Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je pro vás důležitá svatba?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
G12
29.1.14 11:45
- Citovat
- Upravit
29.1.14 11:49
@G12 píše:
trochu moc otázekjenže u chlapů to takhle není, ti nebrečí, že nepatří do rodiny partnerky a že si je nechce vzít, tak by mě zajímalo, proč to tak mají ženské
Já bych řekla, že proto, že instinktivně tak nějak víc dbají o blaho rodiny - nevím, jak to vyjádřit. Vždy se ženy staraly o děti, chtěly, aby měly nějaké jistoty, byly zabezpečené. Dneska si to samozřejmě racionálně můžeme zdůvodňovat jakkoli, není to už potřeba z těchto důvodů, ale ten instinkt přetrvává. Aspoň já celkem na tyhle odlišnosti mužů a žen věřím (teorie „jak to měli jeskynní lidé“ 
), docela to sedí i v jiných věcech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.14 11:52
@G12 píše:
@Angua
ano, já ji znám. Nicméně to nevysvětluje, proč to mají tak silné ženy ve vztahu ke svatbě
Možná ženy víc lpí na tradicích, možná chtějí být jeden den princeznou, možná ženy obecně rády slyší, když jim partner vyzná lásku nahlas (chcete-li, veřejně)… Těžko říct. Ženy a muži se liší v mnoha věcech, toto je jenom jedna z nich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
29.1.14 11:57
Ale abych nebyla jen proti. Jseou určité aspekty, kde svatbu vidím jako opodstatněnou. Vdovský důchod po zemřelém partnerovi a dědictví, to je neoddiskutovatelné. Samozřejmě nesmí být partner dlužníkem.
Ale já být v manželství cítím prostě jako klastrofobii. Nedokážu to asi vysvětlit, ale…když s někým jsem, tak s ním chci být proto, že je mi s ním dobře a že s ním být chci. Jakmile bych si ho vzala, už bych ten vztah nevnímala jako dobrovolný, ale že s ním být tak nějak musím. Příčí se mi pocit, že když by mi přestalo být dobře a chtěla bych odejít, nemůžu se jen tak sebrat a jít, ale že by mě měl chlap jakési právo a já bych prostě mohla odejít jen za cenu velikých problémů, nepříjemností a ztrát.
Jako když budete na koncertě oblíbené kapely a budete si ten koncert moc užívat. Ale najednou zjistíte, že jste obklopeni neprostupným davem lidí a i kdyby jste chtěli odejít (což nechcete), tak byste se stejně ven nedostali. A v ten moment se mi tam přestane líbit, protože budu vědět, že kdybych chtěla, nemůžu pryč. Prostě klastrofobie.
- Citovat
- Upravit
G12
29.1.14 12:01
@Angua píše:
Možná ženy víc lpí na tradicích, možná chtějí být jeden den princeznou, možná ženy obecně rády slyší, když jim partner vyzná lásku nahlas (chcete-li, veřejně)… Těžko říct. Ženy a muži se liší v mnoha věcech, toto je jenom jedna z nich.
Ja by som hlasovala skor za to, ze zenam viac zalezi na rodine, na ich sukromnom spolocenstve. Vobec by som sa necudovala, keby to bolo zakladne nastavenie X genu. Takze zeny to maju druhym X posilnene oproti muzom 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.14 12:03
@káťa píše:
Ale abych nebyla jen proti. Jseou určité aspekty, kde svatbu vidím jako opodstatněnou. Vdovský důchod po zemřelém partnerovi a dědictví, to je neoddiskutovatelné. Samozřejmě nesmí být partner dlužníkem.Ale já být v manželství cítím prostě jako klastrofobii. Nedokážu to asi vysvětlit, ale…když s někým jsem, tak s ním chci být proto, že je mi s ním dobře a že s ním být chci. Jakmile bych si ho vzala, už bych ten vztah nevnímala jako dobrovolný, ale že s ním být tak nějak musím. Příčí se mi pocit, že když by mi přestalo být dobře a chtěla bych odejít, nemůžu se jen tak sebrat a jít, ale že by mě měl chlap jakési právo a já bych prostě mohla odejít jen za cenu velikých problémů, nepříjemností a ztrát.
Jako když budete na koncertě oblíbené kapely a budete si ten koncert moc užívat. Ale najednou zjistíte, že jste obklopeni neprostupným davem lidí a i kdyby jste chtěli odejít (což nechcete), tak byste se stejně ven nedostali. A v ten moment se mi tam přestane líbit, protože budu vědět, že kdybych chtěla, nemůžu pryč. Prostě klastrofobie.
Jak to, ze si sla do porodu? Co si matka, tak tiez uz musis, nemozes si odist ked Ta to prestane bavit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.14 12:07
@Bábi Zlopočasná píše:
Jak to, ze si sla do porodu? Co si matka, tak tiez uz musis, nemozes si odist ked Ta to prestane bavit…
Přesně to mě napadlo taky… To bys nemohla nic.
@G12 píše:
Asi jo, tak jsem chlap a už jdu
Já jsem v mnoha ohledech taky chlap, ale tomuhle rozumím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.14 12:42
@Bábi Zlopočasná píše:
Jak to, ze si sla do porodu? Co si matka, tak tiez uz musis, nemozes si odist ked Ta to prestane bavit…
Naprosty souhlas. Mne manzelstvi nikdy neprislo jako vezeni, ale materstvi ze zacatku nekdy ano. Ale uz si zvykam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.14 12:46
@káťa píše:
Navíc tedy by mne nenapadlo vnímat lidi, kteří jsou manželé, jako nejbližší osoby nebo lidi, kteří se milují nejvíc
No tak to je mi tě celkem líto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sonarka
29.1.14 12:46
@káťa píše:
Ale abych nebyla jen proti. Jseou určité aspekty, kde svatbu vidím jako opodstatněnou. Vdovský důchod po zemřelém partnerovi a dědictví, to je neoddiskutovatelné. Samozřejmě nesmí být partner dlužníkem.Ale já být v manželství cítím prostě jako klastrofobii. Nedokážu to asi vysvětlit, ale…když s někým jsem, tak s ním chci být proto, že je mi s ním dobře a že s ním být chci. Jakmile bych si ho vzala, už bych ten vztah nevnímala jako dobrovolný, ale že s ním být tak nějak musím. Příčí se mi pocit, že když by mi přestalo být dobře a chtěla bych odejít, nemůžu se jen tak sebrat a jít, ale že by mě měl chlap jakési právo a já bych prostě mohla odejít jen za cenu velikých problémů, nepříjemností a ztrát.
Jako když budete na koncertě oblíbené kapely a budete si ten koncert moc užívat. Ale najednou zjistíte, že jste obklopeni neprostupným davem lidí a i kdyby jste chtěli odejít (což nechcete), tak byste se stejně ven nedostali. A v ten moment se mi tam přestane líbit, protože budu vědět, že kdybych chtěla, nemůžu pryč. Prostě klastrofobie.
Nepsala jsem tohle já Naprosto se s tím ztotožňuji 
- Citovat
- Upravit
29.1.14 12:49
No, s manželem jsme spolu letos 13 let (známe se 14 let) a vzali jsme až loni v červnu. Takže svatba hned tak důležitá nebyla, ale teď jsem ráda, že máme společné příjmení (i se hodí k mému jméno o hodně víc 
) a že máme papírově komplet rodinu. Na svatební den vzpomínám ráda, byla by škoda o tohle všechno přijít. Svatbou se u nás ani nic nezměnilo, jsme spolu už dost dlouho. Nefandím svatbám po roce „chození“. Jsem ráda, že jsme do toho šli papírově po tom co už opravdu známe dobře a víme, že chceme spolu být dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.14 12:52
@káťa píše:
Ale abych nebyla jen proti. Jseou určité aspekty, kde svatbu vidím jako opodstatněnou. Vdovský důchod po zemřelém partnerovi a dědictví, to je neoddiskutovatelné. Samozřejmě nesmí být partner dlužníkem.Ale já být v manželství cítím prostě jako klastrofobii. Nedokážu to asi vysvětlit, ale…když s někým jsem, tak s ním chci být proto, že je mi s ním dobře a že s ním být chci. Jakmile bych si ho vzala, už bych ten vztah nevnímala jako dobrovolný, ale že s ním být tak nějak musím. Příčí se mi pocit, že když by mi přestalo být dobře a chtěla bych odejít, nemůžu se jen tak sebrat a jít, ale že by mě měl chlap jakési právo a já bych prostě mohla odejít jen za cenu velikých problémů, nepříjemností a ztrát.
Jako když budete na koncertě oblíbené kapely a budete si ten koncert moc užívat. Ale najednou zjistíte, že jste obklopeni neprostupným davem lidí a i kdyby jste chtěli odejít (což nechcete), tak byste se stejně ven nedostali. A v ten moment se mi tam přestane líbit, protože budu vědět, že kdybych chtěla, nemůžu pryč. Prostě klastrofobie.
myslím, že od svatby očekáváš nějaké obrovské změny, pokud je to tedy „jenom papír“, tak tě nic jiného, než to samé před svatbou nečeká. Odejít můžeš kdykoliv s kýmkoliv a soudce ti to může odklepnout klidně za rok, co už si užíváš s jiným, nikdo tě nedrží.
já spíš slovo „musím“ - vnímám u otce svého dítěte - s ním se prostě musím setkávat, i když nechci, i když jsem třeba změnila názor a myslím si, že to je blbec, i když ho nesnáším, i když mi dělá zle, tak prostě musím. TOhle je klaustrofobie! Proti tomu je „nějaký papír“ čajíček
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Menora
29.1.14 12:58
@magistra K píše:
Naprosty souhlas. Mne manzelstvi nikdy neprislo jako vezeni, ale materstvi ze zacatku nekdy ano. Ale uz si zvykam.
Ano, tak nějak jsem to vnímala i já.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@magistra K že by ješitnost a touha ukázat, jak rozšiřují své geny?