Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tam je pes zakopán, napiš SZ, zrovna jsem něco měla pro tebe rozepsáno…
@Anonymní píše:
@atominnka Nevim proc me neposloucha. Kamaradka mu rekne, tak dej ruku me a ji ji da. Me odsekne ne a jeste se smeje.Snazim se ho vozit v kocaru, protoze, leze jiham nez ootrebuju.Je neposlusny a ja uz nemuzu.
to mi dělaly obě děti. zrovna dneska malej - nenechal se přebalit, zdrhal, kvičel, nelehl si… přijde táta, řekne mu, že se přebalí, malej jde, lůehne si a v klidu se nechá
Neřeším ![]()
@Anonymní píše:
Mam dvouleteho synka, ktery me skoro vubec neposloucha. Nechce jit pres silnici za ruku, nechce zastavit, kdyz jede kolo…Zavolam na nej at stoji a on bezi dal. Reknu mu, ze neco nesmi a on jen zakyva hlavou a stejne udela opak.Nevim, jak ho motivovat k tomu aby poslouchal.Co delam spatne? Posloucha jen sveho otce a nez me, radsi poslechne kamaradku.Ze me si nic nedela. Kvuli vsemu se vzteka. Dekuji za jakekoliv rady.Chci aby byl syn poslusny a vychovany.
Ono je celkem normální, že děti poslouchají více cizí lidi, případně tatínka, který je jim vzácnější, než maminku, která je s nimi pořád a ke které si nejvíc dovolí. mám taky dvouleťáka a nejvíc mi funguje toto: 1)dávat fiktivní (nebo i opravdový) výběr. Např. dávám vybrat, které chce tričko, jestli chce jít na nočník, nebo na záchod, jestli si chce hrát, nebo si číst apod. Fiktivní výběr dávám většinou třeba u jídla. Když řeknu Chceš jíst? odpověď bude Ne, takže se ptám jinak: Chceš jíst u velkého stolu v kuchyni, nebo u svého stolečku v obýváku? (tzn. to, že bude jíst má implicitně befelem, ale může si vybrat, kde chce jíst). Nebo při přecházení cesty: Chceš se držet za pravou ruku nebo za levou (nebo kočárku)? Tohle většinou odvede pozornost od skutečnosti, že se vůbec držet nechtěl. 2)zamluvit a odvést pozornost. Např: když chce syn jít někam, ale my potřebujeme jít jinam, tak řeknu: Ty jsi chtěl jít tam? On na to plačtivě Jo. A já: Tak mi pojď popovídat, co bys tam dělal. V tamté ulici jsou obchody, tak bychom se dívali na výlohy, co se tam prodává, třeba něco dobrého k jídlu, nebo knížky. A jaké máš rád knížky? Přečteme si nějakou doma? Přitom ho beru za ruku a odvádím ho směrem, kterým chci já, on je myšlenkami už úplně někde jinde, neprotestuje a já jsem ani nemusela použít nějaké Ne, tam nepůjdeme. 3)Dát nějakou perspektivu, co se bude dělat a kdy. Třeba si syn chce kreslit před obědem. Když mu řeknu Teď si nemůžeš kreslit, teď se bude jíst. tak bude řev. Když ale řeknu Najíme se a hned potom si budeme kreslit, tak většinou ochotně jde jíst.
S těmihle metodami se nám daří žít celkem bez vztekání.
@Anonymní píše:
@Fiducia Vynervena jsem hrozne. Fyzicke tresty taky nevedu. Vysvetluju, vysvetluju, vysvetluju a ono nic.Synacek to ma na salamu. Nechce na nicnik, vymysli s jidlem, sam neusne, musime ho uspavat.Je toho moc.
@Anonymní píše:
@J_Doe Ja sem donedavna byla klidna, ale uz to trva zhruba pul roku. Vzteka se furt. Kvuli jidlu, kvuli oblikani, svlikani, obouvani, spani, kvuli vsemu.Jsem uz unavena z toho kolotoce.Furt dokola vysvetluju, co ma a nema delat.Uz by to mohl pochopit.
@Anonymní píše:
@svycarka Me jde o to, ze s plenama mi ho nevezmou do skolky.Jinak bych tk nehrotila.
Jen si to po sobě přečti, kde je chyba? ![]()
Jsi nasr. aná na vše kolem sebe a tak i reaguješ na dítě, které to cítí a brání se způsobem sobě vlastním, jinak to neumí, než vzdorem, to je celé. ![]()
Tlačíš ho někam, na co ještě nemá ![]()
Příspěvek upraven 20.12.15 v 10:59
@Hoa Mai to zni velmi dobre.
Ja nemotivuje, reknu razne, co ma udelat a on se zacne vztekat. Takze prece jen, delam neco blbe.
@Anonymní píše:
@Anturie Nereklabych, ze semnastvana na vse kolem.Jen me stve, zeto s malym neumim. Zkusim odvadet pozornost jak to dela @HoA Mai.To by mohlo zabrat.
Jj, dobře, fandím ti. Jen teda musím apelovat na účast tatínka se vším všudy a to nekompromisně! ![]()
Jednou se ti může vše hodit, vím o čem mluvím, ale to poznáš časem…
@Anturie Rada bych tatinka zapojila, ale jak, kdyz nema moc zajem?
Beru to tak, ze se malemu bude venovat vic az pujde maly do skolky.
@Rakosnicek1983 Moje dcera vajgly, stare hadry a pod. nesbira
Jen, aby nedoslo k mylce ![]()
Do kaluzi skace, dupe v nich, dela blbiny. Nebranim ji. Ja jsem pry v detstvi delala to same a svete div se, kaluze ted obchazim ![]()
Venku sbira zaludy, kdyz byly kytky, tak mi je trhala a nosila. Kdyz slapne do blata nebo dokonce do nej upadne, tak se nehroutim a obleceni vyperu. Od toho pracku mame
Predpokladam, ze v puberte uz to delat nebude, tak nevidim duvod, aby si nezablbla.
Za psy take nebeha, ucim ji, ze je to nebezpeci. Klacky take nikoho neohrozuje. Kdyz by si s nim chtela hrat, nebranim ji. Vzdyt je to o objevovani sveta kolem nas.
Suma sumarum kazda mame jiny pohled na to, co je normalni chovani a co ne ![]()
@Rakosnicek1983 Nebiji a presto mi dcera do silnice nebeha. Chodi za ruku. Asi dam neco spatne ![]()
Omlouv se za rypnuti, tvuj prispevek o nevychove mne pobavil ![]()
@Hoa Mai píše:
Ono je celkem normální, že děti poslouchají více cizí lidi, případně tatínka, který je jim vzácnější, než maminku, která je s nimi pořád a ke které si nejvíc dovolí. mám taky dvouleťáka a nejvíc mi funguje toto: 1)dávat fiktivní (nebo i opravdový) výběr. Např. dávám vybrat, které chce tričko, jestli chce jít na nočník, nebo na záchod, jestli si chce hrát, nebo si číst apod. Fiktivní výběr dávám většinou třeba u jídla. Když řeknu Chceš jíst? odpověď bude Ne, takže se ptám jinak: Chceš jíst u velkého stolu v kuchyni, nebo u svého stolečku v obýváku? (tzn. to, že bude jíst má implicitně befelem, ale může si vybrat, kde chce jíst). Nebo při přecházení cesty: Chceš se držet za pravou ruku nebo za levou (nebo kočárku)? Tohle většinou odvede pozornost od skutečnosti, že se vůbec držet nechtěl. 2)zamluvit a odvést pozornost. Např: když chce syn jít někam, ale my potřebujeme jít jinam, tak řeknu: Ty jsi chtěl jít tam? On na to plačtivě Jo. A já: Tak mi pojď popovídat, co bys tam dělal. V tamté ulici jsou obchody, tak bychom se dívali na výlohy, co se tam prodává, třeba něco dobrého k jídlu, nebo knížky. A jaké máš rád knížky? Přečteme si nějakou doma? Přitom ho beru za ruku a odvádím ho směrem, kterým chci já, on je myšlenkami už úplně někde jinde, neprotestuje a já jsem ani nemusela použít nějaké Ne, tam nepůjdeme. 3)Dát nějakou perspektivu, co se bude dělat a kdy. Třeba si syn chce kreslit před obědem. Když mu řeknu Teď si nemůžeš kreslit, teď se bude jíst. tak bude řev. Když ale řeknu Najíme se a hned potom si budeme kreslit, tak většinou ochotně jde jíst.
S těmihle metodami se nám daří žít celkem bez vztekání.
Super pristup ![]()
Take to tak delam ![]()
@Rakosnicek1983 píše:
@jezzz no ja nevim, moje dite pomalu ani nema hadry na lítacku, do kaluzi a bahna ji nepoustim, nemam rada špínu a bordel, což se s deťma moc neslucuje, ale pochopila to dost rychle, parkrat jsem ji okrikla, mozna plácla a mala (20m) do kaluzi a jiného bordelu nema zájem lozit, vajgly nesbírá, protoze jsem ji kdysi řekla parkrat, ze je to ee a psy nehoní, ale kdyz je vidí, tak se zastaví a rika baf,baf.Bud ji to nechybí nebo je po me a špínu a bordel nehleda (klacky taky nesbírá) nebo se to odnaucila. Proste jsem ji to nenechala dělat, nelíbí se mi to, někdo muze namitnout, ze to patři k dětství, podle me ma na hraní doma hračky a ne blato a odpadky venku. Minule jsem s ni sla na postu, a se mnou jeste kamaradka a její podobne starý syn a nez jsme tam došli, tak moje dite bylo porad čisté, zato její vyvaleny v tom blatě z mrholeni, špinavé ruce a obličej a jeste řval, protoze nez jsme vesli, mu musela odebrat jakousi zmuchlanou hadru, co sebral u popelnice pred vchodem. Podle me neni na škodu, vymezovat mantinely i učit „normálnímu“ chování od mala-přece dospěli v bahně neskaci, nervou klacky ani neji kameny. Jenze většina to ma jinak - a ja neodsuzuju, at si to dela kazdy podle sveho nejlepšího vědomi a svědomí.
Promiň, ale pokud srovnáváš chování tvý dcery a kamarádky syna s tím, že ty jsi teda opravdu lepší ve výchově, a je to samozřejmě jenom tvoje zásluha, že tvé dítě je čistější a poslušnější, tak mi je tvý kamarádky opravdu líto.
Holce budou 3,ale je to to samé…Já si můžu hubu umlet, ale jakmile něco řekne tatínek, tak to je svaté
Přijde mi to tak nějak přirozené, úděl nás matek no ![]()
@Anonymní píše:
@Schara To me stve prave, ze poslechne radsi,,tetu" nez mamu.Pak si pripadam pred kamoskou neschopna.
Tak z toho si fakt nic nedelma, jelikoz to proste deti delavaji ![]()
Kdyz mi vlistnul k silnici, tak nemilosrdne dostal pres zadek ponevadz domlouvani nezabiralo.
A kdyz se mi venku vztekne, no holt ho tahnu ci nesu at si lide rikaji co chteji. Jednou me potkala takhle kamaradka se svym hosickem a smala se a povida mi, jak je rada, ze v tom neni sama. Jinak taky holt patrim mezi maminky, ktere jsou prisnejsi kdyz to nejde jinak. Domlouvam jednou, dvakrat, trikrat a kdyz to nezabere zarvu a kdyz ani to ne, tak na ten zadek dostane (samozrejme ze ho placnu rukou, nic extra, ale jemu to staci) to vi, ze uz jako fakt jsem hoooodne nastvana.
Kdyz s nim pritel nechce jit sam ven, jak ho donutim?