Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@lebambule píše:
No, taky by se dalo říct, ze proste jen zodpovědně přemýšlí a nejednaji stylem nějak to dopadne, zejo. Ja bych nepausalizovala
Co je zodpovědného na tom plánovat dítě a potom uvažovat nad potratem?
Tak buď do toho vlítnu ani nevím jak, potom mám nárok rozhodnout se pro dítě, nebo pro potrat. Nebo dítě plánuji a potom si ho nechám.
@AnnieTRoj píše:
Co je zodpovědného na tom plánovat dítě a potom uvažovat nad potratem?Tak buď do toho vlítnu ani nevím jak, potom mám nárok rozhodnout se pro dítě, nebo pro potrat. Nebo dítě plánuji a potom si ho nechám.
Nečekala jsem, že nastoupí takové pocity, proto to řeším takhle a takhle pozdě…
Z tohohle je mi fakt do pláče. Plánuješ dítě a pak uvažujete bezdůvodně o potratu? To si si asi měla rozmyslet dřív ne? Víš co by za to 10000 zenskejch tady dali bejt v tvý kůži? Já se snazim o dítě 8let 3× sem o dítě přišla ze přestalo bit srdíčko (z toho sem po druhém ivf). Nevíš jak tě to zrání a ublíží daleko víc. Ale je to tvůj život v 28letech už by si měla vědět co od života chceš a že když půjdeš na interrupci nemusis mit pak děti třeba vůbec. Tvoje myšlení asi nedokážu nikdy pochopit
Povolené přerušení těhotenství je v každém případě pozitivní záležitost. Každá žena má právo se svobodně rozhodnout. Jestliže jí o takovou možnost připraví, začnou se dít mnohem horší věci. Dokazují to skutečnosti ze zemí, kde jsou interrupce zákonem zakázané. Jsou tak podporovány nelékařské způsoby potratů, kdy mohou být ženy vážně nemocné nebo dokonce přijít o život.
Je to svobodné rozhodnutí každé (!)ženy, bez ohledu na to co jí říkají, radí druzí. Podle toho jak ona to opravdu cítí.
Rozhodni se Ty. Tady se jen vypiš, ale rozhodni se sama, podle sebe
Základatelko jsi už v 8 týdnu, což je asi pozdě na chemické preruseni ![]()
Počítáš tedy s možnosti chirurgické interrupce?
Já bych do toho dobrovolně nesla.. pak už třeba nikdy nemít děti.
Co dat miminko k adopci? Zůstal by ti tvůj život a zároveň i ten který nosis v sobě.
Myslím ze to v budoucnu budeš mít s jakýmkoliv partnerem na noze. Teď je v klidu, ale až bude cítit ze to takhle nechce a zároveň bude chtít rodinu s někým kdo to bude prožívat stejně pozitivně jako on, nejspíš té opustí.
Ale to by jste si měli ujasnit do budoucna
Šla bych na potrat. Máš hodně divný přání. Nemusíš mít děti vůbec. Není to tvá povinnost.
@Anonymní píše:
Partner děti chce, ale když vidí, jak se trápím, tak mě podpoří v čemkoliv..
Nezlob se na mě, ale nemáš důvod se trápit, máš práci, zázemí, partnera a dokonce i věk na to mít dítě. Bojíš se, co na to řekne sestra? Srovnej si to v hlavě, pokud to dítě vnímáš už teď jako rušivý element v tvém životě, tak jdi napotrat a radši děti neměj, protože dítě ti život obrátí vzhůru nohama na 100%
Uklidni se. Ja otehotnela po 8 letech neuspesnych pokusu par mesicu pred 34 narozeninami. Finanční zazemi naprosto vyresene vlastni domek jiz bez hypoteky. Jedine co tak pujcka na auto, protoze jsme kupovali novou oktavku. Muz na pomery v regionu nadstandartne placenou praci.
Vse naprosto v poradku. Nejdriv naprosta radost ale pak přišla panika. Nikdy jsem nedrzela miminko v naruci neprebalila ho neprevlekla nekoupala. Ze ani nevim co male mini potrebuje co mam vsechno koupit. Jaky kocarek. Jakou postylku. Jak to zvladnu at se narodi. Co kdyz mi spadne. Co kdyz de zacne dusit. Co kdyz budu tak unavena ze usnu u kojeni a zalehnu ho. Mela jsem sny ze mi vypadlo z kocarku do reky proste masakr. A ja si najednou zacala myslet ze to nemam sanci zvládnout ze jsem nesikovna. Ze se mi naloka vody kdyz ho budu koupat a utopi se. Jenze ja vedela tohle je jedina sance mit dite kterou jsem dostala ani nevim jak. Navic ja bych proste na ten potrat stejne nedokazala jit. I kdyby dite bylo nechtěné.
Chci rict ze holt nektere zeny citi jen radost a nektere zacnou panikarit a strach se projektuje ruzne.
Vsechno zvladnete budete na to dva. Mluv o tom s muzem pokud je empaticky a miluje te pomuze ti. Mne pomohla i tchyne prvni 2 mesice mala chtela kojit co 2 az 3 hodiny a to i v noci. Neexistoval spanek delsi nez 1.5, 2 hodiny v kuse. Nekdy si ji na hodku vzala do kocarku a ja se na chvilku prospala. Kdyz prisel muz nakojila jsem co nejvic to slo a sla si lehnout. To byl muj nejdelsi spanek dne. A zvladlo se to. A postupne se to zlepsovalo.
A to byl extrem.. jina niminka spi celou noc treba jen s dvema prestavkama na kojeni.
@Zapadslunce píše:
Základatelko jsi už v 8 týdnu, což je asi pozdě na chemické preruseni
Počítáš tedy s možnosti chirurgické interrupce?
Já bych do toho dobrovolně nesla.. pak už třeba nikdy nemít děti.
Co dat miminko k adopci? Zůstal by ti tvůj život a zároveň i ten který nosis v sobě.
Myslím ze to v budoucnu budeš mít s jakýmkoliv partnerem na noze. Teď je v klidu, ale až bude cítit ze to takhle nechce a zároveň bude chtít rodinu s někým kdo to bude prožívat stejně pozitivně jako on, nejspíš té opustí.
Ale to by jste si měli ujasnit do budoucna
Vím, že by to byla chemická interrupce, našla jsem si k tomu i videa, nechci nic podcenit. Vím, že bych pak nemohla mít děti… Adopce bohužel nepřipadá v úvahu, vím, že by mě okolí donutilo si to dítě nechat.. Takže buď do toho půjdu a budu mít to dítě u sebe, nebo počkám několik let, než „dozraju“. Jen se bojím, že za pár let to bude stejně…
@AnnieTRoj píše:
Co je zodpovědného na tom plánovat dítě a potom uvažovat nad potratem?Tak buď do toho vlítnu ani nevím jak, potom mám nárok rozhodnout se pro dítě, nebo pro potrat. Nebo dítě plánuji a potom si ho nechám.
Tohle jsem nemyslela, myslela jsem když se rozhodují jestli dítě mít, tohle už je jiny případ, nedošlo mi to, ja reagovala obecně, ne ze je ok potrat. Sorry. To je tak, když se píšou příspěvky v posteli se dvěma dětmi. ![]()
Ty bys vazne dokazala jit na interupci. Predstav si ze si lehnes na stul a nejaky clovek z tebe vystoura zarodek zivota, kteremu uz bije srdicko a ma naznaky rucicek a nozicek. Pupecni snurou je s tebou spojene a naprosto zavisle na tobe je to soucast tebe. A ty dovolis aby to budouci miminko nekdo zabil.
Pak si predstav ze zbytky toho zivota z tebe pak budou odchazet jeste dlouho po tom. A ze se nakrasne muze stat ze se neco nepovede a ty uz nikdy deti mit moct nebudes.
Nebo ano ale jak v tobe to dalsi dite poroste tak budes vedet ze jedno takove uz tu jednou bylo.
Jsi si jista ze vsechny tyto pocity dokazes zpracovat a byt s nimi v pohode?
@Anonymní píše:
Vím, že by to byla chemická interrupce, našla jsem si k tomu i videa, nechci nic podcenit. Vím, že bych pak nemohla mít děti… Adopce bohužel nepřipadá v úvahu, vím, že by mě okolí donutilo si to dítě nechat.. Takže buď do toho půjdu a budu mít to dítě u sebe, nebo počkám několik let, než „dozraju“. Jen se bojím, že za pár let to bude stejně…
Přestaň pořád přemýšlet co okolí, co tvoje sestra, to dítě by bylo vaše. Či byl nápad aby jste měli děti, tvůj nebo jeho? Dítě není žádný konec života a katastrofa, ale i radost. Každá máme na začátku strach, jaký ti bude, co bude, že bude vše jinak. Ano bude, ale to je normální průběh v životě.
@Anonymní píše:
Souhlasím s Hankou. Je dobře, když někdo přistupuje zodpovědně k životu, ale tenhle příspěvek tak nepůsobí. Paní je 28 let, má pevný vztah, bydlení, měla v plánu skončit v práci, je těhotná a přemýšlí, že na dítě není připravená…ano, jistě mateřství přináší jistá omezení a třeba uskromnění, na druhé straně ale přináší mnohem víc…Neumím si představit, že by zakladatelka šla na potrat, protože v momentě co by o dítě přišla, by se rozjely výčitky…Těhotenské hormony sice mění nálady, ale tohle už mi připadá dost a příspěvek má podtón sobeckosti…
Ja to blbě napsala, nevzala jsem v potaz ten potrat. Myslela jsem obecně, jako psala ona obecně o tom, jaka je dnes generace rodičů.
@Anonymní píše:
Vím, že by to byla chemická interrupce, našla jsem si k tomu i videa, nechci nic podcenit. Vím, že bych pak nemohla mít děti… Adopce bohužel nepřipadá v úvahu, vím, že by mě okolí donutilo si to dítě nechat.. Takže buď do toho půjdu a budu mít to dítě u sebe, nebo počkám několik let, než „dozraju“. Jen se bojím, že za pár let to bude stejně…
Co já vím z okolí da se praskama do 7 tt, víc nevim ![]()
Ale pokud to u tebe jde ještě praskama, asi ti běží těsně čas.. Řekla bych ze jestli půjdeš do potratu, premuze té pocit nechteni- asi se to u tebe nikdy nezmění. Víš zkoušet na někom živým jestli to teď zrovna chci nebo ne… není správně. Měla bys vědět ze to chceš, pokud ne tak už to nezkousej.
Příspěvek upraven 09.02.20 v 11:13