Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@unuděná píše:
@stanuska3 No přesně syn. Už zase trééénink? Pfff, nemůžu tady radši ležet a čumět na YT? A pak přijde a září mu oči, jak jim to pěkně šlo. Já to mám podobně, taky mě stojí dost úsilí sama sebe překecat do nějaké aktivity, ale když už se hecnu, tak jsem pak ráda. Řešením není na všechno se vyprdnout a nechat hybernovat, ale naučit, že překážka se musí překonat, aby byla odměna.
Presne. Ja tomu rikam, ze je syn setrvačný
kdyz se rozsedí, uz se sam nezvedne, kdyz se rozlítá, skoro se neda zastavit. Nemuzu ho dostat od YT ven, ale kdyz uz jde, nahanim ho v půl osmý vecer po vsech čertech..
Pred mesicem, ze se mu nechce na vodního skauta, zechce radsi zustat doma (a cumet na bednu, jasně), ze ho boli nohy.. Tak oukej, zůstaň doma, kdyz tě bolí nohy, a jdem natrénovat diktaty. No tak s tlamama, ze teda radsi ten skaut
no přišel po ctyrech hodinach uplne nadsenej
nakonec na toho skauta přitáhl další sezónu dalsi tri kámoše ![]()
Tak mě napadá, jestli by jí nebavilo třeba hledat kešky. U toho být v kolektivu nemusí, některé se hledají podle souřadnic a jiné třeba podle různých nápověd. A třeba na stránkách se pak dá napsat, že tam ten člověk byl a některé v sobě mají sešit do kterého se to píše. Propojilo by to tak čtení(při hledání),psaní(po nalezení) a alespoň na chvíli by šla někam. A takové hledání pokladu baví spoustu dětí, toto není o moc jiné.
@Tamtama píše:
Přesně takového druháka mám doma taky. Školu nesnáší, tělocvik nejvíc. Úkoly odflakne, ale tam mi stačí, že je má napsané (starší syn má adhd, takže mám standard trošku jinde), navíc vím, že u táty všichni školu hroti, aby byl nejlepší, psal krasopisne, jinak se skrta a gumuje celé odpoledne. Deskovky? Nebaví, nebudu! Hračky? Nebaví, nebudu! Ven? Nebaví, nebudu! Doma pomůže, když ho poprosím, vynese odpadky, posbíra bordel pod stolem, společně uklidime ve společném pokoji. Sice je to s kecama, ale udělá. Nejradši by trávil dny na mobilu, to ho baví. Knížku občas do ruky vezme, do knihovny chodíme pravidelně už roky.
Kroužek si vybral loni keramiku, ale táta mu to zatrhnul, že je to pro holky, a přihlásil ho na skauta. Tam trpěl. Letos už mu keramika prošla, táta mu k tomu ještě vybral lego kroužek. Začíná se až příští týden, tak uvidíme, jestli vydrží.
Kamarády nemá.
To jsou tatínci. Taky si občas vyposlechneme, že někam nemá chodit, že to je pro holky. Zatím to zvládáme. Nikdy bych nečekala, že zrovna moje dítě bude chtít keramiku. Chodil už loni a velké nadšení. Nevybírám podle sebe, ale podle dítěte. Má pohybové kroužky, nástroj a keramiku.
@unuděná tak to jsem ráda, že nejsem sama
už jsem se bála, že jí utrápím ![]()
@unuděná píše:
@stanuska3 No přesně syn. Už zase trééénink? Pfff, nemůžu tady radši ležet a čumět na YT? A pak přijde a září mu oči, jak jim to pěkně šlo. Já to mám podobně, taky mě stojí dost úsilí sama sebe překecat do nějaké aktivity, ale když už se hecnu, tak jsem pak ráda. Řešením není na všechno se vyprdnout a nechat hybernovat, ale naučit, že překážka se musí překonat, aby byla odměna.
Ty píšeš o mém dítěti?
A to mám kolikrát chuť ho opravdu radši nechat doma.
A má možnost třeba jít občas prostě jen ven - s kamarádkami? Tahle doba je v tom dost nešťastná. Za nás jsme už v tomhle věku měli partičky a spoustu aktivit na sídlišti - pořád si bylo s kým hrát, mohli jsme před barák sami, sedět doma bylo za trest. Já měla kroužků hafo, ale zajmy jsem sama začala vnímat později než v druhé třídě - v tomhle věku jsem taky neměla tucha, co by mě bavilo. Když ji dáte na kroužek, na který aspoň stačí, nic nezkazíte. Ona si pak možná přijde na to své sama.
Jinak - jedna dcera byla ve škole taky líná - měla x jiných zájmů, jen učení ne. A bordelář hroznej. Jsem z ní měla mockrát hlavu v pejru, říkala si, co z ní bude. No a je. Na prahu dospělosti jako kdyby ji vyměnili - je pořádná, pracovitá (někdy až moc, až si zahrává se zdravím), velmi schopná. Do toho dítěte, který se vyhybalo povinnostem, má hodně daleko.
Možná je vaše dcera jen introvert - a těm organizované aktivity opravdu nemusí sedět. Nicméně na aspoň jednom kroužku, bych trvala a neustupovala v tom, že se na to vykvajzne.
@Mar__tanka1983 „Setrvačný“-to je dokonalej a přiléhavej výraz, zařazuji do slovníku
Je to tak, hodinu ho přemlouvám na kolo, že jako jenom 5 kiláků na zmrzku a on mě pak honí do tmy po všech čertech
![]()
@unuděná píše:
@Mar__tanka1983 „Setrvačný“-to je dokonalej a přiléhavej výraz, zařazuji do slovníkuJe to tak, hodinu ho přemlouvám na kolo, že jako jenom 5 kiláků na zmrzku a on mě pak honí do tmy po všech čertech
![]()
Mne tady hrozne chybi od zakladatelky napsano, co teda odpoledne delate? Chodi dcerka do druziny? V kolik ji beres?
Kreslenim ji figuru nezachranis, ani fletnickou.
Mne trosku prijde, ze se ji chces zbavit/chces aby ji zabavil nekdo jiny.
Ale kdyz byl kovid a ja pekla se synem susenky, malovali jsme kaminky, ucili jsme se spolu, delali si diskoteky, chodili ven na hriste, staveli lego, ucila jsem ho varit - tak to bylo fajn, mnohem lepsi nez rizena cinnost.
Ve druhe tride jsem se pro syna obcas dostala az ve tri, ve ctyri. Kdyby mel chudak jit ten den jeste na krouzek, tak to neda. To bychom domu chodili v sest.
@VitaminC A já postrádám informaci, jestli když je do nějaké činnosti „dotlačena“, tak jí ve výsledku baví. O čem třeba mluví? Vzpomíná na nějaké společné zážitky? Protože pokud nic takového nedělá a žije fakt odmalička v negativitě a nihilismu, asi bych řešila fakt ten psychický problém, deprese apod.
U nás treba, když ho dokopu k výletu, houbám, procházce, otráví celou rodinu. Všechno je nuda, chce domů, bolí ho nohy, nemůže. ![]()
@unuděná Jo, mne to prijde cele divne. Holka nic nechce, knizky ji nebavi, ale ani zminka o tom, jake ji mama nabidla varianty o traveni spolecneho casu.
Muj druhak byl mazlik, kdyz jsme se nevideli dva dny, tak jsme si zalezli do postele a koukali na Avatara s popcornem. Kdyz ty deti prijdou ve ctyri/o pul pate z druziny a jeste maji pripravu na druhy den, uklidit pokoj, hygiena, se nedivim, ze se jim nekdy nic nechce.
@VitaminC píše:
Mne tady hrozne chybi od zakladatelky napsano, co teda odpoledne delate? Chodi dcerka do druziny? V kolik ji beres?
Kreslenim ji figuru nezachranis, ani fletnickou.
Mne trosku prijde, ze se ji chces zbavit/chces aby ji zabavil nekdo jiny.
Ale kdyz byl kovid a ja pekla se synem susenky, malovali jsme kaminky, ucili jsme se spolu, delali si diskoteky, chodili ven na hriste, staveli lego, ucila jsem ho varit - tak to bylo fajn, mnohem lepsi nez rizena cinnost.
Ve druhe tride jsem se pro syna obcas dostala az ve tri, ve ctyri. Kdyby mel chudak jit ten den jeste na krouzek, tak to neda. To bychom domu chodili v sest.
Dítě vyzvedávám nejdříve v 15 h. A pak máme kroužky - třeba má kroužek jen jedno dítě, ale musím jet i s tím mladším odvézt, nakoupit. Jezdíme domu často pozdě. Na druhou stranu sport 2krát - 3krát týdně s kamarádama mi nepřijde nic hrozného. To je to samé, jako když běhá s kamarádama venku. Akorát tady jim to někdo organizuje. Zlepšuje se. Chválí ho. Včera měl zase sport - beze mě, s kamarádama. Večer ke mně skočil do postele a dal mi pusu. Byl šťastný. I úkol udělal - dost pozdě, ale bez problémů, bez řečí. Takže si myslím, že i když ho k tomu tlačím, tak dělám dobře, protože ho to dobíjí. Kdybych ho nechala doma, chtěl by si pustit televizi a těžko by se mi ho nutilo k úkolům.
@Hibou Právě kvůli tomu, že se u nových her musí číst pravidla, odmítá je zkoušet. Televizi nemáme, mobil mám já a manžel - nepůjčujeme na hraní. U babičky má občas o víkendu tablet. Kouká na youtube na nějaké blbiny, nějak extra ji to nebaví. Spíš tím zabíjí nudu.
Já chodím občas na jízdárnu (ona se bojí koní), jezdím na kole a běhám. Manžel jezdí na kole, běhá a hraje volejbal. Chodíme každý den ven se psem, děti jdou občas s námi (obě nerady). Máme ještě mladšího syna (3 roky), ten je naopak do všeho hrr. S dcerou si moc nehraje.
Smát se umí, ale směje se spíš méně oproti jiným dětem. Je taková vážná, zasněná…
Vyzkouším ještě další doporučené knihy. Přiznám se, že jsem výběr hodně nechávala na ni a asi to nebylo dobře. Na druhou stranu když jsem knihu vybrala já (bylo to něco od A. Lindgrenové), nechtěla to ani slyšet a zacpávala si uši polštářem.. ![]()
O diagnóze ADD jsem taky uvažovala, ale psycholožka to tak nevyhodnotila. Test ale nedělala, jen si s ní povídala.
To píšeš o mně? U dcery jsem jistou dobu měla pocit, že není vše uplně běžné. Srovnalo se to. To samé u syna - některé věci jsou opravdu zvláštní. Tady v diskuzi mě v tom utvrdili snad všichni. Ale zatím zvládá. Uvidíme, jestli nakonec nějakou diagnozu dostaneme. Uvidí se, jak bude zvládat 2. trídu.