Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dítě je můj sen
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.1.17 21:52
@Štěpánka V. máš pěkný přístup to je fajn.. bohužel jen toto nestačí..bez materiálního zabezpečení to bohužel nejde… vydrž 3-5 let - dodělej si školu pár let se zapracuj, dozraješ, utřídíš myšlenky, našetříš… však Ti nic neuteče 
jinak já měla prvni ve 32 a ted ve 36 čekám druhe.. třetímu se nebráním ale až po 40..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 21:59
@Štěpánka V. píše:
Asi ve 24 letech bych měla mít hotovou školu což znamená že miminko dřív mít nebudu
Aby ses nedivila. 
Tyhle věci stejně moc plánovat nejdou. Kdo ví, s kým budeš ve 24, nebo jak na tom doma budete,… Obecně k tvému dotazu, je to podle mě fajn a jen dobře. Lepší chtít brzy dítě a snažit se na to v klidu připravit, než naopak otálet a pak se před 40 divit, že jsi ani nenašla chlapa pro rodinu… 
Také to doporučuji neuspěchat. Mě ta touhla chytla po nečekaném a následně ale nepovedeném těhotenství, ve dvaceti. Je to pět let a snad už se brzy dočkám. Věk je to podle mě ideální. A pořád pak bude čas na další děti, „karieru“, i všechno ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 22:02
@Lenka 6dětí píše:
Svoje první dítě jsem porodila v devatenácti, už jsem maturovala s malým. Ale kdybych se teď měla rozhodovat rozumně, asi bych počkala. zpětně vidím, že jsem si vlastně nic neužila, svobodného života. u našich to bylo na prd, nějaká svoboda
, a pak jsem se vdala a měla dítě, pak po roce druhý. Bylo i období, kdy mi bylo líto, že jsem si nemohla užívat. Samozřejmě jsem je milovala a miluju ale jednu dobu mi to došlo, že nemůžu to či ono. No a vidíte, teď bude tomuhle mojemu prvnímu dítěti za chvíli 20
Tohle se tak často říká. Užívat si. Ale co si člověk vlastně chce užívat? Sobeckost? Lenost?… Já ty roky bez rodiny prožívám tak, že mám skoro pocit, že jen ztrácím čas. Že kdybych ho trávila s dětmi, tak bude mnohem kvalitnější a bude mít větší smysl. Než být venku s kamarády a kecat o blbostech, nebo ležet celý den v posteli a koukat na videa/filmy,… Jo, je to fajn, ale myslím, že není o co stát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 22:14
@Litta Tak tobě je 25let už to bereš jinak kort jako bezdětná. Já si to užila před dítkem tak že jsem se jako náctiletá chodila ráda bavit, byla svobodná takže jsem mohla úplně v klidu ke kamarádce na kávu třeba i večer, koupit jsem si mohla pomalu co chtěla (samozřejmě v rámci možností většinou jsem ale utrácela za hadry):D později jsem jela i na dovču poprvé k moři jen s kamarádkama a byla to úžasná dovolená kterou už asi nezažiji jelikož bez dítěte bych nejela a bylo by mi to už i blbý vůči chlapovi. Takže já si to užila ale jak jsem psala na tuhle dobu jsem rodila celkem mladá skoro ve 24letech. Jinak mám kamarádku té je 27let a dítě plánuje tak za tři roky necítí se na to zatím. Život si užívá naplno, je hodně spořivá ale jen aby se někam podívala takže hodně cestuje, výlety i po Čr. Snad nikdy není o své volno doma. Umí si zkrátka život vychutnat zatím bez dětí a já jí to schvaluji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 22:16
Pred dvema dny tady byla diskuze, kdy v podstate to stejne psala kocka v 19 letech. Ted se po 4 letech k tomu zpetne vyjadrila a psala, jak ted zije. Myslim, ze by te to mohlo zajimat. Jinak bolest pri porodu je zalezitost na nekolik hodin, starost o dite po vsechn strankach je na cely zivot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kattynka000
16.1.17 22:23
@Litta píše:
Tohle se tak často říká. Užívat si. Ale co si člověk vlastně chce užívat? Sobeckost? Lenost?… Já ty roky bez rodiny prožívám tak, že mám skoro pocit, že jen ztrácím čas. Že kdybych ho trávila s dětmi, tak bude mnohem kvalitnější a bude mít větší smysl. Než být venku s kamarády a kecat o blbostech, nebo ležet celý den v posteli a koukat na videa/filmy,… Jo, je to fajn, ale myslím, že není o co stát.
Co si užívat? Holka co já bych dala za to, abych si mohla v klidu dojít na wc malá na to má detektor, je úžasná, jediná chvilka kdy začne brečet je chvíle, kdy mě se chce strašně čůrat Samozřejmě řečeno s nadsázkou, nedala bych ji za nic na světě, ale už se těším, až si ji za půl roku vezmou naší a my budem mít čas jít třeba do toho kina Každý touží po tom, co mu schází, mě třeba den proleženy na gauči u filmů, prokecanych x hodin s kamarádkou u vína, celoodpoledni manikúra, kadeřnice a masáž zní dokonale Ale chápu te, já si přišla bez malé zbytečně, nic mi nedávalo smysl 
Přeji ať se k tobě brzy dostaví taky tohle štěstí
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.1.17 22:40
Prosím o zachování anonymu, jinak smazat, budu osobní.
Také jsem toužila po dětech, už od puberty. Pak přijel princ na bílém koni a do roka a pár dní jsme stihli svatbu i dítě. Bylo mi 21/22. Druhé dítě o pár let později. Nebudu zastírat, že to bylo a je náročné. Pro mě osobně bylo druhé těhotenství náročnější, už jsem si připadala stará, objevily se i nějaké zdravotní komplikace… Jsem ráda, že jsme děti měli takto brzo, neumím si představit být těhotná po třicítce. Okolí mě nechápalo, proběhlo i to klasické „nic jste si neužili“. Jenže nás nelákalo studovat v cizích zemích či procestovat svět, netoužíme udělat kariéru. Já i manžel jsme rodinné typy. Tedy, já méně, potřebuji se realizovat i mimo rodinu, ale jen částečně, aby mi zbyl čas na děti.
Uvědomuji si, jaké jsme měli štěstí, protože, ač oba studenti (z toho jen muž pracující student), zvládli jsme to finančně. Měli jsme štěstí, že v pravou chvíli přišlo zvýšení platu, nabídka dobré práce a podobně. Měla jsem obrovské štěstí, že muž, do kterého jsem se zamilovala, je takový, jaký je. Kolem mě jsou maminky, u kterých také vše vypadalo idylicky, ale chlap se najednou sbalit a zmizel, někdy až po porodu, někdy už během těhotenství.
Kdybych se měla rozhodnout znovu, neměnila bych. Občas mě zamrzí, že jsem neodjela na nějaký studijní pobyt, ale na ten bych neodjela tak jako tak, neměla jsem na to odvahu. Když se spolužáci na srazu chlubí, kde všude byli, jaký kus světa procestovali, tak v tu chvíli mi přijde trošku líto, že já téměř nikde nebyla. Přišla jsem o hodně kamarádů, protože jsem večer nemohla jít s nimi pařit (časem mě přestali zvát). Zůstali mi jen ti skuteční, kteří si na mě udělají čas nejen večer a kteří se nezlobí, když odvolám sraz, protože mi onemocnělo dítě. Nebylo to snadné, měla jsem v mnoha věcech obrovské štěstí, byl to docela risk, ale jsem ráda, že jsem do toho šla. Kdybych čekala, až „zmoudřím“, budu zkušenější, „zodpovědnější“ a kdovíco ještě (jak mi říkali), kdybychom čekali, až budeme zajištění (kdy? po doplacení hypotéky za 30 let?), asi bych děti neměla. Chtěli jsme dětí hodně, ale už se na další necítíme, uvědomujeme si rizika (komplikace v těhotenství, finanční závazky na mnoho let, nikdo nevíme, jestli ten druhý tu po celou dobu bude, jestli nepřijde postižení,…), každé další dítě by nám přišlo, že provokujeme osud či jak to nazvat. Kdybychom s prvním dítětem čekali, než… (doplňte dle svého), asi bychom žádné neměli. Jsem ráda, že jsme mohli mít děti relativně mladí. Díky Bohu za ně i za to, že jsem potkala svého manžela.
- Citovat
- Upravit
16.1.17 22:48
@Kattynka000 píše:
Ale chápu te, já si přišla bez malé zbytečně, nic mi nedávalo smysl
Rozumím, takové ty maličkosti, co byly samozřejmostí a najednou jsou jen velkou vzácností. A ani s tím hlídáním to nebude jako dřív, budeš mít dítě v hlavě pořád. Ale na druhou stranu je to prostě hezké.
Já se tedy necítím až tak úplně zbytečně, jako jsem to zdramatizovala výše. Aspoň mám čas na školu a možnost být v práci kdykoli potřebuji a jakkoli dlouho (dělám ve výzkumu, takže to pro mě smysl i zábavu má a ta flexibilita je taky moc fajn). Ale z nějakých párty jsem už vyrostla… A přijde mi zvláštní, že takovou touhu po vlastní rodině mám, protože s mými rodiči i sourozenci jsme si hodně blízcí, často se vídáme, ve všem se podporujeme,… tak proč se za tím tak ženu, proč mi to chybí? 
Asi dobré bydlo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 22:54
@Štěpánka V. píše:
Ahoj je mi 17 let a již druhým rokem studuji zdravotnickou školu a mé další kroky budou směrovat na obor porodní asistentky. Ráda bych pomáhala co nejšetrněji matkám přivádět děti na svět s ohledem na její požadavky.
Asi rok už se nemohu dočkat až budu mít své dítě.
A až si budu jistá že budeme se svým partnerem schopni zaopatřit nás i děťátko co nejdříve by jsme si ho chtěli přivést na svět.
Od okolí slýchávám jen slova „ty jsi blázen, dítě je k ničemu“ a podobně ale ani odstrašující příklady porodních bolestí, nástřihu a poporodních bolestí nebo starostí o miminko mě od toho neodrazují.
Jaký názor na to máte vy? (Chtít dítě v tak mladém věku)
A kdy jste své první miminko měli vy?
tak odmaturuj, jdi na porodní bábu, to máš cca 4 roky studia, tam zjistíš, že je nutná praxe, abys nevypadla z oboru, čili na rok do práce a pak už budeš mít na mimčo věk tak akorát.. ale v 17-18 ty pudy ještě udus.. vystudovat porodní asistentku s miminkem je těžké skoro nemožné - kvůli praxi atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 22:54
@Litta píše:
Tohle se tak často říká. Užívat si. Ale co si člověk vlastně chce užívat? Sobeckost? Lenost?… Já ty roky bez rodiny prožívám tak, že mám skoro pocit, že jen ztrácím čas. Že kdybych ho trávila s dětmi, tak bude mnohem kvalitnější a bude mít větší smysl. Než být venku s kamarády a kecat o blbostech, nebo ležet celý den v posteli a koukat na videa/filmy,… Jo, je to fajn, ale myslím, že není o co stát.
Je to soucast vyvoje, kterou neni dobre preskakovat. Jakmile jsou deti, uz nikdy to neni stejny.
Ja jsem rada, ze jsem se v mladi vyblbnula, vylenosila, myslim, ze deti budou jednou rady, ze je mama v techto ohledech schopna empatie, protoze to sama prozila.
Byl to tehdy stav mysli, ktery se mi uz nikdy nevrati, ale mam ho ulozeny ve vzpominkach.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 22:56
Raději dřív než nikdy!
Ale chtělo by to mít aspoň hotovou školu něco odprácovano. Ať to nemusíš řešit pak.
Hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 22:58
@Litta píše:
Tohle se tak často říká. Užívat si.Ale co si člověk vlastně chce užívat? Sobeckost? Lenost?… Já ty roky bez rodiny prožívám tak, že mám skoro pocit, že jen ztrácím čas. Že kdybych ho trávila s dětmi, tak bude mnohem kvalitnější a bude mít větší smysl. Než být venku s kamarády a kecat o blbostech, nebo ležet celý den v posteli a koukat na videa/filmy,… Jo, je to fajn, ale myslím, že není o co stát.
mládí a bezstarostnost - to se už nikdy nevrátí, už nikdy nebudeš sama za sebe a na 100% něco pro sebe budeš vnímat že je na „úkor“..ano bude to stále hezké, ale nikdy už nikdy to nebude takové volné jako ted a to píšu jako máma dospělého syna - stejně jsou s ním starosti ač je „vypiplaný“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 23:16
Nejdřív dostuduj, jdi na tu porodní asistentku, zařid´te se, najdi si práci, odpracuj si něco at´máš vůbec nárok na mateřskou a pak směle do toho
jinak já měla prvního syna v 24.-ti, druhýho v 31.-ti…dneska ve svejch 37-ti bych udělala pár věcí jinak…třeba si dodělala nejdřív vejšku a v trochu jinym oboru, než to pak honit při dětech, jak to dělám ted´.. tak trochu mi chybí život na kolejích 
ale jsem ráda, že kluky mám..zlatíčka moje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.17 12:06
@Helileli @jdukolem No, takže jak píšu: sobeckost a lenost. Teď je otázka, jak dlouho to bezstarostné mládí má trvat. Mě už fakt nebaví, válím se doma 25 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
