Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Používáte fyzické tresty?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.1.17 11:14
@lucenka Rozumim, jak to myslíš, ona jen nadhazovala, že některý děti takto zlobívaj proto, že něco… že může jít tazatelka do hloubky. Ne že ona je špatná, ale že tam může být zmatek pro dítě - a nemusí, ale některý děti takto reagujou. Je to složitý, strašně moc, nejde napsat přitvrdila bych, nasekala… prostě je to k pátrání, odkud to jde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
19.1.17 11:22
@Emno píše:
@lucenka Rozumim, jak to myslíš, ona jen nadhazovala, že některý děti takto zlobívaj proto, že něco… že může jít tazatelka do hloubky. Ne že ona je špatná, ale že tam může být zmatek pro dítě - a nemusí, ale některý děti takto reagujou. Je to složitý, strašně moc, nejde napsat přitvrdila bych, nasekala… prostě je to k pátrání, odkud to jde…
a přijde ti ta její odpověď v pohodě na mojí otázku, jak by ona sama reagovala na danou věc?
- Citovat
- Upravit
19.1.17 11:30
@Emno píše:
@unuděná Každý malý dítě chce pracovat, prostě něco dělat… vařit, vysávat, pak maj vysněný práce - bagrista, řidič kamionu… mění se to věkem a tim, jakou na to nechává odezvu. Znáš někoho, kdo chce jen sedět na zadku celý dny? A je opravdu šťastnej? Každej přece tíhne k nějaký činnosti, kterou se uspokojí, vyplní svůj čas. Mně je jedno, jestli moje dítě bude bagrista, umělec z kapsy do kapsy, soběstačnej zemědělec… ať dělá, v čem bude šťastnej. Domácí práce vidim stejně… podílíme se spolu na našem, každej si něco vybere a platí dohoda. Fungujeme spolu ve všem…
Lidé, kteří mají příliš mnoho na výběr, zřídkakdy bývají v životě šťastní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 11:54
@lucenka Na otázku Jak bys sama reagovala na.. je tahle odpověď nepřesná a zavádějící, jestli je v pořádku, to nevim : )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 11:55
@unuděná chápu, občas to tak může být. Co volíš ty? bez toho, v čem jsi vyrostla… Možnost volby, nebo radši moc ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 12:11
@WontTell Mám pocit že tento dotaz nebyl směřovaný na mě. Asi si stále nerozumíme, já neznám toho chlapečka, ani prostředí ve kterém vyrůstal, nemůžu udílet nějaké všeobecné rady. Když je člověk nemocný, tak buď si vezme prášek aby ty důsledky svého zdraví zadusil, anebo hledá příčinu onemocnění. Chování nemáme v genech, jak se lidé často myslně domnívají, naše chování se formuje podle prostředí ve kterém žijeme, už od prenatálního období. Velký vliv má také porod, to v čem jsme vyrůstali jako miminka, to vše si náš mozek postupně ukládá a vytváří dle toho vzorce chování. Nemáme to sice v aktviní paměti, ale v té pasivní je to uložené.
Prostě já dítě, které by mi schválně počůralo pohovku nikdy neměla. Toto akorát vypadá, že to nešťastně dítě akokrát ze sebe potřebuje dostat nějakou frustraci. Nebo co já vím, taky to může být cokoliv jiného, jak to mám vědět, podle jedné napsané otázky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 12:15
@unuděná V tom případě nerozumím tomu, proč stále tolik dospělých nutí jít potomka na gymnázium, když možnost volby = neštěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
19.1.17 12:28
@Barush píše:
@WontTell Mám pocit že tento dotaz nebyl směřovaný na mě. Asi si stále nerozumíme, já neznám toho chlapečka, ani prostředí ve kterém vyrůstal, nemůžu udílet nějaké všeobecné rady. Když je člověk nemocný, tak buď si vezme prášek aby ty důsledky svého zdraví zadusil, anebo hledá příčinu onemocnění. Chování nemáme v genech, jak se lidé často myslně domnívají, naše chování se formuje podle prostředí ve kterém žijeme, už od prenatálního období. Velký vliv má také porod, to v čem jsme vyrůstali jako miminka, to vše si náš mozek postupně ukládá a vytváří dle toho vzorce chování. Nemáme to sice v aktviní paměti, ale v té pasivní je to uložené.
Prostě já dítě, které by mi schválně počůralo pohovku nikdy neměla. Toto akorát vypadá, že to nešťastně dítě akokrát ze sebe potřebuje dostat nějakou frustraci. Nebo co já vím, taky to může být cokoliv jiného, jak to mám vědět, podle jedné napsané otázky?
Ale ono nejde o to z čeho to má. To je v danou chvíli úplně jedno. Byla tu otázka, jak byste vy, co dítě nidky neplácnete, reagovaly. A nikdy neříkej nikdy. Třeba tvé dítě taky zrovna nebude mít svůj den a udělá něco, co bys od něj nečekala
- Citovat
- Upravit
19.1.17 12:38
@Barush píše:OMg…
@WontTell Mám pocit že tento dotaz nebyl směřovaný na mě. Asi si stále nerozumíme, já neznám toho chlapečka, ani prostředí ve kterém vyrůstal, nemůžu udílet nějaké všeobecné rady. Když je člověk nemocný, tak buď si vezme prášek aby ty důsledky svého zdraví zadusil, anebo hledá příčinu onemocnění.
Chování nemáme v genech, jak se lidé často myslně domnívají, naše chování se formuje podle prostředí ve kterém žijeme, už od prenatálního období. Velký vliv má také porod, to v čem jsme vyrůstali jako miminka, to vše si náš mozek postupně ukládá a vytváří dle toho vzorce chování. Nemáme to sice v aktviní paměti, ale v té pasivní je to uložené.
Prostě já dítě, které by mi schválně počůralo pohovku nikdy neměla. Toto akorát vypadá, že to nešťastně dítě akokrát ze sebe potřebuje dostat nějakou frustraci. Nebo co já vím, taky to může být cokoliv jiného, jak to mám vědět, podle jedné napsané otázky?
Takže teda uděláš co? Budeš uklízet frustraci z nábytku, dokud ho to nepřejde?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 12:49
@WontTell Co udělám jako cizí osoba, nebo jako matka? Pořád neznám v čem chlapeček vyrůstal, jaký měl porod, jak byly v miminkovském období uspokojovány jeho potřeby, jaké má kolem sebe prostředí,… možná až mi tohle všechno dopodrobna popíšeš, můžu navrhnout jakým způsobem hledat řešení. Evidentně to, že dostane na zadek, řešením není, když to stejně udělá zase znovu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 12:50
@lucenka Právě že o to jde, protože když nalezneš opravdovou příčinu, můžeš změnit důsledek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 13:21
@neumisa píše:
a tuhle hlášku bych si také dovolila zařadit do zlatého fondu zdejších výkřiků k popukání
jak píšu, vyvolat pocit viny v rodiči stůj co stůj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 13:35
@unuděná píše:
Já musím říct, že mě docela zajímá, jak to v praxi probíhá - myslím taková ta výchova klidnou domluvou za každou cenu. Škoda (?), že nemám ve svém okolí nikoho, kdo takhle vychovává podobně staré děti, jako mám já, abych mohla posoudit. A ještě větší škoda, že neznám žádného dospělého, který byl takhle vychováván, aby mohl sdělit svoje zkušenosti.
já je mám v okolí, totožně staré s mým dítětem a jedno ti povím, ani za milion. A nevím proč, ale přirozená autorita těch rodičů tam tedy není, jsou ty děti kolem pěti let a doposud nebyla. Příklady, těch dětí, co žijí těsně vedle nás. Hrají si u nás před domem, je šest, přiběhne maminka a řekne( jména měním)Aničko, pojď rychle domů, už je šest, přišla jsme pro tebe, je hodně hodin, za chvíli přijede táta s babičkou musíme něco, a Anička řekne ne, teď si hraju a domů nejdu. Prosím tě Aničko, pojď honem, mám doma samotnou Zuzanku miminko, jen jsme na dvě minutky běžela pro tebe, víš, že babička jede za tebou a že máte jet spoliu k ní, tatínek volal, že jsou na cestě a že jsou tu hned, nechala jsem tě hrát si jak nejdéle to šlo, pojď prosím, Zuzanka je sama v kočárku, kdyby začala plakat. NE NEJDU. Ty bláho, rozhovor na deset minut, neuvěřitelný, maminka tam bezradně stojí a neví co má dělat.
Další, dojede na svém odrážedle, hodí ho na zem a jde si vzít odrážedlo mé dcery, nezeptá se, sedne na něj a jezdí, tak má dcera jde a velká sranda, že si tedy vymění odrážedla. Načež řev z toho našeho odrážedla, že na její odrážedlo nikdo sahat nebude. A maminka zasáhne. Aničko, vždyť ty jsoi si půjčila její kolo, tak ona se tě hezky zeptá( Anička si vzala naše bez ptaní). Tak naše dcerka prosím tě můžu si tedy vyzkoušet to tvé? Ne, neexistuje, ne mém odrážedle nikdo jezdit nebude. A opět sáhodlouhý monolog, proč má půjčit své odrážedlo zakončený je jím NEEEEEEE, NIKDYYYYY. Maminka pokrčí ramenama a řekne, že ona má teď takové období. Takže jdu, sundám Aničku z našeho odrážedla, vrátím ho mé dceři a Anička záchvat. A to jsou denně takovéhle různé scénky.
Jejich starší děti nechodí do běžné základky, protože běžná základka je moc svazující prý to zvonění je stresuje, chodí do Waldorfské, protože potřebují citlivý přístup. Jak budou vypadat ty děti v pubertě a v dospělosti srovnání nemám, vím ale naprosto jistě, že ani jedno z nich bych nechtěla mít doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 13:42
@Barush píše:
@WontTell Mám pocit že tento dotaz nebyl směřovaný na mě. Asi si stále nerozumíme, já neznám toho chlapečka, ani prostředí ve kterém vyrůstal, nemůžu udílet nějaké všeobecné rady. Když je člověk nemocný, tak buď si vezme prášek aby ty důsledky svého zdraví zadusil, anebo hledá příčinu onemocnění. Chování nemáme v genech, jak se lidé často myslně domnívají, naše chování se formuje podle prostředí ve kterém žijeme, už od prenatálního období. Velký vliv má také porod, to v čem jsme vyrůstali jako miminka, to vše si náš mozek postupně ukládá a vytváří dle toho vzorce chování. Nemáme to sice v aktviní paměti, ale v té pasivní je to uložené.
Prostě já dítě, které by mi schválně počůralo pohovku nikdy neměla. Toto akorát vypadá, že to nešťastně dítě akokrát ze sebe potřebuje dostat nějakou frustraci. Nebo co já vím, taky to může být cokoliv jiného, jak to mám vědět, podle jedné napsané otázky?
Teda ty máš ale sebevědomí, to se musí nechat…Mně starší taky tentoval na sedačku a dokonce jednou do postele. Dělal to proto, že neměl čas jít od televize na záchod a to do tý posTele udělal naschvál, po obědě hnal od stolu, i když věděl, že chodíme vždy po obědě na záchod, než jsem doběhla do pokojíku, bylo houvno v peřinách…Dítě má taky svoji povahu a hlavu, s temperamentním a divokým je to opravdu diametrálně jiný. Což mámy rozumných dětí NIKDY nepochopí, NIDKY.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 13:44
@terinka4444 A tento příklad má být za důkaz, že fyzické tresty jsou správné? Toto s tím nemá vůbec nic společného, zde vidím jako problém nedůslednost rodičů. Dokonce je i spoustu rodičů, kteří jsou nedůslední a přesto plácají. Toto opravdu o ničem nevypovídá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
