Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Děti téměř bez prarodičů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
28.11.16 18:06
Co k tomu napsat. Moje máma děti nechce a kvůli nemocem ani nemůže. Táta mi už umřel. Tchán žije v zahraničí a tchyně sice v ČR, ale pracuje a bydlí v paneláku, takže ani prázdniny u ní nepřicházejí v úvahu. Prostě to tak bereme a volna a ty prázdniny pytlíkujeme, jak se dá. Taky mě to mrzí, protože jsem sama v dětství trávila celé prázdniny u babička, ale holt co se dá dělat!
- Citovat
- Upravit
28.11.16 18:12
Nechapu, ze si uz davno nevzala decka a nejela za pribuznymi. Ja jezdila furt at s kocarem vlakem 2h nebo autem. Ty kocar davno nemas, deti chodit asi umi tak co resis?:) ikdyby nebylo misto v dome tak najit si penzionek na vikend by take nevysel na raketu. Nerikam ze kazdy vikend ale 2-3× za rok se to prezije, nebo jsem spala u kamaradek na chajde i s jejich rodici a jen tak jsme pekli burty, pres den podnikali vylety. Prespani za lahev vina. Ono staci chtit:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.16 18:13
Jéjda, taky ráda vzpomínám, jak jsme jezdili k babičce na prázdniny, s náma sestřenky, bratranci bydleli ve stejné vesnici…a moje děti to nezažijí. Bydleli jsme s prarodiči a děda s námi chodil do přírody, bruslit. Vzpomínám na ně ráda. Tchýni stačí, když občas přijedeme, vnuky k sobě nechce a své dceři nikdy nehlídala. Jako vnuky má ráda, ale spíš ji k něčemu dostrkáme. Tchán nemá absolutně žádný zájem max. napíše manželovi k narozeninám, nikdy se nestaví a to bydlí od nás 5 km. Můj otec zemřel a s mamkou bydlíme. Syn je kolikrát u ní celý den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
28.11.16 18:15
A proč za nimi nevyrazite vy? Vy stojíte o jejich zájem, tak pro to něco udělejte.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.11.16 18:16
@inkakřivák píše:
Nasázej děti do auta a vyjedte vy za nimi, no.
Ano, takto to praktikujeme celá léta. A pak jsou děti nahoře v patře, už si mají i zavírat dveře, páč se „přes jejich křik neslyšíme“. Případně když dojdou dolů, ozve se od babi nebo dědy: ať to nedělá, vem mu to apod. Tedy to znělo spíš dřív, jak byly malý. Teď jsou děti v podstatě celou návštěvu nahoře odděleně a dolů se jsou napít, najíst. Prostě mi je líto, že s nimi oni nechtějí sami o své vůli trávit čas. Nechci to nikomu nařizovat. Má to někdo podobně?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.11.16 18:19
@lucenka píše:
A proč za nimi nevyrazite vy? Vy stojíte o jejich zájem, tak pro to něco udělejte.
Však jezdíme my, to by ty děti opravdu neviděli. Prostě mi je líto, když dítě před babičkou řekne, můžu tady spát? a ona to radši zamluví, prostě nechce. Když to s ní načnu, ona se kroutí, až se vykroutí. Jak už jsem psala, nechci jim diktovat tehdy a tehdy potřebujeme hlídat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.11.16 18:20
@Anonymní píše:
Co k tomu napsat. Moje máma děti nechce a kvůli nemocem ani nemůže. Táta mi už umřel. Tchán žije v zahraničí a tchyně sice v ČR, ale pracuje a bydlí v paneláku, takže ani prázdniny u ní nepřicházejí v úvahu. Prostě to tak bereme a volna a ty prázdniny pytlíkujeme, jak se dá. Taky mě to mrzí, protože jsem sama v dětství trávila celé prázdniny u babička, ale holt co se dá dělat!
děkuji za příspěvek, ono je fajn vědět, že to tak někdo má taky, ačkoliv mě to i za tebe mrzí.
- Citovat
- Upravit
28.11.16 18:20
Ano, stačí chtít. Tady to právě vypadá, jak kdyby prarodiče o děti neměly ani zájem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.11.16 18:26
Neberte to, prosím, tak že chci na někoho házet špínu apod. Spíš jsem myslela, že se najde někdo, kdo to má podobně. Že třeba zjistím, že to tak má víc lidí, trochu to ze sebe tím psaním tady dostat…
- Citovat
- Upravit
28.11.16 18:32
Stálo by za to si s rodiči promluvit. Proč může hlídat tvoje mamka děti ségře, ale ty tvoje si nevezme ani na týden na prázdniny? Normálně bych jim řekla, že je ti to vůči vašim dětem líto, na tom přece nic není.
Já teda nevím, ale na vzdálenost bych to nesváděla. Mmám mamku i taťku 300km daleko. Blízko mám tchána, ale ten děti na noc prostě nechce, jak je sám. Ale moji rodiče si starší děti berou na prázdniny už aspoň 2 roky. Každý je má týden. Občas i na jarní prázdniny. Jinak fungujeme aspoň 1× týdně přes Skype. Kdyby byli blíž, taťka by dětem naplánoval klidně i program na víkend a věřím tomu, že by s nima šel třeba do muzea atd. Tchán vezme některé dítě tak 1× za rok do ZOO, kterou máme téměř v docházkové vzdálenosti. Je mi to taky vůči dětem líto, ale jsem ráda aspoň za ten krátký čas, který prarodiče s dětma tráví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.11.16 18:38
Také jsem trávila celé prázdniny u babičky-od mamky (byly jsme tam odloženy, neb taťka byl na nás sám). Vzpomínám na to do dneška, hlavně na dobu, kdy tam byly sestřenice a bratranec. Pak jsem tam jezdila ráda kvůli babičce, ale strašně jsem se nudila - teta se s dětmi odstěhovala.
Naše děti a rodiče z manželovy strany - ten zájem nějak vyšuměl, vidíme se cca 5× do roka půl hodiny a to bydlí kousek od nás. Tam je to o vztazích v široké rodině, manžel byl vychováván prarodiči. Nesoudím, nebyla jsem u toho, ani muž dodneška neví, co tam bylo.
Můj otec již zemřel, ale když mohl a pracoval, tak s námi jezdil na chalupu, později to šlo se zdravím dolů, tak děti s ním několik let trávili čas na gauči u TV. Věděla jsem, že i takto si získají pouto (píšu to proto, že někdo při tomhle nadává, ale stále lepší být spolu takhle než vůbec) - nelituji do dneška a co naopak, opravdu se měli rádi a děti na dědu rády vzpomínají. Jeho nová žena - jak se narodily vlastní vnoučata, dala přednost jim. Taky se kolikrát ptaly a kdy babi přijedeš a odpověď nepřišla. Vztah k ní nějaký mají, ale už to pomalu upadává…
Naši mají výhodu, že o prázdninách mohu být s nimi, tak když můžeme cestujeme po ČR, sice už jsou ve věku kdy remcají, ale zase začíná být lépe 
- Citovat
- Upravit
28.11.16 18:40
Tak treba moje mamka se sama neozve cely rok… Ani na narozeniny dcery/moje…tchan spis bere vnuky sve pritelky nez svou vlastni a jedine tchyne je super, sama se ozve pravidelne si volame a s dcerou vi jak mluvit, jsem za ni moc rada! Je mi to taky moc lito, ale snazim se delat vyrovnanou 
Ted se mamka po 2letech ozvala na natozeniny male a dost me to rozhodilo uz o to ani nestojim. Dost me cela rodina zklamala…Takze v tom sama urcite nejsi. Beru to tak, ze je dulezity, ze se mame s muzem radi, jsme stastna rodina a nenecham si to stesti kazit (i kdyz je to nekdy tezky)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.11.16 18:51
Ještě asi tak: kamarádka s nadšením odvezla děti mamce na týden na prázdniny a druhý den pro ně jela, jelikož si její máma nevěděla rady a už je nechtěla. Když to vezmu s odstupem, jí jako dítěti se také tolik nevěnovala, jak by měla.
Pak ta kamarádka zemřela a najednou vyplouvá to, že vlastně babička přála dětem k narozeninám, jen když jí to ona připomněla, babička již u vnoučat několik let u nich nebyla - stále má nějaké výmluvy proč nemůže.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nějak na mě spadl splín. Volala mi mamka, že zase nedojede, protože jí to nevyjde pracovně, a když už má volno, musí hlídat děti mojí ségře atd. Je jí to líto, o Vánocích si to vynahradíme. Kolikrát už jsem to za poslední roky slyšela. Nezlobím se na ni, chápu to, dělá v obchodě, mají tam obzvlášť teď prostě frmol. Jenže ona „se tak těšila a že si to zařídí“, to říkala ještě před týdnem. Bydlíme od sebe tři hodiny cesty, takže se vídáme vážně málo (max. jednou za 2 měsíce na víkend). S tátou se nestýkám, nestál o to, od doby, co jsem ho nekontaktovala, se neozval, už je to několik let (nepohádali jsme se, prostě „to“ vyšumělo). Naše děti si ho ani nepamatují. Manželovo rodiče jsou v důchodu, jsou od nás hodinu cesty, ale dojeli za osm let celkem 3×, když se děti narodily (mají 6 a 5 let) a pak letos v létě na otočku podívat se, jak bydlíme (stěhovali jsme se před třemi lety do domku). Tchána zajímal akorát dům a zahrada. Když děti odběhly k sousedům, ještě mě po víc jak hodině, co byly pryč, žádal, ať je tam ještě nechám, že se zatím v klidu naobědváme. Přitom u stolu bylo místo, chtěla jsem, abysme si dali nedělní oběd všichni společně. No šla jsem pro ně, tvářil se jak…
Babička má děti ráda, ale podívá se na ně ze židličky, max. jednoho čapne, snaží se ho pochovat a pak zase pustí a víc nezájem. Na prázdniny je nikdy nechtěla a to se i syn před ní ptal, jestli by tam mohl někdy spát, to babička radši změnila téma, šla namazat chlebíčky apod. Chci tím říct, že mi je prostě tohle všechno za ty děti tak líto, že nikdy nebyly u žádné babičky na prázdninách ani na víkend, nikdy je nikdo jiný než my rodiče nevzal do zoo, na procházku atd. Nejde mi o dárky, o to, že já chci mít o víkendu klid, že chceme mít s mužem čas pro sebe, jde mi o to, aby děcka měly jednou vzpomínky, jak to bylo v létě u babi a dědy super, jak si tam hrály s bratránkama, aby poznaly, že rodina nejsme jen my čtyři, ale že je nás víc. 
My se ségrou trávívaly u babiček většinu prázdnin a dodnes když se vidíme se sestřenkou a bratránkama, vesele na ta léta vzpomínáme. Přijde mi to taková škoda, ale já si prostě ten jejich zájem o vnoučata nevynutím, nikdy jsem jim (nikomu) snad neřekla nic škaredého, chovám se k ni slušně, muž říká, že mě mají jeho rodiče rádi… Ale o ty děti prostě nestojí, nebaví je to s nima, mají další vnoučata, která jim tam jezdí a asi jsou rádi, že my nediktujeme, tehdy a tehdy potřebujeme hlídat. Jak jste na tom vy? jak případně snášíte nezájem prarodičů o vnoučata? 