Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je to běžné ve vztahu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
26.5.18 22:30
- Citovat
- Upravit
26.5.18 22:32
Ne bezne to rozhodne neni, jste ve vztahu partnerskem, nikdo neni nikomu podrizen. Milujes ho vubec?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 22:38
@Anonymní píše:
Ahoj, s partnerem jsme spolu 4 roky. Na zacatku to byla laska a asi jsem spoustu veci nevnimala a neuvedomovala si. Travili jsme spolu hodne casu…meli jsme podobne zajmy. Vse se zmenilo pred rokem, kdy se nam narodilo mimco. Muj svet se zmenil o 180 stupnu, coz asi neni prekvapeni. Najednou jsem zjistila, ze vedle sebe nemam cloveka, o ktereho bych se mohla oprit nebo ktery by mi pomohl, ale chlapa, ktery se zajima jen sam o sebe. Vetsinou si planuje svoje akce a zajmy bez jakehokoliv ohledu na me nebo na maleho. Doma spolu temer nekomunikujeme, protoze chodi unaveny (ma dusevne narocnou praci) a kdyz uz je doma (neni v hospode nebo na sportu), tak jen kouka na tv. Doma mi s nicim nepomuze a nejradeji, abych mu zajistila full servis od uklidu, az po male opravy v byte. On obcas si chvili pohraje s malym a tim to hasne. Kdyz se ozvu, at s zadosti o pomoc nebo prosbou o nejakou spolecnou chvili, tak mi rekne, ze on to nepotrebuje, ze mu to takhle vyhovuje a on urcuje pravidla. Pokud s tim nesouhlasim a nelibi se mi to, ze mam jit. On chodi do prace, vydelava penize, jsme v jeho byte a proto ma vetsi rozhodovaci pravo. Nejsem zadna feministka, ale na tohle nejsem moc stavena a pripadam si jako v blaznivem svete. Mam pocit, ze uz se nedokazeme ani poradne bavit. Vetsinou to skonci hadkou. Ja se tu necitim dobre a doma a on ma pocit, ze ho komanduji a vychovavam. Kdyz si s nim chci promluvit, o vecech, ktere me trapi, tak me odbyde opet s tim, ze jemu to tak vyhovuje a kdyz se mi to nelibi, tak mam jit. Ja se ptam…je to bezne, ze chlapi doma opravdu nic nedelaji, ze vam nepodaji ani sklenici s vodou? Ze maji vetsi rozhodovaci pravo, protoze vydelavaji? Ze se zije ve stylu…drz hubu a krok nebo jdi?
Pokud člověk žije s tyranem, tak to běžné je. Ve zdravých vztazích to běžné není. A nejde ani tak o to, co dělá nebo nedělá, ale o to, že tě ponižuje a nezajímá se o to, jak se citis. A rozhoduje za tebe místo toho, aby se s tebou domluvil, přestože ti to vadí.
Příspěvek upraven 26.05.18 v 23:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.18 22:43
Vítej v mém světě. Já mám ještě navíc cholerika, který mě nazval pi.ou, kr.vou a posílá mě do p.dele. Podle jeho konceptu mám být podřízená a dle jeho matky mu nedostatečně vytvářím domov, asi proto je stále nasáčkovaný u ní a za námi domů jezdí až večer, aby náhodou nemusel věnovat čas svému miminku. Dnes už vím, že je konec. Nevím, co by musel udělat, aby to spravil, ale vím, že na to nemá ani inteligenci, ani povahu, ani jakoukoliv sebereflexi. Podle něj ho k jeho vulgaritám vždy vyprovokují. To je pravda, jeho k něčemu vyprovokovat je nesmírně jednoduché. Nejdřív jsem ho přestala milovat, potom jsem ho přestala mít ráda. Následovala neskutečná averze, ta mě ubíjela snad nejvíc. Nakonec averze zmizela a zbyla jen lhostejnost. Je to čerstvé, tak se rozkoukávám a přemýšlím, kdy to, vzhledem k malé dcerce, rozseknout. Radit nemám co. Jen se drž a doufej, že zase bude líp. Anonym M.
- Citovat
- Upravit
26.5.18 22:46
Já bych si začala pomalu chystat půdu k odchodu. Odkládala bych si peníze bokem, abych pak měla třeba na kauci bytu. Pokud by se situace zlepšila, o to líp, měli byste našetřené peníze třeba na dovolenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 22:53
@Anonymní píše:
On ma maleho rad. Sice se o nej nestara, ale vim, ze mu na nem zalezi a ma ho rad. Mame kam jit, ale momentalne bychom to zvladali jen tak tak. Rodina by me asi podporila, ale spis se snazi, abych s nim zustala. „Nic hrozneho se mi prece nedeje…muze to byt horsi“ a on se o nas ted stara a nic nam tu nechybi (financne).
Je dost pravděpodobné, že se takto podobné bude chovat i diteti a něco si z dítěte časem vytvoří spojence, se kterým tě budou buzerovat a ponižovat společně. Že to není tak hrozne si v podobné situaci říká dost lidí. Bohužel se to obvykle časem horší a odejít pak bývá ještě těžší… A proč se takto chova? Myslí to vážně a chová se pořád podle toho, co rika, nebo se jinak chová normálně a tahle reaguje jen ve stresu, když něco chceš? Pokud by to byla jen nějaká stresová reakce, jakási jeho vnitřní obrana, tak by se s tím možná dalo něco dělat, pokud by o to stál. Ale pokud to, co říká myslí vážně a i mimo stres se k tobě chová nadrazene, tak s tím nepřestane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.18 22:58
To je taky sila. To jsi dal nez ja. Myslim, ze se podle tveho popisu nachazim mezi stadiem 2 a 3 a desne se to mne mele. Je mi z toho hrozne smutno a nevim, co s tim. On je take cholerik, ale nastesti se neni tolik sprostej a projevuje se to vetsinou jen podrazdenou reakci na jakekoliv vyruseni.
- Citovat
- Upravit
26.5.18 23:06
Já mám naštěstí chlapa, který si dá říct, když ho o něco poprosím, ale samotného ho to nenapadne. Respektive asi napadne ale proč by to dělal když ví, že to udělám já že? A taky nemá nervy na malého, úplně na něm vidím, že by si radši „dělal svoje“ než se mu věnoval. Ale když mu to řeknu, tak jde. Naopak zas kolikrát slyším, že po něm v jednom kuse něco chci. Pokud bych totiž nechtela, tak bych dopadla asi jak ty. 
Ale já rázím heslo, že na mateřské sem kvůli péči o dítě, péče o domácnost není přece na mateřské hlavní podstatou. Ale co je na tom nejsmutnější, že co kde čtu nebo vidím, hodně chlapů to tak má…jsou od maminky naučení na servis a myslí si, že to bude s partnerkou pokračovat dál. Přijde mi, že ženská s narozením potomka sepne na mod „matka“, ale chlapovi se nic nesepne :/ ale u tebe to je extrém, to je sobec první třídy…copak ty nemáš nárok si po náročném dni lítání kolem prcka a domácnosti odpočinout? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 23:23
U nás doma to bylo stejné, extrémní sobec co myslí primárně jen na sebe, své zájmy a rodina je na žebříčku hodnot až někde daleko. Malého muž opravdu má upřímně rád, ale dokud jsme byli spolu, tak jsem přece já měla zajišťovat chod všeho, neměla jsem mít nárok na odpočinek nedejbože jeho pomoc, přece se doma valím na mateřský. Hádali jsme se vlastně pořád, pak už nehádali, diskutovali, já brečela každou chvíli, měla jsem z toho stresu zdravotní potíže, malej byl víceméně nezvladatelnej a to přičítám té atmosféře doma. A pak to vygradovalo, kdy řekl že se chce rozvést a měsíc mi na otázku jestli mám odjet odpovídal, že ano, že mě u sebe v bytě nechce, tak jsem nás se synem sbalila a skoro před půl rokem odjela.
A je nám dobře, moje rodina mě naštěstí maximálně podporuje a teď už mě čeká jen rozvodová bitva o výživné a majetek. Bohužel i když se muž rozhodl, že se mnou už nechce být, tak se bude soudit o každou korunu co by měl dát na syna navíc 
Takže zakladatelko, jestli máš kam jít a budeš tam mít podporu, jestli chceš být se synem šťastná a i zdravá, tak odejdi. S takovým člověkem tě bohužel štěstí nečeká. Zastávám názor, že pro dítě jsou lepší šťastní rodiče každý zvlášť než nešťastní rodiče dohromady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 23:27
@Anonymní píše:
Ahoj, s partnerem jsme spolu 4 roky. Na zacatku to byla laska a asi jsem spoustu veci nevnimala a neuvedomovala si. Travili jsme spolu hodne casu…meli jsme podobne zajmy. Vse se zmenilo pred rokem, kdy se nam narodilo mimco. Muj svet se zmenil o 180 stupnu, coz asi neni prekvapeni. Najednou jsem zjistila, ze vedle sebe nemam cloveka, o ktereho bych se mohla oprit nebo ktery by mi pomohl, ale chlapa, ktery se zajima jen sam o sebe. Vetsinou si planuje svoje akce a zajmy bez jakehokoliv ohledu na me nebo na maleho. Doma spolu temer nekomunikujeme, protoze chodi unaveny (ma dusevne narocnou praci) a kdyz uz je doma (neni v hospode nebo na sportu), tak jen kouka na tv. Doma mi s nicim nepomuze a nejradeji, abych mu zajistila full servis od uklidu, az po male opravy v byte. On obcas si chvili pohraje s malym a tim to hasne. Kdyz se ozvu, at s zadosti o pomoc nebo prosbou o nejakou spolecnou chvili, tak mi rekne, ze on to nepotrebuje, ze mu to takhle vyhovuje a on urcuje pravidla. Pokud s tim nesouhlasim a nelibi se mi to, ze mam jit. On chodi do prace, vydelava penize, jsme v jeho byte a proto ma vetsi rozhodovaci pravo. Nejsem zadna feministka, ale na tohle nejsem moc stavena a pripadam si jako v blaznivem svete. Mam pocit, ze uz se nedokazeme ani poradne bavit. Vetsinou to skonci hadkou. Ja se tu necitim dobre a doma a on ma pocit, ze ho komanduji a vychovavam. Kdyz si s nim chci promluvit, o vecech, ktere me trapi, tak me odbyde opet s tim, ze jemu to tak vyhovuje a kdyz se mi to nelibi, tak mam jit. Ja se ptam…je to bezne, ze chlapi doma opravdu nic nedelaji, ze vam nepodaji ani sklenici s vodou? Ze maji vetsi rozhodovaci pravo, protoze vydelavaji? Ze se zije ve stylu…drz hubu a krok nebo jdi?
Sorry, ale s takovým h. ovadem bych nebyla ani pět minut.Jsem se rozčílila, jen když jsem to četla. Něco tak hnusného by mi řekl pouze jednou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.18 23:34
@Anonymní píše:Pochopitelně to mělo, ačkoliv docela rychlý, vývoj. U mě i u něj. Právě ta fáze averze, před kterou podle svých slov teď stojíš, v něm vyprovokovala (nebo já jsem vyprovokovala) ty jeho už skoro nekontrolovatelné výbuchy zlosti. To pak za dvě hodiny semele taková ho.na, že mi vyčítá pomalu i to, že mě stejně křeček, co jsem měla jako dítě, neměl rád. Nechci psát konkrétně, ale fakticky jsou to ptákoviny, že nevím, kam na to chodí, vymýšlí úplně neuvěřitelné teorie, jen aby mě nějak ponížil. Podle něj je normální a vadná jsem já
To je taky sila. To jsi dal nez ja. Myslim, ze se podle tveho popisu nachazim mezi stadiem 2 a 3 a desne se to mne mele. Je mi z toho hrozne smutno a nevim, co s tim. On je take cholerik, ale nastesti se neni tolik sprostej a projevuje se to vetsinou jen podrazdenou reakci na jakekoliv vyruseni.
.
@Hlaholice píše:
Je dost pravděpodobné, že se takto podobné bude chovat i diteti a něco si z dítěte časem vytvoří spojence, se kterým tě budou buzerovat a ponižovat společně. Že to není tak hrozne si v podobné situaci říká dost lidí. Bohužel se to obvykle časem horší a odejít pak bývá ještě těžší… A proč se takto chova? Myslí to vážně a chová se pořád podle toho, co rika, nebo se jinak chová normálně a tahle reaguje jen ve stresu, když něco chceš? Pokud by to byla jen nějaká stresová reakce, jakási jeho vnitřní obrana, tak by se s tím možná dalo něco dělat, pokud by o to stál. Ale pokud to, co říká myslí vážně a i mimo stres se k tobě chová nadrazene, tak s tím nepřestane.
Velká pravda, ten můj má ještě sestru, tam to není tak horké, ale protože jejich otec se k matce choval a dodnes chová jako dobytek, chová se tak k ní i on (její syn). Tak je tam tchýně celý život za největší pitomu a místo toho, aby se mě zastala, tak na mě nasazuje, asi se cítí dobře, že konečně není ten otloukánek ona a co si budeme povídat, když ji potřebuje jako spojence, chová se k ní líp.
Jestli u tebe nastoupí averze, tak to je v pořádku, z hlediska lidské psychiky, ale čeká tě teda boj sama se sebou, ta situace je hrozná a já v té fázi byla asi tak půl až třičtvrtě roku a málem mě to semlelo. Ještě dnes to občas vybublá, když mě něčím opravdu vytočí, ale více méně vychladnu a je mi to už putna. Spíš řeším co s dcerou, jak ji co nejlépe ochránit. Emočně jsem připravená si do života pustit někoho jiného jen jako ženská, ale ne jako matka, tak asi zůstanu sama, buď na furt, nebo na hodně dlouho. Anonym M.
- Citovat
- Upravit
27.5.18 01:20
@Anonymní píše:
Ahoj, s partnerem jsme spolu 4 roky. Na zacatku to byla laska a asi jsem spoustu veci nevnimala a neuvedomovala si. Travili jsme spolu hodne casu…meli jsme podobne zajmy. Vse se zmenilo pred rokem, kdy se nam narodilo mimco. Muj svet se zmenil o 180 stupnu, coz asi neni prekvapeni. Najednou jsem zjistila, ze vedle sebe nemam cloveka, o ktereho bych se mohla oprit nebo ktery by mi pomohl, ale chlapa, ktery se zajima jen sam o sebe. Vetsinou si planuje svoje akce a zajmy bez jakehokoliv ohledu na me nebo na maleho. Doma spolu temer nekomunikujeme, protoze chodi unaveny (ma dusevne narocnou praci) a kdyz uz je doma (neni v hospode nebo na sportu), tak jen kouka na tv. Doma mi s nicim nepomuze a nejradeji, abych mu zajistila full servis od uklidu, az po male opravy v byte. On obcas si chvili pohraje s malym a tim to hasne. Kdyz se ozvu, at s zadosti o pomoc nebo prosbou o nejakou spolecnou chvili, tak mi rekne, ze on to nepotrebuje, ze mu to takhle vyhovuje a on urcuje pravidla. Pokud s tim nesouhlasim a nelibi se mi to, ze mam jit. On chodi do prace, vydelava penize, jsme v jeho byte a proto ma vetsi rozhodovaci pravo. Nejsem zadna feministka, ale na tohle nejsem moc stavena a pripadam si jako v blaznivem svete. Mam pocit, ze uz se nedokazeme ani poradne bavit. Vetsinou to skonci hadkou. Ja se tu necitim dobre a doma a on ma pocit, ze ho komanduji a vychovavam. Kdyz si s nim chci promluvit, o vecech, ktere me trapi, tak me odbyde opet s tim, ze jemu to tak vyhovuje a kdyz se mi to nelibi, tak mam jit. Ja se ptam…je to bezne, ze chlapi doma opravdu nic nedelaji, ze vam nepodaji ani sklenici s vodou? Ze maji vetsi rozhodovaci pravo, protoze vydelavaji? Ze se zije ve stylu…drz hubu a krok nebo jdi?
A ty nejdes? nechas si to libit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 01:28
No dle zdejsich diskuzi to asi “normalni” je nebo se to normalem stava, ale muj standard to teda neni. To bych nedala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 08:45
@Anonymní píše:
On ma maleho rad. Sice se o nej nestara, ale vim, ze mu na nem zalezi a ma ho rad. Mame kam jit, ale momentalne bychom to zvladali jen tak tak. Rodina by me asi podporila, ale spis se snazi, abych s nim zustala. „Nic hrozneho se mi prece nedeje…muze to byt horsi“ a on se o nas ted stara a nic nam tu nechybi (financne).
Když máš kam jít, tak se prostě seber a běž. Aspoň uvidíš, jestli mu na Tobě opravdu nezáleží nebo se tak chová proto, že má momentálně převahu. Že je to sobec je naprosto jasné, ale je možné, že po Tvém odchodu zjistí, že by přišel o rodinu a srovná se, vrátit se pak můžeš vždycky, ale za jiných podmínek, které už si budeš moci určit Ty. Anebo taky ne, ale když to neuděláš, tak to nezjistí š. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 09:38
@Anonymní píše:
On ma maleho rad. Sice se o nej nestara, ale vim, ze mu na nem zalezi a ma ho rad. Mame kam jit, ale momentalne bychom to zvladali jen tak tak. Rodina by me asi podporila, ale spis se snazi, abych s nim zustala. „Nic hrozneho se mi prece nedeje…muze to byt horsi“ a on se o nas ted stara a nic nam tu nechybi (financne).
S tebou asi není moc náročné manipulovat, ze? dítě bude mít krásný příklad do života, opravdu.
Kdyby mi tohle manžel řekl, jednou, tak jsem už nejspíš vdova Ale já takového obr vola doma opravdu nemám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
On ma maleho rad. Sice se o nej nestara, ale vim, ze mu na nem zalezi a ma ho rad. Mame kam jit, ale momentalne bychom to zvladali jen tak tak. Rodina by me asi podporila, ale spis se snazi, abych s nim zustala. „Nic hrozneho se mi prece nedeje…muze to byt horsi“ a on se o nas ted stara a nic nam tu nechybi (financne).