Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@teredes
Díky. ANo, chci začít s dětmi úplně sama!!! Max vycházka, sem ta návštěva, ale ne hlídání - to co bylo. Tenhle pocit je už ve mě dlouho, jenže jsem strašně měkkej člověk, kterej se furt něčeho bojí, trochu se bojim i jí
- říct jí nepříjemný věci apod, protože jsme kdysi spolu měli dost problémy. Ale teď to budu muset risknout, určitě se urazí, ale nedá se nic dělat, je to pro dobro mých dětí. Zkusim to, jak jsi to psala, v ne jí to řeknu…
@statecna.oslice tak ti budu drzet palce. Hele neboj, prinejhorsim se tchynka urazi (urcite nevydrzi dlouho), tak budes mit motivaci navic, v podstate ti nezbyde nic jineho, nez se o deti starat sama a uvidis, ze to neni zadna traga. Na zacatku par organizacnich kotrmelcu a pak uz to pujde. Nebude to slozity a odmenou ti budou pekne sourozenecke vztahy mezi detmi.
Jeste bych zkusila zacit proslov k tchyni tim, ze si jeji pomoci moc vazis a ocenujes, co doted delala, protoze podle tveho popisu tchyne skakala okolo tveho syna fakt dost, i na ukor sebe.
A jak uz jsem psala, drzim palce ![]()
@statecna.oslice píše:
@teredes
Díky. ANo, chci začít s dětmi úplně sama!!! Max vycházka, sem ta návštěva, ale ne hlídání - to co bylo. Tenhle pocit je už ve mě dlouho, jenže jsem strašně měkkej člověk, kterej se furt něčeho bojí, trochu se bojim i jí- říct jí nepříjemný věci apod, protože jsme kdysi spolu měli dost problémy. Ale teď to budu muset risknout, určitě se urazí, ale nedá se nic dělat, je to pro dobro mých dětí. Zkusim to, jak jsi to psala, v ne jí to řeknu…
No trochu tě chápu, že se bojíš i jí. My bydleli s ex u tchýně 4 roky, tedy do 3 dcery. Jen jsem ráno spláchla záchod, byla nahoře, tak jsem to pak co nejvíc oddalovala. Pokud malá zabrečela, dávala jsem jí k prsu aby neplakala a min 4 h denně jsem ztrávila mimo dům, kamarádky, procházka, nákupy, rodiče. Já bych se zbláznila. Když už dceři byli 2 roky a půl, to víš, zlobila, tak někdy byla plácnutá, to otevřela dveře a volala na babičku, babi, já chci babi!!! Bylo mi fakt do breku, jí jsem nikdy nic neřekla, vždy jen manželovi, ten neudělal nic, když už jsem to nevydržela, tak jsem se s ní pohádala, at se mi do ničeho neplete, že aby k nám chodila v půl 9 večer a ještě tam tahala její návštěvy se mi nelíbí, ani už nevim co řvala a vyhodila mě z domu, ještě řvala ty parchante táhni a to přísahám!!! Manžel neudělal nic, vrátila jsem se po týdnu, pak ho donutila jít do hypotéky a stejně těch 500 m k nám na kole jezdila denně, po synovi ale už začaly jiné problémy s manželem, už spolu nejsme a díky bohu za to, takovou rodinu co tě nenechá dýchat fakt ne. Ale to není tvůj problém, jen nastavit pravidla, slušná a chytrá tchýně pochopí, přeju at se zadaří ![]()
@statecna.oslice neboj to zvládneš a i děti si za chvilku na sebe zvyknou a bude to v pohodě. Já mám dceru 19měsíců a hlídám chlapečka 13měs. každý mají ještě jiný režim, ale v pohodě jsme to dali dohromady a funguje to. Malé třeba řeknu, že musí být potichučku, aby malý rychleji usnul a ona se stiší, ukazuje pšššt, ale už to chápe, že miminko bude spinkat a musí se potichu, no potom už je to horší, když tady tříská hračkama a křičí, ona je totiž takový ďábel
ale když zavřeme dveře, tak to taky jde ![]()
@statecna.oslice ještě mě napadla jedna věc, ona si možná tchýně na tebe vyskakuje a poučuje tě, protože cítí, že to bez ní nezvládáš, jelikož dost často potřebuješ její pomoc. Tudíž je na koni. Čím dřív se „osamostatníš“, tím míň budeš muset před ní ohýbat hřbet a nechat se ponižovat.
Tak jsem s ní včera mluvila. Podle ní to nemám šanci zvládnout, potřebuju pomoc. Jiné ženské to zvládnou, protože se chovají jinak než já (k dětem). Prý na syna nemluvim a nevěnuju se mu. Ano, určitě nemá 120% pozornost jako u ní, vždyť to ale znáte, to přeci nejde, taky musim vařit, mýt nádobí, starat se o mladšího. Řekla mi, že sice já mám právo rozhodovat o dětech, ale ona se má právo do toho plést. Prý dvojí výchova nevadí, protože ona se o staršího stará dobře, ale já ne, takže chyba je na mé straně. Takže bohužel nesmim být se synem sama. Důkazem je toho, když mi dneska (přítel je pá, so, ne v práci) malej Honzík brečel, tak v půl desátý přišla nahoru, si pro staršího - i přesto, že jsme o tom včera mluvili, že chci být na ně sama. A já debil je nechala odejít. Sakra to se tu mám zamykat, aby mi sem nelezla? Nehledě na to, že ani neklepe
. Jinak mi přesně říká, co si tu povídáme, buď tu má štěnici, nebo stojí pod schodama. Co nejvíc snaží brátnit nynější stav, kterej jí vyhovuje, starší je na ní natřesenej a o malýho Honzíka se nestará, nikdy mi ho nehlídala - když nepočítám chvíli, když se vzbudil a já tam nebyla apod. Vím že to vypadá jak útok na její osobu, ale chci jen svobodně dejchat a nebejt pod dozorem. Když jsem se naposledy vzepřela, odstěhovali jsme se (přítel za mnou moc nestál) a zas to začíná sklouzávat do starejch kolejí.
Takže furt mám tu úžasnou tchýni, co by za děti (spíše jen jedno) položila i život? Jestli chcete, ráda jí někomu přenechám ![]()
Zlato, tak to bych nesnesla aby ti tam lezla tak pozde a jeste ti rikala, ze to nezvladnes! Ja psala ten anonym jak jsme u ni take bydleli a pomalu jsem nesla ani na zachod! Ja se ale nedala, my se zamylali, udelej to tez! Mas pravo na soukromi! Musis donutit manzela at s ni promluvi, pokud ne a boji se, musite pryc!
Ja mam zase ten problem, ze ex bydli u te maminky, ne s pritelkyni! Uz 3 roky k ni davam deti, ex je furt pryc! Dceri 10 rika ze jsem spatna, rekla i prase atd, me psala az budu jako ona klobouk dolu. Cekam mimi s pritelem a ona me furt spini! Holka pak ma ze me legraci a je zla a urazi me. Taky nevim co delat! ![]()
Za mně…pokud nepochopila verbální vysvětlení, skutečně bych zamykala. Ale bude to velmi nepříjemný boj a chlap by se měl nějak k tomu postavit. Na tvou nebo její stranu a ty se podle toho zařídit.
@statecna.oslice Víš, ono to teď bude těžké změnit… neříkám, že to nepůjde, ale bude to boj, protože jak se jednou něco zajede, tak se to mění podstatně hůř, než když nastavíš pravidla hned od začátku.
Takže nezbude nic jiného než se zamykat, jednou je to váš byt (bez ohledu na vlastnické vztahy) a je potřeba pravidla prosadit. Na druhou stranu to znamená nežádat tchýni o pomoc a tedy nejenom tchýni, ale ani vlastní mámu, protože tím bys tchýni akorát dokázala, že to sama opravdu nezvládneš.
A buď se to povede vybojovat nebo je pak už jediné řešení opravdu to stěhování…
Jinak my (já coby dítko) jsme bydleli s babičkou (mámina tchýně) v jednom bytě, což je ještě o něco náročnější, protože tam už ty „své“ zóny jdou vymezit hodně blbě a nějak se to dalo, ale taky to nebylo ideální… nicméně rozhodně to byl boj „o kompetence“ až do naší dospělosti, takže s tím počítej.
To bylo dnes dopoledne, ale o čas ani tak nejde. Vím že přítel se nechá hodně ovlivnit, takže někdy se zastane mě, ale když mu promluví do duše, tak obrátí. O trvalém odstěhování jsme tenkrát mluvili, když jsem odešla s klukama, bohužel přítel by na to nikdy nepřistoupil. Jsem si to zavařila, teď jen přežít!
@statecna.oslice Tak to teda fakt nebudeš mít jednoduchý. To bude jedna z těch tchýní, co jim dělá dobře být „nepostradatelná“. Jestli ti to nevyhovuje, budeš se muset vzeřít, i když to asi bude za cenu velkých konfliktů. Snad se to časem usadí a partner se postaví za tebe.
@statecna.oslice tyjo, tak to je sila. Podle toho, co pises, v tom nejsi az tak uplne vlastni vinou, jak mi to na zacatku prislo. Podle me teda jedna z chyb na tve strane je, ze jsi prilis mekka. Ja treba kdyz bych se rozhodla, ze pomoct nechci, tak by mi to dite neodvedla, ani kdyzby rval na lesy. Ale to je o povaze.
Ono pokud se zacnes starat o deti sama, tak proste jeden nebo druhej budou minimalne na zacatku rvat, ale podle me by se s novou situaci meli rychle srovnat. Proste jednou pocka jeden, podruhe ten druhy. To patri k normalnim sourozeneckym vztahum. Za chvili jim to bude pripadat normalni. Pokud ti do toho pokazde vlitne tchyne, tak opravdu nemas sanci ta pravidla nastavit a deti budou o to urvanejsi, protoze vedi, ze si neco vyrvou…
.
Jsi rozhodnuta pokracovat nebo na to v ramci „klidu“ v baraku nemas nervy? Pokud chces pokracovat, tak ti asi zbyva jen toto- znovu si pokud mozno v klidu promluvit s tchyni ( i s tim, ze ji vysvetlis, ze pokud uslysi rev, tak to neni signal, ze ma letet nahoru) a vysvetlit ji, ze to myslis vazne a ze si na tom trvas. Klidne bych ji i rekla, ze pokud to nebude respektovat, tak se zacnes zamykat, tak aby nebyla prekvapena. Jestli se nic nezmeni, tak se proste fakt zamykat, co uz ti zbyva jineho
. A jako treti krok jedine odstehovani, ale chapu, ze to uz je vyhrocene a neni to snadne, zvlast, kdyz by chlap nechtel
.
Vis, kluci jsou jeste mali, mas porad dobrou sanci zlomit ty zazite „zlozvyky“ a narovnat jejich sourozenecke vztahy, ale chapu, ze to v tve situaci neni jednoduche.
Dupni si klidně se s ní pohádej o dost víc a nebo at ji manžel řekne něco..a když ji manžel nic nebude chtít říct tak mu řekni že v tom případě se odstěhujete..fakt je lepší hypotéka jít do vlastního než mít syna, který i jak bude starší tak bude uznavat spíš babičku
@statecna.oslice píše:
To bylo dnes dopoledne, ale o čas ani tak nejde. Vím že přítel se nechá hodně ovlivnit, takže někdy se zastane mě, ale když mu promluví do duše, tak obrátí. O trvalém odstěhování jsme tenkrát mluvili, když jsem odešla s klukama, bohužel přítel by na to nikdy nepřistoupil. Jsem si to zavařila, teď jen přežít!
když přítel nechce přistoupit na odstěhování tak mu řekni že ty odmítaš být s tchyni pod jednou střechou..dej mu jasne ultimatum…povětšinou chlap dostane rozum když uvidí že jen tak nemluvíš, ale konaš když se važně odstěhuješ tak se nepřistěhuj za chili zpátky, ale vydrž a chlap když je ještě trošku normalní tak půjde za vámi..jestli ne tak než si ničit dítě pomocí tchyně tak bude lepší jít od sebe..