Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
Jen hlásím, že dnes večer už zdaleka nemám takový hlad - vlastně vůbec. takže jsem ani nepoužila to Psyllium.
@alien21 píše:
Jen hlásím, že dnes večer už zdaleka nemám takový hlad - vlastně vůbec. takže jsem ani nepoužila to Psyllium.
Tak vidíš, dobrá zpráva ![]()
Holky, pamatujete na časy, když nám bylo náct a byly jsme hubený jak vyžle?
Věčně venku, o víkendech protancovaný noci… ![]()
@alien21 píše:
Jen hlásím, že dnes večer už zdaleka nemám takový hlad - vlastně vůbec. takže jsem ani nepoužila to Psyllium.
Jinak to vypadá, že ti to jde zatím skvěle. Jen akorát tak trošku varuju před tím zvyknout si na tohle tempo. Budou totiž dny, kdy prostě třeba po svátečním dni budeš mít na váze klidně i o KILO víc než den předtím, tak aby tě to pak nevyděsilo nebo nedemotivovalo. Je to totiž u tohohle programu celkem normální jev, hraje v tom roli jistě i voda, menses apod…takže až toto nastane, zachovat chladnou hlavu a jede se dál…nejdůležitější je sledovat až s odstupem času, jestli váha vytrvale pomalu klesá.
Taky je možný, že přijdou i dietní dny, kdy hlad nebo chutě budou fakt velký, budou to třeba dny, kdy člověk má nějaký stresy, fofry apod..a tam pomůže za prvé to Psyllium a za druhé podívat se na záznamy váhy a hecnout se, že ten dosavadní úspěch přece nezahodím kvůli pár hodinám bez jídla..vždyť zítra si zas dám co chci.. ![]()
@Borůvka1990 píše:
Holky, pamatujete na časy, když nám bylo náct a byly jsme hubený jak vyžle?Věčně venku, o víkendech protancovaný noci…
No, já si pamatuju ze svýho dětství akorát tak to, že jsem šla do první třídy s 38 kg živé váhy, pak se mi smály - hlavně holky - až jsem z toho měla v 11 anorexii inspirujíc se mírami podle své první panenky Barbie. Do 13 let anorexie, od 13 do 17 samé diety, od 17 do 22 bulimie. Jo, nějaké protancované noci byly, to jo a pár dobrých vzpomínek, ale bohužel u mě převažují ty špatné..a smůlu jsem měla i na kluky..ale je možný, že kvůli těm svým nemocem a nízkýmu sebevědomí..
Takže já si libuju až teď - dá se říct, že co jsem nalezla svého muže a mám rodinu, konečně žiju a jsem šťastná. Dokonce se s přibývajícím věkem cítím čím dál líp. Neměnila bych..A přeju si z celého svého srdce, aby naše dcerky měly lepší pubertu.
@Evulina píše:
No, já si pamatuju ze svýho dětství akorát tak to, že jsem šla do první třídy s 38 kg živé váhy, pak se mi smály - hlavně holky - až jsem z toho měla v 11 anorexii inspirujíc se mírami podle své první panenky Barbie. Do 13 let anorexie, od 13 do 17 samé diety, od 17 do 22 bulimie. Jo, nějaké protancované noci byly, to jo a pár dobrých vzpomínek, ale bohužel u mě převažují ty špatné..a smůlu jsem měla i na kluky..ale je možný, že kvůli těm svým nemocem a nízkýmu sebevědomí..Takže já si libuju až teď - dá se říct, že co jsem nalezla svého muže a mám rodinu, konečně žiju a jsem šťastná. Dokonce se s přibývajícím věkem cítím čím dál líp. Neměnila bych..A přeju si z celého svého srdce, aby naše dcerky měly lepší pubertu.
Tak to fakt nemáš,,typickou" pubertu ve vzpomínkách
Mě teda nikdy Barbie neinspirovaly ke hubnutí… Ale chápu že některé holky to tak mají. Docela jsi se huntovala
Hlavní je, že už jsi své štěstí nalezla. Někdo ho nenajde za celý život ![]()
Dietářka jsem v nácti nebyla, ale vzhledem k tomu, že jsem věčně nebyls doma, tak jsem jedla jak anorektička. Slabá snídaně a v lepším případě něco během dne. Nj, nebyl čas ![]()
Neboj, vaše holky budou určitě šťastné a spokojené se zdravým sebevědomím ![]()
@Borůvka1990 píše:
Tak to fakt nemáš,,typickou" pubertu ve vzpomínkáchMě teda nikdy Barbie neinspirovaly ke hubnutí… Ale chápu že některé holky to tak mají. Docela jsi se huntovala
Hlavní je, že už jsi své štěstí nalezla. Někdo ho nenajde za celý život
![]()
Dietářka jsem v nácti nebyla, ale vzhledem k tomu, že jsem věčně nebyls doma, tak jsem jedla jak anorektička. Slabá snídaně a v lepším případě něco během dne. Nj, nebyl čas
Neboj, vaše holky budou určitě šťastné a spokojené se zdravým sebevědomím
Jo, doufám v to..hlavně si říkám, že kdyby u nich něco podobnýho hrozilo, mohla bych si s nima o tom do hloubky promluvit, víc bych jim rozumněla. Naši nevěděli chudáci tehdy, která bije..ono se tehdy ani o anorexii a bulimii defacto moc nevědělo a nemluvilo, připadala jsem si jak exot a o to víc se uzavírala okolí..no období děsný.
Doteď mám občas problém víc věřit vrstevnicím, pořád mám v sobě tu křivdu, jak jsem se s nimi před tou anorexií chtěla kamarádit a jak se mi téměř všechny vysmívaly..nebyla jsem průbojná, sebevědomí taky nic moc, takže i to si dost vychutnávaly..Ale je fakt, že většina těch traumat je už za mnou a ty, které mi občas lezou stále do hlavy, s těma se snažím prát a vědomě je překonávat.
@alien21 píše:
Jen hlásím, že dnes večer už zdaleka nemám takový hlad - vlastně vůbec. takže jsem ani nepoužila to Psyllium.
Já měla včera večer hlad jak vlk, ale taky jsem to dala, hlavně teda proto, že doma nebylo nic, co bych si zrovna dala
No a asi po hodině a něco to přešlo. Ale věděla jsem, že ty pracovní dny budou kritický. No ještě dnes vydržet a zítra mám jak vy říkáte, sváteční den
To se mi zrovna hodí, tchyně slaví 70 tiny
A teď jdu snídat a pak na pás ![]()
@Evulina píše:
Jo, doufám v to..hlavně si říkám, že kdyby u nich něco podobnýho hrozilo, mohla bych si s nima o tom do hloubky promluvit, víc bych jim rozumněla. Naši nevěděli chudáci tehdy, která bije..ono se tehdy ani o anorexii a bulimii defacto moc nevědělo a nemluvilo, připadala jsem si jak exot a o to víc se uzavírala okolí..no období děsný.
Doteď mám občas problém víc věřit vrstevnicím, pořád mám v sobě tu křivdu, jak jsem se s nimi před tou anorexií chtěla kamarádit a jak se mi téměř všechny vysmívaly..nebyla jsem průbojná, sebevědomí taky nic moc, takže i to si dost vychutnávaly..Ale je fakt, že většina těch traumat je už za mnou a ty, které mi občas lezou stále do hlavy, s těma se snažím prát a vědomě je překonávat.
Přesně tak! Je důležitý si dětí všímat, mluvit s nimi a umět jim porozumět. V tom máš výhodu a i když to napíšu hnusně, to co se Ti dělo možná mělo nějaký důvod. Všechno se děje z nějakého důvodu. Jen nevíme proč a musíme se naučit se to přijmout a žít s tím. Bohužel jsi poznala, že děti umí být zlé. To je smutný a asi na tom to nejhorší. Ale už to hrozné období máš za sebou a i když to uvnitř stále je, důležité je co je teď a to co bude, ne co bylo. Já byla u nás na vsi za anorektičku (jsem 90'ročník, takže 2005 už se o anorexii vědělo i u nás v prdelákově), nikdo nedokázal pochopit, že to není úmyslné ani účelové, že prostě nejím, protože nemám hlad a chuť
Asi hormonální období
Jíst jsem se naučila až v prvním těhotenství. Po odbourání u druhého kojení, kdy už jsem neměla důvod hlídat stravu, tak jsem defakto zase tam, kde před dětma. A nemysli si že si nikdo nevšímá. Hlavně příbuzní. Že dojedu půlku dětské porce po klukovi a už nemám hlad… To jsou přednášky jak od profesorů
Nebo že nemám tolik kamarádek. A co mám dělat? Ty co mám zajímají jenom nákupy, fintění, kafe a drby. To je pak těžký. Já ráda cestuju, skoro denně jsem v lesích a na kopcích. Mívala jsem skvělý kamarády, jenže ty už dávno nemám, ani nevím kde žijou. Jejich ženám vadilo že se s nima kamarádím, můj muž taky házel ksichty
Takže se zasměju jenom s klukama z vesnice, když se potkáme a zakecáme, ty manželovi nevaděj, zná je a tak nějak,,naivně" jim věří
Kdyby věděl jak mi skládaj komplimenty a jak se nasmějeme kvůli houvadinám
Je s nima sranda. S holkama nic moc. Dvakrát do roka vyrazím s partou kamarádek a dětma aby se neřeklo, jednou za měsíc s nejlepší kamarádkou, to stačí. Obešla bych se beze všech. Pro mě je nejlepší kamarád manžel, říkáme si všechno. Máš nějaké kamarádky? Ale takové co neřeší vzhled a kraviny…
@Borůvka1990 píše:
Přesně tak! Je důležitý si dětí všímat, mluvit s nimi a umět jim porozumět. V tom máš výhodu a i když to napíšu hnusně, to co se Ti dělo možná mělo nějaký důvod. Všechno se děje z nějakého důvodu. Jen nevíme proč a musíme se naučit se to přijmout a žít s tím. Bohužel jsi poznala, že děti umí být zlé. To je smutný a asi na tom to nejhorší. Ale už to hrozné období máš za sebou a i když to uvnitř stále je, důležité je co je teď a to co bude, ne co bylo. Já byla u nás na vsi za anorektičku (jsem 90'ročník, takže 2005 už se o anorexii vědělo i u nás v prdelákově), nikdo nedokázal pochopit, že to není úmyslné ani účelové, že prostě nejím, protože nemám hlad a chuťAsi hormonální období
![]()
Jíst jsem se naučila až v prvním těhotenství. Po odbourání u druhého kojení, kdy už jsem neměla důvod hlídat stravu, tak jsem defakto zase tam, kde před dětma. A nemysli si že si nikdo nevšímá. Hlavně příbuzní. Že dojedu půlku dětské porce po klukovi a už nemám hlad… To jsou přednášky jak od profesorů
![]()
Nebo že nemám tolik kamarádek. A co mám dělat? Ty co mám zajímají jenom nákupy, fintění, kafe a drby. To je pak těžký. Já ráda cestuju, skoro denně jsem v lesích a na kopcích. Mívala jsem skvělý kamarády, jenže ty už dávno nemám, ani nevím kde žijou. Jejich ženám vadilo že se s nima kamarádím, můj muž taky házel ksichty
![]()
![]()
Takže se zasměju jenom s klukama z vesnice, když se potkáme a zakecáme, ty manželovi nevaděj, zná je a tak nějak,,naivně" jim věří
![]()
![]()
Kdyby věděl jak mi skládaj komplimenty a jak se nasmějeme kvůli houvadinám
Je s nima sranda. S holkama nic moc. Dvakrát do roka vyrazím s partou kamarádek a dětma aby se neřeklo, jednou za měsíc s nejlepší kamarádkou, to stačí. Obešla bych se beze všech. Pro mě je nejlepší kamarád manžel, říkáme si všechno. Máš nějaké kamarádky? Ale takové co neřeší vzhled a kraviny…
Jo tak to máš tak trochu podobně. Já mám pár kamarádek ve vesnici, ale ty jsou holt trochu „jinde“ než já, my totiž máme na starost hospodářství, zvěř a starého pána na plenách a s dětma vyrážím, ale chybí mi teda s nima větší vyžití, někdo stále jezdí na výlety, o prázdninách jsou pořád pryč, to já holt nemůžu. No a o dobytku a péči o seniora si jen tak s někým nepokecám… a taky nechápou, když nemám čas, oni ho mají moře a ještě dvě bydlí u prarodičů, kteří se jim postarají o hlídání či uvaří oběd, tam je to prostě o něčem jiném..
Dál jsem našla nějaké spřízněné duše v lesní školce, kam chodila starší dcera, ale ač jsem taky docela alternativní, tak tyto „lesní víly“ jsou na mě teda sluníčkové zas až moc ![]()
Taky se nejlíp pobavím a zasměju s mužskýma, jsem si kolikrát říkala, že jsem asi byla v minulém životě chlap
![]()
Jinak jsi nic hnusně nenapsala, myslím si to samé, že ty PPP byly sice šílený, ale nějaký důvod to určitě mělo.
![]()
@Evulina píše:
Jo tak to máš tak trochu podobně. Já mám pár kamarádek ve vesnici, ale ty jsou holt trochu „jinde“ než já, my totiž máme na starost hospodářství, zvěř a starého pána na plenách a s dětma vyrážím, ale chybí mi teda s nima větší vyžití, někdo stále jezdí na výlety, o prázdninách jsou pořád pryč, to já holt nemůžu. No a o dobytku a péči o seniora si jen tak s někým nepokecám… a taky nechápou, když nemám čas, oni ho mají moře a ještě dvě bydlí u prarodičů, kteří se jim postarají o hlídání či uvaří oběd, tam je to prostě o něčem jiném..
Dál jsem našla nějaké spřízněné duše v lesní školce, kam chodila starší dcera, ale ač jsem taky docela alternativní, tak tyto „lesní víly“ jsou na mě teda sluníčkové zas až moc
Taky se nejlíp pobavím a zasměju s mužskýma, jsem si kolikrát říkala, že jsem asi byla v minulém životě chlap![]()
Jinak jsi nic hnusně nenapsala, myslím si to samé, že ty PPP byly sice šílený, ale nějaký důvod to určitě mělo.
My taky hospodaříme
Povídám si s kozama, říkám jim čáu kočky a děti se smějou
Ale s tím pánem to teda nemáte jednoduchý
Lesní víly?
Tak to budou opravdu sluníčka ![]()
Taky mám kamarádky, kterým pomáhají ve všem prarodiče, to máme fakt stejně
Ale zase bývají čas od času s tchyněma na nože, já mám aspoň klid
![]()
@Borůvka1990 píše:
My taky hospodařímePovídám si s kozama, říkám jim čáu kočky a děti se smějou
Ale s tím pánem to teda nemáte jednoduchý
Lesní víly?
![]()
Tak to budou opravdu sluníčka
Taky mám kamarádky, kterým pomáhají ve všem prarodiče, to máme fakt stejně
Ale zase bývají čas od času s tchyněma na nože, já mám aspoň klid
![]()
![]()
No, kde bydlíš? S tebou bych si asi měla o čem pokecat ![]()
Jinak já dnes hlásím ranní váhu, po včerejším dietním dni, 62,8 kg. Úplně jsem to sem zapomněla napsat. Ale dneska se mi zdá, že jsem toho ve sváteční snědla nějak dost, tak teda uvidím zítra ranní váhu ![]()
Milé ženy, tak vás tu pár dní čtu. zaujala mě Evulina, kterou znám z jiných diskusí (neočkovačky tuším). Na první pohled mi to přijde příšerná nezdravá blbost, nicméně zaběhla jsem pro knihu do knihovny a čtu si v ní. Dnes jsem si dala takový půstík bez počítání kalorií a zatím dobrý. Jen teda u mě jsou jasnou krizí večery. Mám celkem radost: podařilo se mi hodně pít. Snědla jsem nějakou syrovou zeleninu a tři plátky sýra a ořechy, co jsem v průběhu dne loupala. Měla jsem velmi nenáročný program, protože jedno dítě je nemocné, celý den horečku, takže jsme skládali puzzle a já ani nemusel z domu. Druhé dítě jsem eliminovala a po školce poslala k babičce a to třetí se tak nějak bavilo samospádem…
Držela jsem před rokem takovou dost racionální dietu, počítala kalorie, snažila se hodně hýbat, eliminace nezdravých jídel, samozřejmostí. Jenže jsem nehubla ani fous. Mě teda lítají tak 2-3 kg v souvislosti s MS cyklem. Měla jsem problém s tím, že jsem cítila oteklou štítnou žlázu (potvrdila čínská doktorka), myslím, že se to upravilo, protože už jí necítím, jím hodně řas a kelp. Taky jsem hrozně špatně spala. Po 7 letech jsem odstavila a zjistila, že už ani neumím normálně spát. To se za ten rok taky upravilo, tak snad mám šanci zhubnout. Jo, jenže mám jiný problém? potřebuju cvičit bez použití nohou. Asi tou snahou o pohyb jsem si pořídila zánět plantární fascie, (jako že mě bolí pata a ploska zespodu) a nedaří se mi toho už několik měsíců zbavit. Zkoušela jsem lecjaké alternativy, hlavně to chce klid (což se 3 prťavci moc nejde), zkoušela jsem i ibalginovou protizánětlivou kúru, leč bez účinku. Nakonec ortoped doporučil rázovou vlnu, ale zda to zabere, to zjistím zadlouho.
zas mi přijde sympatické, že se stáhne žaludek. Mám pocit, že jsem zvyklá jíst velké objemy. pečené zeleniny s libovým masem sním opravdu kopec…
A pro pobavení - mám jednu zvláštnost. Jsem závislá na syrové mrkvi.
Denně sním aspoň půl kila. Pozoruju se. Jakmile mám nějaké nervy, nejistotu, tlak, jdu na mrkev. Vždy po porodu jsem ujížděla na čokoládě jako zdroji rychlé energie, takže mrkev mi přijde celkem neškodná, nicméně už začínám být oranžová.
![]()