Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je pro vás důležitá svatba?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.1.13 17:01
Nečetla jsem celou diskuzi, ale ano svadba je pro mě důležitá, o ruku mě manžel požádal v mých 18. letech, a vzali jsme se v necelých 21.letech, když jsem čekala první dítě, tehdá jsem mu řekla, že si ho totiž dřív než budu těhotná nevezmu.
No a letos je to 11.let co jsme manželé, a 14.let co jsme spolu.
S tím, že skoro polovina manželství stejně končí rozvodem, tak na co se brát, je docela hloupost se ohánět. Manželství je něco na čem se musí pracovat a když do toho jde člověk s takovým názorem, tak se nedivím, že to pak skončí 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:02
Pro me tedy dulezita je. Manzel uz byl rozvedeny kdyz jsme se poznali ale vedel snad od zacatku ze vdavat se chci. On tedy tvrdil ze je to stejne jedno po svych zkusenostech. No a casem jsem zacla ze bych chtela miminko. Po nejake dobe pro me necekane jsme na nem poprve zapracovali a druhy vecer po one noci me pozadal o ruku. No ja brecela. A jelikoz mimi chvili trvalo tak na prvni vyroci se nam narodilo prvni stesti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:03
@paola white píše:
Pro mě důležitá ani moc nebyla. pro manžela ano. takže když jsem vysadila HA začali jsme plánovat svatbu. nakonec jsem se vdávala v 7tt.já osobně bych nepřistoupila na to aby se moje dítě jmenovalo jinak než já. pokud si mě partner nechce vzít je to jeho volba, ale abych já byla nováková a moje dítě žemlička tak to teda nee
Máš pravdu, naprostou. Nač vůbec automaticky jméno po otci? Nechápu zejména tam, kde se otec dítěte ke svatbě nemá. To mi hlava nebere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:04
Přesně mi to příjde tak, mám kamarádku, mají dvě děti a furt se oháněla, že papír nepotřebuje a že je svatba k ničemu. Nedávno měla slabou chvilku, a už to z ní šlo, že by se vdávala hned, ale nemají peníze a on se k ničemu nemá. Takže kde je pravda?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:04
S přítelem jsem skoro 6 let a ani jednomu svatba nechybí. Nic se nezměnilo ani s narozením malého, takže myslím, že už to tak zůstane 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:07
Ano, svatba pro mě důležitá je… 2 lidi, kteří spolu něco budují, to musí myslet vážně. Vdávala jsem se zamilovaná, mladá, jsem ráda, že jsme tak udělali. Jsme spolu 11 let z toho 8 let manželé. Nesnesla bych, aby se naše děti jmenovali jinak než já nebo jinak než manžel. Jsme rodina, rodiná má mít jedno příjmení. Nehledě nato, že máme vůdči sobě určitá práva… Která jsou podle mě nutná. V případě, že by se nedejbože s manželem něco stalo a my nebyli svoji, tak se můžu jít tak akorát klouzat… v nemocnici by mi nic neřekli, neměla bych nárok na vdovskej a stejně tak to vidím obráceně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.1.13 17:10
Zakladatelka
Díky všem za názory 
S přítelem jsme o tom mluvili ještě před porodem, to jsem byla řekněme ještě v jiné fázi.. řekli jsme si, že do toho půjdeme, ale nepadl žádný konkrétní termín.
Jinak máme perfektní vztah, já ale vím, že pro něj manželství nic moc neznamená (žádné prohloubení vztahu, kompletní rodina apod.), pro něj je to prostě jen formalita 
Tak nevím, jestli ho do té „formality“ prostě nasměrovat - z toho mám strach, protože nechci, aby to byl z mé strany nátlak.. a ta hranice je hrozně tenká..
Nebo mu můžu dát čas, jestli se na to začne dívat jinak. Jenže teď je spokojený, nic mu nechybí, tak pochybuji, že ho samotného napadne změnit názor.
- Citovat
- Upravit
22.1.13 17:11
@Virginia to ne, ja vzdy rikala ze se vdavat nechci, nikdy me to netahlo. vzdy jsem byla nazoru ze pokud spolu dva budou chtit byt tak ktomu papír nepotrebuji 
ani kdyz jsem byla tehu jsem po tom neprahla, proste ja rikam ze svuj den jako princezna jsem mela na maturaku a to mi staci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:12
@Virginia píše:
@martulkasloník přesně tak, taky si myslím, že většina holek si prostě zachovává tvář, aby nebyly ty stíhačky, co jako toho chlapa nutí.
Já vím, že pravděpodobnost rozpadu mého manželstvíí je zhruba stejná jako pravděpodobnost rozpadu vztahu nesezdaného páru. Ale mně to prostě přijde normální a přirozené, že můj muž mě požádal o ruku, že chtěl veřejně vyjádřit, že to se mnou myslí už nafurt a že patříme k sobě. Já bych teda po dvaceti letech nechtěla nikde potupně vysvětlovat, že tamtomu pánovi, co se jmenuje jinak ty fusekle peru já a že patřím k němu.
no u nás je to naopak svatba takový držič, kolikrát jsme se zhádali ale při představě že máš jít pak řešit rozvod tahanice po soudech jsme vychladli a zjistili že to byla kravina. kdybych vdaná nebyla tak už jsem asi kolikrát ve zkratu pryč 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:13
Svatba pro mě až tak důležitá není, máme se rádi, máme skoro 3 letou dcerku, jsme spolu už přes 10 let, vše klape, tak jak má. 
To, že dcerka má příjmení po otci, mi nevadí, zvykla jsem si, že mi u dětského lékaře říkají jejím příjmením.
co se týká oslovení slečna - i když je žena svobodná ale má už dítě, tak je to - paní. - někde jsem to četla. Je mi jedno, jestli někde řeknou slečno, nebo paní
Co se týká financí, lékařů - máme společné konto, a i v případě úrazu partnera mi informace v nemocnici podají. - vztah dru/družka.
Ted si hledám práci po RD a v dotazníku/životopise samozřejmě píšu svobodná, ale uvádím že mám 1 dítě a žiji ve společné domácnosti s přítelem-otcem dítěte.
školy-školky atd.- ve všech dotazníkách se vždy uvádí příjmení otce i matky + tel kontakt.
Odpověd pro zakladatelku - pokud toužíš po svatbě a cítíš, že je pro tebe důležitá, řekni to partnerovi a promluvte si o tom.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:16
@Anonymní píše:
je fakt že se hodně manželství rozpadne, ale podle mě tyto manžesltví jsou uzavřené z nepromyšlení na rychlo..třeba když se někdo veme po půl roce vztahu..at se pak nediví že se to později rozpadne..
v prvním vztahu jsem přijala žádost o ruku a vdala se po 7 letech a do roka jsem se stěhovali od sebe. po druhé se mě partner zeptal jestli si ho vezmu po 7 měsících a klape to skvěle. druhý vztah je rychlovka ve všem při prvním výročí vztahu jsme byli 2 měsíce manželé a já byla v 5. měsíci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:17
Ne, není a nikdy nebyla. Někdo tady použil skvělý výraz " chronická odmítačka sňatku" - tak nějak je to u mně:-)).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:24
@Anonymní píše:
ZdravímJá byla vždy přesvědčená, že svatbu nechci a nepotřebuji. V těhotenství se mi tenhle názor začal nenápadně hroutit a teď (máme měsíční holčičku) mě čím dál víc hlodá, že nejsme „kompletní“ rodina
Jaké máte zkušenosti?.
Jenže od porodu na tohle téma narážím na každém kroku, hlavně když jdu někam s malou a automaticky mi říkají jejím příjmením. Nebo mi teď přítel volal z práce, vyplňoval něco kvůli daním a potřeboval nějaké mé udaje. Narazil na „svobodnou matku“ a že to přece já nejsem. Tak mu říkám, že jsem svobodná, takže JSEM svobodná matka. No a bylo mi úplně do breku. Vím, že on to nemyslí špatně a vlastně jde vyloženě o pitomost… ale už na něj začínám být i nepříjemná, když přijde řeč na něco podobného.. zatím (díkybohu) nepochopil tu souvislost.
Tak nevím, jestli počkat, nebo mu to říct na plnou pusu, nebo čekat, že to přejde po šestinedělí..
Ahoj zakladatelko, nečetla jsem celou diskuzi, ale tenhle pocit mám taky, malý má příjmení po příteli a mě to neuvěřitelně točilo, založila jsem kvůli tomu i diskuzi…no dopracovali jsme se k tomu, nedávno nenápadně jsem si tak rýpla, že by se mi to třeba líbilo příští rok v červnu no a přítel kývl…sice ještě mě nepožádal o ruku, možná to ani třeba neudělá a rovnou se domluvíme na termínu, ale jsem ráda že vím, že mu to po předchozích rozhovorech tak nějak došlo jak se cítím…tak doufám že mi neuteče
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 17:40
@Anonymní píše:
Zakladatelka
Díky všem za názory
S přítelem jsme o tom mluvili ještě před porodem, to jsem byla řekněme ještě v jiné fázi.. řekli jsme si, že do toho půjdeme, ale nepadl žádný konkrétní termín.
Jinak máme perfektní vztah, já ale vím, že pro něj manželství nic moc neznamená (žádné prohloubení vztahu, kompletní rodina apod.), pro něj je to prostě jen formalita
Tak nevím, jestli ho do té „formality“ prostě nasměrovat - z toho mám strach, protože nechci, aby to byl z mé strany nátlak.. a ta hranice je hrozně tenká..
Nebo mu můžu dát čas, jestli se na to začne dívat jinak. Jenže teď je spokojený, nic mu nechybí, tak pochybuji, že ho samotného napadne změnit názor.
Můj názor je, že pokud je to jen formalita a nic to neznamená, neměl by být takový problém to pro druhého udělat, aniž by se někdo cítil lapen - když to přece nic neznamená, ne?
Příspěvek upraven 22.01.13 v 17:41
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
