Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dítě je můj sen
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
16.1.17 20:52
Dítě je můj sen
Ahoj je mi 17 let a již druhým rokem studuji zdravotnickou školu a mé další kroky budou směrovat na obor porodní asistentky. Ráda bych pomáhala co nejšetrněji matkám přivádět děti na svět s ohledem na její požadavky.
Asi rok už se nemohu dočkat až budu mít své dítě.
A až si budu jistá že budeme se svým partnerem schopni zaopatřit nás i děťátko co nejdříve by jsme si ho chtěli přivést na svět.
Od okolí slýchávám jen slova „ty jsi blázen, dítě je k ničemu“ a podobně ale ani odstrašující příklady porodních bolestí, nástřihu a poporodních bolestí nebo starostí o miminko mě od toho neodrazují.
Jaký názor na to máte vy? (Chtít dítě v tak mladém věku)
A kdy jste své první miminko měli vy? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.1.17 20:56
Je fajn, že se těšíš na mimčo 
jsou to radosti i starosti, tudíž nejdřív poznej realitu běžného života a pak s chutí do toho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 20:58
Mě to tedy přijde brzy i kdybys otěhotněla v 18nácti 
Já jsem tedy také mladá máma rodila jsem skoro ve 24letech, ale něco mám odpracováno, praxi taky, něco jsem si užila jako bezdětná a měli jsme svůj byt. Nevím jak na tom budeš ty abys měla s partnerem nějaké zázemí a hlavně peníze. Doporučuji ti si co nejvíce půjčovat nějaký hodně uřvaný mimina aby tě to trošku pustilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 21:01
@Štěpánka V. píše:
Ahoj je mi 17 let a již druhým rokem studuji zdravotnickou školu a mé další kroky budou směrovat na obor porodní asistentky. Ráda bych pomáhala co nejšetrněji matkám přivádět děti na svět s ohledem na její požadavky.
Asi rok už se nemohu dočkat až budu mít své dítě.
A až si budu jistá že budeme se svým partnerem schopni zaopatřit nás i děťátko co nejdříve by jsme si ho chtěli přivést na svět.
Od okolí slýchávám jen slova „ty jsi blázen, dítě je k ničemu“ a podobně ale ani odstrašující příklady porodních bolestí, nástřihu a poporodních bolestí nebo starostí o miminko mě od toho neodrazují.
Jaký názor na to máte vy? (Chtít dítě v tak mladém věku)
A kdy jste své první miminko měli vy?
Tak nástřih a porodní bolesti je to nejmenší.
Je vidět, že to máš zatím z jiného úhlu.
Dítě, to je nepřetržitá starost po dobu aspoň 20 roků.
Jo, je to pěkný, sama mám čtyři.
Ale plánovaně se v raně dospělém věku přivázat k dítěti.
Bych chvíli počkala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kattynka000
16.1.17 21:05
Upřímně, já po miminku toužila cca od 15 let 
Proste se ve mě mateřské pudy objevily strašně brzy Ale buďme realisti, není to sranda, opravdu stojí za to mít našetřeno, odpracováno, mít základ. Pracuj na vztahu, vzdělání, práci. A pak směle do toho První porod jsem měla za sebou ve 22, o rok později přišla dcerka, nelituji, je to nádherné, ale mám strašnou kliku, že mám veselé miminko, 70% času se směje, ten zbytek spinká, málokdy brečí, vyhly se jí koliky, pořád si brouka, je to hodně spokojené miminko. Ale taky jsou miminka, která většinu času probreci právě kvůli bolení bříška, pak zoubků, poté separační úzkosti (nechci strašit, ale taková byla přesně neteř, první dva roky života doslova probrecela a obdivuji tetu, jak to zvládla, mě by asi hráblo 
) tak se připrav i na tuto možnost, že to nemusí být jen sluníčkove 
- Citovat
- Upravit
16.1.17 21:07
Taky jsem chtěla mimčo už od 17, ale nešlo to, nbyla vhodná situace. první s mi narodilo ve 22, druhý ve 24, a třetí ve 27
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 21:07
Asi ve 24 letech bych měla mít hotovou školu což znamená že miminko dřív mít nebudu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 21:09
Svoje první dítě jsem porodila v devatenácti, už jsem maturovala s malým . Ale kdybych se teď měla rozhodovat rozumně, asi bych počkala. zpětně vidím, že jsem si vlastně nic neužila, svobodného života. u našich to bylo na prd, nějaká svoboda 
, a pak jsem se vdala a měla dítě, pak po roce druhý. Bylo i období, kdy mi bylo líto, že jsem si nemohla užívat. Samozřejmě jsem je milovala a miluju ale jednu dobu mi to došlo, že nemůžu to či ono. No a vidíte, teď bude tomuhle mojemu prvnímu dítěti za chvíli 20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 21:10
Já mám teď 9m holčičku letos mi bude 23 a jsem moc ráda že ji mám. Mám staršího manžela takže jsme zaopatřený a máme všechno co potřebujeme. Dodělala jsem školu, chodila do práce a hlavně jsem se ujistila že manžel je opravdová opora. Jsem ráda že jsem nejdřív začala žít, vydělávat a starat se sama o sebe a až potom dítě.
Snad sis z toho něco vzala. Je mi jasny že chceš mimčo brzo já ho taky chtěla už v 17 ale teď už vim že bych mimčo v 17 nezvládla. Teď se ještě bav, az ti bude 40 už to nebude ono
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 21:14
Me je 23 a cekame druhe. Mame 14ti měsíce ho synka a cekame holčičku neměnila bych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 21:16
Moje kamarádka po miminku toužila od svých 16 let, dcerka se jí narodila ve 26, nedávno jsme o tom mluvily (já byla z těch co prohlašovaly, že dítě ani náhodou, pustilo mě to v 25) a řekla, že je moc ráda, že její muž trval na tom počkat až aspoň dodělá školu, teď se skoro tříletou cácorkou dodělává další specializaci a je to hodně velká fuška a to má asi třetinový rozsah než měla na VŠ. A to, že mají vlastní bydlení, ona má práci, kam se může vrátit a taky měla z platu našetřeno na výbavu. Jediné co by změnila by bylo, že první těhotenství dopadlo tak, že jí rok hrozilo, že se jí vytvoří nádor na děloze, ale to je věc co nemohla ovlivnit. Rok dojížděla na ošetřování a kontroly do Motola.
Je dobře, že se těšíte, i to že si uvědomujete jaká je to zodpovědnost. Určitě bych ani mc nespěchala, ale ani neotálela osobně si myslím, že třicetiletá prvorodička je stará.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 21:46
Já mám první ve 29, bohužel, chtěla jsem tak od 20, ale musela jsem (i manžel) cítit, že je správný čas. Pokud máš/budeš mít jen trochu slušné podmínky finanční a vztahové (partner, rodina), a stále to takto budeš cítit, tak proč ne. Pokud nejsi „užívací si“ typ a pokud budeš schopná už takto brzy se pro mimi obětovat, říkám, proč ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.1.17 21:49
Ahoj, ja jsem take dlouho touzila po miminku, ale predne jsem si dodelala skolu, pak jsem si rok odpracovala, abych mela narok na materskou a zaridila s manzelem bydleni. Na mimi jsem se strasne tesila (sama jsem z 5 deti). Porod sice bolel, ale to stesti z miminka bylo k nezaplaceni. Prvnich 14 dni super, mimi spinkalo, stihala jsem si cvicit, varit, uklizet, proste idealni stav. Jenze pak zacal maly temer nonstop kricet od bolesti briska, 
ja se snazila prijit na to, ktere potraviny vynechat, uz jsem byla snad jen na rýzi, fakt des. Do toho me strasne bolely bradavky pri kojeni, delaly se mi ragady, pak jsem chytla i plisen z kojicich kloboucku . Nemohla jsem si zvyknout na to vstavani v noci po 3 hodinach. V noci nakojit (30min), prebalit a uspat, no procedura temer na hodinu. Manzel hodne cestuje v praci, takze jsem byla na peci odkazana uplne sama. Byla ze me chodici mrtvola. Hrozne jsem si vycitala, ze jsem do toho sla. Strasne jsem chtela zpatky svuj predporodni zivot. Jasne taky me to trochu stvalo v praci a rikala jsem si, ze ta prace nema smysl (ta tva teda ano), ze vychovat dite je proste smysluplnejsi. Ale uz jsem najednou nemela cas se dospat, pekne se upravit, nalozit se do vany (ke kadernici ani na nehty nechodim). Nikoho nezajimalo, ze mas hlad, proste najednou jsi ve vsem ta na poslednim miste. Padaly mi strasne vlasy a i kdyz jsem vedela, ze je to jen docasne, hrozne me to trapilo (nemluve o stavu tela - vytahane brisko a hlavne prsa po kojeni). Ted nemuzes si nikam zajit, vsude jedine s mimcem, jenze ho nechces tahat s sebou do obchodaku, aby neco nechytilo, tak radeji zustanes doma. Prochazky po venku taky nebyly idylicke, protoze maly vubec nechtel byt v kocarku, strasne kricel. Nakup jidla delam dodnes pres internet, s malym delam jen mensi a hlavne rychle nakupy, aby se nestihl vztekat. Ted po roce porad vstava co 2-3 hodiny, uz jsem si zvykla, komunikace je o moc lepsi, zboznuju ho, ale stejne mam dodnes casto stavy kdy myslim na to, co by bylo, kdybych ho nemela. V kazdem pripade mam obrovsky strach jit do druheho ditete 
Opravdu se rozhodni dobre. Treba jsi fakt pripravena, ja myslela, ze jsem taky pripravena, ale ted vim, ze jsem vubec nevedela, do ceho jdu. Jo treba budes mit zlate spave miminko!
Pls anonym - osobni. Dekuji
- Citovat
- Upravit
16.1.17 21:52
@Štěpánka V. máš pěkný přístup to je fajn.. bohužel jen toto nestačí..bez materiálního zabezpečení to bohužel nejde… vydrž 3-5 let - dodělej si školu pár let se zapracuj, dozraješ, utřídíš myšlenky, našetříš… však Ti nic neuteče jinak já měla prvni ve 32 a ted ve 36 čekám druhe.. třetímu se nebráním ale až po 40..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
