Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Fotoalbum píše:
Pokud je ta rána na rozloučenou, tak alespoň byla tou poslední kapkpu k tvému lepšímu životu. Horší je, když jsou rány běžné a nevyřeší se nic. Přeju hezký život.
Člověk dělá různé chyby.
Někdo podvede, další je sprostý, jiný je sobcem, další nepracuje, jiný se uráží, další ve vzteku praští.
Svou chybu jsem si uvědomila, docházím k psychologovi.
Vyrůstala jsem v opravdu „harmonickém“ prostředí, kde otec matku bil a denně ji urážel. Ona s ním zůstala.
Tím mně i bratrovi poskytli skvělý vzor.
Škoda, že jsem si uvědomila moji slabinu (nezvladatelnou agresi) až ve vztahu, kam přišlo dítě.
POzdě, ale přece.
Zakladatelko, pokud tvůj muž chce bojovat, jděte spolu k odborníkovi a držím palce.
Jana
@Kkuucckka píše:
@martina.se Nejhorsi je, ze jsem ho vzdycky flakla prvni, jelikoz me psychicky vzdycky vystresoval a ja nezvladla situaci, on tvrdi, ze se pouze brani..
hem.. tak to je fakt o ničom. Facky a spol do vztahu nepatří ![]()
@Gina108 píše:
Co jako myslíš? Tady zakladatelka píše, že mu jí vrazí první, tak že by něco skrývala?
to uz je pak porucha ta kamoska tomu i verila ze ona s tim vsim zacina pritom to byl obycejnej debil. lkterej ji fackoval hele jen rikam ze to muze byt i obracene nikdy nevis
Vrazila jsem jednou jeste ne manzelovi, v hadce a ja byla jeste „pod parou“..Stal tam jak fackovaci panak a nevratil mi ji.Rekl mi, ze dat facku slabsimu, je pod jeho uroven a zenu by neuhodil zu vubec. Citila jsem se tak mizerne, ze by bylo snad lepsi, kdyby mi vrazil, nez ten pocit zahambeni…
Omluvila jsem se a nasypala si popel na hlavu-pravem! odpustil mi a zu se to nikdy neopakovalo. Ja ho nefackuju a on neprovokuje. Ustat se to da, ale musite na sobe zapracovat oba a samozrejme to CHTIT zachranit.
My to mame Italii…pohadame se takhle hnusne a pak je to hned zas dobre…rozhodne to neni jak tu nekdo pise ze nezvladam agresi…neni to vubec o agresi ale o tom ze nekdo kdo je silnejsi a cilene provokuje musi cekat odezvu…ja myslim ze neni rozdil mezi nejakym psychickym nebo fyzickym terorem…ani nemluvim o mlaceni ale o tom ze jsem do nej spis strcila nez ze bych ho mlatila jak si nekdo predstavuje…chtela jsem spis vyresit problem tech sprostych nadavek a jak se je naucit zvladat sami…dat si nejaky pravidla nema.cenu prptpze to v navalu emoci stejne porusime…
@Kkuucckka píše:
My to mame Italii…pohadame se takhle hnusne a pak je to hned zas dobre…rozhodne to neni jak tu nekdo pise ze nezvladam agresi...neni to vubec o agresiale o tom ze nekdo kdo je silnejsi a cilene provokuje musi cekat odezvu…ja myslim ze neni rozdil mezi nejakym psychickym nebo fyzickym terorem…ani nemluvim o mlaceni ale o tom ze jsem do nej spis strcila nez ze bych ho mlatila jak si nekdo predstavuje…chtela jsem spis vyresit problem tech sprostych nadavek a jak se je naucit zvladat sami…dat si nejaky pravidla nema.cenu prptpze to v navalu emoci stejne porusime…
a co jiného to je než oboustranná agrese? ![]()
ty si meleš svou že on tě provokuje jenže kdyby ses nenechala a nepřistoupila na jeho hru - hádáme se „do krve“ tak by to u vás taky vypadalo jinak.. ty máš ale pocit, že bojovat musíš a že si to přece nemůžeš nechat líbit a protože ti dojdou argumenty (nebo nadávky) tak do něj strčíš, pak on do tebe a jste v sobě…upřímně pohledem zvenku - chudáci děti hlavně ta starší když tam děláte toto divadlo, měli byste se oba stydět a zamyslet se nad sebou… řešení to u vás nemá když sama píšeš že jste natolik emocionální a neumíte se ovládat že nějaká pravidla a dohody u vás v hádce neplatí
@jdukolem Jinak ja nemelu a ze se tu par chytrolinu najde mi bylo jasny. Dik za rady ktery si mi vlastne nedala.
@jdukolem @Kkuucckka Tak tohle diskusní téma mi připomnělo moje drahé rodiče. Mám docela kliku, že už je nepotkávám.
@Kkuucckka Takže se navzájem fyzicky napadáte a ty jsi na něm finančně závislá.
1. proč to děláte
2. zapracuj na tom, abys závislá nebyla
@Jura007 predpokladam ze u vas to bylo na dennim poradku a rict tohle o rodicich za to ze te vychovali?? Slusny..u nas to je jednou za par mesicu jinak se nehafame vubec…takze vaz slova..diky
@Kkuucckka píše:
@Jura007 predpokladam ze u vas to bylo na dennim poradku a rict tohle o rodicich za to ze te vychovali?? Slusny..u nas to je jednou za par mesicu jinak se nehafame vubec…takze vaz slova..diky
Tak vzhledem k tomu, že máš dvouměsíční dítě a píšeš, že se hádky a napadání odehrává před dětmi (Oběma!), tak to asi jednou za pár měsíců nebude! Komu chceš namluvit, jaký máte idylický vztah - sobě? Při finanční závislosti na partnerovi ani jinou možnost nemáš.
@Kkuucckka píše:
@Jura007 predpokladam ze u vas to bylo na dennim poradku a rict tohle o rodicich za to ze te vychovali?? Slusny..u nas to je jednou za par mesicu jinak se nehafame vubec…takze vaz slova..diky
Předpokládám, že ani o vás nebudou za pár let děti mluvit s láskou a vděčností, ale spíše se vám budou vyhýbat…no jo, kdo chcem kam…
@Kkuucckka píše:
@jdukolem Jinak ja nemelu a ze se tu par chytrolinu najde mi bylo jasny. Dik za rady ktery si mi vlastne nedala.
a s čím chceš poradit? však sama píšeš - agrese to není, pravidla si dát nemůžeme, protože se stejně neovládneme, dále píšeš je nám spolu fajn hádáme se jen někdy, občas na druhou stranu píšeš že se hádáte před dětma a že se fyzicky napadáte.. nechápu smysl tématu, když je to tedy tak ok, navíc i tady v tématu startuješ na první šlápnutí takže odhad že klidná povaha nebudeš je nejspíš pravdivý..
no a radu jsem ti dala zkraje - odborníka a oba..
@Anonymní píše:
Chápu tě a procházíme stejnou situací. Jsem často v afektu, on dobře ví, jak mě vyprovokovat, nyní mi to přijde jako zápas dvou silných „ego“ a kdo z koho. K dyž mu to řeknu, neulehčuje mě to, provokuje a já pak „vypěním“ a často se i po něm oženu. Můj názor: Velmi záleží na charakteru tvého muže. Můj je hodný a žije pro rodinu. Pro nás všechny. Miluju ho a nechci jej ztratit, ale v daných situacích mám černo před očima a nepoznávám sama sebe. Podle mě je to vyčerpání, na mateřské taky chybí finance, vyčerpanost obou z dětí, jiná doba a jiné nároky - to vše dokupy a mnoho jiného přispívá k těmto hádkám. Co mě vadí globálně, že se vytrácí úcta mezi partnery a nejsou schopni si odpustit. Dnes se řeší vše tak, že selžeš - čau bambino. Jsem si vědomá toho, že v současné době mě partner neopustí, ale svým chováním riskuji to, že mě může opustit „na stará kolena“ a může odejít za jinou „do klidu“ (až děti vyrostou a pochopí to). A to bych nepřežila. Ono je v éteru mnoho samotných žen toužící po muži, a může to být ten náš. Dnešní doba není na to, aby žila ženská sama. A i tyto ženy jsou schopny „urvat“ chlapa od rodiny. Pozor na to. Každá víme, jak použít své zbraně. Uvědom si tyto rizika a pracuj na sobě. Nekonči vztah. Ale pracuj na něm, od teď, od této minuty. Pohlaď ho, popusinkuj, obejmi děti a začni odteď. V době krize pros i anděla (kohokoliv) o pomoc. Nic se nezpraví hned, připrav se na to, že opět vybuchneš, opět se to bude opakovat, opět selžeš. Ale pracuj na sobě a minimalizuj to. Časem to vymizí. Popros ho o odpuštění a trpělivost.![]()
To je moc pěkně napsaný
s tím souhlasim ![]()
Chápu tě a procházíme stejnou situací. Jsem často v afektu, on dobře ví, jak mě vyprovokovat, nyní mi to přijde jako zápas dvou silných „ego“ a kdo z koho. K dyž mu to řeknu, neulehčuje mě to, provokuje a já pak „vypěním“ a často se i po něm oženu. Můj názor: Velmi záleží na charakteru tvého muže. Můj je hodný a žije pro rodinu. Pro nás všechny. Miluju ho a nechci jej ztratit, ale v daných situacích mám černo před očima a nepoznávám sama sebe. Podle mě je to vyčerpání, na mateřské taky chybí finance, vyčerpanost obou z dětí, jiná doba a jiné nároky - to vše dokupy a mnoho jiného přispívá k těmto hádkám. Co mě vadí globálně, že se vytrácí úcta mezi partnery a nejsou schopni si odpustit. Dnes se řeší vše tak, že selžeš - čau bambino. Jsem si vědomá toho, že v současné době mě partner neopustí, ale svým chováním riskuji to, že mě může opustit „na stará kolena“ a může odejít za jinou „do klidu“ (až děti vyrostou a pochopí to). A to bych nepřežila. Ono je v éteru mnoho samotných žen toužící po muži, a může to být ten náš. Dnešní doba není na to, aby žila ženská sama. A i tyto ženy jsou schopny „urvat“ chlapa od rodiny. Pozor na to. Každá víme, jak použít své zbraně. Uvědom si tyto rizika a pracuj na sobě. Nekonči vztah. Ale pracuj na něm, od teď, od této minuty. Pohlaď ho, popusinkuj, obejmi děti a začni odteď. V době krize pros i anděla (kohokoliv) o pomoc. Nic se nezpraví hned, připrav se na to, že opět vybuchneš, opět se to bude opakovat, opět selžeš. Ale pracuj na sobě a minimalizuj to. Časem to vymizí. Popros ho o odpuštění a trpělivost.
