Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je blbá situace, nechápu tchýně, které se do všeho starají a pomlouvají, ale když mají pomoc v něčem, tak to jde mimo ně.. ![]()
@89Luca píše:
Predem se omlouvam ze nepouzivam diakritiku, pisu z telefonu. Ziju s partnerem 6let, mame spolecny bydleni, 3,5lete dite, jsme sobestacni, od nikoho jsme nic nedostali (byt, vetsi obnos penez apod.jak to nekteri maji) a jsme hrdi na to, ze jsme si vsechno vybudovali sami. Porizujeme si spolu vetsi byt, ja si dodelavam vzdelani, oba chodime do prace, v zari mame svatbu a na konci roku planujeme 2.dite.Mame syna a desim se toho, ze bych se jednou k nemu mela chovat tak jak ona k nam. Nechci na ni hazet jen spinu, pac uz jsem zaujata. Je rozvedena a i po tom co ju manzel vyplatil tak stejne moc penez nema, aby si financne pomohla tak ji jedna pani poradila jak docilit invalidniho duchodu na hlavu(protoze s tim se nechodi k reviznimu doktorovi).Ma 55let. Byla doba kdy ji partner musel hodne financne pomahat(v dobe rozvodu) ae po tom co vysoudila penize tak nam pomoc odmitla(na materske jsme meli trosku jednu dobu problem s financemi) se slovy, ze to jeji povinnost neni a musi se rozmyslet. ‚Smrdi‘ neskutecne korunou, malymu poradne jeste nikdy nic nedala, ae chce nam organizovat svatbu, co bude/nebude, jak mam vychovavat malyho, co delam spatne(treba to ze podle ni se ma dite nechat vyrvat-v te dobe malej nebyl ani po sesti nedeli),pomlouva nas po cele rodine, partnera neustale oznacuje jako parchant a me dnes rekla ze az budu v rodine (po svatbe) tak uz bude mit pravo okrikovat takhle i me. Moje nazory ju naprosto nezajimaji.Moje mama rika, ze ji to pripadne jako kdyby nas neuznavala jako dospelou fungujici rodinu, ae mela nas za fracky. Partner se k tomu stavi tak-ze nas sice brani, ae rekl, ze uz nemasilu se s ni hadat.Nuti me k ni jezdit na navstevy a nuti me u nas doma travit cas. Umi ji rict nazor, ae stejne casem vymekne a nakonec ju jeste brani. Mam z jejich navstev prujmy, jsem podrazdena, vadi mi jeji pritomnost.Mam strach jak dopadne nas vztah s partnerem.Ja ho miluju a proto si ho chci samozrejme vzit-je uzasnej tata i partner, je to zaroven muj nejlepsi kamarad s kterym chci zestarnout, ae cpak muzu bojovat s mamou?nechci o nej a o nasi rodinu prjit, premyslim jak se mam naucit vychazet s ni, i kdyz ona po me zvysuje hlas, urazi me, ae pritom si nezrujnovat zdravi.Mam z ni stazenej zaludek a je mi fakt blbe.
Dekuji vsem o to docetli az do konce! Vim, ze nikde nejsou idelni vztahy, ae ja uz fakt nemuzu…
Chápu tě velmi dobře. V tomto případě bych v první řadě řešila partnera. Pokud on nebude 100% na tvojí straně, a neumí si matku srovnat do patřičných mezí, pak bych já osobně nejenom že o svatbě neuvažovala, ale dokonce bych mu pohrozila rozchodem. Ohledně toho, že by chtěla organizovat vaši svatbu, nebo cokoliv, bych ji sdělila, že ona už pokud vím, svoji svatbu má za sebou, a já jsem dávno dospělá, a svéprávná, takže si budu organizovat nejenom svoji případnou svatbu, ale celý svůj život. A zařvala by na mě pouze jednou. S partnerem bych si v klidu promluvila, a přenastavila pravidla. Stýkat s matkou se samozřejmě může, ale k tomu tebe nepotřebuje. A jak už někdo psal, pokud by štvala proti tobě dítě, tak bych klidně soudně její styk s dítětem zrušila. Všechno má svoje hranice, a ono opravdu funguje, že každý si k tobě dovolí jenom tolik, kolik mu dovolíš ty sama. Nauč se jednat asertivně, třeba za pomoci odborníka. Držím palce.
Snaz se zmenit partnera a ne tchyni. A dokud by me k necemu nutil, tak bych rozodne do druheho ditete nesla.
Více bych do toho zapojila partnera. Jak jako nema sílu? Je to jeho máti. Na návštěvu k ní bych nejezdila. Ona k vam ano, ale u mne doma bych ji nedovolila si na mne otevřít usta a pokud ano, tak by jela. Já to ze zacatku s tchyni zkousela jak se dalo, fakt jsem se snažila byt milá, chapajici, usmevava. A co z toho? Nic. Ja nervy v kýblu, ona zlá a útočná. Jenže pak se narodil syn, ona na nej křičela, ze je rozmazleny (byly mu dva měsíce a měla jsem ho v nositku) a mne bouchly saze. Milou tchyni jsem upozornila, ze ještě jednou bude hnusna na své vnouče a servu ji jak malého fakana. Manžel se postavil na mou stranu, sbalil matku a odvezl ji domu. Od te doby k ni na návštěvu jezdí s dětmi většinou manžel, když přijedou k nam, tak se chová relativně normálně a je klid. Nenech se sebou orat.
@Halamka píše:
Ja jsem poznala tchanovce naplno az po svatbe. Oba neskutecni manipulatori, nikdy nerekli o modre, ze je modra. Manzela ockovali proti me, ze pasu po majetku ac jsem byla ja ta, ktera nosila domu vic penez. A jakmile se narodila dcera, zaclo peklo. Bez mala 10 let. Az doslo k situaci, kdy se do me pustili opravdu jak supy do mrsiny. Nikdy bych neverila, ze je to mozne, aby se tak clovek choval k druhemu. Tehdy jsem jim rekla, ze jsem tak zle lidi jeste nepotkala a ze s nimi nechci uz mit nic spolecneho. A jakoby ze me spadl balvan. Tim, ze jsem se jim postavila, jsem v sobe vykresala posledni jiskru sebeucty. Oni se nezmenili, ale ja se s nimi prestala stykat a je mi dobre. Oni at se v te sve povaze treba urochni. Chlap nakonec taky pochopil, ze delaji mezi nami zlo a omezil styky.
Na tvem miste bych chlapovi rekla, ze tchyni respektujes jako jeho matku, ale ani ona nema pravo se takto chovat k tobe a ze ji to tolerovat nemuzes. A nedelej to, at nedopadnes jako ja.
Ja ti rozumim a mas pravdu.Ja taky nechci aby chlap se kvuli me prestal stykat s mamou ale ja mam fakt nervy na dranc.Ja mam na ni takovou averzi ze nechci aby byla s malym sama-ted fakt neprehanim kdyz reknu ze si plete levou a pravou stranu, na obed mu udela cinskou polivku…nemam v ni duveru, ae zas nechci aby byl bez babicky ja mu ji nechci odepirat, ale…asi se ze mne taky stava magor ![]()
Musíš se tomu postavit hned a odkázat jí do patřičných mezí. Ta moje to na mě taky zkoušela, vychovávat mě, nařizovat, byla sprostá. No pár let jsem to vydržela, protože jsem byla mladá, hloupá, chtěla jsem pro děti babičku. Teď už jsme se x let neviděly a neuvidíme. Já jsem jí vyškrtla ze života a mám svatý klid. Já bych k ní na tvém místě nejezdila, kdyby přišla ona k tobě a něco zkoušela, tak jí prostě vyhoď s tím, že takhle teda ne. Nebo bych odešla v době, kdy má přijít. Ať si s ní tvůj manžel poradí sám.
Pro mě jediné co funguje je dostatečná vzdálenost. Už pouhých ani ne 100km je dost velká vzdálenost, aby odpadly návštěvy typu nedělní obídek a podobně. Navíc se z takové návštěvy brzo vypadne, pač kdo by chtěl jet za tmy, že jo ![]()
@89Luca píše:
Ja ti rozumim a mas pravdu.Ja taky nechci aby chlap se kvuli me prestal stykat s mamou ale ja mam fakt nervy na dranc.Ja mam na ni takovou averzi ze nechci aby byla s malym sama-ted fakt neprehanim kdyz reknu ze si plete levou a pravou stranu, na obed mu udela cinskou polivku…nemam v ni duveru, ae zas nechci aby byl bez babicky ja mu ji nechci odepirat, ale…asi se ze mne taky stava magor
A ty v tomhle stavu uvažuješ o svatě a druhém dítěti? Uvědom si, že tvůj problém není babička, ale tvůj partner bačkora, který se k té situaci staví nejen vlažně, ale dokonce se evidentně staví na její stranu. Na tvém místě - přesně jak bylo řečeno - bych nejen že vůbec neuvažovala o svatbě s ním, ale výhledově zvažovala, jestli mi stojí za to zničit si život. Ty by sis měla svého muže vážit, on by tě měl chránit.
@89Luca píše:
Ja ti rozumim a mas pravdu.Ja taky nechci aby chlap se kvuli me prestal stykat s mamou ale ja mam fakt nervy na dranc.Ja mam na ni takovou averzi ze nechci aby byla s malym sama-ted fakt neprehanim kdyz reknu ze si plete levou a pravou stranu, na obed mu udela cinskou polivku…nemam v ni duveru, ae zas nechci aby byl bez babicky ja mu ji nechci odepirat, ale…asi se ze mne taky stava magor
Přesně tak. Za svoje dítě neseš zodpovědnost ty. Nikdy bych nesvěřila malé dítě bez dozoru osobě, která nemá moji plnou důvěru. Ono se i při největší opatrnosti může ledacos stát. Teď jsem si vzpomněla na ten případ, kdy u babičky zakousl pes roční dítě. Vždy je lepší takovým případům předcházet, i za cenu toho, že se někdo urazí. Ve vašem případě by se to stejně otočilo proti tobě, protože jsi věděla, že dotyčná má „papíry na hlavu“.
@89Luca píše:
Ja ti rozumim a mas pravdu.Ja taky nechci aby chlap se kvuli me prestal stykat s mamou ale ja mam fakt nervy na dranc.Ja mam na ni takovou averzi ze nechci aby byla s malym sama-ted fakt neprehanim kdyz reknu ze si plete levou a pravou stranu, na obed mu udela cinskou polivku…nemam v ni duveru, ae zas nechci aby byl bez babicky ja mu ji nechci odepirat, ale…asi se ze mne taky stava magor
Tim sammy způsobem, jako snést snachu a neuhnat si žaludeční vredy ![]()
Ikdyz to nejsou tchyně a snachy, co „uhaneji“žaludeční vredy ![]()
Já myslím že lepší než ju poslat do háje a být na ni hnusná by možná spíš pomohlo si sní sednou u kafe a promluvit si sní naopak hezky. Jakože máš syna ráda máš i ji ráda - nebos aspon měla ráda, ale že poslední dobou to vypadá že ji něco vadí,,kdyžtak bych jí řekla nemusíš mě mít ráda ale skus mě aspon tolerovat/ respektovat. Máš tady vnouče, a já mu nechci brát babičku. Možná by se mohla zastydět když se k ní i po takových výstupech zachováš hezky.
Když ani to nepomuže, tak bych setla vztahy. domluvit se s mužem at si za ní klidně jezdí, je to přece jen jeho matka, ale at tebe nenutí. U nás v rodině to tak jedna známá měla. Tchyně si prostě nedala říct. Do výchovy dětí nějak extra nemluvila, ale byla vysazená na tu partnerku jeho syna.
@89Luca Vůbec nechápu, jak se dostanete do bodu, že po sobě obě křičíte nebo se hádáte. Prostě ji ignoruj. Dítě bych jí rozhodně nesvěřila, z návštěv se vymluvila (ať jede přítel sám, tebe zrovna bolí hlava). To co řekne, pouštěj jedním uchem tam a druhým ven. Pokud na tebe bude útočit před partnerem a on nezasáhne nebo ji dokonce omlouvá, tak bych o svatbě fakt neuvažovala.
@89Luca píše:
Ja ti rozumim a mas pravdu.Ja taky nechci aby chlap se kvuli me prestal stykat s mamou ale ja mam fakt nervy na dranc.Ja mam na ni takovou averzi ze nechci aby byla s malym sama-ted fakt neprehanim kdyz reknu ze si plete levou a pravou stranu, na obed mu udela cinskou polivku…nemam v ni duveru, ae zas nechci aby byl bez babicky ja mu ji nechci odepirat, ale…asi se ze mne taky stava magor
Hele tohle má celkem jednoduchý řešení. Musíš si nastavit hranice a stát si za tím. Neřeš to přes chlapa, vyřeš si to sama, je to jeho máma ať je jaká je, a stavíš ho do blbé situace. Že máš o malýho strach chápu, ale dej tomu čas, on trochu odroste a bude to taky lepší.
Prosím tě neřiď se radami abys na ní řval 2× tolik, nebo abys měnila partnera
Nenech se od ní zaskočit, úplně vidím jak na tebe vystartuje a ty stojíš jak solný sloup, protože to nečekáš a doma si pak člověk říká, co měl a neměl říct. Připrav si pár odpovědí a buď na ní připravená, slušně ale rázně, nenech se zahnat do kouta. Jakmile začne po tobě hulákat, jasně a pevně jí řekni, že takhle s tebou mluvit nebude, ty na ní taky nekřičíš. Že ti řekne, že si parchant? Tyhle nadávky si nechte od cesty, my doma mluvíme slušně…
Návštěvy bych omezila na minimum, žádný že tě muž bude nutit. Ať jede sám, užijou se a ty budeš mít hezky klid doma.
Jaký si to uděláš, takový to budeš mít, tohle si musíš „vybojovat“ sama. Lidi si dovolí jenom to, co jim dovolíme my. Určitě bych si tím nenechala narušit vztah.
@89Luca Nemá cenu se s tchyní hádat. Máš dvě možnosti - budto všechno řešit jednoduše stylem jedním uchem tam a druhým ven a myslet si svoje, anebo si s manželem jednoduše vysvětlit, že ty toprostě nedáváš, máš z ní žaludeční problémy, a proto tam budeš jezdit jenom třeba na svátky popřát, pokud se ona nezmění. On a dítě at tam jezdí kdy chce.
Dál - svatba. Cokoliv ti naplánuje, nehádej se. Bud jí kývni a udělej po svém - anebo ještě líp, vůbec jí neříkej, co plánujete a pokud něco navrhne, tak jí řekni - to už máme vyřešeno, počkejte, uvidíte. Hotovo, žádnou další diskuzi.
A pokud se ti nelíbí, a to chápu, že tvému partnerovi říká parchant, klidně se jí optej, zda je nemanželský, protože to je význam tohoto slova. A pokud není, tak at ho tak nenazývá. Pokud by tak nazvala tebe, ohrad se důrazně, že si to nepřeješ, at ti říká jménem. Nehádej se, pokud začne hučet nebo nadávat, odejdi. V klidu. A pokud o tom začne znovu, zase jí řekni, jak se jmenuješ, že to asi zapomněla - a zase jdi po svém.
Prostě nenadávej, bud lepší, než ona. S hlupáky se nemá cenu hádat. Můžeš jí jen dát najevo, že s ní tuhle hloupou bitvu nepovedeš.
Nastav si hranice.
Co není důležité pouštět jedním uchem hned ven.
Návštěvy u ni bych ukončila a na návštěvách u vás by se musela chovat slušně, jinak bych ji rekla ze pokud se slušně chovat nebude, tak támhle jsou dveře.
Chlapa bych předem upozornila, že jakmile po tobě nebo dítěti štěkne, tak jde.
Pokud by se jí chlap náhodou zastal, tak bych sebrala dítě a šla bych ven. Ať si tam kafíčkujou sami ![]()
Ale chtělo by to fakt zapracovat na tvém partnerovi, aby stál za tebou.