Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Taky jedna píše:
No to by furt ještě doma zůstal manžel![]()
Ale nebráním se srazům, ne ne
![]()
Tak holt budete muset s manželem na ples
![]()
@Amys píše:
Tak holt budete muset s manželem na ples![]()
Nejlepší plesy z celého širokého okolí bývají v kulturáku 150 metrů od našeho domu ![]()
@j.a.n.i1 píše:
@Amys Co na zábavy, my v tomhle věku (jeden nejstarší měl 17) byli na týden na puťáku a měli jsme s sebou i výrazně mladší děti. A šlo to, v dnešní době by snad někdo zavolal sociálku…
Když tak nad tím uvažuju, tak my vlastně od 13 nebo 14 jezdili na víkendové vandry s přírodovědným kroužkem, který vedli dva gympláci
A byli tam i mladší děti. Dneska by je za to asi zavřeli.
Ale je fakt, že v šesti a osmi letech bych ještě přes noc samotné nenechala. U té matky ovšem jako největší chybu vidím to, že děti alespoň neupozornila ![]()
@Taky jedna píše:
Nejlepší plesy z celého širokého okolí bývají v kulturáku 150 metrů od našeho domu
No, tak to tedy máte fakt blbý
![]()
Anonymní z osobních důvodů.
Mamka mi umřela v 5-ti letech, mám sestru starší o 5 let. Jako školkové dítě jsem byla často nemocná a paragraf byl zaplacený jen 3 dny. Když jsem byla nemocná 2 týdny, tak otec chodil na noční. Takže jsme byli samy doma v mých 5-ti letech. Pamatuji ji jen jednu situaci z té doby, kdy jsem věděla, že jsme v noci samotné doma. Spala jsem než otec odešel a ráno mi to divné nepřišlo, neboť jsme byly zvyklé.
Naše děti byly občas večer/v noci samotné doma, když jsem musela nutně na kapačku. Zvládly to, i když starší je hodně bojácný (7.5 a 10r - tehdy).
@Anonymní píše:
Máme v okolí jeden odstrašující případ, kdy dvě holčičky byly samy doma a začalo hořet. Požár nechtíc způsobila jedna ze sester, ta druhá přišla o nohy. Zvažte dobře, jestli vám ta rizika za to stojí. Jsem alergická na řeči, že je to o vyspělosti dítěte a že je to v pohodě apod. Nikdy to není v pohodě, malé děti samotné doma. A kdo si myslí, že v noci se spí a nic se nemůže stát, tak ať si dá obklad a popřemýšlí ještě jednou. Matka z TV to asi taky měla v pohodě, myslím, že se do smrti bude klepat z představy, co se mohlo její malé dcerce v noci venku všechno přihodit. A ten kdo háže sourozenci na hrb mladšího, ten riskuje doživotní psychické potíže toho staršího, pokud by se tomu mladšímu něco přihodilo. Děti nejsou chůvy. Děti jsou předně děti a mají jaksi právo na to, aby byly v bezpečí a bylo o ně postaráno.
A to je právě to, co si myslím já, protože sama jsem to několikrát zažila. Pro to starší dítě je to hrozné, ta zodpovědnost je obrovská a sama bych to po starším nikdy nechtěla..
@Anonymní píše:
Anonymní z osobních důvodů.Mamka mi umřela v 5-ti letech, mám sestru starší o 5 let. Jako školkové dítě jsem byla často nemocná a paragraf byl zaplacený jen 3 dny. Když jsem byla nemocná 2 týdny, tak otec chodil na noční. Takže jsme byli samy doma v mých 5-ti letech. Pamatuji ji jen jednu situaci z té doby, kdy jsem věděla, že jsme v noci samotné doma. Spala jsem než otec odešel a ráno mi to divné nepřišlo, neboť jsme byly zvyklé.
Naše děti byly občas večer/v noci samotné doma, když jsem musela nutně na kapačku. Zvládly to, i když starší je hodně bojácný (7.5 a 10r - tehdy).
To mě moc mrzí. Ale když by ses zeptala starší ségry, tak to určitě měla jinak. Protože to, že máš někoho na starosti a sama jsi ještě dítě, je prostě hrozný.
Ale je fakt, že já jsem byla povaha (a možná jsem i teď),že jsem se bála o tu ségru, měla jsem strach, že se něco může stát..A to jsme ještě doma mobil ani nic neměli. Maximálně sousedku..
@Shaari90 píše:
Jako je fakt, že je potřeba děcka poučit, než je člověk nechá doma samotné (sporák, elektřina - spotřebiče, apod.). A taky člověk musí mít celkem jistotu, že to dítě bude dodržovat - že to není „expert“, co zkouší všechno zakázané. Asi není fajn nechávat děti na 1. stupni doma samotné, ale zas když vidím některé samoživitelky, tak chápu, že to může být někdy složitéJá jsem si třeba v 7 letech normálně dělala čaj, vařila párky nebo krájela chleba, ale taky jsem nebyla žádné nemehlo a mamka samozřejmě u prvních pokusů byla a viděla, že to zvládám. I když některé matky by z toho tady asi šíleli, že nůž prvňákovi do ruky nepatří apod.
To mi přijde naopak super, když dítě zvládne. Pak klidně i ten nůž do ruky. Ale přesně, jak píšeš - rodič musí vědět, že to dítě už samo zvládne, že to má nacvičený pod dozorem dospělýho. Hm, představim si svojí dcerku za rok, jak si krájí chleba a vaří vodu na čaj, a jdou na mě mrákoty
Ale zaprvé jsem asi mnohem citlivější, když jde o moje dítě (pořád v ní vidim to „miminko“
), zadruhé každý dítě je jiný, a zatřetí rok je strašně dlouhá doba a všechno může být jinak - teď je to ještě takový třeštidlo, ale už jsou tam náznaky, už je zas míň třeštidlo než třeba před rokem.
@Shaari90 píše:
Jako je fakt, že je potřeba děcka poučit, než je člověk nechá doma samotné (sporák, elektřina - spotřebiče, apod.). A taky člověk musí mít celkem jistotu, že to dítě bude dodržovat - že to není „expert“, co zkouší všechno zakázané. Asi není fajn nechávat děti na 1. stupni doma samotné, ale zas když vidím některé samoživitelky, tak chápu, že to může být někdy složitéJá jsem si třeba v 7 letech normálně dělala čaj, vařila párky nebo krájela chleba, ale taky jsem nebyla žádné nemehlo a mamka samozřejmě u prvních pokusů byla a viděla, že to zvládám. I když některé matky by z toho tady asi šíleli, že nůž prvňákovi do ruky nepatří apod.
takovýho experta mám doma
@Anonymní píše:
Máme v okolí jeden odstrašující případ, kdy dvě holčičky byly samy doma a začalo hořet. Požár nechtíc způsobila jedna ze sester, ta druhá přišla o nohy. Zvažte dobře, jestli vám ta rizika za to stojí. Jsem alergická na řeči, že je to o vyspělosti dítěte a že je to v pohodě apod. Nikdy to není v pohodě, malé děti samotné doma. A kdo si myslí, že v noci se spí a nic se nemůže stát, tak ať si dá obklad a popřemýšlí ještě jednou. Matka z TV to asi taky měla v pohodě, myslím, že se do smrti bude klepat z představy, co se mohlo její malé dcerce v noci venku všechno přihodit. A ten kdo háže sourozenci na hrb mladšího, ten riskuje doživotní psychické potíže toho staršího, pokud by se tomu mladšímu něco přihodilo. Děti nejsou chůvy. Děti jsou předně děti a mají jaksi právo na to, aby byly v bezpečí a bylo o ně postaráno.
No, to je přesně ono, proč bych dítě doma přes noc nenechala. A ani to nemusí způsobit dítě samo, to může být to nejhodnější, nejvzornější, co celou noc spolehlivě prospí v posteli, může se prostě cokoliv podělat a do smrti bych si vyčítala, že jsem měla být doma ![]()
@Shaari90 píše:
Znám lidi, co dělají oba ve směnných provozech. Bohužel jsou mimořádné situace, kdy se směny přehazují, lidi jsou nemocní apod. Tak v ten moment asi hádka se šéfem no![]()
Proč hádka. Mám doma nezletilé dítě a nemohu si prohazovat noční směnu v daný termín.
Nejstaršímu bude za pár týdnů 7 a byl doma sám jen jednou asi 10-15 minut, než jsem vyzvedla mladšího ze školky. Byl tenkrát nemocný a nechtělo se mu jít se mnou. Hrál si nějakou hru na PC a byl v pohodě. Ale přes noc nebo obecně déle jak tu čtvrthodinu bych děti samotné nenechala. Člověk nikdy neví, co vymyslí, kor když je jich víc.
Bydlíme na vesnici a do školy všichni tady z okolí dojíždí školním autobusem, takže napřed jsme jezdili cca 2 týdny autem, aby věděl, kde je škola, chodili jsme i v okolí školy, schválně jsem parkovala trochu dál, aby poznal okolí. A pak jsem ho teda posadila na ten autobus. Syn vše zvládl úplně v pohodě, ale pro mě to bylo strašlivý.
Napřed jsem chtěla sednout do auta a jet za autobusem, pak volat do školy, jestli syn dorazil, no rozum zvítězil. Teď každé ráno ho vodím k autobusu i s mladším synkem, zamáváme mu, jak odjíždí a pak jdem do školky, je hned vedle zastávky. Odpoledne chodí do družiny a domů ho vozím.
Příspěvek upraven 05.01.17 v 12:07
Od rodičů jsem se stěhovala v 19 letech a do té doby jsme se ségrou NIKDY nebyly přes noc samy. Táta sice dělal na směny, ale mamka pouze na ráno, později když bylo mladší ségře zhruba 10, tak i na odpolední. Noční pouze jednou za rok když byla v práci inventura a to zas byl doma táta. Svoje děti taky nikdy samotné přes nic nenechám. Já ani nikdy na noční dělat nebudu a partner taky ne tak to řešit nemusím. Školu budeme mít asi 5 minut pěšky, když nebude moct nikdo z nás rodičů, tak bude chodit s nimi a pro ně tchyně bydlící patro pod námi. Nevím do kolika, to podle situace, ale určitě minimálně první, druhá třída. Je mi jedno co si kdo myslí, děti jsou nejvíc co máme a já si nepotřebuju pak něco vyčítat.
Nenechala bych svýho šestiletýho doma přes noc samotného. Trpí na laryngitidy a ta se téměř vždycky rozjede v noci. Vůbec si nedovedu představit, co by tak doma sám dělal.
Máme v okolí jeden odstrašující případ, kdy dvě holčičky byly samy doma a začalo hořet. Požár nechtíc způsobila jedna ze sester, ta druhá přišla o nohy. Zvažte dobře, jestli vám ta rizika za to stojí. Jsem alergická na řeči, že je to o vyspělosti dítěte a že je to v pohodě apod. Nikdy to není v pohodě, malé děti samotné doma. A kdo si myslí, že v noci se spí a nic se nemůže stát, tak ať si dá obklad a popřemýšlí ještě jednou. Matka z TV to asi taky měla v pohodě, myslím, že se do smrti bude klepat z představy, co se mohlo její malé dcerce v noci venku všechno přihodit. A ten kdo háže sourozenci na hrb mladšího, ten riskuje doživotní psychické potíže toho staršího, pokud by se tomu mladšímu něco přihodilo. Děti nejsou chůvy. Děti jsou předně děti a mají jaksi právo na to, aby byly v bezpečí a bylo o ně postaráno.