Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak to se mnou myslí?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.4.18 10:53
Ty jsi sem ale uz minimalne dvakrat psala ze? Jen si vynechala par detailu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 10:57
Musíš ho dobře zpracovat, ať udělá nějakou závěť v tvůj prospěch a vydrž s ním tu chvilku 
Mezitím, co se nevidíte, můžeš mít někoho pro radost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:04
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji pohled zvenčí.S přítelem 59 jsme 4 roky, já 39, kvůli mě se rozvedl a to docela rychle - už po 5 měsících. Nebydlíme spolu, ale voláme si, píšeme, jsme spolu obtýden o víkendu a někdy i odpoledne ve všední den. Já mám pubertální děti, on děti dospělé. Děti ani jeden s sebou nebereme, já ty jeho moc ani neznám. U něj teda válka o peníze s ex, já mám hodného ex, takže on si děti bere víc než musí a na penězích jsme se taky domluvili - nechal mi domek.
Před rokem mě seznámil se svojí maminkou, ta ale za půl roku zemřela. Měla jsem ji ráda. Teď mě možná pojede představit sestře, co žije v zahraničí. Jinak se stýkáme s jeho kamarády, jezdíme za nimi 200 km daleko, tady, co žije a pracuje, moc kamarádů nemá.Někdy váhám, co bude dál. U něj se dá nedá bydlet, ke mně on nechce, do toho cizího města se mi moc nechce, já mám rodinu tady. Většinou jsem v pohodě, ale když jsou týdny, kdy se nevidíme ( jednou to bylo asi půl roku, jindy je to třeba měsíc), tak mi moc lehko není a říkám si, co bude dál. nejste tu některá, co to taky řešila?
V práci je to dobrý, dodělala jsem si zvýšení kvalifikace, pracuji ve vedení, odejít by se mi asi taky nechtělo.
Já bych v tomhle případě asi volila způsob odděleného bydlení, vpodstatě takového přítele s výhodami. Nic jiného z toho asi nekouká. On se asi moc přizpůsobovat nechce a proč by ses měla přizpůsobovat jen ty. Třeba se časem objeví někdo, u koho to spolubydlení tak nějak přijde samo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:05
@samá práce píše:
Musíš ho dobře zpracovat, ať udělá nějakou závěť v tvůj prospěch a vydrž s ním tu chvilku
Nebo tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:48
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji pohled zvenčí.S přítelem 59 jsme 4 roky, já 39, kvůli mě se rozvedl a to docela rychle - už po 5 měsících. Nebydlíme spolu, ale voláme si, píšeme, jsme spolu obtýden o víkendu a někdy i odpoledne ve všední den. Já mám pubertální děti, on děti dospělé. Děti ani jeden s sebou nebereme, já ty jeho moc ani neznám. U něj teda válka o peníze s ex, já mám hodného ex, takže on si děti bere víc než musí a na penězích jsme se taky domluvili - nechal mi domek.
Před rokem mě seznámil se svojí maminkou, ta ale za půl roku zemřela. Měla jsem ji ráda. Teď mě možná pojede představit sestře, co žije v zahraničí. Jinak se stýkáme s jeho kamarády, jezdíme za nimi 200 km daleko, tady, co žije a pracuje, moc kamarádů nemá.Někdy váhám, co bude dál. U něj se dá nedá bydlet, ke mně on nechce, do toho cizího města se mi moc nechce, já mám rodinu tady. Většinou jsem v pohodě, ale když jsou týdny, kdy se nevidíme ( jednou to bylo asi půl roku, jindy je to třeba měsíc), tak mi moc lehko není a říkám si, co bude dál. nejste tu některá, co to taky řešila?
V práci je to dobrý, dodělala jsem si zvýšení kvalifikace, pracuji ve vedení, odejít by se mi asi taky nechtělo.
Nechala bych to tak, jak to je. Ve čtyřiceti bych asi nechtěla mít vztah se šedesátníkem Jestli on nechce k tobě, je to jasné. Má rád své pohodlí. A ty bys měla myslet hlavně na sebe a děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 12:06
@Ms.Ragdoll píše:
https://www.emimino.cz/…mysl-277811/
Jojo, taky si to vybavuju a tím spíš doporučuji toho přítele s výhodami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, potřebuji pohled zvenčí.
S přítelem 59 jsme 4 roky, já 39, kvůli mě se rozvedl a to docela rychle - už po 5 měsících. Nebydlíme spolu, ale voláme si, píšeme, jsme spolu obtýden o víkendu a někdy i odpoledne ve všední den. Já mám pubertální děti, on děti dospělé. Děti ani jeden s sebou nebereme, já ty jeho moc ani neznám. U něj teda válka o peníze s ex, já mám hodného ex, takže on si děti bere víc než musí a na penězích jsme se taky domluvili - nechal mi domek.
Před rokem mě seznámil se svojí maminkou, ta ale za půl roku zemřela. Měla jsem ji ráda. Teď mě možná pojede představit sestře, co žije v zahraničí. Jinak se stýkáme s jeho kamarády, jezdíme za nimi 200 km daleko, tady, co žije a pracuje, moc kamarádů nemá.
Někdy váhám, co bude dál. U něj se dá nedá bydlet, ke mně on nechce, do toho cizího města se mi moc nechce, já mám rodinu tady. Většinou jsem v pohodě, ale když jsou týdny, kdy se nevidíme ( jednou to bylo asi půl roku, jindy je to třeba měsíc), tak mi moc lehko není a říkám si, co bude dál. nejste tu některá, co to taky řešila?
V práci je to dobrý, dodělala jsem si zvýšení kvalifikace, pracuji ve vedení, odejít by se mi asi taky nechtělo.