Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dej tomu jeste 2 roky sveho zivota, treba se rozhoupe a predatavi te doma rodicum ![]()
Přeju ti, aby sis ho rozvedla a pak vzala a měla s ním rodinu.
Každému co jeho jest.
Tady je každá rada hrách na stěnu.
Stoji ti to za to? Takovych exemplaru na svete beha a ty cekas na noumu ktery se stejne nerozhoupe. Vsadim se, ze tebe ma v zaloze a mozna nacatou i dalsi. Takze zapomen na nej a, hledej jinde, cas utika
@karkarka jo to jsem čekala, odpověď od osoby co tohle nikdy nezažila. Bohuzel sem si to nenaplanovala a nehledala takového chlapa, osudu fakt nerozkazu. Ale vás názor ![]()
@migmina snažím se, měla jsem chvíli po něm vztah ale nebyla tam taková chemie a pořád jsem na nej myslela. Nevím jak ho mám vymlatit z hlavy, ale s tím časem si to také uvědomuji. Je mi 25 let a už bych také rada rodinu.
@Anonymní píše:
@karkarka jo to jsem čekala, odpověď od osoby co tohle nikdy nezažila. Bohuzel sem si to nenaplanovala a nehledala takového chlapa, osudu fakt nerozkazu. Ale vás názor
No milenka je absolutne nejvetsi nocni mura zenusek, takze samozrejme tady zadny pochopeni nenajdes. ![]()
@Anonymní píše:
@migmina snažím se, měla jsem chvíli po něm vztah ale nebyla tam taková chemie a pořád jsem na nej myslela. Nevím jak ho mám vymlatit z hlavy, ale s tím časem si to také uvědomuji. Je mi 25 let a už bych také rada rodinu.
Jo, a pak za 5 let bude licit, ze ho nechapes a nerozumite si.
Jinak jeho situaci znam, bohuzel slusny chlapek ma proste ochranitelske sklony a je mu lito jen tak opustit tu svou soucasnou. To vy zensky neznate, vy proste narazite na chlapka, ktery je pro vas zajimavejsi a vas soucasny je hned nejvetsi hovado a odpad a hned palite mosty a skacete na novou vetev. ![]()
@Anonymní píše:
@migmina snažím se, měla jsem chvíli po něm vztah ale nebyla tam taková chemie a pořád jsem na nej myslela. Nevím jak ho mám vymlatit z hlavy, ale s tím časem si to také uvědomuji. Je mi 25 let a už bych také rada rodinu.
Vymlatis z hlavy jen tim, ze zmenis zamestnani. Kdyby o tebe stal, tak bude hledat reseni, jak byt s tebou. Doma slepuje vztah a ty cekas jak trubka. Budu ti drzet palce
@Sandokanec já kvůli němu vztah neopustila, už to neklapalo déle a řešila sem to s nim a když jsem se s ex přítelem rozešla ani to nevedel. Ale mate pravdu to je přesně jeho povaha ze neví jak by skončila atd.
@Anonymní píše:
@migmina snažím se, měla jsem chvíli po něm vztah ale nebyla tam taková chemie a pořád jsem na nej myslela. Nevím jak ho mám vymlatit z hlavy, ale s tím časem si to také uvědomuji. Je mi 25 let a už bych také rada rodinu.
Asi jediná možnost je mu dát nůž na krk. Ať se rozhodne mezi ní a tebou, dokud nemají děti. A dodržet to a dokud nebudou od sebe, tak s ním nic nemít. Jedině tak poznáš, jak to myslí. Jinak budeš čekat XY let, trápit se a nakonec zůstaneš zcela sama.
Já zažila něco podobného, ale nebyl to můj nadřízený. Byl ženatý, doma dvě děti z toho jedno o rok starší než já. Pořád říkal jak to doma neklape že by chtěl být semnou ale že jeho mladší syn je ještě malý že až bude trošku starší, a bla bla bla. Byly jsme spolu 3 roky, zase nemůžu říct že je to špatný člověk to né, hodně mi v životě pomohl, naučil mě soustu věci. Ale já už po 3 letech ztratila trpělivost. V době kdy jsem se asi měsíc neviděli jsem si našla někoho jiného, a pak mu to oznámila. Vzal to v pohodě. S klukem se kterým jsem si začala jsem byla asi měsíc, ale hrozně mi to pomohlo se od ženatého odpoutat. Nemůžu říct že to byly ztracené 3 roky, protože nevím jak bych dopadla kde bych byla. Beru to tak že to tak mělo být, zkouška která mi měla do života něco dát, něco mě naučit. Teď to vnímám tak že, mě to něco naučilo, někam mě to posunulo, a vím že už bych si v životě s ženatým nikdy nic nezačala. Taky jsem ten vztah měla ukončit už dávno. Moje rada? Najdi si novou práci protože jinak se ho nezbavíš, já vím jak těžké je se vzdát člověka se kterým je ti dobře ale tohle nikam nepovede. Proč si něco nalhávat. Já byla mladá trubka ještě ve škole, ale mít třeba 30 a promarnit 3 roky života s někým s kým to absolutně nemělo budoucnost ( věděla jsem to moc dobře ale nechtěla si to přiznat ), tak si to vyčítám snad do konce života.
Zdravím, vím ze mě spousta odsoudí ale chci se vypovídat. Před několika měsíci jsem se zblizila s mým nadřízeným, zpočátku jsme se bavili fakt o praci a později jako kamarádi. Já tehdy ukončovala 5 lety vztah protože uz to neklapalo a on se sveroval ze už mu tahne na 40 let a je se svoji ženou 10 let která se nemá k dítěti a moc s nim nechce spat ze on by chtěl dite atd. tenkrát se tam sveroval i jedné z práce ještě než mě poznal. Proste jsme si rozuměli a skvěle vždy popovídali. Jenže pak jsme měli par služebních cest a jednou se to zvrtlo a něco spolu měli, řekla sem si co sem to udělala a bylo mi trapně tak jsem mu řekla ze na to zapomeneme. Jenže po nějaké době jsme začali spolu spat a priznal mi ze se zamiloval a i vlastně já i když jsem si to nechtěla přiznat, tak sem si řekla ze budeme milenci. Ale bohužel se to začalo stupnovat, začal dost zarlit a já mu řekla nafera ze je ženatý a ze vím ze s nim to nema budoucnost tak musí počítat ze to jednou skončí, jenže on ze si nedokáže představit a ze to přizná doma. Z niceho nic to priznal doma ze někoho má ze si našel milenku na základě sexu a to ze se zamiloval ze je jeho vec, jeho žena byla několik dni urazena ale pak mu to odpustila( nic jiného ji taky nezbývalo, je docela na něm finančně závislá). On pak začal ze ona nemá kam jit, ze nemají společný majetek tudíž nemá nic a začal ji litovat tak sem si rekla fajn vybral sis ale tak mi dej pokoj. On hned ze vi ze bude litovat ze si nedokáže představit ze budu s nekym jiným. Dost dlouho jsme se nebavili a ignorovali ale nějak přišla řec o práci a zase mi přijde ze jsme si byly k sobě blíž opět jsme do toho zacli spolu spat, vydat a řekl mi ze si nedokáže představit ze bych měla dite s jiným, ale on chce s manželkou tak je to v pořádku? Jak to mám vnímat ze mě má jako zadní vrátka když to doma nevyjde? Už se chci od toho dostat, ale zároveň na nej v poslední době strasne myslím, bavim se se spousty muži mohu být s kýmkoliv ale když sem zkusila jeden vztah tak jsem ho stále měla v hlavě. Ještě nedávno byla kamaradka u dost dobre kartarky a chtěla abych sla s ni, nevěřím na to ale zeptala sem se tak mi řekla ze on by semnou chtěl být ze je tam šance i na pevný vztah ale ze cejti povinost vůči své žene a ze toho blokuje, dite mít nebudou a tak či tak se rozejdou i kdybych ho už nechtěla, ze je to jen otázka času. To me dostalo úplně, něco na tom bude i tím ze jsme se nebavili dost dlouhou a nic spolu nemeli tak to furt bylo a je silný. Ale teď je takový zvláštní vždycky se spolu vyspime a pak chvíli nepise jak kdyby měl výčitky už jednou řekl ze mu je to vůči mě nefer. Už chci zapomenout ale v hlavě mám co říkala ta paní a tím jak ho denně vydám v práci tak to nejde, s nekym momentálně tam není ta chemie co s nim. Strasne i zarli a kvůli tomu jsme se pohadali taky, řekla jsem mu ze ať si uvědomí ze on má doma ženu. V jednu chvíli se chová jak dite, nechápu ho. Je nějaká rada jak zapomenout? Jestli teda ta kartarka nekeca, což je hodně dobra i přes to na to nevěřím tak jsem udělala jednou rázný rozhodnutí ať si uvědomí co chce nebo mu reknu ze až budu chtít dite ze to s nim ukončim a on na to neodpoví a pak mě potká ze jsem ho tím naštvala ale co teda sakra chce? Pokaždé když mu napisu pravdu tak nereaguje.
Anonym z OS důvodu..