Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anna766 to mi připomělo švagrovou, jak se vztekla na kluka, že se počůral- ve 3 letech, takže žádná hrůza.. a drapla ho zavřela ho do koupelny a zhasla a venku řinčeli čerti..
Ten tam řval neuvěřitelně.. hrůzou…
Podle mě- a teda hádat se nebudu snikým, je to jenom názor, je způspb výchovy, hlavně neplácnot, hlavně vysvětlovat a pak udělat toto to nejhorší. Psychické tresty
Příspěvek upraven 19.01.17 v 21:40
@lucenka psala jsem ať to bereš jako příklad
A kdyby ano - tak ne, neměla bys ho kvůli tomu nechat každý večer čurat v obýváku, ale přehodnotit metody uspávání. Jenže to je pro mnoho rodičů pracnější, jednu lepnout po zadku je rychlejší řešení.
@Janasas příšerný,chudak kluk.Ja teda u učení na wc a odplenkování a tak, tam jsem neplácla nikdy, Za mě je to kravina, každej se to musí naučit, a halt někdo se naučí dřív a někdo později, a co ![]()
@Barush Ale naopak, pokud nebude mít dobrý základ (například na té střední škole), tak bude muset mnohem víc řešit, co bude dělat dál, aby se uživilo a práce ho těšila. Tím, že dítě dám na gympl, mu říkám „teď si můžeš vybrat, co budeš do budoucna dělat - a podotýkám opět, že to bude rozhodovat v 18ti a ne ve 14ti-, ale něco dělej, proč bys studoval zbytečně?“ ![]()
Když tak nad tím uvažuji, tak ono je to hodně o načasování a odhadnutí vlastního dítěte - myslím to poskytnutí možnosti volby. Roční dítě nemůžeš nechat rozhodovat o tom, kdy se odejde z písku, tříleté už ale mnohdy ano. Čtyřleté zase nemůže mít možnost volby libovolné večeře, školák už by naopak měl zvládnout neporučit si pytlík bonbonů. Ve čtrnácti je málokdo schopen rozhodnout, co bude chtít dělat celý život (natož aby věděl, že ho to bude ještě za deset, třicet let bavit), ve dvaceti už by měl. A v takových případech rozhodně nevidím nic špatného na prosazení „rodičovské autority“.
@unuděná moje dcerka je premiantkou třídy, v podstatě je ve čtvrté třídě a jako nosí domů jen jedničky, dvojek má za celé pololetí, že bych to spočítala na jedné ruce, nijak se neučí, když už chci, aby se učila, kvůli návyku, za pět minut prostě není co se s ní učit. Gympl( pokud ji přijmou) je jasná volba, minimálně jako náročnější druhý stupeň, protože ona v té škole nic nedělá, nemá jediný stimul, který by ji hnal výš, první stupeň je skvělý, mají skvělou nejskvělejší třídní, druhý stupeň obecně se mi tam nelíbí. A milé dítě přišlo s tím, že na gympl ne, momentálním důvodem je florbalový tým té základní školy, ve kterém hraje a kluci z toho týmu, hraje za klučičí tým. To by tě švihlo, její volba je jasná, zůstanu s klukama na základce. Moje volba je jasná, nezůstane, i když se nedostane na gympl, druhý stupeň na téhle základce absolvovat nebude. A teď co, je jí deset, příští rok jí bude jedenáct, kdo bude rozhodovat v tom našem neshodnutí se?
Četla jsem, že jí mám nechat se rozhodnout samotnou…těžko, je to celkem závažné rozhodnutí, tahle základka je o proflákání dalších 4 let jejího života, tahle základka jí neposune dál. A co včíl? Mé dítě je zvyklé na dohody, v podstatě se náš život točí okolo toho, abychom umožnili našemu dítěti dělat to, co chce, ale tohle je věc, kdy prostě nechci dát na její názor, protože ten názor příliš ovlivňuje její budoucnost
a ne, je to malá holka, která prostě nedomyslí „následky“ pro další život. Ona pravděpodobně zvládne nástup na střední i když zakrní tady na tom druhém stupni, ale proč jí mám nechat stagnovat?
@Adinka_2012 píše:
a víš kontext toho, že dostane za hovadiny? Jak víš, že to ta máma neřešila dobu jinak a nepomohlo to? Co je pro tebe hovadina? V dané situaci může být „problém“ kde co, protože je prostě něco potřeba a to dítě to nehodlá dělat. Jindy by to rodiče za hovadinu třeba považovali. Já se teda s plácáním dětí venku nesetkávám, s většinama mámama se bavíme, že to je fakt až ta krajnost, když už nejde jinak. Domlouvání jednoznačně převládá. A to chodíme na plavání a po lekci do herničky, kde se každou chvilku někdo vzteká, že ten mu vzal hračku, chce tu hračku nebo ještě nechce domů.
Já naopak plácání vídala docela často, když jsme chodila na mateřské s dětma po dětských hřištích a mateřských centrech.
Snažím se nesoudit nějaké situace o kterých nevím, jak se vyvíjely, každej rodič může někdy být unavený a dítě mimořádně prudit, ale pokud někdo na ulici seřeže třeba 1,5 leté dítě, tak pro to nebudu mít pochopení nikdy. Takhle zrelativizovat by se totiž dalo vše.
A pokud se s nějakými rodiči stýkáš častěji, tak nahlédneš do jejich výchovného stylu a víš, že děti pohlavkujou nebo bijou z vlastní neschopnosti řešit to jinak.
například třeba rodiče sedí s batoletem u dětského hřiště v hospodě na zahrádce, batole připoutané v kočáru. Po delší době už se dítě samozřejmě nudí, tak hodí lahev s pitím na zem a za to ho hned biju po ruce místo aby odložili pivo a cigára a dítě zabavili.
Malé batole, tak 14 měsíců ve městě, sotva chodí, okolo pobíhají holubi, dítě vezme nějakou dlažební kostku a snaží se s ní dohonit holuba. Matka mu dá několik pořádných ran na zadek. Takhle staré dítě přece nemůže vědět, že by to holubovi ublížilo a co si jako vezme z toho, že dostane ránu na zadek? ![]()
@ospalámyš znovu opakuju, že své děti nebiju, starší vůbec, mladší výjimečně. Máme malého psa, nemá ani dvě kila, naší malou ten pes zbožňuje, ona si s ní hraje, pak jí šibne a tomu psovi ubližuje, ona to nedělá, že by jako byla zlá a tomu psovi jako schválně něco udělala, ale prostě nemůže to dělat. Vysvětluju a vysvětluju jako magor už víc jak půl roku, ukazuju, učím, vysvětluju a vysvětluju. Včera jí vzala, že jí bude chovat, tak jí chová a už jí nechtěla chovat, tak s ní prostě švihla o zem. Stokrát vysvětlená věc. Pes kňučel, ptám se jí proč, proč to tomu pejskovi zase udělala, ona se na mě podívá a do očí mi řekne, že jí asi něco přeletělo přes mozek. Tečka. Tak jsme k ní s úsměvem došla a praštila jí. Koukala s vytřeštěnýma očima. Řekla jsme jí, promiň, mně jenom něco přeletělo přes mozek, jestli tě to bolelo, nedá se s tím nic dělat, taky se mi stává, že mi něco přeletí přes mozek a prostě někomu ublížím, máš to asi po mně. Jaké to je, když ti ublíží někdo, kdo je o hodně větší a hodně silnější? Dneska přišla a řekla, že už bude dávat pozor, že není hezké dělat někomu bolest. Měla jsme jí fláknout už před půl rokem, mohla jsem si ušetřit půlroční vysvětlování.
@ospalámyš V tehle pripadech biti samozrejme taky neschvaluju, protoze to je pouze o lenosti rodice se ditetem nejak zabyvat
Specialne ty znudene deti, co delaji bordel v cekarnach, mhd, restauracich atd.Pro me jsou to nejskvelejsi chvile-nemam co na praci, tak si detmi v klidu povidam, ctu, vysvetluju atd. a ony napjate sedi, poslouchaji a vnimaji,neobtezuji.Doma je to horsi-dite se znudi raz dva a na me porad kouka nejaka prace-hodit vse za hlavu a jit stavet lego je pro me pak velka vyzva
Ale snazim se.
@terinka4444 To je tezka situace, asi bych ji zkusila systematicky udolavat argumenty
Me rodice vymluvili pedak (stredni),opravdu me to tehdy stvalo, ale zpetne jsem jim mooooc vdecna.Ty platy a podminky za to skutecne nestoji.
@unuděná píše:
@terinka4444 To je tezka situace, asi bych ji zkusila systematicky udolavat argumentyMe rodice vymluvili pedak (stredni),opravdu me to tehdy stvalo, ale zpetne jsem jim mooooc vdecna.Ty platy a podminky za to skutecne nestoji.
systematicky udolávám, ale zatím bez úspěchu, protože kluci ( jasně, to nejsou studijní typy) prostě na gympl nejsou. To je prostě argument jak stehno. I když co se divím, přesně hoden uvažování desetiletého dítěte.
@unuděná Nespokojenost v práci pramení z toho, že to neni takový, jaký bys chtěla. Může to bejt spousta položek, někomu postačí vyšší plat, ale já tu mluvim o náplni práce - většinu lidí to nebaví a choděj, protože musej. Jakej maj pak den, 8 h v takový práci? A život..? A já jednoznačně stojim za tim, aby člověk dělal, co chce, a ne co musí (relativně musí, on nemusí nic, samozřejmě - ale cejtí, že musí, neumí udělat jinak - protože si bytostně myslí, že nemá možnost volby, ale ta je vždy). Jde o to, v čem vyrosteš, kolik možností vidíš a jak ti jsou servírovány. Pro někoho je chudoba trapas, pro někoho svoboda… atd. Ale ráda bych todle téma opustila, protože je moc speifický a příliš konkrétní na to, aby dokázalo vystihnout to hlavní - cílem je pro mě, aby dítě, člověk obecně, byl šťastnej, a už je jedno jak, jakkoliv chce, když nešramotí ostatní… Naučit šťastně žít, to je základ všeho, co kdo komu může předat, to by se mělo učit na škole místo skoro všeho, co mě napadne : ) Takhle vnímám rodinu jako učitele a tohle já nevidim v tom, obecně, že děti fyz. trestám a učim je, jaký jsou pravidla ve společnosti, s jejimž řádem bytostně nesouhlasim. Že do školy se chodit musí (podívej se na stav dnešní ZŠ a SŠ, skoro kdekoliv ve světě). Do práce se musí. Jak nejdeš, tak naval prachy, vyžírko… Znám několik puberťáků z domácí školy a podobný výchovy, co máme my, a je to neuvěřitelný - jak otevřeně mluvěj s rodičema… co vše o sobě řeknou, jak se uměj mezi lidma sebesdělit… a dobrovolně s vlastní iniciativou a velkou vervou jdou na sš a vš… velký cíle… našli se samy… neni to nic průkaznýho, jako nikde nic, ale nepodceňovala bych umění nechat být a žít. Děti jsou čistý tvorečkové a maj v sobě všechno, dokud to rodiče neposerou : ) Cílem rodiče by mělo být co nejmíň toho zkazit.
@Adinka_2012 píše:
jasný, rodiče jsou vždycky ti nejhorší a nejneschopnější…tvl, to je plk dne aneb jak podrazit nohy už tak zoufalé mamince, která s dětmi bojuje a cítí se blbě i bez těchto keců
Lip bych to nenapsala. A nechce se mi ani věřit, ze takový člověk má svatou trpělivost diteti donekonečna neco po dobrym vysvetlovat ![]()
@Emno píše:
@unuděná Každý malý dítě chce pracovat, prostě něco dělat… vařit, vysávat, pak maj vysněný práce - bagrista, řidič kamionu… mění se to věkem a tim, jakou na to nechává odezvu. Znáš někoho, kdo chce jen sedět na zadku celý dny? A je opravdu šťastnej? Každej přece tíhne k nějaký činnosti, kterou se uspokojí, vyplní svůj čas. Mně je jedno, jestli moje dítě bude bagrista, umělec z kapsy do kapsy, soběstačnej zemědělec… ať dělá, v čem bude šťastnej. Domácí práce vidim stejně… podílíme se spolu na našem, každej si něco vybere a platí dohoda. Fungujeme spolu ve všem…
Ale některý deti si. prostě budou radeji hrát, než uklízet nádobí
@terinka4444 To, cos udělala dceři, já ale nevidim jako fyzickej trest. Tys jí konfrontovala s tim, co ona dělá jinym, prostě živě ukázala totéž. Už bych si odpustila ty komentáře, kor na dvouleťáka, ale jinak si myslim, že neni na škodu nechat pocítit, co kdo dělá.