Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj moc me mrzi co se u Vas deje,bohuze to vypada ze pritel je pekny lhar a navic to jeste ani neumi..sama jsi prisla na par veci..bohuzel chlapi uz jsou takovi a je jich takovych hodne..staci jen co cteme tady na emiminu..jeden by neveril co vsechno je mozne..hodne smutne..
Nevim co poradit,ale myslim ze po takove dobe a s tim ze mu vse tolerujes se uz asi nezmeni..ja jsem v tomhle pes..a pokud jde o neveru tak to sekam hned..od jiste doby..drive jsem taky odpustela,ale ver mi nevedlo to k nicemu.
jen se to opakovalo znovu par mesicu pozdeji..tady tyto veci ma kazdy nekde zakodovane a bud je toho schopny nebo ne..verim..ze to neni lehke a myslis predevsim na to male..ale urcite je tam nekdo kdo si Vas zslouzi a vy jeho a skym byste byly stastni mnohem vic..chce to jen tomu dat sanci..preji hodne stesti ![]()
Milá zakladatelko nevím kolik vám je let, ale podle příběhu mě přijdete ještě takoví nevyzrálí nezlob se na mě,ale to co jsi tady popsala a pak napíšeš, že jdete na IVF to si myslíš, že by vám vztah dítě zachránilo? Já myslím, že by se rozpadl úplně…Raděj to zkuste vyřešit nastavit si pravidla a pokud to nejde běžte raděj od sebe dítě přece o tátu nepřijde tím, že se rozejdete. Hodně štěstí ![]()
Anonymní - už jsem psala ve vedlejší diskuzi, že bohužel neporadím.. sama jsem bezradná.. ale vidím, že to máš vážně těžký..
Podle toho, co píšeš…taky bych mu nevěřila ani nos mezi očima..
Jedno ti ale řeknu, já kdybych měla v záloze nějakýho milence rozhodně bych neváhala…
Zvedneš si sebevědomí, potěšíš se.. sice to tvůj problém s manželem neřeší, ale aspoň z toho taky vytěžíš něco pěkného pro sebe.. Drž se ![]()
.. a to IVF si ještě nech projít hlavou.. jedno mimčo už s ním máš a šťastnější vás to neudělalo.. To příští děťátko můžeš mít s někým lepším.. s někým, kdo za to opravdu stojí… ![]()
Ahoj, hele tvuj příběh mě přijde jako jeden velkej zmatek…jedna věc je to s přítelovou prací- kdyby našel něco dobrýho za víc peněz tak si evidentně klidnějsí, ale to je všude.
Druhá věc je že mě přijdeš extrémně žárlivá a jestli mu každej den děláš takový scény že někoho má, přitom jasnej sůkaz si nikdy nenašla a on ti to pořád popírá, napadlo Tě někdy že fakt nikoho jinýho nemáá??? narozdíl od tebe…a je jedno jestli si jen povidate nebo libate nebo co…tobe by to vadilo kdyby to delal on.
A co vubec nechapu, nemate penize…vztah podle tebe na nic- proc teda podstupujes IVF???? jednak jednou se to povedlo, tak to urcite zase vyjde, jednak ve vasi situaci neni kam spechat a proc spis ty nepremyslis o tom ze malej pujde do skoly a ty do prace?? bylo by vic penez, necitila by ses tak „blbe“ ze ses doma a mozna by se vas vztah dal do kupy!!!
Já bych si do takto nejistého vztahu rozhodně dítě nepořizovala. To budeš akorát další roky zapikolovaná na mateřské a rozpadne se vám to úplně. Myslím, že by vám naopak prospělo, kdybys šla do práce. Dostaneš se mezi lidi, zvedne se ti sebevědomí, manžel tě přestane mít doma jistou jako součást inventáře…a také na tom budete líp finančně. Z chlapa možná spadne tíha toho, že celá ta tíha zabezpečení tří lidí leží na něm. A v neposlední řadě, kdyby to neklaplo, tak pro tebe bude rozhodně lepší startovací pozice do nového života bez něj s jedním odrostlejším dítětem a s přijmem, než se dvěmi dětmi, z toho jedno mimino, a příjem jen RP…
Dice píše:
Ahoj, hele tvuj příběh mě přijde jako jeden velkej zmatek…jedna věc je to s přítelovou prací- kdyby našel něco dobrýho za víc peněz tak si evidentně klidnějsí, ale to je všude.
Druhá věc je že mě přijdeš extrémně žárlivá a jestli mu každej den děláš takový scény že někoho má, přitom jasnej sůkaz si nikdy nenašla a on ti to pořád popírá, napadlo Tě někdy že fakt nikoho jinýho nemáá??? narozdíl od tebe…a je jedno jestli si jen povidate nebo libate nebo co…tobe by to vadilo kdyby to delal on.
A co vubec nechapu, nemate penize…vztah podle tebe na nic- proc teda podstupujes IVF???? jednak jednou se to povedlo, tak to urcite zase vyjde, jednak ve vasi situaci neni kam spechat a proc spis ty nepremyslis o tom ze malej pujde do skoly a ty do prace?? bylo by vic penez, necitila by ses tak „blbe“ ze ses doma a mozna by se vas vztah dal do kupy!!!
napadlo mě přesně to samé, takže o nebudu víc rozepisovat, nechápu ivf, jdi radši proboha do práce!!!
a ještě mě napadlo proč jste se stěhovali, když pak nebylo pomalu ani na nájem??? většinou se stěhuje za prací nebo do nově zařízeného (postaveného)nebo do zděděného ![]()
michaela1808 píše:Dice píše:napadlo mě přesně to samé, takže o nebudu víc rozepisovat, nechápu ivf, jdi radši proboha do práce!!!
Ahoj, hele tvuj příběh mě přijde jako jeden velkej zmatek…jedna věc je to s přítelovou prací- kdyby našel něco dobrýho za víc peněz tak si evidentně klidnějsí, ale to je všude.
Druhá věc je že mě přijdeš extrémně žárlivá a jestli mu každej den děláš takový scény že někoho má, přitom jasnej sůkaz si nikdy nenašla a on ti to pořád popírá, napadlo Tě někdy že fakt nikoho jinýho nemáá??? narozdíl od tebe…a je jedno jestli si jen povidate nebo libate nebo co…tobe by to vadilo kdyby to delal on.
A co vubec nechapu, nemate penize…vztah podle tebe na nic- proc teda podstupujes IVF???? jednak jednou se to povedlo, tak to urcite zase vyjde, jednak ve vasi situaci neni kam spechat a proc spis ty nepremyslis o tom ze malej pujde do skoly a ty do prace?? bylo by vic penez, necitila by ses tak „blbe“ ze ses doma a mozna by se vas vztah dal do kupy!!!
souhlas s holkama. Misto IVF a dalsiho ditete bez radeji do prace. Prispejes do rodinneho rozpoctu a prijdes na jine myslenky, jestli nekoho ma ci nema…
Dice píše:
Ahoj, hele tvuj příběh mě přijde jako jeden velkej zmatek…jedna věc je to s přítelovou prací- kdyby našel něco dobrýho za víc peněz tak si evidentně klidnějsí, ale to je všude.
Druhá věc je že mě přijdeš extrémně žárlivá a jestli mu každej den děláš takový scény že někoho má, přitom jasnej sůkaz si nikdy nenašla a on ti to pořád popírá, napadlo Tě někdy že fakt nikoho jinýho nemáá??? narozdíl od tebe…a je jedno jestli si jen povidate nebo libate nebo co…tobe by to vadilo kdyby to delal on.
A co vubec nechapu, nemate penize…vztah podle tebe na nic- proc teda podstupujes IVF???? jednak jednou se to povedlo, tak to urcite zase vyjde, jednak ve vasi situaci neni kam spechat a proc spis ty nepremyslis o tom ze malej pujde do skoly a ty do prace?? bylo by vic penez, necitila by ses tak „blbe“ ze ses doma a mozna by se vas vztah dal do kupy!!!
Ahoj, taky souhlasím s příspěvkem od Dice. Navíc mám pocit, že jste oba nevyzrálí (nevím, kolik je vám let), moc ho kontroluješ, pořád se ho ptáš, jestli má někoho jiného…
Psát někomu zprávy a sms pod jeho jménem… Spíš bych řešila nás, jak vztah urovnat, promluvit si apod., jestli o to stojíš, ne jen zjišťovat, jestli někde s někým byla nebo nebyl..
Navíc teď v té nové práci, podle toho, co píšeš, nemám pocit, že má někoho jiného, prostě chce pracovat a dávat mu na výběr mezi prací a vámi není nejlepší
Taky píšeš, že mu věříš, ale myslím, že vůbec, jinak bys po tom nepátrala - mně kdyby někdo kontroloval mobil, tak si sms mažu taky! I kdyby byly od tetičky, prostě by mi to vadilo (vadí ti už jen to, že pracuje mezi ženskýma, ale to bude nejspíš všude). Mimčo bych si zatím v žádným případě nepořizovala a řešila bych vztah. Jestli má nebo nemá smysl pokračovat, ale řešit to společně, ne tím, že se budeš scházet s kamarádem.
Musím se taky přidat již k výše zmíněnému, do takhle podkopaného vztahu přivést dítě, to není úplně nejlepší nápad.
Jdi do práce, už kvůli financím, změně životního režimu. Sama píšeš, že ti vadí, že jsi pořád doma atd., tohle by mohlo pomoci aspoň na tvé nálady, budeš mít něco, čím se musíš zabývat, budeš svůj čas trávit jinak než jen přemýšlením, třeba i paranoidním.
Možná se to mezi vámi spraví, možná ne. To ukáže čas, ale tam, kde není důvěra, se dá jen těžko na něčem stavět.
ahoj, i já se přidávám k ostatním.
myslím, že váš vztah, jak ho popisuješ, budoucnost nemá. možná by se na něm dalo zapracovat, ale to byste se oba museli chovat dospěle. přijdete mi celkem nevyzrálí. ty třeba tím neustálým kontroláváním, psaním vzkazů a sms pod přítelovým jménem…
on zase například reakcemi, že neví, za co děkoval (není to vyloučené, ale ani ne moc pravděpodobné, podle mě) atd.
pokud ti na vztahu ještě záleží, tak to určitě neřeš „milencem“. ty sama jsi podle všeho docela dost žárlivá, tak předpokládám, že by ti něco takového od partnera taky vadilo. navíc i „milenec“ by určitě jednou zevšedněl.
a stejně jako ostatní moc nechápu to IVF. finančně na tom nejste moc dobře a IVF něco (ne málo) stojí v každém případě. a hlavně, lepit vztah dalším dítětem je naprostý nesmysl. takže si taky myslím, že by bylo lepší, kdybys šla do práce a dítě si případně pořídili později podle toho, jak se to mezi vámi bude vyvíjet.
ještě jedna věc…
teď jsem na vedlejší diskusi o „vymetání manžela“ četla, že IVF podstupuješ díky jeho neplodnosti a že on neprojevuje žádný vděk za to, že to podstupuješ kvůli němu… no, upřímně, pokud máš takový přístup ke všemu ve vašem vztahu, moc šancí mu nedávám. neplodnost je vždy problém celého páru a čekat vděk za to, že podstupuješ IVF, mi přijde poněkud zvláštní (už třeba jen proto, že on ho podstoupit nemůže). a dítě snad chcete oba, ne
.
navíc podle toho, jak jsi napsala úvodní příspěvek zde, usuzuji, že se vám první dítě povedlo přirozeně, takže to s tou jeho neplodnosí asi tak horké nebude
.
k našemu vztahu- pokud bych nevěru měla podloženou, ukončila bych ho ihned!Ale jak to zjistit, jestli s dotyčnou něco měl..nevím.Vím pouze to, co jsem si přečetla.A i to popřel, když nevěděl že o to vím.A řekl že si nepsali nic špatného.A vím, že mi několikrát lhal i v maličkostech.Když sem pak na pravdu přišla, buď zatloukal dál a nebo řekl že měl strach mi to říct, že bych vyváděla.Ano, přiznávám..občas mě z toho všeho ujíždějí nervy.Jsem taky jen člověk.Jenže když mu řeknu, že mi něco vadí tak řekne že nemá proč, že to tak prostě není..a že sem hloupá, že miluje nás.Je dobrý táta..když je doma, klidně uvaří, poklidí..když mu řeknu co je třeba zařídit, když mi není dobře..zařídí to bez řečí.Jsou i doby, kdy mě udělá snídani do postele.Jenže pak zas období kdy sme jako cizí a to je většinou vždy po čase, když začne v nové práci a „vyhlídne“ si tam svůj objekt, nebo tak do něj nějaká hučí podle mě.
k IVF-ISCI- ano dítě jsme měli ve 23letech, přirozeně.Doktorka říkala, že v té době jsou i „neplodní“ muži plodní.Já jsem v pořádku-byla jsem také na vyšetřeních.Udělali mu vyšetření a přirozené oplodnění není možné vůbec.Ani inseminace.Musela jsem podstoupit ISCI, protože i u IVF byla šance malá, že by to ta jeho spermie zvládla.Rok bral léky a vitamíny a spermiogram se mu rok od roku zhoršuje.
A stejně se nepovedlo.A o vděku myslím za to, že to podstupuji kvůli víceméně kvůli němu.Já jsme zdravá, 2měsíce sem byla na hormonech, celá rozpíchaná.Pak pod narkozou při odběru vyjíček.Měla sem hyperstimulační syndrom-přestimulovali mě.Zkončila jsem v nemocnici, kde mě odsávali vodu z břicha.Transfer embrya na tom byl to nejmenší.
Další mimi jsme chtěli proto, aby jsme neměli mezi dětmi velký věkový rozdíl.A oba máme děti rádi, vždy jsme chtěli velkou rodinu.Náš vztah je prostě jako horská dráha..bud se chová jako miláček, nebo jako totální ignorat.Slíbil mi, že mi nebude už nic zatajovat, že mi bude vše říkat.Chtěla bych mít vztah plný lásky, výletů..hezkých chvil.Na místo toho řešíme neustále nějaké problémy, přijde mi že se nám štěstí vyhýbá a co jde, to se prostě zkomplikuje..jsem už ze všeho prostě unavená.Náš vztah se nikam neposouvá…
Poznali jsme se u přijímacích zkoušek na VŠ.Já byla jeho první a on můj.Byli jsme bláznivě zamilovaní.Končeně sem měla pocit, že žiju.Doma to za nic nestálo, svého tátu jsem v životě nepoznala a máma od mého 1.roku žije s přítelem(oidipáčkem).Ten na mě žárlil a od mala se ke mě choval hnusně.Máma si na mě často po hádkách s ním vybíjela vztek.Mé dětství se nedalo nazvat štastným.Po 2 letech vztahu jsme spolu s přítelem začli bydlet(měl podobný životní příběh), v pronájmu.Po čase jsme začali toužit po miminku, které se povedlo po roce (3 letech našeho vztahu)a tehdy se náš vztah změnil.
Jelikož jsme oba začínali s holým zadkem, nebylo to snadné.Touha po vlastní rodině byla ale silnější.Sexu v našem vztahu ubývalo a mě to nějak z únavy a všech těch starostí přestalo i bavit.Stalo se to pro mě spíš poviností.Vídali jsme se díky jeho práci méně a nějak u nás začla váznout komunikace.Žili jsme spíš vedle sebe, ale cítila sem že nás miluje, snažil se.Po 6ti letech našeho vztahu jsem začla vnímat, že se změnil.Náš vztah byl více méně přátelský s občasným sexem.Řešili jsme více co se z čeho zaplatí, aby mělo děťátko vše potřebné atd.Změnil práci, kde dělal 3směnný provoz a já se cítila sama.Zanedbaná, unavená z děťátka, nedoceněná.Když sem mu řekla, jak na tom jsem a že mi chybí z jeho strany láska tak se na chvíli přitulil a že je vše ok ale já cítila že není.Říkal, že je to starostmi, že je unavený atd.Přišlo mi, že někoho má.Později jsem se dozvěděla o nějakých „kamarádkách“ z práce, ale snažila sem se mu věřit.Připadala sem si bezmocná a zanedbaná sama doma s dítětem.Jeho změny v chování byli větší a větší. A pak se to stalo.Potkala jsem kluka, do kterého jsem se zamilovala..Láska na první pohled, nezkutečná chemie.Vídali jsme se, ale nic krom polibků nebylo.Já nechtěla.Stačilo mi že se mnou ležel u televize a hladil mi.Řikal mi krásná slova, která jsem neslyšela ani od přítele na začátku vztahu.Mé srdce mu podlehlo.Hlava ale říkala, že dítěti nesmím vzít tátu a musím to vyřešit.Vztah s „milencem“ jsem ukončila.Z počátku to bylo v pořádku, ale pak mi začal chybět.Hlavně mi neustále psal a nechtěl mě nechat zapomenout.Vztah s přítelem byl jako na horské dráze.Chvíli to vypadalo, že si něco uvědomil a začal se snažit.Pak jsem se přestěhovali do jiného města, kde nemohl sehnat práci.Jediná práce byla u vstupného do nočního klubu.Neměli jsme ani na nájem, takže nic jiného nezbývalo.Snažila sem se mu věřit, i když to pro mě bylo strašně těžké.V noci nebyl doma a já věděla, že se kolem něj promenádujou holky ve spodním prádle, tanečnice u tyče atd.Chodil domů s tím, že je z toho znechucený, že nemá ani chuť z toho na sex.A mě to přišlo divné, ale věřila sem mu.Většinou vyprávěl jak tam holky musí mít za noc alespon 3zákazníky aby si tam zaplatili „nájem“ a že je to nechutný co tam chodí za lidi atd.Pak jsem zjistila, že tam dělá naše nová sousedka.Která ho zdravila ahoj, ale mě už nepozdravila.Zeptala sem se ho dokud se znají a on spustil.Tvrdil mi jaké strašné holky tam dělají atd.ale choval se divně.Když už sem to nevydržela a začla na něj řvát ať kápne božskou, co se děje?A jestli někoho má?Měl jednoznačnou odpověd- nic!Do práce se sprchoval, geloval..telefon si sebou bral i na wc.Nevydržela sem to jednoho dne a tel. mu vyrvala z ruky!On po mě skočil, vzal si ho, poprali jsme se a utekl!Řekla sem mu, že bud mi ho dá a promluvíme si, nebo at se nevrací.Mezitím se mi povedlo přihlásit na jeho facebook účet.Kde měl písničky-hledá se žena značky-rychle a levně a přidané „kamarádky“ z práce.Obě vyzývavé typy na půl oblečené.Když sem se podívala do zpráv, udělalo se mi zle.Psal ji že to bylo super a že to musí zase zopakovat a že děkuje.Pak koment její nahé fotky- že je škoda, že takový úbor nemá i v práci.A další zpráva-at na sebe dává pozor(někam jela), že by ho strašně moc mrzelo kdyby se ji něco stalo.Tohle mě za celou dobu našeho vztahu neřekl.Bolelo to.Tak moc, že jsem se potřebovala uklidnit a ozvala se tomu bývalému milenci.Nic nebylo, jen povídání ale stačilo mi to.Cítím se vedle něj jako žena.Vedle přítele jak uklízečka, chůva a slepice v jednom.Když se vrátil domů, řekla sem mu at se sbalí.On že neví proč, že s nikym nic neměl.Že přísahá, že se mu tam nabízeli i zadarmo na sex, ale že by to nedokázal a takový.Že mu ta jedna nabízela at u ni spí, když sem ho vyhodila, ale že prý spal v práci.Nevěřila sem mu, bolelo to.Zprávy popřel a že prý to psal jen tak.A to co bylo fajn za co jí děkoval prý neví co bylo-už si nepamatuje. Prý asi nic důležitého.Bylo před Vánoci a já ho vzala zpět, kvůli dítěti.Dal tam výpověd.Pak bylo vše ok nějaký čas.Našel si novou práci.Školení 3týdny jinde ve městě a pak super pozice, pěkné peníze.Dojížděl 3 týdny..pak z toho byl měsíc..ve finále 2,5měsíce.Doma nezkutečné hádky.Jezdil domů jen spát, jíst vyprat si.Na vše jsem byla sama a téměř bez peněz.Dítě ho ani nevidělo.A já si píchala hormony abych mohla podstoupit IVF , jelikož on má málo spermií a má je pomalé.Slíbil mi, že bude vše ok.Jak už se těší na miminko atd.já změny nálad pod hormony, na vše sama.A on opět změnil chování, a že to musíme vydržet.Byl v kolektivu se 60ti ženskýma v obchodě.Koukala jsem do telefonu-mazal si zprávy i hovory-nechával jen ode mě.Jednou sem si je stihla opsat ještě dříve, než je smazal ty čísla.Pak sem mu řekla jestli někoho nemá a on je smazal a večer mi řekl at se podívam klidně do telefonu.Já cítila, že se něco děje.On že je unavený z dojíždění a toho všeho, dělal tam vola.Došlo to až tak daleko, měl 1 den v týdnu volno za 15tisíc plat vč.dopravy a diet a mě došly nervy a dala jsem mu vybrat.Vybral si práci.Cítila sem, že ho tam něco tahne.On ale řikal že ne, že jen se chce konečně vypracovat, abychom se měli lépe a mohli si více dovolit.Jenže já tomu po předchozích zkušenostech nemohla uvěřit.Ještě když sem viděla, že pracuje se samýma holkama.On, kterej je typ každý druhý.Já několik let doma s dítětem čekající na časy, že bude lépe.Ve finále ho vyhodili týden před koncem zkušební doby.Prý se jim tam takto střídají lidé normálně.Zjistili jsme, že už měsíc po tom co tam dojížděl hledali někoho dalšího na jeho pozici.IVF se nepovedlo, hledá si práci.A já?Už sem ze všeho unavená.Nevím co mu mohu věřit, a co ne.Cítim, že mi má rád, ale mám pocit, že mě má jen jako jistotu a ví, že at udělá cokoliv po čase mu odpustím a vrátíme se k sobě.Mám pocit, že ho nevzrušuju, že sem mu zevšedněla a líbí se mu kterákoliv jiná.I když on tvrdí, že ne. A že by mě nebyl schopný podvést.Na číslo se jménem co jsem mu našla v bundě se nikdo neozval, i když jsem se podespala jeho jménem.Dokonce sem si ji našla i na facebooku a napsala ji z jeho starého profilu a nic.Ale mohl ji upozornit předem.Je to k zbláznění, opravdu nevím čemu věřit.Náš vztah je jako na houpačce a vždy když se pohádáme tahne mě to za „,milencem“Nedokáži ho ale podvést, nevěřím si v ničem..a pořád se porovnávám s ostatními.A on mi prostě asi nedokáže vyznávat lásku jak já potřebuji..vždy to dělá jen chvíli po tom co řeknu že mi to chybí.A já ho nechci do ničeho nutit..nevím jak dál, nemám už sílu.Sem žárlivá a nevěřím mu..zestárla jsem snad o deset let.A to jsem bývala sebevědomá a chlapi za mnou jen pálili…