Mám s druhým dítětem ještě počkat - bytová situace není dobrá

Vy máte 25 a přítel o něco víc. Předpokládám, že čistého. Kde to bydlíte, že když dáte tyto dva platy dohromady, neutáhnete bydlení a musíte být oba u rodičů? V Praze?

Dítě teď vůbec neřešte. Je to to poslední. Napřed si vyřešte společné bydlení. Tatínka nechte žít v bytě, který je jeho. Bude to znít hnusně, ale vy a syn jste ti, kdo mají jít jinam. Tatínek vás pomohl vychovat, obětoval vám hodně (což jako matka svého syna určitě víte, že to není procházka růžovou zahradou). Nechtějte po něm ještě na stará kolena, aby v tom pokračoval. On nemůže za to, že váš život nešel podle plánu a zkejsla jste mu tam. Jste dospělá, teď přebíráte štafetu vy. K tomu patří i to, že přestanete od svých rodičů vyžadovat, aby se kvůli vám nebo vašim dětem omezovali.

Sedněte si s přítelem a domluvte se, jak budete postupovat. Je hezké, že dítě nechcete brát ze školy, ale pokud by se našel byt jinde, udělala bych to. Výměnou za školu dostane syn plnohodnotnou rodinu. To už za to stojí, ne? Spousta dětí se musela přestěhovat a najít si nové kamarády. Přežily a jsou šťastné. Nejpozději za půl roku tam bude jako doma, nebojte.

Žádné dítě bych si v situaci, kdy s přítelem nebydlím, nepořizovala. Ideální by bylo s ním aspoň rok bydlet (věřte mi, že dokud s ním nežijete, nevíte ani z půlky, jaký je), vzít si ho a pak teprve plodit…