Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jinak ještě jsem Ti chtěla napsat, že to není jen láska, chodí tam, protože je rozmazlována. Ségry prcek nechtěl jednou ke tchýni, ale druhý den tam zase chtěl, protože prý mu dala dobrý salámek!
Tož o lásce.
Tak aspoň by tě měla tchýně podpořit, že už přišla máma, tak musí jít a vyšoupnout jí třeba za dveře a tak, ne podporovat scény typu trhání z náruče - zkuste to probrat, ach jo…
Holky, tohle je naprd a bohužel se z toho těžko vymotáte. V podstatě s tím bujuju stále, jak jsem psala v předchozím příspěvku. Snažím se to brát s nadhledem (horko těžko) a hlavně si říkám, že tohle nikdy, ale opravdu nikdy dělat nebudu. Moje tchyně mi to vyloženě vrací za tu svou, dělá přesně to, co sama neměla ráda, je to v podstatě hodně jednoduchá ženská, která svoje emoce neskrývá ani ze slušnosti, navíc drbna drben. Nejen, že co neví to nepoví, ale vypráví i to co neví. V podstatě mi nedává šanci mít s ní vztah, co udělám, je špatně, co neudělám je taky špatně. V životě jsem jí neřekla špatné slovo, chovám se k ní slušně a přesto jsem prý drzá
Když ji slyším, jak pomlouvá druhé dvě snachy a přitom jsou to hodný holky…Já nevim, co by chtěla… Asi zeťáka ![]()
Holky, já jsem třeba měla s tchyní super vztah, než se narodila dcerka… Potom to ve mně jenom vřelo. Ale musím říct, že dnes s tch. vycházíme dobře. V létě tu proběhla ostrá výměna názorů… Taky se před rokem narodilo druhé mimi a starší dcera už nějak nepotřebuje vedle chodit a když chce, nemám problém ji tam pustit, protože vím, že teď už se domů těší a poslechne
Nedavno dcerka kvůli něčemu plakala a babička už otvírala náruč, jak jí bude utěšovat a dcerka k ní měla namířeno, najednou ale změnila směr a vrhla se ke mně…já byla šťastná!
/zakladatelka/
Ahoj, tak my to máme cca od 2 let podobné. Za oběma babičkama teda musíme dojíždět, když máme jet domů hrozná scéna, nebo když má jet jakákoliv babička domů, taky nechce aby jela. Když může jet s ní popř. jedu domu sama s mladším, je nejšťastnější na světě
Přitom se mu taky věnujeme, mladšího brášku má taky moc rád, bez sebe ani ránu, ale babičky jsou hold babičky… ![]()
Ahoj,
zažívám teď něco podobného ![]()
Bydlime v domě u mojich rodičů.. dodělavame domek.. ještě cca 1-2 pak už se budeme stěhovat..
jenže poslední dobou už mi to trošku i začíná vadit..
Moje sestra (studuje VŠ posledním rokem teď přijela „na prázdniny k rodičům“ takže je tady s náma.. místa tady je dost o to nejde..
ale moje dcera 14m je z ní uplně pominutá..pořád si chce hrát jenom s ní.. ja ji vůbec nezajímám..
Včera jsme byli nakupovat a hlídal tatínek a ja jsme vešle do domu a říkám ahoooj a ona jenom mávla..a když vešla segra tak byla uplně jako pominutá, běžela za ní.. a objímala jí
mě jakoby uplně ignorovala..
to stejné když si hrajeme na zemi.. vubec ji nezajímá když zahlídne segru tak letí okamžitě za ní.. ![]()
a když jsme sami segra jde třeba někam s kamarádkama tak pořád říká jenom Gaga (to je jako Gabka..) ani mama skoro neříká pořád jenom gagaga..
jsem z toho celkem špatna.. teď s ní bude 2 měsíce..a mám strach, že ja pro ní buud uplně někdo cizí ![]()
Ahoj, no…máme to podobné, syn má taky 14m a bydlíme v RD s mojí babičkou, na víkendy k ní jezdí její dcera, moje teta. Je sama, nikoho nemá, tak jedí za maminkou, jakože na chalupu…No, asi tak, já ji v lásce zrovna nemám, není zrovna upřímná a na každýho dělá cukrbíky, jak vše myslí dobře, jenže…s dětmi to perfektně umí (pamatuju, když jsem byla malá, tak jsem s ní chtěla pořád být, i jsem si jeden čas přála, aby byla moje máma
) No…takže každý víkend, jen ji syn vidí, tak se začne smát, letí za ní, chce chovat, chce si s ní hrát a já jsem mu taky putna. Navíc, když vidím, kolik s ním dělá věcí, co mě se nelíbí, tak mi fakt tepou nervy. Za sebe asi radím vydržet. Taky držím a držím, říkám si, že já si s ní jako dítě taky ráda hrála, že to s dětma umí a… že se snad brzy odstěhujeme ![]()
Neboj, určitě jsi pro malou osoba číslo jedna, ale je s tebou pořád, od rána do večera tě vidí, ale nemáš na ni tolik času, protože musíš uklízet, vařit a navíc musíš vychovávat, nemůžeš si ji nechat lézt po hlavě, musíš být občas „ta zlá“. Na druhé straně sestra, která se může věnovat jen jí, nemusí vychovávat, může rozmazlovat a to je pro děti atraktivní…
Mám ten stejný „problém“ s babičkou. Syn ji naprosto miluje (je mu 19 měsíců), jak přijdeme k ní, tak většinou na mě koukne - „Máma, pápá.“ a najednou mě nepotřebuje. Když jsme u ní, tak babička vodí na záchod, babička utírá zadek, babička krmí, babička vede za ruku… Když jdeme domů, tak s řevem… Neberu to jako problém, babička má čas se mu věnovat, vymýšlí pro něj blbinky a já můžu v klidu uklidit, uvařit.
Prostě babička je top přesně do okamžiku než se mu něco stane, jak ho něco bolí nebo se bojí, tak chce jen a jedině mě. A když ho nechám s ní třeba 3 hodiny a pak přijdu, tak má obrovskou radost.
Ale nevím, proč bys byla někdo cizí, ty jsi s ní nejvíc - krmíš, koupeš, přebaluješ, uspáváš, utěšuješ… Spíš je možné, že to bude mít opačný účinek, protože už jí nebude tak vzácná.
PS: Syn 90% času opakuje tata, tata, pak táta přijede domů a on celej šťastnej skáče a výská přesně do chvíle než projde táta dvařmi, to nechce ani pusu ![]()
@Billi píše:
Neboj, určitě jsi pro malou osoba číslo jedna, ale je s tebou pořád, od rána do večera tě vidí, ale nemáš na ni tolik času, protože musíš uklízet, vařit a navíc musíš vychovávat, nemůžeš si ji nechat lézt po hlavě, musíš být občas „ta zlá“. Na druhé straně sestra, která se může věnovat jen jí, nemusí vychovávat, může rozmazlovat a to je pro děti atraktivní…
Mám ten stejný „problém“ s babičkou. Syn ji naprosto miluje (je mu 19 měsíců), jak přijdeme k ní, tak většinou na mě koukne - „Máma, pápá.“ a najednou mě nepotřebuje. Když jsme u ní, tak babička vodí na záchod, babička utírá zadek, babička krmí, babička vede za ruku… Když jdeme domů, tak s řevem… Neberu to jako problém, babička má čas se mu věnovat, vymýšlí pro něj blbinky a já můžu v klidu uklidit, uvařit.
Prostě babička je top přesně do okamžiku než se mu něco stane, jak ho něco bolí nebo se bojí, tak chce jen a jedině mě. A když ho nechám s ní třeba 3 hodiny a pak přijdu, tak má obrovskou radost.
Ale nevím, proč bys byla někdo cizí, ty jsi s ní nejvíc - krmíš, koupeš, přebaluješ, uspáváš, utěšuješ… Spíš je možné, že to bude mít opačný účinek, protože už jí nebude tak vzácná.PS: Syn 90% času opakuje tata, tata, pak táta přijede domů a on celej šťastnej skáče a výská přesně do chvíle než projde táta dvařmi, to nechce ani pusu
přesně tak.. ona nic nemusí.. a je fakt, že dceru taky ma moc rada.. a jak jsi psala ma energii pořád ji vymyšli nějaké nové věci, děla s ni blbiny..
ale někdy je mi to opravdu líto.. když ji krmí segra tak jí krásně..když ji mám krmit ja tak nechce..
Nic bych neřešila. Jde o to, že ona je na ní určitě jen hodná žádná výchova atd jako u Tebe, Ty musíš říct ne, teta je jen na hraní. Ještě si do dnes vzpomínám jaké to bylo když jsem měla taťku doma jen na víkendy. Bylo to jen o hraní a výletech, takže byl taťka č. 1 i když mamka se o nás starala pořád, tak ona byla ta zlejší
to ale přejde, přijde mi to i přirozené, že dítě tíhne k tomu kdo si hraje a rozmazluje ![]()
Klára.
@Anonymní píše:
přesně tak.. ona nic nemusí.. a je fakt, že dceru taky ma moc rada.. a jak jsi psala ma energii pořád ji vymyšli nějaké nové věci, děla s ni blbiny..ale někdy je mi to opravdu líto.. když ji krmí segra tak jí krásně..když ji mám krmit ja tak nechce..
Ode mě se nakrmit nenechá, od babičky v klidu. Neřeším. Prostě nechce. Babička - u vás teta, je vítané rozptýlení. Klidně bych to využila a udělala si čas pro sebe.
Děti jsou v tomhle hrozně „prodejné“, někdo pro ně něco udělá a nalepí se na něj. Je to normální.
Podle mě to je lepší varianta než mamánek, od kterého nemůžeš pryč ani na metr, aby se nerozbrečelo.
Holt je to teta kterou nemá každý den
synovce taky zajímá jen teta a na mámu prdí, co s mámou, když jí vidí každý den
takže tím bych se nějak nestresovala, až zjistí, že je tam teta už dost dlouho tak to taky nebude tak žhavé ![]()
Tak já to mám trošku jinak, ale teda výsledek stejný…
Manželova sestra bydlí od nás asi 10 minut cesty pěšky, zastaví se u nás tak 2×-4× do týdne, podle toho, jak má čas. Děti jí milují
.
Protože je to ta hodná teta, se kterou je sranda, všechno jim koupí, nic jim nezakazuje, jen se s nima baví a dělá krávovinky
. Ale já jí mám teda taky ráda, nedělá nic, co by nesouhlasilo s výchovou mých dětí, takže proč jim kazit zábavu.
Navíc, často děti pohlídá, když potřebuji, vyzvedne je ze školy/školky, dovede je do ní, prostě je to pomoc - když mám manžela 4 dny v týdnu 200 km daleko, manželovi rodiče za oceánem a moje rodiče taky 200 km daleko
.
Je to opravdu pomoc, mám 4 děti a jakmile vstoupí do dveří teta, tak to jsem zapomenutá
. To je teto tohle, teto támhleto, chudák ani pak neví, jak se jmenuje. Ale já to beru jako výhodu a nežárlím na ní. Mám čas poklidit, uvařit, udělat něco na zahradě, dojít se psy na procházku, mám čas číst knížku, prostě cokoliv. A děti mám „různověkové“ skoro 10,8, 3 a 3 roky a baví se s ní všichni
.
A když pak teta odejde, tak je to zase mami tohle, mami támhleto, a pomazlit a dát pusu, přečíst pohádku, znova pomazlit a tak dál
. Teta je prostě něco nového, neokoukaného, navíc není od vychovávání, takže díky rozmazlování a hraní stoupá v ceně. Ale jinak si na prvním místě ty
.
Věř, že až budeš mít třeba dvě děti, a budou starší, tak tuhle pomoc náležitě oceníš
Já už ji ocěňuji, co se mi narodilo druhé dítě
. Až se narodí i to páte, budu za takovouhle pomoc nesmírně vděčná
.
@Gituš píše:Věř, že až budeš mít třeba dvě děti, a budou starší, tak tuhle pomoc náležitě oceníšJá už ji ocěňuji, co se mi narodilo druhé dítě
. Až se narodí i to páte, budu za takovouhle pomoc nesmírně vděčná
.
Jsem si vzpomněla, jak mě jako jednodětnou tyhle řeči šíleně štvaly, kvičela jsem, že JÁ nikoho nepotřebuju, nó, tak jako jo, je velice příjemné, když děti visí na někom jiném než na mě ![]()
Takže i přežívám ty řeči jako kde je tatínek, kdy přijede tatínek, tatínek je s tetou (grrr
), Nikynka tohle, Nikynka tamto (smrádě „tety“).
Oni vědí, kdo je maminka, čím jsou starší, tím jsou mazlivější, doma za mnou choděj jak vocásci, tak jsem ráda, když má děti jejich táta. ![]()
Anonymní, buď ráda, že tvoje dítě netrpí separační úzkostí a není na tobě nalepené imrvére. Je správné, že se dítě osamostatňuje, a matka by se neměla snažit ho k sobě připoutat, aby byla ona na prvním místě, pak dlouho nic a pak ti ostatní. Ono totiž co je teď roztomilé, tak za pár let, kdyby dítě bylo závisláček na mamince, tak je to hodně protivné a omezující pro obě strany.
Neboj se využít případně nabídnuté pomoci a udělat si díky tomu čas pro sebe ![]()
@monamina syn takhle miluje dedu a nevlastni babicku, byl by u nich pecenej varenej a kdyz je u nich na vikend, tak v nedeli breci, ze domu nechce, bude mu vzari 7,ale trpel dlouho uzkousti a nemohl se ode me,,odlepit,, takze jsem na jednu stranu rada, ze uz ho to pousti a snese byt bez rodicu, na druhou stranu me to samozrejme boli, ale vim, ze takhle to je dobre. K druhe babi nechteji ani jeden a ke treti jen kdyz prijede na navstevu, vidi se tak 4× do roka..deda na kluka klidne zhoukne, zaveli, ale nikdy ho neprasti a presto k nim malej chce, vi, ze deda se zlobi az kdyz fakt to je nutny (ja bych vybouchla mnohem driv, vzdycky mi deda rika - nech ho jeste chvili byt, je to kluk - a ja bych nejradeji zasahla, at klidni hormon)
..Bud rada, ze mas nekoho, u koho bude holce dobre, kdyz ji bude bez tebe smutno (az budes v porodnici), ja jsem rada, ze syn ma tady taky nekoho takoveho, dcerka je jeste mala a beze me je v klidu jedine s tatou, jinak vsem rve a neda se utisit..(17M) a to jsem si myslela, ze pujdu na brigadu, abych trosku pomohla rodinnemu rozpoctu..tak zatim nic a budem pres leto trenovat a babi a dedou, ktery by ji hlidali..
@Gladys píše:
Jsem si vzpomněla, jak mě jako jednodětnou tyhle řeči šíleně štvaly, kvičela jsem, že JÁ nikoho nepotřebuju, nó, tak jako jo, je velice příjemné, když děti visí na někom jiném než na mě
Jo, taky jsem to říkala, protože nejstarší byl andílek, kam sem ho posadila, tam zůstal, radši zkoumal okolí v klidu, než že by zdrhal. Ale po té, co se narodila Abby, tedy po týdnu, kdy jsem spala každý den tak 3 hodiny jsem se vzdala a poprosila manželovu sestru o pomoc, hned se existovalo líp
. A jestli budou děti samostatnější a já budu mít čas na sebe, tak proč by mi je někdo nepohlídal, že
.
@Gladys píše:
Takže i přežívám ty řeči jako kde je tatínek, kdy přijede tatínek, tatínek je s tetou (grrr), Nikynka tohle, Nikynka tamto (smrádě „tety“).
Oni vědí, kdo je maminka, čím jsou starší, tím jsou mazlivější, doma za mnou choděj jak vocásci, tak jsem ráda, když má děti jejich táta.
Jo a ono je pak sranda, když se tě na podobné věci ptají 4 děti najednou
. To pak je člověk rád aspoň za ty mlčící vocásky ![]()
Letos ty mý dětičky, manžela a jeho sestru pošlu za příbuznáma do USA, já s tím břichem nemůžu a manžel sám se 4 dětmi taky ne, a tak jsem celý měsíc denodenně slyšela:
„Kdy už pojedem? Za jak dlouho pojedem? A to je za jak dlouho? Spočítej mi to na prstech. A kde je teta? A s kým pojedem? A bude tam i strejda? A proč ne? A kde je tatínek? A pojede tam s námi? A nenechá nás tam, že ne? A jakým letadlem poletíme? Co si mám zbalit? Můžu si vzít medvídka? A dva? Proč ne dva?…“ A miliardu dalšícho otázek
![]()