Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Lucie8484 ale devítiletému dítěti dávat na zadek mi nepřijde normální, ač je to zřídka (ani u menších to teda podle mě nedělá dobrotu).
A ta tzv. nevýchova není volná výchova, je to právě ten střed na ose - autoritativní výchova - respektující výchova - volná výchova (to jen, aby se to nepletlo). Zatímco autoritativní výchova funguje na principu represí a případně odměn, respektující výchova (a „Nevýchova“ je obchodní název konceptu, který vychází z respektující výchovy) je založena na vzájemném respektu, laskavě stanovených hranicích, domluvě, přirozeném důsledku chování.
Ty děti si toho berou tolik z nás samotných, já dost často rozklíčuju v chování, které mi u děti vadí, původ v sobě. A taky dělám spoustu blbostí a ač se snažím, tak taky nejsem vždycky vzor hodný následování.
@mamadvou píše:
@Lucie8484 ale devítiletému dítěti dávat na zadek mi nepřijde normální, ač je to zřídka (ani u menších to teda podle mě nedělá dobrotu).
A ta tzv. nevýchova není volná výchova, je to právě ten střed na ose - autoritativní výchova - respektující výchova - volná výchova (to jen, aby se to nepletlo). Zatímco autoritativní výchova funguje na principu represí a případně odměn, respektující výchova (a „Nevýchova“ je obchodní název konceptu, který vychází z respektující výchovy) je založena na vzájemném respektu, laskavě stanovených hranicích, domluvě, přirozeném důsledku chování.
Ty děti si toho berou tolik z nás samotných, já dost často rozklíčuju v chování, které mi u děti vadí, původ v sobě. A taky dělám spoustu blbostí a ač se snažím, tak taky nejsem vždycky vzor hodný následování.
Moc Vám děkuji za upozornění dělení výchovy. Přiznám se, že jsem brala nevýchovu spíš jako volnou výchovu. Já jsem to brala, že jsou jen 2 skupiny. Moc se omlouvám, že jsem to házela do jednoho pytle. Ale myslím si, že nejsem jediná. Protože spousta maminek co praktikují volnou výchovu to nazývají jako nevýchovu. Absolutně s Vámi souhlasím, že děti z nás strašně moc čerpají. Chápu, že jsme jim nějakým vzorem. A opravdu se snažím jít dobrým příkladem. Bohužel tady to nejde vidět. Přiznám se, že jsem asi trochu přísnější, ale vždy se snažíme vše probrat a domluvit se v klidu. Ale nakonec když je to něco důležitého, tak mám poslední slovo. Ale třeba trochu polevím. Podle mě každý někdy se chová jinak než jindy, má zkrat. Jak děti tak i mi dospělí.
Já se třeba o nevýchovu jako koncept taky nezajímala, jenom tak hodně povrchně a ne všechno se mi líbí, ale stejně mi přijde naprosto scestné ponižovat své děti vystrkovaním prdky a plácaním. Když já vyžaduji respekt, musím jít nejdřív příkladem. A plácaní extrém je, i když není časté, protože za tým stojí celý koncept a autoritativní výchova, tedy můj cíl výchovy je v zásadě absolutní poslušnost. Že je to pro děti hodně škodlivý koncept, kterého negativní skutky pak lidi ovlivňují i v dospělosti, bylo prokázáno x-krát. Jo, většina z nás byla takhle vychovávaná, ale není pravda, že jsme bez následků - ty jsou všude, stačí koukat. Takže je naprostý nesmysl v tomhle pokračovat v další generaci. Volná výchova je taky blbost - bere dětem bezpečí a strukturu, které potřebují. Oni nepotřebují dělat si, co chtějí, ale láskavého průvodce, kterému můžou plně důvěřovat a který pro ně bude vzorem. To autoritativní rodič nikdy nebude, ať si nalháva cokoliv.
Zajímavé pro mne taky je, že když někdo uhodí pejska - tak je tyran a následuje veřejné pobouření. Jakákolvěk bitka je odsuzována. Ale děti snad ani nejsou brány jako cítící živé bytosti, ty snesou všechno a ještě mají být vděčné, že je rodiče vychovali „s láskou“ a dostalo se jim „co zasloužili“. Přitom se jim od rodičů nedostane ani tolik respektu a pochopení jako psu. Naprostá absurdita, kterou nikdy v životě nepochopím, i když je zjevné, že má historické kořeny a předává se z generaci na generaci. Děti nejsou majetkem rodičů, jsou svéprávnými bytostmi, kterým se náleží úcta jako kterýmkoliv jiným živým bytostem, jenom my jako rodiče máme to privilegium im ze začátku pomáhat a být průvodcem - v souladu s věkem a pochopením pro různé fáze vývoje, nejsou našimi poskoky ani otroky, aby jsme měli právo vyžadovat naprostou poslušnost. Slušnost a respekt jo, ale nejdřív to vše musíme sami umět poskytnout.
@Capelucia píše:
Já se třeba o nevýchovu jako koncept taky nezajímala, jenom tak hodně povrchně a ne všechno se mi líbí, ale stejně mi přijde naprosto scestné ponižovat své děti vystrkovaním prdky a plácaním. Když já vyžaduji respekt, musím jít nejdřív příkladem. A plácaní extrém je, i když není časté, protože za tým stojí celý koncept a autoritativní výchova, tedy můj cíl výchovy je v zásadě absolutní poslušnost. Že je to pro děti hodně škodlivý koncept, kterého negativní skutky pak lidi ovlivňují i v dospělosti, bylo prokázáno x-krát. Jo, většina z nás byla takhle vychovávaná, ale není pravda, že jsme bez následků - ty jsou všude, stačí koukat. Takže je naprostý nesmysl v tomhle pokračovat v další generaci. Volná výchova je taky blbost - bere dětem bezpečí a strukturu, které potřebují. Oni nepotřebují dělat si, co chtějí, ale láskavého průvodce, kterému můžou plně důvěřovat a který pro ně bude vzorem. To autoritativní rodič nikdy nebude, ať si nalháva cokoliv.
Zajímavé pro mne taky je, že když někdo uhodí pejska - tak je tyran a následuje veřejné pobouření. Jakákolvěk bitka je odsuzována. Ale děti snad ani nejsou brány jako cítící živé bytosti, ty snesou všechno a ještě mají být vděčné, že je rodiče vychovali „s láskou“ a dostalo se jim „co zasloužili“. Přitom se jim od rodičů nedostane ani tolik respektu a pochopení jako psu. Naprostá absurdita, kterou nikdy v životě nepochopím, i když je zjevné, že má historické kořeny a předává se z generaci na generaci. Děti nejsou majetkem rodičů, jsou svéprávnými bytostmi, kterým se náleží úcta jako kterýmkoliv jiným živým bytostem, jenom my jako rodiče máme to privilegium im ze začátku pomáhat a být průvodcem - v souladu s věkem a pochopením pro různé fáze vývoje, nejsou našimi poskoky ani otroky, aby jsme měli právo vyžadovat naprostou poslušnost. Slušnost a respekt jo, ale nejdřív to vše musíme sami umět poskytnout.
Moc Vám děkuji za váš zajímavý pohled. Přiznám se, že s Vámi v dosti věcích souhlasím. Hlavně v čem s Vámi souhlasím, že nesouhlasím s autorativní výchovu (absolutní poslušnost) a volnou výchovu. Ale bohužel já nevidím ani teď a ani v minulosti takovou škodlivost když někdo dostane VÝJIMEČNĚ na zadek ( podle mě to není autoritativní výchova). Protože se s dětmi snažím domluvit, komunikovat a dávám jim prostor k diskuzi. A když někdo plácne psa nebo kočku, tak to neberu jako týrání. Týrání je podle mě, když se o ty zvířata nestarám. Podle mě, když naše dohoda neplatí a je potřeba ukázat, že něco opravdu špatného provedla, tak mi to přijde adekvátní. Stejně jak u dítěte, tak i u zvířete. Strašně moc se mi líbí jak jste napsala, že děti nejsou majetek rodičů a že rodiče mají privilegium pomáhat a být průvodcem. A chápu, že není dítě sluha, otrok… Ale zároveň cítím ode mě odpovědnost, abych dala dítěti co nejlepší přípravu pro budoucí život.
Ještě jednou Vám moc děkuji za Váš pohled.
@Lucie8484 píše:
Moje Natálka to naštěstí pochopila, že lhát se nemá.
Doteď jsi psala o Nikolce.
@Lucie8484 píše:
To je kamarádka
Hele, ty „sadystko“… musím uznat, že ti to trollení vydrželo na zdejší poměry celkem dlouho, ale teď už to nezachráníš. Samozřejmě, že to není „kamarádka“, číst umíme všichni… při tom trolleníčku sis popletla jména a už jen hloupě žvaníš ve snaze to zachránit.
Holky už tady s tebou ztratily dost času, tak bys mohla být spokojena a zkusit pro změnu oxidovat jinde… ![]()
@Cimada píše:
Doteď jsi psala o Nikolce.
Jak už jsem psala, tak je to ta kamarádka, Šerloku ![]()
@Lucie8484 píše:
Ano, doma jsme to probrali a uznala, že udělala chybu, že opravdu neměla lhát a mrzí jí to. Od malička jsou učený, když něco vážného provedou tak přijde nějaký trest. A za toto si ho zasloužila.
Ty jsi fakt odporna. A ze tohle normalne nepisu. Uznachybu a za odmenu ji serezu. Hnus.
@Lucie8484 píše:
Jak už jsem psala, tak je to ta kamarádka, Šerloku
Jo a proč jsi teda psala,,moje Natálka to pochopila,, Člověk nemusí být Šerlok aby pochopil, že lžeš, nebo jsi blázen a ani nevíš jak se jmenuje tvoje dítě.
@Alušáček píše:
Jo a proč jsi teda psala,,moje Natálka to pochopila,, Člověk nemusí být Šerlok aby pochopil, že lžeš, nebo jsi blázen a ani nevíš jak se jmenuje tvoje dítě.
@whitemirror píše:
A tohle přesně nechápu, že lidi pobuřuje, když se děti bijí mezi sebou, ale trest od rodiče je najednou ok, když je zasloužený, rodiče dítě milují atd. Fakt v tom nevidíš spojitost? Že se dítě doma učí, že bít druhého je normální, i když ho miluju, a pak dá facku spolužákovi? Nebo že žena v dospělosti chodí s partnerem, který ji bije? Doma ji přece učili, že je možné někoho bít a přitom ho milovat.Nejde srovnávat vztah stát - občan a rodič - dítě. U dítěte chceme, aby nám důvěřovalo, ne aby dělali něco jen proto, že se bojí, že mu dáme výprask. Navíc zákony mají hlavně vymáhat věci, které ubližují druhým. A tam je jedno, jestli to člověk dělá ze své víry nebo ze strachu z pokuty/vězení atd. Důležitý je výsledek - tj. člověk dodržuje povolenou rychlost, nekrade, nezabíjí atd. Komu dítě škodí tím, že třeba dostane špatnou známku, občas lže nebo je někdy drzé? To nemůžeš srovnávat s porušováním zákona. Ano, může přijít trest, ale třeba v podobě nižšího kapesného, na pár dní zákaz setkání s kamarády, nevím, proč ho hned fyzicky trestat. Právě ani ty vrahy/zloděje netrestáme výchovnou fackou.
Já Ti rozumím a docela obdivuji, jak silně hájíš svůj pohled. Já si tedy nemyslím, že je totéž, když rodiče přikročí někdy i k fyzickému trestu a nebo dítě fackuje dítě jiné. Jsou jistě i rodiče, co třískají děti ve vzteku hlava nehlava, ale těm bych asi ty děti sebral vůbec. Já mám na mysli, když fyzický trest je spíše nejzazším východiskem, přistupuje se k němu zřídka a v lásce. Není k ponížení nebo manipulaci, ale pro zájem dítěte. A rozhodně nejde o fackování, u malých dětí spíše plácnutí na zadek rukou nebo i proutkem. Z reakcí mnoha dospělých naopak se dovídám, že občas doma nějaký trest byl a oni si toho dnes váží. A případ, kdy manžel mlátí manželku, nebo jí „jen“ dá facku, tak to nejde srovnávat. Tady bych jí poradil sbalit si kufry, sobě nebo jemu, nebo volat policii a zařídit mu zákaz vstupu do bytu, i kdyby byl jeho.
I státu by člověk měl důvěřovat, že tomu není, to je chyba, ne normální stav. Cílem výchovy je, aby dítě poslouchalo z přesvědčení. Ale dítě někdy nechce, je vzpurné. Na místě je ho donutit. Fyzický trest není jedinou možností, dítě jde donutit i postihem na kapesném či jinak, nějakým zákazem. Výchova není o tom, že dítě něco chce, ale i o tom, že se někdy přinutí k tomu, co nechce. A teprve později se mu vysvětluje a pokud možno i přesvědčení, že to je správně. Ne vždy to dítě chápe nebo chápat chce. Ale donutit k něčemu nebo zakázat něco se prostě musí. Nemyslím, že např. synek nejprve musí sám pochopit a uznat, že se nebude koukat na počítači na porno. Ne, nastaví se mu meze, tj. zákaz. Pokud to poruší, budou důsledky. Fyzický trest, nevím, jestli zrovna v tomto případě. Fyzické tresty bych viděl jako první volbu, kde dítě samo je agresivní, dopouští se bezdůvodně násilí. Třeba za nějakou brutální šikanu spolužáka klidně dítě rovnou seřezat, ať pochopí, že fyzická bolest není příjemná. Jinak se jen bude smát. V lidech není zas tolik vrozené dobroty, co si dost lidí představuje. Spíš, přijde mi, je v lidech dosti špatnosti, získané ale i vrozené. A na něco nebo na někoho platí jen síla, ostatnímu se směje. Zas lepší, když dítě narazí včas doma, než když získá přesvědčení, že se mu nesmí nic stát. A narazí později. Kdo neuposlechne policistu, tak oni jsou oprávněni použít sílu. A s pacienty se nemažou ani v psychiatrických léčebnách, sám jako kluk (20) jsem viděl, jak pacientovi, co se dostal na chodník v Bohnicích, tak dva silní zřízenci kroutili ruku za záda. Sice za totality, ale dnes by nebylo asi moc jiné. Já jsem pro ty fyzické tresty zejména u malých dětí. Ty moc nechápou, ale bolesti porozumí. Získají poslušnost, pak tu problémy nejsou. Od určitého věku fyzické tresty asi ne. Matce samoživitelce, co na ni patnáctiletý syn doma vytáhne nůže nebo jí bude říkat, že ji zabije, tak toho bych spíš nechal zavřít do pasťáku. Tady násilí spíš v sebeobraně, ne jako nástroj výchovy.
@Cimada píše:![]()
Nebývám tady úplně podezíravá, ale myslím, že se opravdu baví trolením. Jednak se často opakuje, jednak má její styl psaní umělé, hysterické rysy atd. Že je to zvrácené a chtělo by to psychologa nebo naložit víc práce, to je nabíledni, ale aspoň že teda nedělá nic horšího (snad).
Myslete si co chcete, já nikoho nepotřebuji přesvědčovat. A ani jsem nenapsala nic co by mělo být tak pohoršující. Že jsem napsala, že dítě dostalo na zadek za lhaní. A hlavně jsem psala, že nejsem zastáncem bití. Ale, že neodsuzuji výjimečně dát výprask. Kbybych byla úchyl, budu psát jak a čím biju a minimálně jednou denně a budu popisovat detaily… Ale jen jsem chtěla, aby se nestyděly ostatní maminky…
@Náhodný host píše: ....... Já jsem pro ty fyzické tresty zejména u malých dětí. Ty moc nechápou, ale bolesti porozumí. Získají poslušnost, pak tu problémy nejsou. Od určitého věku fyzické tresty asi ne. …
To je i moje zkušenost, fyzický trest dával smysl do doby, než dítěti bylo možné věc vysvětit. Jde o přirozený proces učení, stejně jako když se píchne, spálí o kopřivu, řízne, následuje fyzická bolest, kterou se malé dítě učí. Jakmile začne dítě brát rozum, pak se jeví jako využitelný postup @Lucie8484 tedy vysvětlení a symbolický fyzický trest jako propojení metody fyzického následku a vysvětlení. Postupně se fyzická část trestu stává stále více symbolická až vymizí a zůstane slovní vedení a výchova. To by mělo být ale nejpozději kolem 3. až 4. roku. Později je fyzický trest naprosto zbytečný.
Naprosto špatné je reaktivní trestání, tedy dítě něco provede a rodič reaktivně plácne. Rodič by měl vždy předem vědět, že udělí fyzický trest, jeho míru a cíl, případně jakým vysvětlením ho doplní předem. Úplně nevýchovné jsou fyzické tresty kumulativní, teda takové, že dítě zlobí, zlobí, pohár trpělivosti rodiče se plní, pak přeteče a dítě po posledním miniprohřešku seřeže. To je selhání. U fyzických trestů u malých dětí, jimž se nedá věc vysvětit, by intenzita trestu měla odpovídat riziku či závažnosti. Každopádně ale i u malých dětí, a to klidně od jednoho roku, by přednost měla dostat náprava jednání. Typicky dítě zvrhne hrníček s kakaem, špatný rodič dítě plácne a jde to utřít, rozumný rodič neplácne, ale dá dítěti do ruky hadr a nechá ho to utřít (i když to rozpatlá ještě víc). Ale i ve velmi nízkém věku půl roku a více, když začne dítě lézt, jsem raději používala přirozenou fyzickou bolest (např. dítě se píchlo o kaktus) doprovázenou instrukcí ode mě, např. NE. Pak si dítě spojí přirozenou bolestivou reakci s mým pokynem NE, a fyzický trest lze velmi brzy nahradit právě těmi jednoduchými pokyny, kterým porozumí i velmi malé dítě. A pak stačí to NE a dítě už pochopí, že bude-li pokračovat, asi to bude bolet, a už to nemusí být kaktus.
@Lucie8484 píše:
Myslete si co chcete, já nikoho nepotřebuji přesvědčovat. A ani jsem nenapsala nic co by mělo být tak pohoršující. Že jsem napsala, že dítě dostalo na zadek za lhaní. A hlavně jsem psala, že nejsem zastáncem bití. Ale, že neodsuzuji výjimečně dát výprask. Kbybych byla úchyl, budu psát jak a čím biju a minimálně jednou denně a budu popisovat detaily… Ale jen jsem chtěla, aby se nestyděly ostatní maminky…
výprask za lhaní ve věku 9 let je nesprávný trest. Osobně bych dokonce řekla, že za lhaní by neměl vůbec trest následovat. Následovat by mělo pochopení, proč dítě lhalo, a co je třeba ve výchově změnit, aby nelhalo. Potrestáním za lež je dítě vedeno k prohanějšímu lhaní, aby nebylo odhaleno a potrestáno. Je to přirozená obranná reakce. Stejně tak jako mohla být obranná reakce to lhaní. Je třeba dítě naučit, že lež nevede k úspěchu, tedy že se nejedná o úspěšnou strategii. Což je v dnešní době velmi těžké, když nejúspěšnější lidé jsou často ti, pro které je lež a krádež vítěznou strategií.
@KovaJana píše:
výprask za lhaní ve věku 9 let je nesprávný trest. Osobně bych dokonce řekla, že za lhaní by neměl vůbec trest následovat. Následovat by mělo pochopení, proč dítě lhalo, a co je třeba ve výchově změnit, aby nelhalo. Potrestáním za lež je dítě vedeno k prohanějšímu lhaní, aby nebylo odhaleno a potrestáno. Je to přirozená obranná reakce. Stejně tak jako mohla být obranná reakce to lhaní. Je třeba dítě naučit, že lež nevede k úspěchu, tedy že se nejedná o úspěšnou strategii. Což je v dnešní době velmi těžké, když nejúspěšnější lidé jsou často ti, pro které je lež a krádež vítěznou strategií.
Moc Vám děkuji za zajímavý pohled. Ale lhaní já opravdu neuznávám a beru to jako vážný prohřešek. A nechci učit děti, že lhaní je správné. I když bohužel politici, manažeři… lžou. Ale mě se to hnusí. A pokud nepomůže vysvětlení, tak bohužel přišlo potrestání. Samozřejmě jsem se zajímala proč lhala.