Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@MilijonDolarBejby Tak to někde vázne, zjišťuj a pátrej proč, někde máte uzel.
@Tamtama Nevim přesně, co myslíš, abych přeložila. Děti vychovávaný tak, jak tu mluvim, pracujou a živěj se jinak. I děti z outschoolingu nebo takových škol. Jsou třeba surfaři, pár hodin denně se tim živěj.. nebo umělci, občas někde vypomůžou, nebo dělaj pomocný, jednoznačně významný práce - lékař, psycholog, veterinář, nebo se stanou soběstačnými zemědělci, uskromněj se, půl dne si dělaj, co chtěj, v druhý části obhospodařej zvíře a něco si popěstujou a skliděj… žijou jinak, žijou tak, že je celej den baví, maj ho dle svých představ a většinou jim nikdo moc nediktuje, osvč, staraji se sami. Počti na netu, je toho spousta a je to hodně zajímavý.
@terinka4444 Já bych dceru určitě nedala na gympl jen pro svý neopodstatněný představy. Cokoliv napíšeš, že gympl jí dá, ti někdo vyvrátí, je to tvoje iluze a víra, nauka. Dcera je tam šťastná, má kolem sebe to, co chce, to je pro ideální stav, jakej dítě může mít. Gympl neni něco, co by všichni rychle měli honem honem, aby nemarnili jinde čas (někdo si to jistě myslí). Čim dýl dítě zůstane dítětem, tim líp. Odpovědnost k životu patří, to se nevylučuje s bytim dítě. Snad tě nemůže uspokojit, že z nadšený malý holky uděláš gymplařku, aby nekrněla. Pro mě zakrní na gymplu víc než nadšená s klučičí partou na sportu. Ale takhle to tu je nastavený, jen krňme a pěkně se formujme všichni stejně, to je nejbezpečnější. No ale štěstí ti gympl nezaručí. Přítomnost je štěstí. A tu má každej neustále. Když bude dělat gympl, až ona bude chtít, to teprve bude drajv a smysl. Proč se pasuješ do někoho, kdo ví o ní víc? Co garantuješ, že jí tim gymplem dáš za dar? Jen iluze.
@Emno píše:
@terinka4444 Já bych dceru určitě nedala na gympl jen pro svý neopodstatněný představy. Cokoliv napíšeš, že gympl jí dá, ti někdo vyvrátí, je to tvoje iluze a víra, nauka. Dcera je tam šťastná, má kolem sebe to, co chce, to je pro ideální stav, jakej dítě může mít. Gympl neni něco, co by všichni rychle měli honem honem, aby nemarnili jinde čas (někdo si to jistě myslí). Čim dýl dítě zůstane dítětem, tim líp. Odpovědnost k životu patří, to se nevylučuje s bytim dítě. Snad tě nemůže uspokojit, že z nadšený malý holky uděláš gymplařku, aby nekrněla. Pro mě zakrní na gymplu víc než nadšená s klučičí partou na sportu. Ale takhle to tu je nastavený, jen krňme a pěkně se formujme všichni stejně, to je nejbezpečnější. No ale štěstí ti gympl nezaručí. Přítomnost je štěstí. A tu má každej neustále. Když bude dělat gympl, až ona bude chtít, to teprve bude drajv a smysl. Proč se pasuješ do někoho, kdo ví o ní víc? Co garantuješ, že jí tim gymplem dáš za dar? Jen iluze.
promiň, na mě píšeš moc vzletně nebo ja to napsat, já polovině textu nerozumím. Nicméně s tím čemu rozumím, s tím nesouhlasím. Já prostě nenechám rozhodovat o důležitých věcech své desetileté dítě na základě nějakých úvah chci být s klukama. A proč se pasuju do někoho, kdo ví o ní víc? Víš, tohle mi právě zavání takovýma manipulativníma řečma, jsem její máma, ona je desetileté dítě, já rozhoduju, ne ona. I právně jsem za ní zodpovědná já. Gympl jí štěstí nezaručí, to je klidně možné, na téhle základce prostě nezůstame, i když se na ten gympl nedostane, což je taky klidně možné. Druhý stupeň té základní školy není dobrý, nechci aby tam byla. Každý rodič snad vybírá svému dítěti v mladším věku školy dle svého uvážení tak, jak si myslí, že nejlepší, ne? Na druhou stranu jsou lidé, co nechají děti rozhodovat i o důležitých věcech pod podobně vzletnými slovy, jako jsi napsala ty, jsou lidé, já k nim nepatřím. Já ji nechávám rozhodovat ve všem, v čem je možné ji nechat rozhodovat, takže v podstatě téměř ve všem, ale všechno má své hranice.
@Emno a abych vedla své dítě k tomu, že bude klidně surfař, nebo umělec nebo snad někde vypomůžou či jsou půldenními zemědělci…nezlob se na mě, to je na mě moc free. Dcera má jasný cíl, myslím, že je stejná jak já, fakt nebude zenědělcem. Její tatínek je umělcem, a zase tak free happy volné zaměstnání to není, je to docela dřina. Já se z touhle životní filozofií neztotožňuju a nevštěpuju a ani nechci vštěpovat ji svým dětem. Když koukám na naši „lesní společnost“, ty lidi jsou asi šťastní, žijí si ve své skupině, protože mezi „běžné“lidi nezapadají, ale jsou asi šťastní. Já bych takhle žít nechtěla a nemohla, moje děti žijí můj způsob života. I my jsme šťastní v našem způsobu života, ten jejich nechci, když ho bude chtít mé dítě( upřímně doufám, že nebude), ať si ho vybere, ale až tehdy, až nebude malým dítětem a dokáže domyslet následky.
@terinka4444 Já s tebou souhlasím. Argumenty pro víceletý gympl mám nikoliv jako „víru nebo nauku“, ale jako vlastní zkušenost. Já na víceletý gympl chodila, můj manžel taky, moji dva sourozenci, mí přátelé… To, že bere dětství, je dle mého názoru největší omyl. Je sice pravda, že ubírá volný čas (v mém případě nejen výuka a učení, ale i dojíždění), ale na druhou stranu děti se seznámí jako jedenáctileté a vytvoří si kamarádství, na té škole jsou neustále osmnáctiletí maturanti, takže si i v patnácti dítě přijde jako „to malé“… Když to srovnám se základkou, kde ve čtrnácti už si děti brousí zuby na mazáctví, holky se předhánějí v tom, která bude působit nejvyspěleji, pak nastoupí na klasický gympl, kde se to na prvním seznamovacím soustředění spáruje, protože patnáctiletí už se neberou jako kamarádi, ale dívají se na sebe jako na potenciální partnery (a o to nevraživěji k sobě přistupují holky navzájem a kluci navzájem). Prostě z pohledu dospívání ten víceletý gympl udržuje dětství mnohem déle. A většinou tam neexistuje šikana, protože ti nejstarší už jsou dospělí a nějaké házení taškou je nebere, narozdíl od patnáctiletých telat, která to občas dávají na ZŠ pěkně vyžrat.
Já mám děti ještě malé, ale pokud to půjde, budu pro ně chtít víceletý gympl taky, a to ani ne tak kvůli nějakým intelektuálním výkonům, ale právě pro to prostředí.
@zrcadlo děkuju, u nás je druhý stupeň vážně hrozný, přesně tebou popsaný, všechno je to umocněné poměrně velkými sociálními rozdíly, naše škola je „spádovou školou“ ruského satelitu, ty malé děti jsou ještě zvládnutelné, ty větší děti…škoda mluvit. Buď jak buď, na druhém stupni jí tam stejně nenechám, respektive nechci nechat. Řešíme ten druhý stupeň na radě rodičů imrvére, někdy je to jak z filmu.
Přemýšlet nad víceletým gymplem v tvém pojetí mě nenapadlo, já mám za sebou jen čtyřletý, osmiletý ještě nebyl. Navíc tam učí švagr se švagrovou, je to dobrá škola.
@terinka4444 Zeptám se jen na jedno - píšeš, že ti lidi jsou šťastní, ale že doufáš, že tvoje dítě to tak chtít nebude. Proč si to přeješ, když vidíš, že ten, kdo to volí, je šťastnej? To postrádá logiku.
Jak bys odpověděla na otázku - co bys volila, kdyby sis mohla vybrat - bejt šťatsná bez dětí, nebo zpruzená, ale aspoň jedno dítě mít?
Jinak beru, jasně, jste jiný - teď, jako výsledek. A já stojim za tim, aby si výsledek dělal každej sám, ne někdo, kdo už svůj výsledek má, aby vytvářel život ostatnim. Ale chápu, že svoboda neni pro každýho, je to v hlavě, nenutim nic. Každej bude šťastnej, když si sám zvolí, a je jedno, kolik mu je. A když pak dojde na to, že mu stav nevyhovuje, může to vždycky změnit, školu dodělat…
Vim, že jako matka chceš pro dítě to nejlepší, ale za mě jako matka, která udělá pro dítě to nejlepší, je, že ho nechá rozhodovat o tom, co ono chce. Každej ví, co chce a co má rád, co ho baví a naplňuje. To jen ze strachu ty nad náma furt za nás přebíraj odpovědnost a štelujou nás do něčeho, co si myslej, že nám dá nejvíc, ale každej ví, co je pro něj nejvíc. Až pro ní bude priorita vzdělání, tak do toho pude. A pro mě absolutně nemá smysl vzdělání, který dělaj dnešní zpruzený děti od 15 - 24 let (prošla jsem všim, od gymplu po vš, a vzorek opravdu nenaplňující mou představu o štěstí, samej kalič, hulič, zoufalec ze vztahů, školy, rodiny, nenaplněnej život, nějak to ojebat, hlavně dodělat… a pak kdekdo dělá něco zcela jinýho, určitě většina). Manžel je psycholog, už 20 let, a to, jak se dnes žije a co to pro lidi nese, mi přijde, že je absurdní, když je to vnímáno jako ta dobrá volba a cesta. Většina lidí je dle průzkumů nespokojená se svym životem.
@Emno píše:
@Tamtama Děti vychovávaný tak, jak tu mluvim, pracujou a živěj se jinak. I děti z outschoolingu nebo takových škol. Jsou třeba surfaři, pár hodin denně se tim živěj.. nebo umělci, občas někde vypomůžou, nebo dělaj pomocný, jednoznačně významný práce - lékař, psycholog, veterinář, nebo se stanou soběstačnými zemědělci, uskromněj se, půl dne si dělaj, co chtěj, v druhý části obhospodařej zvíře a něco si popěstujou a skliděj… žijou jinak, žijou tak, že je celej den baví, maj ho dle svých představ a většinou jim nikdo moc nediktuje, osvč, staraji se sami. Počti na netu, je toho spousta a je to hodně zajímavý.
A teď si představ, že s touto výchovnou ideou prorazíte do celého světa a všichni lidé budou chtít žít takto dle svých představ. To by byl krásnej svět, že? Bez školství, zdravotnictví, obchodů, průmyslu, veřejného zemědělství atd. Všichni by se půl dne váleli, hráli na harfu, kreslili si obrázky a půl dne si pěstovali svojí mrkev, aby přežili
Ty krabe. Fakt by mě zajímalo, jestli skutečně nevyužíváš služeb lidí, kteří pracují pro „společnost“, abys mohla být takhle pokrytecká.
@Emno píše:
Vim, že jako matka chceš pro dítě to nejlepší, ale za mě jako matka, která udělá pro dítě to nejlepší, je, že ho nechá rozhodovat o tom, co ono chce. Každej ví, co chce a co má rád, co ho baví a naplňuje. To jen ze strachu ty nad náma furt za nás přebíraj odpovědnost a štelujou nás do něčeho, co si myslej, že nám dá nejvíc, ale každej ví, co je pro něj nejvíc. Až pro ní bude priorita vzdělání, tak do toho pude.
To je taková blbost!! Toto kolikrát neví ani dospělý člověk, natož desetileté dítě! Navíc není v jeho silách umět uvažovat tak dalece do budoucna. Zřejmě zatím ani zdaleka nepřičuchlo k tomu, kolik stojí „spokojený život“-čili zajímavá a slušně placená práce, bydlení, strava, výchova dětí, nějaké koníčky atd.
Nicméně vím, že s @Emno se prostě neshodnu ani zabůh (už jsme se tahle v nějaké diskuzi názorově srazily) a přesně jak píše @terinka4444, ten její způsob vzletného, obrazného a abstraktního psaní je na mě moc. Dle mě tím zakrývá neschopnost přejít k jádru věci a řešit konkrétně dané problémy.
@unuděná Jak myslíš pokrytecká? Čím jsem?
Vždycky se najde někdo, kdo bude dělat rád dr, učitele i jiné, co píšeš… Ty snad ale chceš, aby pro tebe někdo dělal dr, přestože ho to nebaví, jen proto, aby tys nějakýho měla? No ukaž na dnešní společnosti opravdovej, bytostnej důkaz, že to je takhle ideálně nastavený, lidi jsou šťastný a vedou plnohodnotnej život. Jaká sféra ti tak přijde? Na soukromou většinou neni čas/peníze/energie, pracovní je lálo placená/časově náročná/nenaplňující, vztahy - koukni kolem sebe /a příčin je mnoho/… rodina se téměř nevídá, každej má svůj život práce, školka, škola, setkaj se unavený večer, děti už skoro spěj… Nic na dnešnim světě neni takový, abys o tom ohla říct ideální společnost a jedinec v ní a jeho život. Pro mě fakt bída s nouzí postavená na iluzi, něco jako americký sen. A nikdo šťastnej.
Já bych ideálně, aby každej žil dle svých představ, byl naprosto šťastnej, a ne tak, jak je teď, hlavně že má za zády průmysl a jiné. Ale je jednoznačný, že v tolika lidech, co na planetě je, vždycky bude zdravotniství. Nezobecňuj tak, že každej bude surfovat, to je nesmysl zveličenej. Každej si najde, co dělá rád. Pro ustrašený a závislý to ale neni, to je jansá věc : )
Holky, prča, teď mi psala kamarádka, že mají ve školce chlapečka, který ostatní bije, kouše a štípe. Když se to řešilo s maminkou, tak ta jen krčila rameny s tím, že milému Adámkovi určitě brzy samotnému dojde, že takhle se chovat nesmí. Že ať se děti mezi sebou popasují samy. Takže milej Adámek brzy skončí jako ostrčené dítě, se kterým si nikdo nechce hrát a ještě mu bude doporučen přestup na nějakou jinou školku. Místo toho, aby ho matka vychovávala
![]()
@unuděná Dospělej člověk, kterej má spokojenej plnohodnotnej život, zpracovanýho sebe, ví, co ho baví. Snad nemůžeš myslet vážně, že je v pořádku, že nepoznáš, co tě baví
Pokud to někdo nepozná, tak evidentně je někde chyba - a je třeba návrat k sobě.
Ale neshodnem, souhlasim a v pořádku. A neni třeba to dál probírat, tak se vzletně loučim, jsem ráda, že to šlo v klidu, ahoj.