Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
No jestli máš zkušenosti tak ta reakce je velmi neprofesionální. Diagnózu z pár vět na internetu nikdo seriózní nedělá. A už vůbec by nepoužíval styl „fňukání“, „holka“ nebo „budeš sama navždy“.
@Anonymní píše: VíceŽivot urcite neni spravedlivy. Ty, ale muzes změnit úhel pohledu, musíš si na svém životě najít to hezké, radovat s obyčejných věcí. Uvědomit si, že spousta lidí se má hůř.
@Anonymní píše: Více
Negativní myšlení je to nejvíce asexuální na celé planetě.
Takže proto
@Alice180 píše: Více
Njn, to už je riziko podnikání, že tu holt někdy někdo napíše něco ne úplně v rukavičách. Se s tím asi budeš muset smířit.
@Anonymní píše: Více
Jasně, že v diskuzi člověk musí počítat s tím, že někdo napíše něco ostře. To k internetu patří. Ale je docela rozdíl mezi „bez rukaviček“ a tím, když někdo začne na dálku diagnostikovat psychické poruchy a rozdávat životní prognózy lidem, které vůbec nezná. To už není upřímnost, to je spíš jen nálepkování.
@Alice180 pravda je, že takový negativní životní postoj prostě lidí odrazuje od kontaktu. Je to otravné a únavné. Čili pokud se sama nezmění, tak zustane sama. Přestat se litovat a začít něco dělat pomáhá.
@inkakřivák píše: Více
Asi tak a je úplně fuk, jestli je to dané povahou nebo nemocí, pro okoli je otravné úplně stejně.
@inkakřivák píše: Více
Já jsem ale reagovala na něco jiného – na to, že se tu někdo ohání „odbornými znalostmi“ a na jejich základě začne na dálku někoho diagnostikovat a hodnotit jeho osobnost. To opravdu není způsob, jakým pracují psychologové nebo psychiatři.
Navíc změna obvykle nezačne tím, že člověku někdo řekne „prostě se změň“. Většinou je to delší proces a často začíná tím, že si člověk vůbec dovolí říct, že se necítí dobře.
@Alice180 píše: Více
Kterého se tu dopouští úplně všechny holky v diskuzi. Všechny jí píšou to samý, že je negativistická, že z ní jde temná energie a podobně. To jsou vlastně popisy téhož, co říkám já, jen s tím rozdílem, že já jsem si troufla těm pocitům dát jméno. Vyhledejnsi to někde, budeš opravdu překvapená, jak moc to sedí.
Jsem oběť, všichni jsou proti mně, nikdo mě neocení, nikdo mi nerozumí, mam smůlu na šéfa, počasí, kluky, čas. Na cokoliv. Já za nic nemůžu, to ostatní. Oni maji to, co mají neprávem, mám to mít já, zasloužím si to víc. Plus pak přidej ještě další aspekty chování, které u zakaldatelky neznáme. Tohle není o depresi, není to ani o blbém období a ani to není jeden horší povahový rys. Je to způsob nahlížení na sebe sama a je opravdu naprosto typický pro covertní narcismus. Takové lidi prozradí pár slov, protože chybí korekce ostatními částmi osobnosti a tedy i jakákoliv sebereflexe. A pokud existuje, má určité obraty a není upřímná. Tak to je. Neříkám to jako nálepku, ale zkrátka konstatuji fakt a bez pardonu. Kdo tu problematiku má v paži, pozná to opravdu na sto honů a ví, že od takových lidí pryč. Bič a pryč, jak se říká.
@Anonymní píše: Více
Rozdíl je ale v tom, že ostatní tu popisují svůj dojem z toho, co čtou. Vy z toho děláte poměrně sebejistou diagnózu konkrétní poruchy osobnosti – a to jen z pár anonymních příspěvků na internetu. To je prostě něco úplně jiného.
Psychologická témata nejsou nálepky, které se dají někomu přilepit na dálku jen proto, že nám jeho pohled na svět nesedí. A upřímně – tvrdit, že „kdo tomu rozumí, pozná to na sto honů“, zní spíš jako sebejistota v diskuzi než jako seriózní práce s psychologií.
A taky ví, že nejhorším řešením je na tu hru skočit a začít takového člověka litovat. Oni si chodí pro potravu v podobě emocí ostatních. Proto nelituji, proto konstatuji a proto je mi vlastně jedno, co to s dotyčnou udělá. I když to už teď celkem dobře dokážu odhadnout.
@Anonymní píše: Více
To říkají všichni nevěrníci, jak jsou nevěrní kvůli krizi ve vztahu a že už jsou s manželkou jen spolubydlící, nerozumí jim a pak šup, třeba další mimčo na cestě, asi z toho, jak spolu nespali. Tak asi to nebylo tak horké s tou krizí, když spolu pořád jsou a ustáli i tu nevěru, ne? Na tamtoho chlapa ser, nebyl by to kvalitní partner. Objeví se někdo lepší.
Hrozně mi nastavením připomínáš mojí mamku. Jak už tady někdo psal, měla dětství bez lásky, bez ocenění, stále se chtěla zavděčit a sama vlastně ani nevěděla, co chce. Měla podle ně nějakou úzkostnou poruchu. Nediagnostikovanou a neléčenou. Tak změň terapeuta, zkus změnit medikaci. Je to do určité míry normální pro každého, kdo má psychické potíže, že má horší a lepší období. Dá se s tím pracovat, zjisti, co ti dělá radost a to dělej. A vím, že to lidi neslyší rádi, ale odpuštění rodičům taky pomůže. Můj táta měl deprese, zabil se, když mi bylo 20, máma byla celý život v nastavení oběti a v zajetí svých strachů a úzkostí. Všichni mi říkají, jakto, že já jsem to po nich nezdědila, že jsem v pohodě. Nejsem tak úplně v pohodě, genetická zátěž + vyrůstání v emočně nestabilním prostředí zanechalo svůj vliv. Ale přesto se snažím dělat všechno, abych byla šťastná. Jsem svým rodičům vděčná, protože jsme toho zažili i spoustu hezkého, měla jsem skvělé prarodiče, hlavně dědečky. V práci to spíš flinkám, protože jakmile někdo jede na max, tak ho v korporátu vyždímou do poslední kapky. Taky dělám ve financích. U nás v práci se kdysi jedna kolegyně po sodě od nadřízených složila a pak byla po zhroucení několik měsíců v neschopnosti a pod silnýma práškama, než mohla zase někde začít pracovat. Protože si neuměla nastavit hranice a nechala na sebe valit další a další práci a neřekla stop. Lidi ti budou dělat to, co jim dovolíš.
@Alice180 píše: Více
To není o psychologii, ale o psychiatrii. Je to psychiatrická porucha. A má úplně typické projevy. Asi tak jako má projevy třeba zápal plic, schizofrenie, hraniční porucha, nebo rakovina prsu. Pokud nedojde k diagnostice, hovoří se o narcistních rysech ve spektru. Já neříkám, že jde přímo o poruchu osobnosti, tu musí diagnostikovat ošetřující lékař, ale jde o silně přítomné rysy. Kdyby slečna či paní diagnostikou prošla, tu dg. by si vyslechla, na to dám boty i s tkaničkami. Dál asi nemá mysl se tím zabývat a doporučuji, abyste jí na to neskákaly. A hlavně pokud nekoho takového potkáte v reálu, abyste od něj sly okamžitě dál. Ulehčíte si tím život.
@Anonymní píše: Více
Ale i v psychiatrii pořád platí, že se diagnóza nedělá z pár anonymních vět na internetu. K tomu je potřeba osobní vyšetření, rozhovor, anamnéza a často i delší sledování. Přirovnávat to k zápalu plic nebo rakovině prsu je docela zavádějící – u psychiky se věci takhle jednoduše „na první pohled“ opravdu neurčují.
Navíc tvrdit s jistotou, že by někdo „na sto procent dostal diagnózu“ jen na základě diskuzního příspěvku, je spíš hodně odvážné tvrzení než odborný postup.
To je v pořádku, to si myslet můžeš. Docela mě ale překvapuje, že zcela ignoruješ variantu, že mám třeba s tématem poměrně bohaté zkušenosti, ze kterých vyplývá, že si to mohu dovolit tvrdit. A když se podíváš do moudrých knih, kterými určitě nemyslím články v Elle a podobných škvárech, na typické vzorce zranitelného narcismu a srovnáš je s vystupováním zakladatelky a jejím vykreslováním sebe sama, tak možná dojdeš k závěru, že se nemýlím.
Nemýlím.
Hezký večer.