já bych tak riskovat nedokázala. To je vyložený hazard. Snažila bych se sehnat jinou práci.
A jak často jsou takhle samy doma? Měla bys jí domluvit, když je to kamarádka. Taky se může stát, že ji někdo udá a bude mít ještě oplétačky se sociálkou.
A co otec dětí? Ten by nemohl děti hlídat?
@Taky jedna píše:
Mám dvě děti na SŠ a ještě jsem je nikdy nenechala přes noc doma samotné. Max. na část večera, kdy jsme s manželem pryč a samozřejmě na nás mají telefon a v případě potřeby jsme v dojezdové vzdálenosti. Nějak netuším proč bych je nechávala v noci doma samotné, prostě ještě nebyl důvod. Do práce chodíme přes den![]()
Edit - vlastně jednou jsme je nechali sami doma (ples s přespáním), to jim bylo tak 11 a 13?
Já tedy nevím, ale na střední se v dnešní době chodí cca od patnácti let (myšleno, když je povinná devítiletá docházka). Za nás se v té době chodilo v noci na diskotéky, normálně dva kiláky pěšky do vedlejší vsi. V tomhle věku bych dítě už klidně samotné část noci nechala, pokud by mi na to přišlo dostatečně zralé (vzhledem k tomu, jak jsou samostatní dnes, tak věřím tomu, že v té době už tohoto budou schopni s jemnou kontrolou úplně v pohodě).
Příspěvek upraven 05.01.17 v 11:25
Já bych klidně nechala, kdyby na to rozumově měli, ale rozhodně by věděli kde budu, určitě bych neodešla aniž bych jim to řekla.
@Silwinka87 píše:
@krtek93 Když měl syn 6 let, nechávala jsem ho v pohodě doma půl hoďky samotného. ALE u něj vím, že nebude vymýšlet ptákoviny, teď už je mu 7 a nechala bych ho klidně i hodinu. Je samostatný, má už své klíče, pití si udělá, řekla bych, že je šikovný a zodpovědný.
Naše je samostatná až moc - jakože se obslouží sama a tak. A právě proto bych se trochu bála, co jí napadne - aby si nechtěla třeba jít vařit čaj a tak. Ale asi ne, asi by zůstala sedět u pohádky nebo u nějakýho hraní. Budem to muset začít nějak postupně zkoušet, sama cítím, že je čas vložit v ní nějakou tu důvěru, abych z ní zas nedělala mimimo. Klíče teda nemá a ještě dlouho mít asi nebude - zámek nám jde otevírat dost ztuha, takže to ještě jako jednu z mála věcí nedá.
@Amys píše:
Já tedy nevím, ale na střední se v dnešní době chodí cca od patnácti let (myšleno, když je povinná devítiletá docházka). Za nás se v té době chodilo v noci na diskotéky, normálně dva kiláky pěšky do vedlejší vsi. V tomhle věku bych dítě už klidně samotné část noci nechala, pokud by mi na to přišlo dostatečně zralé (vzhledem k tomu, jak jsou samostatní dnes, tak věřím tomu, že v té době už tohoto budou schopni s jemnou kontrolou úplně v pohodě).Příspěvek upraven 05.01.17 v 11:25
@krtek93 píše:
Naše je samostatná až moc - jakože se obslouží sama a tak. A právě proto bych se trochu bála, co jí napadne - aby si nechtěla třeba jít vařit čaj a tak. Ale asi ne, asi by zůstala sedět u pohádky nebo u nějakýho hraní. Budem to muset začít nějak postupně zkoušet, sama cítím, že je čas vložit v ní nějakou tu důvěru, abych z ní zas nedělala mimimo. Klíče teda nemá a ještě dlouho mít asi nebude - zámek nám jde otevírat dost ztuha, takže to ještě jako jednu z mála věcí nedá.
Já měla taky strach, ale musela jsem ho překonat. Malého jsme učili odemykat brzo, asi po pátém roku, ale teď máme bezpečnostní zámek, se kterým sem tam bojuju i já, ale zvládá to. Samozřejmě je poučený a jsou pravidla. Ví, že nesmí zapínat konvici a tak..Jen s dozorem, ale to by ho asi nenapadlo, na to je zase pohodlný.
On si radši pustím film, pohádku nebo tak. ![]()
Jo, a mamka mi líčila, jak když jsem byla malá, v předškolním věku, párkrát odběhla brzo ráno třeba před Vánocema nakoupit. Ale zaprvé věděla, že se budim pozdějc a že nejspíš do tý doby bude dávno doma, zadruhé mi předem všechno vysvětlila, že kdybych se náhodou ráno vzbudila a nikdo nebyl doma, ať nepanikařim, že za chviličku přijde. Já si neumim představit, že bych od spícího dítěte odešla (ať přes den, nebo v noci) a nic mu neřekla - ta představa, že se vzbudí a netuší, co se děje, brečí, hledá mě… nic moc ![]()
@Taky jedna Budeš muset, abys mohla děti nechat doma samotné!!!
Tak co třeba nějaký třídní sraz zakončený diskotékou pro starší a pokročilé
![]()
@Amys Co na zábavy, my v tomhle věku (jeden nejstarší měl 17) byli na týden na puťáku a měli jsme s sebou i výrazně mladší děti. A šlo to, v dnešní době by snad někdo zavolal sociálku…
@Amys píše:
@Taky jedna Budeš muset, abys mohla děti nechat doma samotné!!!Tak co třeba nějaký třídní sraz zakončený diskotékou pro starší a pokročilé
![]()
No to by furt ještě doma zůstal manžel
Ale nebráním se srazům, ne ne
![]()
@Silwinka87 píše:
Já měla taky strach, ale musela jsem ho překonat. Malého jsme učili odemykat brzo, asi po pátém roku, ale teď máme bezpečnostní zámek, se kterým sem tam bojuju i já, ale zvládá to. Samozřejmě je poučený a jsou pravidla. Ví, že nesmí zapínat konvici a tak..Jen s dozorem, ale to by ho asi nenapadlo, na to je zase pohodlný.
On si radši pustím film, pohádku nebo tak.
A to je právě to, s čím bojuju - když vysvětlim, riskuju, že just bude chtít vyzkoušet, co by jí samotnou ani nenapadlo. Ona je takovej rarach ![]()
@j.a.n.i1 píše:
@Amys Co na zábavy, my v tomhle věku (jeden nejstarší měl 17) byli na týden na puťáku a měli jsme s sebou i výrazně mladší děti. A šlo to, v dnešní době by snad někdo zavolal sociálku…
Přesně tak… na puťáku jsou „pečení vaření“ a většinou ani nevím kde. Vlastně skoro nikdy nevím kde ![]()
Otazka znela, zda (odkdy) nechat v noci samotne. Za me, tak 13+. V noci se muze stat cokoliv - pozar, nemoc, praskla voda v koupelne atd. S cim si mladsi dite proste neporadi. Takze mladsi dite v noci proste nenechat nikdy samotne. Zivot si musim usporadat tak, abych se o deti postarala.