Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní píše:
já neříkám, že je to alkoholik. Samo, že to není pravidelně 1× za čvrt roku, někdy častěji, někdy míň. Ale to jsou akce, kdy se zapomene skoro do rána. V „náladě“ chodí častěji, rozhodně ale není dobrá. S pitím si troufnu říct, že má problémy.
Spíš se mi nelíbí ty jeho stavy, když se takhle vrátí. A hlavně mi dělají starost ty jeho depky. Našla jsem 2 psychology v Brně, dneska mu to ukážu a rozhodne se sám, jestli půjde.
tak jake ma pak stavy tak to je špatné..ze ma zlou naladu..zeptej se ho..rekni ze to je uplne normalni vec ze i slavne osobnosti tam chodí:) ze to je in:)a určite pomuzou mela jsem tezké deprese a dostala jsem prašečky a supr!:) jsem v pohode:)chlapi huře ale snašejí depky i kdyby nesel tak to s ním probírej treba casteji..
Myslím, že je zřejmé, že někde je problém a že by se měl řešit. Moc bych nedala na názory a zkušenosti jiných takhle po internetu, protože se dá opravdu těžko porovnávat a soudit z jednoho krátkého příspěvku. chci tě tak spíš povzbudit, dokud máš sílu a není pozdě zkusit něco udělat, udělej to, pro vás dva, pro vašeho syna, pro tvého muže, pro sebe. Možná by se to spravilo samo (spíš asi ne), ale možná ne, a riziko, že se věci zhorši, je obrovské a s každou další nepříjemnou situací to půjde hůř. Bez odborníka to asi nepůjde, běžte oba, tím nic nezkazíte. Tolik ode mne.
Tak jsem mu to holky včera nabídla, že jsem mu i sehnala jednoho pána psychologa (k ženské by asi nechtěl), moc se netvářil. Asi budu muset uhodit, až zas přijde nakalenej, což bude doufám až v příštím roce. Dneska byl zas úplně v pohodě, vzal mě na oběd, na nákupy, s malým se celý den mazlil, dokonce mi řekl, ať jdu s kamarádama ven, že malého pohlídá. Tak už fakt nevím. Řekl mi, že ten stav možná vyvolali antibiotika, co bere (to, že na to chlastá mi hlava nebere). Každopádně děkuji za podporu, určitě to ale budu chtít řešit.
AHOJ, dovolím si se vetřít, mám problém a navím co s tím, ani si nejsem jistá jestli je to na psychyatra nebo ne. Máme poslední dobou, asi rok dosti problémové rodinné vztahy, manžel s máým otcem nechce trávit více času než je nezbytně nutné, vzhledem k tomu že spolu pracují je to jediný čas který s ním dokáže trávit, jen o tom otec ještě neví, manžel sabotoval veškeré své oslavy, svátky narozeniny, že si nepřeje aby mu chodil otec přát a on nebude chodit k nim, když jsem slavila narozky já, vyklidil pole a já mlžila, že jako někomu pomáhá
Nejhorší je že těch rodinných oslav máme opravdu hodně, o víkendu máme jít k bráchovi, kde se opět mají sejít všichni, takže i manžel s otcem, popravdě řečeno nevím z čeho je mi víc špatně, jestli z toho, že se tam sejdou a pohádají se předevšema, čímž zkazí oslavu, nebo z toho, že tam manžel nepůjde a já budu zase lhát. Je mi z toho opravdu zle, každý den je mi blbě od žaludku a ať chci nebo ne musím na to pořád myslet, máme těch oslav fakt dost, tak dvě tři do měsíce, takže je mi pořád psychycky hůř a hůř
Nevím jestli by mi mohl psycholog nějak pomoci, protože tohle je a bude dlouhodobý stav, nechci lhát nechci pořád někomu vysvětlovat proč tam manžel není a nechci se dotknout svého otce
Manželovi domlouvat nebudu, protože ke své averzi pádný důvod, jen táta si to nepřipouští a myslí si že je všechno v pořádku ![]()
Zdravím, možná to pití má s těmi problémy spojitost. Můj otec je od jakživa labilní a takový řeči, že nemá žádný koníčky, že ho nebaví žít atd má pořád, je i alkoholik. Mamka s ním tak žije už přes 24 let, ale je to pořád stejný. Když má popito, tak je taky hnusný a to dost.
Naštívila bych odbornou pomoc, co nejdřív!!!dokud je ještě čas, ať nedopadneš pak jak moje mamka, která tak má zničenej život a já zrovna neměla nejkrásnější dětství ![]()
A kdybys kulantne rekla pravdu? Az se budou ptat po manzelovi, tak rekni, ze maji s otcem spor, proto nedorazil. Je to mezi nima a je zbytecny, abys do jejich sporu sporu tahala sebe. Nikdy se vsem nezavdecis, i kdyby ses rozkrajela.
Tak na psychiatra to podle mého není. Pokud jsem to dobře pochopila, jde o komplikované vztahy v rodině a o komunikaci, to je spíše na návštěvu psychologa, psychiatr léčí duševní poruchy za pomoci medikace, psycholog pomáhá pomocí psychoterapie, což je v podstatě rozhovor.
Jinak mě k tomu napadá, že ty přece nejsi odpovědná za vztahy tvého muže a otce, a přestože chápu, že tě to trápí, je to mezi nimi. Proto pokud se manžel nechce rodinných sešlostí účastnit, není tvojí povinností to vyřizovat za něj… Je to těžké, my to máme v rodině podobně s těmi četnými setkáními a chápu, že to musí být zapeklitá situace ![]()
@Melisssa píše:
Zdravím, možná to pití má s těmi problémy spojitost.
Kde je nejaka zminka o piti? Nic takove jsem se nedocetla. ![]()
@janet9 píše:
A kdybys kulantne rekla pravdu? Az se budou ptat po manzelovi, tak rekni, ze maji s otcem spor, proto nedorazil. Je to mezi nima a je zbytecny, abys do jejich sporu sporu tahala sebe. Nikdy se vsem nezavdecis, i kdyby ses rozkrajela.
O tom přemýšlím pořád jak to podat, abych se nikoho nedotkla, když řeknu že mají z otcem spor, bude z toho táta špatnej, protože on vlastně žádný spor nemá, jen je manželův vedoucí a dává mu to dost důrazně najevo, prostě velí a ty okamžitě splníš povel, manžel je takovej, že řekne co si myslí, mluví tak jak mu zobák narost, co v hlavě to na jazyku, takže táta se kolikrát urazil a od té doby se po manželovi vozí. Nechci se do toho montovat, já jim u toho nesvítím, ale je mi jasný že až to nějak tak podám, že nepříjde protože je ukřivděnej nebo tak, tak se na mě sesype zpověď a co jsem mu chudáčkovi udělal a víš proč to bylo tak a tak? A pak příjde vysvětlování…prostě se tomuhle chci za každou cenu vyhnout, kor když nejde jen o setkání čtyř lidí, ale většinou hromadně zhruba dvanácti lidí. Je mi prostě tak trapně, mám je oba hrozně ráda, nechci se zastávat ani jednoho ani druhého, ale je mi z toho fakt blbě, cítím se jak v prvním trimestru
Nejhorší je že jsou spolu denně a ta nesnášenlivost narůstá den odedne víc.
@Anonymní píše:
Nechci se do toho montovat, já jim u toho nesvítím, ale je mi jasný že až to nějak tak podám, že nepříjde protože je ukřivděnej nebo tak, tak se na mě sesype zpověď a co jsem mu chudáčkovi udělal a víš proč to bylo tak a tak? A pak příjde vysvětlování…prostě se tomuhle chci za každou cenu vyhnout, kor když nejde jen o setkání čtyř lidí, ale většinou hromadně zhruba dvanácti lidí. Je mi prostě tak trapně, mám je oba hrozně ráda, nechci se zastávat ani jednoho ani druhého, ale je mi z toho fakt blbě, cítím se jak v prvním trimestruNejhorší je že jsou spolu denně a ta nesnášenlivost narůstá den odedne víc.
Tak to právě nevysvětluj! Můžeš říct třeba, že do toho nevidíš a že to není tvoje věc, že je máš ráda oba a nechceš to řešit za ně. A tím by to haslo, prostě tohle by byla odpověď na každou otázku. Ono by je to přešlo a když by měli potřebu, zeptali by se manžela.
@janees píše:
Tak to právě nevysvětluj! Můžeš říct třeba, že do toho nevidíš a že to není tvoje věc, že je máš ráda oba a nechceš to řešit za ně. A tím by to haslo, prostě tohle by byla odpověď na každou otázku. Ono by je to přešlo a když by měli potřebu, zeptali by se manžela.
Presne tak, nevysvetluj nic. Kdyz se nekdo bude ptat, proc si nerozumi, tak rekni “ ja ani nevim“ a prejdi na jiny tema. A treba to nikdo ani nebude chtit rozebirat. Zkus to, urcite se ti ulevi a bude to v poho.
@janet9 píše:
Presne tak, nevysvetluj nic. Kdyz se nekdo bude ptat, proc si nerozumi, tak rekni “ ja ani nevim“ a prejdi na jiny tema. A treba to nikdo ani nebude chtit rozebirat. Zkus to, urcite se ti ulevi a bude to v poho.
Holky díky moc, nic jinýho mi nezbyde a čím dřív to řeknu, tím dřív se mi uleví, sakra nejde o mě a mám špatný svědomí jak nikdo
jen nevím jak to oznámit dětem
Váš táta nesnáší dědečka myslí si o nem že je… protože dědeček dělá z vašeho táty zloděje ![]()
@Anonymní píše:
Holky díky moc, nic jinýho mi nezbyde a čím dřív to řeknu, tím dřív se mi uleví, sakra nejde o mě a mám špatný svědomí jak nikdojen nevím jak to oznámit dětem
Váš táta nesnáší dědečka myslí si o nem že je… protože dědeček dělá z vašeho táty zloděje
Ja tve pocity uplne chapu. Ja se taky citim provinile, kdyz se neco deje mezi lidmi ktere mam rada. Ani jednomu nechces ublizit, stydis se, beres si to na sebe. Ja jsem to castecne prekonala diky kamaradce. Tenkrat jsem ji znala jen chvilku, ale ona se vubec nestydela mi rict, ze ji byvaly manzel bil, a ze nynejsi taky stoji za píp. Ja jsem do te doby na nikoho ( obzvlast na sveho manzela) nerekla krivyho slova, protoze jsem se za to svym zpusobem stydela a brala moc osobne.
Prekonej stud a rekni to, me to fakt pomohlo. Preci se neshodami nekoho jineho nebudes deptat vecne.
A nevim, jak mas stare deti, ale nemusis jim preci hned rikat holou pravdu. Treba rekni, ze si spolu nerozumi…A manzel by navstevy nesnesl ani kdyz by se s tchanem nebavil? Byva tam vice lidi s kterymi se muze bavit a tveho otce “ignorovat“
@janet9 píše:
Ja tve pocity uplne chapu. Ja se taky citim provinile, kdyz se neco deje mezi lidmi ktere mam rada. Ani jednomu nechces ublizit, stydis se, beres si to na sebe. Ja jsem to castecne prekonala diky kamaradce. Tenkrat jsem ji znala jen chvilku, ale ona se vubec nestydela mi rict, ze ji byvaly manzel bil, a ze nynejsi taky stoji za píp. Ja jsem do te doby na nikoho ( obzvlast na sveho manzela) nerekla krivyho slova, protoze jsem se za to svym zpusobem stydela a brala moc osobne.
Prekonej stud a rekni to, me to fakt pomohlo. Preci se neshodami nekoho jineho nebudes deptat vecne.
A nevim, jak mas stare deti, ale nemusis jim preci hned rikat holou pravdu. Treba rekni, ze si spolu nerozumi…A manzel by navstevy nesnesl ani kdyz by se s tchanem nebavil? Byva tam vice lidi s kterymi se muze bavit a tveho otce “ignorovat“
Můj manžel má bohužel takovou povahu, že dokáže dát sakra najevo, že mu někdo v místnosti vadí, tváří se nasraně, nemluví, když to napíšu hnusně je mi trapně a stydím se za něj i přes to že ho miluju
,nedokáže skrývat emoce.Je to paradox, upřímnost a to že dokáže říct každému všechno do očí i když se to dotyčnému nelíbí, byla vlastnost kvůli které jsem si ho hrozně vážila a obdivovala to na něm, jenže co si budem povídat, někdy je holt zlatě držet hubu, což on neumí.
já neříkám, že je to alkoholik. Samo, že to není pravidelně 1× za čvrt roku, někdy častěji, někdy míň. Ale to jsou akce, kdy se zapomene skoro do rána. V „náladě“ chodí častěji, rozhodně ale není dobrá. S pitím si troufnu říct, že má problémy.
Spíš se mi nelíbí ty jeho stavy, když se takhle vrátí. A hlavně mi dělají starost ty jeho depky. Našla jsem 2 psychology v Brně, dneska mu to ukážu a rozhodne se sám, jestli půjde.