Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslim si, ze ten respekt jeste nikdy nebyl tak mizivy, jako je nyni. Ale to, ze nastupujici generace /vi vsechno lip, tor tu bylo, je a taky bude. A az doroste ta generace zde tak resenych opecovavanych miminek, budou zdejsi matky taky obvinovany ze vmesovani, lakoty, prilisne vlezlosti a hlavne nesnesitelne a n, aprosto silene hlouposti a taky neuwstale potrebyx radit. A rika se tomu generacni stret - a ja tomu rikam bozi mlyny.
@Malaga Souhlasím,že jsou i slušní a tolerantní lidé. Ale předpokládám, že tato vlastnost je v celé rodině. A tito sem nepíší, že mají problémy s rodiči a jejich hloupými řečmi.
Trochu jsem si při úklidu o tom přemýšlela a pobavila se. Když si představím dnešní bojovnici za kojení. Tu která kojila do dvou let, každé nekojící popisovala nejnovější výzkumy o prospěšnosti kojení. A tato matka, pak už tchýně, řekne snaše: to víš, že nevadí, že nekojíš. Je to tvoje věc. Klidně dej UM, to vůbec nevadí. To si nedokážu představit, ani to, že by jen mlčela.
@VitHan Když ono je to hodně o tom zdravém rozumu.Je to i o sebejistotě. Je to i dobou - mnoho informací a člověk se začne ztrácet…podléhá davu anebo prostě jen někomu, kdo ho přesvědčí…
Mám svůj názor, když se mě na něj někdo zeptá, tak ho řeknu, ale nevnucuju…
Já si ráda čtu zdejší diskuze - i když nesouhlasím, tak prostě mnohé příspěvky mě upozorňují na to, že nic není černobílé a že jsou i jiné úhly pohledu
.
@Malaga
Přesně tak, a taky o schopnosti informace třídit. Protože internet je v poskytování informací i nebezpečný, prakticky kdokoliv tu může jako pravdu prezentovat cokoliv. Takže
bych se spoléhala na vlastní hlavu a taky třeba na rady těch starších a zkušenějších, a pak porovnávala. nepřebírala bych slepě, anikdy bych netvrdila, že jenom já pan Google to víme správně. Ony ty zkušenosti typu - no není to dobře, že mu dala cumlat piškot už ted, ale nezabije ho to - jsou hodně důležité. Protože vás nezavedou do konfliktu.
Zdravím všechny, jak budete trávit vánoce? S tchýní nebo bez?
Já už s… mám docela problém, prostě bych chtěla vánoce ve 2. Po x letech aspoň jednou. Už jí to můj drahý oznámil. Od té doby jsem tam radši nebyla. Rozumný kompromis jako že 24. spolu ve 2, další svátky po návštěvách je pro ni nepřípustný. Sama nežije, má mladšího syna a matku, ale dožaduje se naší přítomnosti (každou neděli, všechny (!) svátky, pomale i prázdniny, který už dávno nemáme). Vysvětlit, že třeba máme jiný program je pro ni také problém k pochopení. Po těch letech mi došla i slušná slova. Snažím se řeči typu „Co budete dělat sami“ ignorovat. Radši mlčím, protože bych už řekla něco neslušného. Na obědy apod. ji nezvu, protože jsem ráda, že je aspoň tímto směřem zatím klid. X krát týdně volá a něco potřebuje. Odvoz i tam, kde jede bus 10 minut, prostě všechno. Na nákup si moc nedojde, a to je jí 60 a žádné zasádní zdravotní problémy nemá. Začínám se bát, co přijde za x let. Vánoce… ![]()
To by mě tedy zajímalo, proč pořád chce něco od vás a ne od toho mladšího syna, případně matky?
Tchyně požadovat může, ale pokud jste s přítelem zajedno, že chcete být na Štědrý den sami, tak prostě buďte a šmitec. Jste dospělí lidé, ne? Tak se tak chovejte a naučte se říkat ne. Nejste povinní do konce života skákat, jak rodiče pískají. Pokud se nejsou ochotni domluvit na kompromisu přijatelném pro obě strany, tak asertivně trvejte na respektování vašeho rozhodnutí. Tchýně se s tím bude muset smířit.
Tak matka už je starší, ale zvládá toho pořád hodně. A mladší zařizuje taky co se dá. Možná více samostatnosti u tchýně by neškodilo. Kdyby to bylo podle jejich představ, tak nikdo ani nemůže chodit do práce. Ještě bych dodala-už je několik let v důchodě, takže času má spoustu, ale prostě se jí nechce. Obávám se, že to bude jen horší. Snažím se chovat slušně, ale jednoho dne… ![]()
Tchýně je v důchodu, neumí se sama zabavit, nudí se a tak otravuje ostatní, to bude asi klasický případ
. Jo, určitě to chce naučit se říct jí ne, ale třeba vás napadne, čím ji zaměstnat či zabavit, aby na vás už čas neměla… asi tak.
Za jedno jsme. Navíc toho času zase nemáme tolik ani na sebe. Nedělní obědy jsem omezila na nutné minimum. Akorát, že můj drahý má pak teror po telefonu a musí odpovídat na otázky proč ne, co děláme apod. Vypnout telefon kvůli práci opravdu nemůže. Něco jí zkoušet vysvětlit hezky a mile nejde, pořád si mele tu svou. Máte to někdo podobně?
Zabavit by se snad měla sama, ne?
Na psa kašle, ač on by ven šel rád.
Děti nemáme, a ani si nedovedu představit, že bych ho tam měla občas „odložit“, protože by s potomkem stejně ven nikdo nešel.
Ne
Ne ![]()
Chápu tvoji situaci, taky jsme si s mou mámou museli vyjasnit pozice a bezbolestně to bohužel nešlo, taky se stokrát urazila a nemluvila se mnou, ani teď to není úplně stoprocentně ideální, ale už to jakž takž jde a pomohla opravdu jen asertivita. Říct „maminko, nezlobte se, ale moc času na sebe nemáme, chceme si užít štědrý večer jen sami dva, rádi za vámi přijdeme další den“. Konec, tečka, nepřistoupit na další diskuzi, vydírání, přemlouvání. Když se urazí, tak se urazí. Je to dospělý člověk, musí si to v sobě srovnat sama.
Přítele chápu, ale měl by taky mamince „dokázat“, že už není malý kluk, co si musí vyslechnout její litánie od A do Z. Takže když mu bude matka volat, říct něco jako „maminko nezlob se, jsem v práci a nemůžu mluvit, kromě toho už jsme se rozhodli, měj se hezky, nazdar“ a položit telefon.
S těmi rodiči mi to přijde někdy podobné vyjasňování pozic jako u malých dětí. Malé dítě taky zkouší, kam až může zajít, pokud ho necháš, tak se naučí třeba dvě hodiny vyřvávat, že chce sušenku, protože ví, že nakonec couvneš a jemu se ten nátlak vyplatí. Pokud dáš jasně najevo, že ne, tak ho to časem přejde. U nudících se rodičů v důchodu to ale bude asi chtít víc trpělivosti
.
Tahle situace mi trochu připomíná můj vztah s babičkou, kdy já se jí snažím vysvětlit, ať se o mě nestará, protože se jinak nenaučím samostatnosti. Můžu mluvit nahoru i dolu, ona stejně pokračuje po svém. Podobně jako ta tchýně
. No jo, když si někdo pořád mele svou, tak už asi není rady…
. Snad jen zkusit… pokud nechápe, připomenout jí její mládí, jistě také měla období, kdy chtěla být s někým sama a nerušena, tak snad pak by mohla pochopit?
I za cenu, že to bude bolet, necouvejte a buďte na Vánoce sami. Že je pro ni 25. nebo 26. nepřípustné? No a pro vás zase 24., tak buď se nedohodnete a neuvidíte se přes svátky vůbec, nebo ustoupí, vy máte právo neustupovat. Tohle citový vydírání nesnáším, jste dospělí a ona musí přestřihnout pupeční šňůru. PrvníVánoce bez dítěte jsou jiný, ale zdravý rodič to vezme tak, že je šťastný, že jeho dítě tráví poprvé vánoce s někým, kdo ho miluje a s kým možná stráví zbytek života, a to je přeci štěstí, ne?
Máma mi po prvním potratu řekla :"Jsi píča co si naprcaa fracka, je dobře, že se Ti to stalo.. takže super, žijeme spolu v dvojdomku.
@Cooolooorka píše:
Máma mi po prvním potratu řekla :"Jsi píča co si naprcaa fracka, je dobře, že se Ti to stalo.. takže super, žijeme spolu v dvojdomku.
Tak to bych se asi stěhovala na druhý konec republiky, neskutečný…