Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Neznamymuz761
Děkuji a asi tak bych to shrnula…
Prostě dvougenerační bydlení není pro každého a já jsem jaksik narazila. A ne jedno partnerství/manželství se kvůli tomu rozpadá. Což je samozřejmě smutné (hlavně kvůli dětem) ![]()
@Sunny789 píše: Více
Právě. Můžeš mít dohodu a stejně to i tak soud klidně upraví podle sebe ![]()
@Sunny789 Já bych do toho právě už z principu nešla. Jediné v případě, že byl pravdu byly obě domácnosti vším odděleny. Každý svůj vchod, atd. Aby si nemohl nikdo nikam chodit jen tak, ale stejně i tak bych nechtěla
Zakladatelko, já chápu, co ti vadí. Těch, jak se říká, stokrát nic umořilo osla. Tobě lezou na nervy ty každodenní drobností a zásahy. Ty si sama nemůžeš naplánovat nic, protože ať vylezeš z vašeho bytu nebo ať v něm zůstaneš, chce se po tobě absolutní podřízení domácím. Jak oni mají náladu, jak se momentálně rozhodnou, tak tě kontaktují a přednesou svůj požadavek, proti kterému není obava ani argument. Řeknu to hodně ošklivě, oni tě s malým mají jako psa, kterého si pořídili a o kterém rozhodují jako majitelé. Punťo, pojď, jdeme ven. Sundá se vodítko, pes jde. Nemá na vybranou. Ty taky nemáš na výběr. Protože Kájo, pojď si chvíli k nám hrát, co na to můžeš říct. Bože, pro tu chvilku. Chápu tě. Tady nejde o to, že jde dítě k nim. Tady jde o to, že tam jde, kdykoli si vzpomenou, nečekaně, když se ti to nehodí. V tomhle celé manželství přežít fakt nemůžeš. Dítě bude chodit do školky, ty do práce a já si dost dobře neumím představit, že si sedněte k úkolu, že se vypravíte na kroužek, a že přijde děda a řekne, Kájo, pojď si se mnou zahrát člověče nezlob se, babička nám k tomu udělala lívance…Víš, zakladatelko. Já mám děti i vnuka hodně blízko. Ale nelítám tam a nikdy jim nic neorganituju. Já jsem ráda, že blízko jsou, protože si můžeme navzájem pomoct. Já to neberu jako možnost zasahovat jim do života. Dílem nechápu ty vaše staré. Jestli to takhle povedou, dopadne to tak, že ty odejdeš, syn si po čase najde někoho jiného, ta tam nepůjde, takže se bude muset hnout a jednou tam tchýně nebo tchán zůstanou na stáří úplně sami. Syn si teda nikoho najít nemusí, zaleze si po práci k sobě a staré nechá osudu. A dílem nechápu i tebe. Ty píšeš, že máš svůj byt. Kristepane, proč ses tam tedy stěhovala? Proč jste nežili ve tvém? Jak jsi uvažovala? Měla bys ty dny organizované podle sebe. Oni by maximálně přišli na návštěvu, ty k nim, ale frekvenci by sis určila sama. Někdo jinou volbu nemá, takže dá přednost tchánům před pronájmem, ale ty jsi do toho vlezla sama. Šla jsi o svojí vůli šla bydlet k nim. Takže holka…spíš ses tady měla zeptat před pár měsíci…čekám dítě, mám svůj byt, ale přítel chce bydlet dál u rodičů, že to tam je větší a dítě může běhat po zahradě. Co myslíš, že by ti tady většina řekla…?
No je to dost jasny, ze s tim clovekem zit nechces. Vsechno istatni je nepodstatne. Odejdi do sveho domu a hotovo. Proc by 25km mela byt nejaka dalka nebo duvod ke dvema skolam??? Vzdyt to je kousek!
@Dahlia0409 píše: Více
Oddělené vchody jsme se snažili vymyslet, ale úplně to zde není možné. A navíc by to teď už nic moc neřešilo. Mi stačilo teď to léto, kdy jsme byli snad každý den na zahradě…i s tchánovci. A to už má pak člověk fakt pocit, že je v tom bytě, ve svém patře jak ve vězení. Na zahradu jsem chodila hlavně kvůli malého, sama bych asi nevytáhla paty, nebo bych byla pořád v luftu. Což už tak se dost stává a partner mi to pak dává dost sežrat, že jsem pořád pryč (samozřejmě když on je v práci). Ale z mojí strany je to spíš útěk odtud, za těmi mými milými (rodina, kamarádky).
@Sunny789 píše: Více
Dvougenerační bydlení dnes už není pro nikoho.
Systém teď Velim já, protože jsem nejstarší už je překonán. Každá žena bude šťastná víc v mikrobyte, kde bude svou paní než ve velkém domě další pracovní síla.
Na jednu stranu řešíš kraviny, na druhou tě chápu, že tam nechceš bydlet. Já bych to nedala, i kdyby byli tchánovci ze zlata. Že sis udělala dítě s někým, koho jsi vůbec neznala, za to můžeš nadávat leda sama sobě. Jestli s ním nechceš být, tak to začni řešit. Promluv s ním a nastiň nějaké varianty, jak byste mohli fungovat. Ale nečekej, že ti to s radostí odkýve a budete kámoši.
@Neznamymuz761 píše: Více
To je mi jasný a na jednu stranu se ani nedivím. Na druhou ta situace není k partnerovi úplně fér.
@Anonymní píše: Více
Moje teta taky bydlela na hoře, přivdala se tam, ona je docela introvert a udělali si dvoje dveře, jedny hned dole a druhé nahoře a babi naučili klepat, jinak by tam taky chodila normálně, neboť byla zvyklá. Akceptovala to, mels tetu ráda ale raději by ji měla, kdyby s ní více mluvila a pracovala s ni na zahradě. Vycházeli spolu dobře neboť obě byly rozumne ženské ale prostě dvě různé poháry jsou někdy těžké aby žíly pohromadě.
@Sunny789 píše: Více
To chápu. Ale nechápu, proč vadí, že nejsi doma, když tam není ani ten partner? Kdyby tam byl často sám, to bych pochopila. Ale je snad na tobě, kde budete, když tam on stejně není ![]()
@Pe.M.1 píše: Více
To pochopení mě, mé osoby, mě úplně dostalo. Až se mi začly ronit slzy, jak mi mluvíš z duše.
Úplně jsi to vystihla a to jsi někdo, kdo patří asi k té starší generaci (soudě dle toho, že už máš vnuka) a kdo by se spíš logicky klaněl na stranu mých tchánovců a vyčetl mi, že si ničeho nevážím a ať jsem ráda, že je mám tak blízko, že mi pomůžou apod.
Proč jsem se sem stěhovala…to je jednoduché. Byla jsem ne už mladá, ale určitě blbá a zamilovaná. Vždy jsem byla proti tomuto soužití, ale tohle místo je opravdu krásné (všude pole/louky, pár sousedů) a rodiče jsem v té krátké době neměla možnost poznat. Ono by se ani nic možná neprojevilo, i kdybychom s partnerem byli roky. Dost často se toho změní po příchodu vnoučat. Takže jsem to udělala kvůli tomu prostředí, kvůli malého, který bude mít možnost si na zahradě hrát a pobývat a kvůli partnera, který na byt nebyl zvyklý. Navíc mám 2+1 byt, což jsem si moc nedokázala představit. Teď bych jednala jinak samozřejmě. Prodat byt, koupit větší a jezdit na návštěvy a výlety. Ale hlavně si žít ten svůj rodinný život, zatím ve třech.
Co už, ničeho nelituji, vše je tak, jak být mělo, ale je třeba konat, pokud člověka něco žere…
@terien píše: Více
Dospělý muž by sám nechtěl bydlet se svou ženou a dítětem u rodičů.
Oni se k nim jako dětem i chovají. Oni nezadaji matku o půjčení vnuka. Oni ji diktuji. A na to nemají právo. O dítěti rozhoduje matka. Ne prarodiče.
@Dahlia0409 píše: Více
Nevím… asi proto, že ví, že tu nejsem šťastná a právě odtud utíkám.
Příspěvek upraven 10.11.24 v 19:22