Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko a ma tchyne opravdu nejakou psychiatrickou diagnozu, z toho je potreba vychazet u hodnoceni chovani tchyne.
Mimochodem neni pravda, ze u takto ziskaneho invalidniho duchodu se nechodi pres revizniho lekare.Je to nemoc jako kazda jina, psychiatr urci diagnozu a podle snizeni pracovniho uplatneni se urci stupen duchodu. Lekari jsou profici, neni to tak, ze jim nekdo neco navyklada a oni mu hned urci duchod.
Pokud invalidni duchod opravdu dostala, tak nejaky problem mit bude, zjistete jeji diagnozu a z toho vychazejte pri komunikaci s ni.
Pripadne, at se tvuj pritel spoji s jejim osetrujicim lekarem a zkusi zjistit, jak s maminkou komunikovat a co je jeji hlavni problem.
M
@quinsley Není dobré ukazovat dveře, ono by se to mohlo těžce dotknout manžela. Takže raději odejít, at si tam povídají sami.
Jinak souhlas s tím, že by nebylo špatné si zjistit diagnozu, projevy nemoci a způsob, jak s takovým člověkem komunikovat.
@89Luca reaguji jen na invalidní důchod „na hlavu“,jak píšeš…vždy se musí jít k reviznímu lékaři, ať je na hlavu, na záda
na cokoliv
Vsem radikalnim, co by utinaly veskere kontakty.Taky mate deti, jednou budete ve stejne situaci - budete tchyne. A jak se vam bude libit, kdyz s vami vlastni deti utnou kontakty, protoze se snase, zetakovi nebudete libit.
Ted si rikate, ale ja nikdy nebudu takova,makova.Cas ukaze, clovek starne, nema tolik moznosti a sil, pridaji se ruzne nemoce, ktere cloveka zmeni.
Pak vas taky muzou deti nechat napospas osudu - nermocne, s tim, ze vam stejne nic neni, protoze sice mate duchod tzv.na hlavu, nejspis zavaznou diagnozu-duchody se davaji za prisnych podminek a rozhoduje o tom nekolik lekaru-ale vase snacha, zet rozhodli, ze se jim nelibite, sice jste, nejspis dobre, vychovala jejich partnera, ale pro vnouce jste malo dobra, tak utneme kontakty, co je nam po nejake osamele, nemocne zenske.
@mado Stáří ani nemoc není omluva k tomu, aby se kdokoli choval hnusně ke svým blízkým. A pokud se tak chová, pak si za svou samotu a opuštěnost může sám.
@hanka.br. nevim,co se ti stalo, driv jsem moc rada cetla tve prispevky, brala jsem te jako rozumnou, zivotem zkusenou zenu, ktera ma prehled.Tva radikalnost poslednich mesicu je velmi zvlastni, spis by se hodila k mlade slecne, co v zivote jeste nepoznala, ze ne vse jde, jak si nalajnuje.
Nepreji ti, az se na stari jeste vice „zradikalizujes“,prida se rozladenost z nemohoucnosti a starecka trudomyslnost, aby tve deti naznaly, ze tve stari a nemoc a nasledky z toho, jim nestoji za kontakt s tebou a s jejich detma.
M
@mado Jak melodramatické. Nelíbí se mi, když se k sobě lidi chovají hnusně a ty už v tom vidíš mé osamělé stáří bez kontaktu s dětmi. ![]()
@mado Jenze te tchyni je 55 a ne 80. Takze na stareckou trudomyslnost a protivnost ma jeste cas. Podle me stari proste neni omluva k neslusnemu a neprijemnemu chovani. Pokud je pritomna demence, tak je to neco jineho, ale jinak si to ti lidi delaji proste casto sami. A ono jim to dost casto prochazi prave proto, ze si mnozi mysli, ze jim to musi trpet uz pouze z titulu veku nebo pribuznosti.
Já ty chlapy stejně nechápu jak tu maminku mužou v takové situaci omlouvat. Kdyby moje mamka byla hnusná na mého chlapa prakticky bez důvodu, sama bych ji řekla AŤ si uvědomí co právě řekla a pak ať se staví na kafe. A myslím že to samé by udělal i můj přítel.
Když je někdo hnusnej a nedá si říct, nevychladne ani po dvou měsících, když přijedete na druhou návštěvu, může si za to sám, pokud ho někdo odřízne. Jeden člověk si musí umět přiznat vinu a ten druhý musí zas umět odpouštět. Pokud ovšem si to jeden nepřizná a neomluví, a ten druhý mu neodpustí pak jsou v začarovaném kruhu.
Tak zrovna v tomto pripade muze mit psychicka nemoc v padesati letech stejne nasledky a priznaky, jako starecka demence v osmdesati.
Nez bych cloveka uplne odrizla, tak bych nejdriv zkusila zjisit pricinu jeho chovani, porad je to matka jejiho partnera.
@hanka.br. Základní chybu dělá zakladatelka v tom, že se neumí ovat. Propána rtakhle se mnou někdo mluvit, hned se ozvu. Asi tak. Jestliže se nebrání, tak si tchyně asi myslí, že jí to neva.
@mado Ale nikdo není povinen si nechat libit takové zacházení, až už je člověk nemocný nebo není.
Je potřeba si určit hranice a pravidla.
Dlouhodobě nelze psychicky snášet urážky a nadávky i když víte, ze ten člověk je “blazen” a nemůže za to.
Syn samozřejmě za matkou může (a asi by to bylo vhodné) chodit i tak, tam je to jiné, je to jeho matka.
Já ti rozumím, proto taky nechci aby malej o ni přišel, ale myslím si, že ona nemá právo zasahovat do naší výchovy a měla by respektovat naše nastavená pravidla. Moje máma mi taky řekne svůj názor, ale nevnucuje mi ho. U ní to tak nefunguje, my všichni kolem musíme souhlasit pouze s jejím názorem, a když ne, tak je zle, ale o tom přece život není. Chci vědět, že když ji syna dám na hlídání, že je v bezpečí a je o něj dobře postaráno, ale u ní si v tom nejsem jistá ani já, ani partner. Nerespektuje nás! A co se týče jejich nemocí - já ani nevím co ji je, není schopna si s námi sednou (nebo aspoň s partnerem jako se svým synem) a říct, co ji doopravdy je, jenom nám řekla že má invalidní důchod 3. stupně na „hlavu“ a když nevím co ji je, tak nevím, jestli s ní je moje dítě v bezpečí.
@hanka.br To máš pravdu, když pro mě je hrozně těžký s ní mluvit důrazněji - protože je mi to zas vůči partnerovi blbý. Být to nějakej cizí člověk někde v MHD tak člověk snadněji ztratí zábrany, ale ona je to přece jeho matka. Ale máte holky pravdu, lidé s námi budou zacházet jen tak, jak jim sami dovolíme. A já nechci dalších „30“ let strávit tak jako teď…