Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Já jsem si od ní ale žádné houby neobjednala. Vůbec jsem netušila, že má v úmyslu mi nějaké dát. To prostě byla zase její spontánní akce, kdy prostě někdo ze známých byl na houbách, donesl jí ona ho s částí z nich poslala k nám, ať mi to dá - v noci! A to mi napíše smskou, že ten člověk k nám míří a bude tam za pár minut. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to mi ty houby musela cpát hned jak je dostala, když tam za ní zítra máme stejně přijít na oběd?Já tedyvůbec netuším, čím bych ji mohla zaúkolovat. Ona nikam nechodí, jen k nám nebo na krátké procházky, protože víc nezvládne. Zato poskakovat kolem plotny, to může už sotva otevře oči.
Ale bacha, ona jen vaří, nepeče, takže bylo vtipné, že když jsme tam měli oslavu narozenin, tak mi řekla, že ona nic péct nebude, že to je na ni moc velká piplačka (na to je zase moc líná, aby dodržovala recept, ráda experimentuje). Na nákupy si taky zajede autem. Jinak mě fakt nenapadá, co bych po ní mohla chtít. Dítě jí tam pořád nechávat nechci, protože ho neustále něčím cpe a všechno povoluje.
Tak to bych skoro řekl, že Tě zcela úmyslně depta. Nedá se asi nic dělat, než spoléhat na to že se jednou unaví. Zkrátka její synáček je její. Hlavně jí pořád chval. To by jí mohlo i nassssrat.
Příspěvek upraven 20.06.20 v 10:31
@Anonymní píše:
Rozumím chápumám to podobně. Dojím oběd…přidejte si. Nechci, děkuji. Opravdu nechcete? Tak si dejte zákusek. Nechci po obědě, děkuji. Za dvacet minut :máte tam ten zákusek, dejte si.
A pak si připadám jako hnusná mrcha, že mě to vytáčí, ale je to dost otravné.
Asi tak. U nás navíc je i to, že ona je tedy schopná najednou zkonzumovat neuvěřitelné kombinace jídel - sladké se smaženým, slaným - klidně to dá na jeden talíř a na vem si! Mně se z toho zvedá žaludek, ale ona nutí a nutí.
Slušně jí neustále říkám, že nejsem dobytek, který sežere všechno a že mám trošku umírněnější stravovací návyky a musím jíst postupně v nějakém řádu, ona mi to odkývá, zasměje se a za chvíli jede znovu. Už se i jednou urazila, když se dozvěděla, že jsem řekla známé, že mi pořád nutí jídlo, ale stejně to zase začala dělat. Ona si prostě nemůže pomoct no ![]()
@Jana206 píše:
Podle mě se toto nezmirni, s příchodem dětí se to vystupnuje a bude Tě to štvát čím dal víc. Nebudete mít soukromí.
No právě. Nemáme žádné soukromí. Skoro se cítíme provinile, když jedeme někam na výlet, ona nám to jakože strašně přeje, ale je vidět, jak je zklamaná, že se zase u ní nebudeme živit tím jejím úžasným jídlem a nestrávíme tam půl dne. Ona se prostě nudí a já už jsem unavená jí neustále dělat zábavu
Manžel ví, že jsem z toho grogy a už jsme s ní o tom i mluvili. Párkrát jí i nevybíravě řekl, že nepřijdeme, že chceme taky mít nějaký čas spolu a jít někam na výlet, tak ona: Jasně jasně, já jen, kdybyste si to rozmysleli, nebo můžete přijít po tom, až se budete vracet ![]()
@Anonymní píše:
Já jsem si od ní ale žádné houby neobjednala. Vůbec jsem netušila, že má v úmyslu mi nějaké dát. To prostě byla zase její spontánní akce, kdy prostě někdo ze známých byl na houbách, donesl jí ona ho s částí z nich poslala k nám, ať mi to dá - v noci! A to mi napíše smskou, že ten člověk k nám míří a bude tam za pár minut. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to mi ty houby musela cpát hned jak je dostala, když tam za ní zítra máme stejně přijít na oběd?Já tedyvůbec netuším, čím bych ji mohla zaúkolovat. Ona nikam nechodí, jen k nám nebo na krátké procházky, protože víc nezvládne. Zato poskakovat kolem plotny, to může už sotva otevře oči.
Ale bacha, ona jen vaří, nepeče, takže bylo vtipné, že když jsme tam měli oslavu narozenin, tak mi řekla, že ona nic péct nebude, že to je na ni moc velká piplačka (na to je zase moc líná, aby dodržovala recept, ráda experimentuje). Na nákupy si taky zajede autem. Jinak mě fakt nenapadá, co bych po ní mohla chtít. Dítě jí tam pořád nechávat nechci, protože ho neustále něčím cpe a všechno povoluje.
Tak spíš by bylo hezký, kdyby si našla něco mimo rodinu. Ale to těžko zařídit, zvlášť u ženský, která asi celý život žije jen pro rodinu… Prostě jste pokračování jejího životního programu…
Nevím, jak moc by bylo možné si s ní upřímně popovídat, že to sice oceňujete, ale že taky potřebujete svůj čas, svůj prostor… I mít porozumění pro to, že může bez vás být osamocená, nudit se - ale zas jí v tomhle nemůžete otročit.
@Ram16G píše:
Tak to bych skoro řekl, že Tě zcela úmyslně depta. Nedá se asi nic dělat, než spoléhat na to že se jednou unaví. Zkrátka její synáček je její. Hlavně jí pořád chval. To by jí mohlo i nassssrat.Příspěvek upraven 20.06.20 v 10:31
Vždycky jí pochválím (ono to ani jinak nejde, protože ona si to za to jídlo i sama vynucuje - a ne jednou
) Jenže to chválení jí zdá se ještě víc dodává sebevědomí a chuti být vlezlejší a vlezlejší…
@elibro píše:
Tak spíš by bylo hezký, kdyby si našla něco mimo rodinu. Ale to těžko zařídit, zvlášť u ženský, která asi celý život žije jen pro rodinu… Prostě jste pokračování jejího životního programu…Nevím, jak moc by bylo možné si s ní upřímně popovídat, že to sice oceňujete, ale že taky potřebujete svůj čas, svůj prostor… I mít porozumění pro to, že může bez vás být osamocená, nudit se - ale zas jí v tomhle nemůžete otročit.
To je přesně ono: jsme pokračování jejího životního programu. Ona opravdu celý život žila jen pro rodinu. Taky to furt prohlašuje, jak svoji rodinu (všechny své příbuzné) hrozně miluje a jak je šťastná, že je má. Všichni za ní pravidelně jezdí, ale na nás je asi i kvůli vnoučeti fixovaná nejvíc - bohužel. Koníčky nemá, protože už jí hapruje zdraví a hlavně jí nic moc kromě čtení a chození na masáže nebaví. V tomto ohledu je docela líná někam chodit, všichni a všechno může přece přijít k ní domů až pod nos, že ano.
@Anonymní píše:
No právě. Nemáme žádné soukromí. Skoro se cítíme provinile, když jedeme někam na výlet, ona nám to jakože strašně přeje, ale je vidět, jak je zklamaná, že se zase u ní nebudeme živit tím jejím úžasným jídlem a nestrávíme tam půl dne. Ona se prostě nudí a já už jsem unavená jí neustále dělat zábavuManžel ví, že jsem z toho grogy a už jsme s ní o tom i mluvili. Párkrát jí i nevybíravě řekl, že nepřijdeme, že chceme taky mít nějaký čas spolu a jít někam na výlet, tak ona: Jasně jasně, já jen, kdybyste si to rozmysleli, nebo můžete přijít po tom, až se budete vracet
To je citové vydírání a druh agrese, jak tu někdo psal. Pokud je to možné, tak co nejdál od ní.
Čím víc to čtu, tak mně přijde, že jsi uťáplá a schováváš to za vychovanost. ![]()
Smsky se nemusí číst, vyzvánění na tchyni jde dát tiché, jídlo nejíst.
Já jsem taky vychovaná, ale nenechám se od nikoho ničit.
@Svistice píše:
Mela jsem tchana podobneho razeni. Byl opecovavaci povaha a v duchodu se nudil.
Ono je to sice hezke, ale prilis pec dusi a stokrat nic umirilo osla.
Slusne a narovinu jste s ni s muzem mluvili, aby se nastavili hranice?
Bohužel mluvili slušně a manžel dokonce i drsněji. Chvíli byl klid, urazila se, ale pak to zase začalo od znovu. Dokonce i její kamarádky jí říkaly, aby nás moc nedusila tou svou péčí, sama mi to řekla, že ví, že je taková, že se toho bojí, aby nás neotravovala. Bohužel její slova nekorespondují s jejím chováním. Ona to jen říká jako omluvu, ale nehodlá a nikdy s tím nehodlala nic dělat. Já jsem jí už jednou i řekla, že mě stresuje, jak na mě furt vyvíjí tlak, tak se mi jakože omluvila a pak to furt při další návštěvě opakovala (trapas), ale nic se nezměnilo. Hranice pro ni jsou pro to, aby je přelézala - horem i dolem, to je asi její heslo.
@Anonymní píše:
Ahoj, vím, že se to tu hemží stížnostmi na tchyně, ale nemůžu si pomoct a musím přispět i jáKdyž tu někdy čtu, jak strašné máte některé tchyně, tak si říkám, že mám vážně štěstí a nemám si na co stěžovat. Jenže ta moje je tak strašně hodná a štědrá, že bych jí nejradši už někdy poslala na Mars.
Já nevím, jestli jsem přecitlivělá, řekněte sami, ale připadá vám normální, že každý den prudí s jídlem? Pořád vyvařuje a cpe nám jídlo nebo neustále očekává, že u nich budeme obědvat (bydlí od nás kousek). Jasně, je to občas fajn, ale každý den mi to leze na nervy, i když vaří skvěle a je u nich příjemně.
Nejvíc mi ale vadí ta její „spontánnost“. Jako třeba dneska. Manžel odjel na služební cestu, tak jsem si říkala, že si udělám čas pro sebe v klidu. Bylo mi jasné, že tchyně zase bude lákat na oběd nebo na kafíčko u nich. Tak jí píšu, že děkuji, ale že už na zítřek něco mám a že se uvidíme až v neděli, kdy přijede muž zpátky, že se tedy stavíme na oběd. Ona mi odepíše OK, tak se těšíme. No a dneska jsem to unavená zalomila už kolem půl deváté večer. V jedenáct v noci se probudím, kouknu na mobil a vidím tam zmeškané hovory od ní a pak dvě sms z půl desáté v noci, že mi její známý veze houby a že za pět minut je u mně. Pak další sms, že se mi nemůže dovolat, tak že mu ty houby nechali. Já už fakt nemůžu!Ano, mám ráda houby, a je od ní hezké, že mi nějaké chtěla poslat, ale to musí dělat v tento čas a ještě to posílat po někom a nahlásit to 5 minut předem??!
A to je jen jeden z mnoha příkladů. Už jsem unavená z toho, jak se s ní na něčem domluvíme a ona druhý den udělá něco úplně jiného. Manžel se tomu směje, já už jsem na ni vysazená, i když to ona pochopitelně myslí dobře a rozdala by se, ale já už mám toho jejího vlezlého chování a otravování po krk. Nemůžu jí nějak sprostě odpálkovat, je hrozně přecitlivělá a plačka, takže bych byla za megeru. Navíc ona mě hrozně „zbožňuje“ a myslí si, že jsme úžasné kamarádky
Tím koncem si to zabila…
no asi se dost přetvarujes a teď tě to dohnalo.
A tvoji rodice k vam nechodi? Promluv si s ni asertivne ty, v klidu, v pohode, ze chcete trochu vice casu pro sebe. Chod ven, na vylety, kamaradi, rodina z tve strany, atd…
@Anonymní píše:
Rozumím chápumám to podobně. Dojím oběd…přidejte si. Nechci, děkuji. Opravdu nechcete? Tak si dejte zákusek. Nechci po obědě, děkuji. Za dvacet minut :máte tam ten zákusek, dejte si.
A pak si připadám jako hnusná mrcha, že mě to vytáčí, ale je to dost otravné.
Tohle ale dělá každá ženská 60+ ne ![]()
@boball píše:
Vidíš, já to tak dělám a jsem oblíbená tchýněje fakt, že když volají nemám vždy čas, ale domluvíme se na kompromisu. Nevím, proč bych měla mladé pořád s něčím otravovat.
Tchyně nemá povinnost existovat, jen když se to mladým hodí. Má mít i svůj život a na babičku by se děti měly těšit, když se domluví návštěva - u ní nebo u nich. Prostě všeho s mírou. Hlídání taky po domluvě. Já nemám problém s tím, když mi tchyně řekne, že nemůže. Tak se prostě zařídím jinak. Ale když se na něčem domluvíme, že přijdu v tolik a v tolik a ona už ráno otravuje a mění plány, tak jen to, že jí zase musím odpálkovávat už mě unavuje. Říkat jí: přece jsme se domluvily na XY, je jako házet hrách o zeď. Její argumenty: Já vím, ale je tak hezky, tak jsem si myslela, že byste přišli už teď
Tady nejde o tu praktickou stránku, já tam stejně dřív nejdu, ale že mě už fakt vytáčí tím svým vlezlým otravováním a křupanstvím. Je to ale matka mého muže a hodná babička, takže na ní být sprostá nechci, což je asi to jediné, co by pomohlo…
@Bubla Bůčková píše:
Tohle ale dělá každá ženská 60+ ne
Většina asi ano, ale moje máma to třeba nedělá. Taky vypadá a má kondičku trošku jinak než tchyně - neupravená, obézní a diabetička. Moje máma se nepřecpává, jí zdravě, sportuje a dost se hlídá, udržuje si váhu, dbá o sebe… A to jsou prosím skoro stejně staré. Tohle není o věku, ale o inteligenci a „sebelásce“. Můj názor.
@sahrazad1 píše:
A tvoji rodice k vam nechodi? Promluv si s ni asertivne ty, v klidu, v pohode, ze chcete trochu vice casu pro sebe. Chod ven, na vylety, kamaradi, rodina z tve strany, atd…
Bohužel moji rodiče nejsou tak po ruce. A to je taky další kapitola, tchyně na moji mámu dost žárlí. Teď mají naši přijet na týden a chceme jet spolu na pár dní na výlet a ona už je z toho hotová. Prý: Tak kdy mi tedy sebereš to moje dítě? (myslela tím moje dítě
A snažila se mi to tak všelijak jako rozmluvit. Ona nikam moc jezdit na výlety nemůže, protože toho už moc neujde, tak jí to štve, že mí rodiče jsou ještě fit a zvládnou túry.