Jak být spokojenější

Anonymní
11.9.21 21:10

Jak být spokojenější

Dobrý den všem,
stejně jako mnoho jiných zde na eMiminu se potřebuju hlavně vypsat.
Nic zásadního se mi neděje jen mne dohnala realita a hlavně rutina všedního života.
Pomalu zmizela naivita mladí a spolu s péčí o děti jí vystřídala zodpovědnost. V počátcích svého dospělého života jsem věřila, že když se budu hodně snažit dokážu téměř cokoli, že lze najít lásku na celý život a založit s ní rodinu a díky tomu najít životní štěstí.
Posledních pár let pomalu ze své naivity střízlivím a místo abych s věkem zmoudřela tak hořknu.
Mám v životě obrovské štěstí: milujícího manžela, zdravé děti, relativní dostatek financí, dobré vzdělávání a po návratu z rodičovské i dobrou práci.
A pak mám v hlavě obrovskou otázku: „Tohle je ono? To je TEN život? A proč pořád nejsem spokojená?
Proč místo toho, abych se radovala ze svých dětí, mě ničí ta rutina kolem nich. Že už jsem 6 let nespala celou noc v kuse, že denně peru, vařím, uklízím drobky a hračky, stavím bábovičky a foukám bubliny. Že se úplně ztratil můj volný čas, takže nemám kde dobít svoje baterky a manžel to odmítá pochopit. On chodí do práce, sportovat, do sauny…Já chodím do pračky a na dětské hřiště.
Dlouho jsem si myslela že si jen neumím o svůj čas říct… řekla jsem si už mockrát, ale vždycky je něco důležitého, důležitějšího než moje potřeby, něco se musí dodělat, někam se musí zajet… Že se ztrácí partnerství…zbyly z něj večerní žolíky, sex a dva unavení rodiče…
A že to nebude lepší, děti budou samostatnější, ale přijde návrat do práce a zase trochu míň času na všechno a všechny. A že se ztratím já a že se ztratíme my a zbyde rodina vyhnilá zevnitř.
Taky je těžké si připustit, že nejsem nijak výjimečná. Všechno co dělám je průměrné, až na vaření ( to je podprůměrné). Jako puberťák jsem si myslela že jsme Superstar a dobudu svět.
V roli mámy jsem se nenašla, i když všechny 3 děti jsou plánované a chtěné. Myslím že se to zpívá v nějaké písničce: "Nikdo netvrdil, že to bude lehké…ale nikdo neřekl, že to bude TAK těžké.“
Vím že ostatní nezměním, takže otázka na závěr: Co se sebou mám dělat? Jak být spokojenější?

Děkuji za reakce.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3985
11.9.21 21:23

Prostě oznam, ze v určitý čas pravidelně každý týden něco máš, samozřejmě vhodný. A jdi se odreagovat

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18370
11.9.21 21:23

No nejdřív se fakt smířit sama se sebou, taková jaká jsi. Přijmout se. Ne až budeš výjjimečná, až budeš naplńovat nějaký vágní obraz, až budeš plnit něčí očekávání.

To neznamená rezignace, to znamená vyčistit si stůl k tomu, aby si tedy mohla začít řešit, co tedy se svou druhou polovinou života chceš, jaký smysl chceš naplnit.

Formální znaky a rutinu zvládáš. A není moc divu, že to nestačí.

Zejména pokud ignoruješ svoje potřeby.

Takže to znamená se smířit i s tím, že tvoje potřeby jsou důležité a že je potřeba hledat takové fungování rodiny, aby nebyly zanedbávané. Ale bohužel se o ně musíš starat ty. Stejně tak ale se dá předávat zodpovědnost za potřeby ostatních jim samotným.

Ale vůbec to není lehké, jde to docela proti naší výchově že my máme být ty co pečujeme a nemáme si říkat co chceme a potřebujeme.

K tomu smyslu
Pomáhá k tomu třeba konfrontace s tématem smrti a konečnosti. Hlasuju za chvíli dobrovolničení v oblasti paliativní péče.

Nebo alespoń zajdi na Jednotku intenzivního života, teď je to v kinech a odpíchni se od toho při hledání vlastního smyslu.

https://www.csfd.cz/…ota/galerie/

a nebo projdi Frankla
https://obchod.portal.cz/…cba-smyslem/

Netrpíš duševní poruchou, máš krizi středního věku, no.
Což je věc co se stává lidem co jsou schopní nějaké reflexe a už zvládli úkoli předchozích období svého života a takže mají prostor řešit emocionální či jednotlivce přesahující potřeby.

Je to ale příležitost proměnit věci tak, aby to dávalo lepší smysl. To úplně neznamená, že to bude hned a snadno - to by pak úplně smysl nedávalo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4727
11.9.21 21:29

Mě nepřijde manžel až tak milující, když sám si užívá koníčky a tobě prostor nedá. Vic za sebe zabojuj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1401
11.9.21 21:29

Jen ti chci říct, že je to moc hezky napsané a vystihuje to pocity velkého počtu ženských na rodičáku… ono z těch žen se totiž stanou mámy a sebe tak nějak upozadí.
I já to tak mám.
Co říct a poradit ti? Ja mám vyhrazený 1 večer v měsíci, kdy chodíme s holkama na večeři a snažím se to fakt dodržovat a díky bohu se o to ve velké většině snaží i můj manžel. Chodívala jsem 1 týdně cvičit, ale bohužel moje milované studio kvůli covidu skončilo. Hrozně mi chybí můj čas a můj prostor a mám pocit, že to okolí moc nechápe a já si občas připadám jak nejhorší člověk na světě, když si vzpomenu na svoje bezdětná léta a že už to vlastně nikdy takový nebude… že už se nikdy v klidu nevyspím, že vždycky tady bude někdo, o koho se budu bát a mít o něj starost… a pak přiběhne ta naše cácora, vletí mi do náruče a zase jsem zpátky na zemi - milující máma, co upozadila svoje holčičí já…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.9.21 21:34

Ježíš, 3 minuty předtím, než to sem napsalas ty, jsem přemýšlela UPLNE nad tím stejným. Jo, asi krize středního věku, ale nějak moc brzy. :( Počkám si na odpovědi. Nicméně nevím, jak funkční jsou v tomto rady typu „raduj se z maličkosti, uvědom si, jaké máš oproti jiným stesti“ atd. To vyhoření se špatně popisuje a ještě hůř emočně zvládá. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
169
11.9.21 21:46

Zakladatelko, je to krásně napsané a člověka to úplně chytne za srdce. Je fajn, že nad tím přemýšlíš a myslím si, že nad tím přemýšlí mnoho z nás, různě často a v různých intenzitách.
Moje rada zní - nárokuj si svůj čas. Pokud je manžel tak milující, měl by to přece pochopit, zvlášť pokud on sám má koníčky, kterým se věnuje, což píšeš, že má. Právě nějaká aktivita, co bude jen tvoje, bez dětí, třeba s kamarádkami, nebo i o samotě, ti pomůže vyčistit si hlavu a přijít na jiné myšlenky. A navíc je to nejlepší prevence vyhoření. Zkus být striktnější v nárokování si svých potřeb, partnerství je přece o kompromisech, takže by ti v tomhle podle mě měl muž vyjít vstříc, zvlášť pokud je tak milující – láska jsou přece jen víc činy, než slova… držím palce :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18577
11.9.21 22:07

Protože máš hov.no problémy, tak si nevážíš vzácných darů, který máš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15294
11.9.21 22:11

Milujici manzel neni az tak milujici a z toho plyne velka cast frustrace. Druha cast plyne z toho, ze nejsi spokojena sama se sebou, ze se upozadujes.

Ten cas pro sebe si musis vybojovat.
Nepristupuj na to, ze „neco“ je zrovna dulezitejsi.
A asi je na case si prestat hrat na spokojenou zenusku, ale dat to narovinu najevo. Vsak ono se okoli nepose. e.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
169
11.9.21 22:12
@pohledzdruhestrany píše:
Protože máš hov.no problémy, tak si nevážíš vzácných darů, který máš.

Tohle mi přijde zbytečně útočný, psychika je mocná čarodějka, a těžko tyhle slova člověku, co není spokojený a prochází nějakou krizí, nějak dokážou pomoct. Tyhle myšlenky máme občas všichni, a i na rodičáku je normální, aby každý z partnerů měl nějaký čas pro sebe a své koníčky, zvlášť když u zakladatelky podle toho co napsala je ten volný čas partnerů rozdělený absolutně nerovnoměrně a nefér…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15294
11.9.21 22:13
@pohledzdruhestrany píše:
Protože máš hov.no problémy, tak si nevážíš vzácných darů, který máš.

Myslim, ze cim vetsi prusery clovek zazije, tim ma mensi chut delat nejake kompromisy a nechat si neco libit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
169
11.9.21 22:16
@Lucie_Sx píše:
Myslim, ze cim vetsi prusery clovek zazije, tim ma mensi chut delat nejake kompromisy a nechat si neco libit.

Tak. A taky si těžko uštvaná matka bez kapky času jen pro sebe bude vážit tohodle zápřahu, kór když onen milující partner svoje koníčky nijak neupozaďuje, akorát to, že by i jeho žena chtěla občas vypnout z módu „full time matka“, nějak nerespektuje :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18577
11.9.21 22:17
@Proseccová píše:
Tohle mi přijde zbytečně útočný, psychika je mocná čarodějka, a těžko tyhle slova člověku, co není spokojený a prochází nějakou krizí, nějak dokážou pomoct. Tyhle myšlenky máme občas všichni, a i na rodičáku je normální, aby každý z partnerů měl nějaký čas pro sebe a své koníčky, zvlášť když u zakladatelky podle toho co napsala je ten volný čas partnerů rozdělený absolutně nerovnoměrně a nefér…

no výše byl dobrej nápad, pomáhat u paliativní péče, dokonce existují i dětská centra, to by možná pomohlo mozkovému rozbřesknutí, takovej elektrošok

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18577
11.9.21 22:19
@Proseccová píše:
Tohle mi přijde zbytečně útočný, psychika je mocná čarodějka, a těžko tyhle slova člověku, co není spokojený a prochází nějakou krizí, nějak dokážou pomoct. Tyhle myšlenky máme občas všichni, a i na rodičáku je normální, aby každý z partnerů měl nějaký čas pro sebe a své koníčky, zvlášť když u zakladatelky podle toho co napsala je ten volný čas partnerů rozdělený absolutně nerovnoměrně a nefér…

P. S. ale beru, že volnej čas bez dětí by měli mít rozdělený rovnoměrně

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
169
11.9.21 22:20
@pohledzdruhestrany píše:
no výše byl dobrej nápad, pomáhat u paliativní péče, dokonce existují i dětská centra, to by možná pomohlo mozkovému rozbřesknutí, takovej elektrošok

Dobrovolničení je skvělý, o tom žádná, na druhou stranu jenom vidět, že se někdo má hůř nebo mu v životě nebylo tolik přáno neznamená automaticky, že všechny zakladatelčiny problémy zmizí a všechno najednou bude růžový a báječný… Určitě to pomůže třeba k tomu, co jmenuje v druhé části svého příspěvku, ale chtít mít nějakej volnej čas a koníčky a vyčistit si hlavu mi teda nepřijde jako nějaký super extra přehnaný nároky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat