Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Šla bych k psychologovi, s tím, že bych se domluvila, a pokud by bylo potřeba, tak by tě doporučil k psychiatrovi.
TAky si myslím, že nejdřív k psychologovi, třeba bude stačit jeho pomoc, než do sebe rovnout prát prášky, na které se lehce zvyká a těžko žije pak bez nich. ![]()
No neumím si moc představit tu návštěvu, nejsem zvyklá se svěřovat a to je u mě velkej problém. Nevím kde začít a je mi jasný, že začnu hned bulet a nebudu schopná nic. Zkoušela jsem od tchyně lexaurin, ale nervy jsem pořád měla, jen se mi po nich chtělo spát..Je mi to hrozně blbý někam chodit a připadám si jak neschopnej blbec, jenže mi to tak zasahuje do života, že nevím jak dál. Našla jsem si psychoterapeuta, může být i ten? A budu to mít někde v záznamech?
@Anonymní píše:
No neumím si moc představit tu návštěvu, nejsem zvyklá se svěřovat a to je u mě velkej problém. Nevím kde začít a je mi jasný, že začnu hned bulet a nebudu schopná nic. Zkoušela jsem od tchyně lexaurin, ale nervy jsem pořád měla, jen se mi po nich chtělo spát..Je mi to hrozně blbý někam chodit a připadám si jak neschopnej blbec, jenže mi to tak zasahuje do života, že nevím jak dál. Našla jsem si psychoterapeuta, může být i ten? A budu to mít někde v záznamech?
Doporučovala bych psychiatra, bohužel, ve společnosti je řada hloupých předsudků a přestože většina lidí psychiatrickým lékům nerozumí a jejich způsob fungování nezná, tak dávají zavádějící rozumy a možná tě tak odradí. Lexaurin není antidepresivum, přestože to lidé tvrdí, takže tvé deprese nevyléčí.
Právě, že si myslím, že bez léků to asi nepůjde. Nikdo, kdo tento stav nezažil nepochopí, jak člověku je
.Vypadám jako lenivá, rozmazlená káča, ale ve vnitř mě to hrozně zžírá. Navíc v rodině deprese máme. Dokonce i sebevraždu, špatně léčená deprese…Nevím jestli je to dědičné, každopádně je to ubíjející.
U psychiatra se musím také svěřovat?
Psychologa můžeš zkusit, ale myslím si, že ty potřebuješ psychiatra a medikaci. Pravděpodobně Ti předepíše antidepresiva. Nevidím důvod to neříct manželovi, nikdo jiný o tom přece vědět nemusí. Jinak budeš potřebovat doporučení od obvodního lékaře, podku ti nevadí zaplatit si to, tak ani to ne.
Jinak do jakých záznamů myslíš? Maximálně bys to měla říct pak svému obvodnímu lékaři že užíváš AD, měl by to vědět až ti bude předepisovat nějaké léky kuli případné kombinaci léků. Jinak pokud se bojíš třeba zdravotní prohlídky kůli práci, tak si nemyslím, že je nezbytné to hlásit.
@Anonymní píše:
Právě, že si myslím, že bez léků to asi nepůjde. Nikdo, kdo tento stav nezažil nepochopí, jak člověku je.Vypadám jako lenivá, rozmazlená káča, ale ve vnitř mě to hrozně zžírá. Navíc v rodině deprese máme. Dokonce i sebevraždu, špatně léčená deprese…Nevím jestli je to dědičné, každopádně je to ubíjející.
U psychiatra se musím také svěřovat?
Nepotřebuješ doporučení. Tvé příznaky jsou klasické a léčitelné. Je řada léků, které tě mohou tohoto stavu zbavit. Nenech se přesvědčit nikým, že je špatné brát léky a že tě psychiatrické léky budou oblbovat. Není to pravda. Je to vždy jedna paní povídala.
@Anonymní píše:
@Maddlen no prádelna tu byla tam má ona koupelnu dodělanou.. mi bydlíme v nástavbě a ona dole máme jeden vchod ale zvlást dvere do bytu mi si zamykame a pračku mame nahoře v bytě v kuchyni..
Tak si zamykáš, tak snad nemůže chodit, ne? leze oknem či co? nech zamčeno a je hotovo. Když bude mít řeči, klidně a mile jí řekni prostě chci být sama a tečka.
Zdravím, trpívala jsem tím samým a nakonec (když jsem měla pocit že už jsem na úplném dně, což bylo peklo) jsem začala běhat a to mě vrátilo do sedla:-) Endorfiny lepší než prášky a konečně opět světlo. Od té doby běhám každé ráno (občas večer, jak taťka pohlídá) a bez ohledu na počasí. Běhám někdy půl hoďky, jindy hoďku, jak se mi chce. Odjakživa jsem sporty nesnášela a poslední dva roky je z toho droga. Doporučuju ![]()
Deprese není psychologický problém. Není to věc spouštěná z problémů s okolím. Není to nic jiného než nepoměr neurotransmiterů. Dá se to léčit. Ale musíte mít prášky napsané přesně na váš problém. Nepůjčujte si tablety od tchýně, její problém může být v něčem zcela jiném a můžete si vlastní stav akorát rozhasit o to víc.
Další, ale to už vám vysvětlí psychiatr (pod jehož kompetence léčba deprese spadá): nečekejte od antidepresiv, že se vám po nich hned zázračně uleví. Bude to chvíli trvat, než najdete ta, která vám sednou, navíc trvá přibližně měsíc, než se jejich účinek projeví.
K psychologovi můžete chodit v průběhu léčení. Pomůže vám srovnat se s tím, že se to děje právě vám, dodá vám prostředky, jak fungovat, i když vám není zrovna hej. Ale to gró, to dělá psychiatr.
Vůbec se za to nestyďte. Je to nemoc. Styděl se někdy někdo za zánět slepáku? Ne. Proč se ale nadělá takové halo, když problém je v mozku…
Jo sport je fajn, ale je těžké jít ven a dokopat se k tomu. Těžko to vysvětlit, ale je mi prostě až zle, jsem doslova jak tělo bez duše, je mi všechno jedno.Jako by ze mě vysál někdo radost ze života. Nevím jestli je to soc. fobie a deprese dohromady, pro mě bude oříšek k tomu psychiatrovi dorazit. Sestřenice mi dokonce řekla, že jsem jen zlenivěla, ale tohle mám od dětství..Těžko vysvětlovat někomu něco, co nezažil. Škoda jen, že se naši už v dětství nezajímali, bylo by vše jiné, hodně mě to ovlivnilo i v životě. Matka mi řekla tehdy, hlavně ať neberu prášky, že budu jak blázen, ani to už nekomentuju..Vlastně si myslím, že to všechno odstartovalo to přostředí ve kterém jsem vyrůstala. Objednám se tam i k psychologovi. Díky
Já bych doporučila psychoterapeuta a ten případně doporučí, zda je vhodné jít i k psychiatrovi. Ale stejně tak to může fungovat, když půjdete k psychiatrovi - může doporučit vyhledání dalšího odborníka. Myslím, že chybu neuděláte ani v jednom případě. Deprese je nemoc.
K tomu koho zvolit jako první volbu: rozdíl je mezi tím, stejně jako u jakékoliv jiné nemoci, co vlastně očekáváš a jak nemoc probíhá. Řekněme, že někoho bolí v krku. Někdo prostě potřebuje antibiotika či další léky, aby se podařilo nemoc zvládnout. Což může poskytnout jen lékař. Psychoterapeut zde funguje jako ten, kdo pomůže zvládání bez léků (pokud je to možné) a hlavně se pomůže zaměřit na prevenci, aby se nemoc neopakovala, či se zmírňoval její průběh, případně, aby pro tebe její zvládání bylo snazší. Někdy stačí „posilovat imunitu“ vůči depresi, jindy ne, stejně jako u jiných nemocí, ne vše jde vyležet v posteli, něco je nutné léčit jinak.
Zajděte pro jistotu na vyšetření na psychoatrii - kvlůli případné medikaci, nejspíš je už na místě a dost vám usnandí život.
Ale v každém případě, s léky nebo bez léků, vstupte do dlouhodobé psychterapie, prášky zmírní psychikou bolest, ale nenaučí vás efektivnějšímu fungování a tomu, abyste se do podobných stavů zase nepropadla.
Já teda znám dost lidí, co léky na nervy (od psychiatra) berou, nevím na co přesně, jestli na depresi či jiné ps. problémy, každpádně z tohoto vzorku lidí vidím, že to oblbováky jsou. A každý takové lék je droga a vím od mnoha lidí, že časem vždy potřebujou silnější a silnější. Přijde mi, že dnes bere něco na nervy každej druhej, asi je to tou dobou, nevím…Tím samozřejmě nechci nijak zlehčovat tvůj problém, jen si myslím, že pokud půjdeš k psychologovi nejdřív, nic nezkazíš, on poví co dále. Navíc zkušenost (velmi blízká osoba)-psychiatr se s ní ani moc nebavil a rovnou jí napařil na její žádost léky. ![]()
Ahoj, potřebuji poradit. Už několik let se odhodlávám jít k odborníkovi. Mám sklony k depresím už od dětství(dětství bylo hrozné),bohužel moji rodiče nikdy mé chování neřešili. Upadám do stavu, kdy nechci nikoho vidět, nic mě nebaví, vyhýbám se lidem, často to vyvolá nějaké zklamání, stres..Teď jsem zase v tom stavu, kdy nejsem schopná jít ani do školky, musí chodit manžel, vymlouvám se, nejraději bych se někde zavřela a nevylezla, nic mě nebaví a cítím nervozitu, jako před nějakou zkouškou nebo operací…Špatně se mi dýchá, budím se, cítím, že to sama nezvládnu, ale s rodinou to neřeším, manžela nechci zatěžovat. Kam jít? Psycholog nebo psychiatr? Děkuji