Jsem strašná? - Nesnáším stereotyp.

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.19 16:01
Jsem strašná?

Ve všem plácám. Už mám všeho po krk. Jsem 3 roky doma, máme 3leté a roční dítě. Děsím se toho promarněného času, vůbec si to neužívám, řekla bych, že tak měsíc dohromady, jinak jsem protivná, protože mi to vůbec nic neříká. Neustálá rutina, navařit, nakoupit, umýt, pořád křik dětí a neustálé požadavky, vrchol kultury hřiště nebo výlet na zmrzlinu. Věnuji se jim, někdy si říkám, jestli ne až zbytečně moc a někdy zase, že to nikde není poznat, k čemu to je, že jim pořád říkám nějaké básničky nebo chodíme na procházky, v životě jim to k ničemu nebude. Mám pocit, že ze mě úplně musí zářit, jak mě to nebaví. Vyletím kvůli každé blbosti, protože už to staršímu dítěti prostě opakuju 2 roky v kuse, že nemůže být tak bezohledný, shodit druhého na zem kvůli hračce nebo něčím bouchat do té doby než se to rozletí na cucky a zase se to opakuje, dnes a denně. Stačí aby se jim člověk pár minut nevěnoval, dnes jsem se třeba snažila dát prádlo do skříně a už jde a ze vzteku bouchne tím mladším o zem nebo mu něco vytrhne z ruky až spadne. Přiznám se, že už se ani nesnažím tohle řešit domluvou, prostě jdu a plesknu ho taky. Rozumově vím, že je blbost oplácet ránu plácnutím, ale už na to vysvětlování absolutně nemám nervy. Když to slyší 2 roky denně, přece už v tom mozku musí mít nějakou stopu - ostatním se neubližuje, ne? :zed: Manžel se jim nevěnuje, jestli vzal 2×? kočár a staršího a šli obejít blok, to byla všechna jeho péče. Nemá moc času, pravda. Když cokoliv namítnu, řekne mi, ať si to tedy udělám sama, když jsem tak chytrá. Babičky si sporadicky jedno dítě vezmou, ale nějak mě to jedno odpoledne nevytrhne. :nevim: Bojím se, že dětem předávám spousu svých špatných povahových rysů, když jsou prakticky jen se mnou. Pamatuju si, že matka taky bývala takhle otrávená s mladšími sourozenci a říkala jsem si, že je to škoda, bohužel asi tíhnu k opakování jejích vzorců chování. Ale opravdu nevím, kde na to pořád mám brát sílu, být strašně pozitivní dokonalá matka, která jen láskyplně vysvětluje a rodina dokonale funguje. Snažím se, myslím si že dost, ale to pak jde na úkor mě, stejně to dojde do bodu, kdy prostě bouchnu, že takhle to dál nejde a se*e mě úplně všechno. :think: Jak to děláte vy, co vás děti poslouchají, když jim něco řeknete? Nemusíte to opakovat tisíckrát a pak stejně jít a dotáhnout dítě kam potřebujete? Jak stíháte všechno doma a ještě s dětmi a s radostí? :nevim:

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
cecetka
Echt Kelišová 8746 příspěvků 21.08.19 16:04

Starsi ma 3 roky? Sup do skolky, je nejvyssi cas. Jemu to pomuze a tobe doma odlehci :hug:

vendulaaa
Závislačka 4978 příspěvků 21.08.19 16:09

Dej tu školku, aspoň trochu se ti uleví

DalsiSycekObecny
Kecalka 291 příspěvků 21.08.19 16:16

To se prezene, deti povyrostou a jednou budete jen vzpominat na to jak tihle vasi skolaci/pubertaci/dospelaci radili v utlem veku - proste to patri k detem.

Jako hlavni problem vidim, ze vam vas partner nepomuze, tady by stalo za to si s nim promluvit, aby vam vice pomohl a vy mela vice casu na sebe, treba si nekam zajit ci si odpocinout.

brisco
Závislačka 3719 příspěvků 21.08.19 16:16

Podle popisu máš kluky, viď? S těma je to horší. Moje mladší dcera bude mít v září taky tři, s tou problém není, to je rozumná slečna už od dvou let. Ale starší dcera má poruchu pozornosti a té taky opakuju všechno tisíckrát a efekt to nemá. :zed:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.19 16:16

Najdi si praci aspon na castecny uvazek nebo zacni studovat, vzdělavej se. Ja bych se doma zblaznila. Od 2 mesicu malého jsem chodila (s ním) do prace a od dvou a pul byl v jeslich. Uzivala jsem si s nim kazdou chvilku da se rict. Potrebuju seberealizaci. Taky mam pani na uklid a jidlo objednávám minimalne 3× tydne. Asi to zni namyšleně, ale nestudovala jsem 3 vysoký školy proto, abych 6 let byla zenou v domacnosti bez pouziti mozku a seberealizace.

DalsiSycekObecny
Kecalka 291 příspěvků 21.08.19 16:24
@Anonymní píše:
Asi to zni namyšleně, ale nestudovala jsem 3 vysoký školy proto, abych 6 let byla zenou v domacnosti bez pouziti mozku a seberealizace.

Tri ruzne vysoke skoly na me spise budi dojem, ze dotycna nemela jasne co chce. Lze stravit cas s detmi v domacnosti a pritom pouzivat mozek a seberealizovat se, casto tou seberealizaci muze byt prave vychova deti.

mamule42
Zasloužilá kecalka 954 příspěvků 21.08.19 16:24
@Anonymní píše:
Ve všem plácám. Už mám všeho po krk. Jsem 3 roky doma, máme 3leté a roční dítě. Děsím se toho promarněného času, vůbec si to neužívám, řekla bych, že tak měsíc dohromady, jinak jsem protivná, protože mi to vůbec nic neříká. Neustálá rutina, navařit, nakoupit, umýt, pořád křik dětí a neustálé požadavky, vrchol kultury hřiště nebo výlet na zmrzlinu. Věnuji se jim, někdy si říkám, jestli ne až zbytečně moc a někdy zase, že to nikde není poznat, k čemu to je, že jim pořád říkám nějaké básničky nebo chodíme na procházky, v životě jim to k ničemu nebude. Mám pocit, že ze mě úplně musí zářit, jak mě to nebaví. Vyletím kvůli každé blbosti, protože už to staršímu dítěti prostě opakuju 2 roky v kuse, že nemůže být tak bezohledný, shodit druhého na zem kvůli hračce nebo něčím bouchat do té doby než se to rozletí na cucky a zase se to opakuje, dnes a denně. Stačí aby se jim člověk pár minut nevěnoval, dnes jsem se třeba snažila dát prádlo do skříně a už jde a ze vzteku bouchne tím mladším o zem nebo mu něco vytrhne z ruky až spadne. Přiznám se, že už se ani nesnažím tohle řešit domluvou, prostě jdu a plesknu ho taky. Rozumově vím, že je blbost oplácet ránu plácnutím, ale už na to vysvětlování absolutně nemám nervy. Když to slyší 2 roky denně, přece už v tom mozku musí mít nějakou stopu - ostatním se neubližuje, ne? :zed: Manžel se jim nevěnuje, jestli vzal 2×? kočár a staršího a šli obejít blok, to byla všechna jeho péče. Nemá moc času, pravda. Když cokoliv namítnu, řekne mi, ať si to tedy udělám sama, když jsem tak chytrá. Babičky si sporadicky jedno dítě vezmou, ale nějak mě to jedno odpoledne nevytrhne. :nevim: Bojím se, že dětem předávám spousu svých špatných povahových rysů, když jsou prakticky jen se mnou. Pamatuju si, že matka taky bývala takhle otrávená s mladšími sourozenci a říkala jsem si, že je to škoda, bohužel asi tíhnu k opakování jejích vzorců chování. Ale opravdu nevím, kde na to pořád mám brát sílu, být strašně pozitivní dokonalá matka, která jen láskyplně vysvětluje a rodina dokonale funguje. Snažím se, myslím si že dost, ale to pak jde na úkor mě, stejně to dojde do bodu, kdy prostě bouchnu, že takhle to dál nejde a se*e mě úplně všechno. :think: Jak to děláte vy, co vás děti poslouchají, když jim něco řeknete? Nemusíte to opakovat tisíckrát a pak stejně jít a dotáhnout dítě kam potřebujete? Jak stíháte všechno doma a ještě s dětmi a s radostí? :nevim:

Ty výchově dětí říkáš promarněný čas, no to teda potěš. Nemáš mít děti pokud tě nebaví. A taky nejsem žádná dokonalá matka, a taky někdy se mi nechce nic dělat, ale mám 6 dětí tak se musím starat. Zastávám názor, co jsem si udělala to mám, a musím se starat.

fera21
Kecalka 353 příspěvků 21.08.19 16:25

Nejsi strašná. Chování v mateřství má širokou škálu podob a odvíjí se od povahy každýho člověka. Jsou matky, který nikdy nepochopí, že se takhle můžeš chovat ke svým dětem, protože ony by za ně i dýchaly, prdíky a zoubky jsou témata, který se probírají ještě po několik generací, ovšem tyhle matky zase nechápeš ty, protože tobě bude s dětma fajn až budou větší a bude si s nima co říct. Spíš je problém, že dost velká část společnosti se na matky jako ty dívá negativné, protože za vzor považujou právě ty zmiňovaný ženský z opačnýho povahovýho spektra. V tom máte vy ženský dost velkou nevýhodu, že jako matky si to s těma dětma musíte „vyžrat“ i když zrovna na ty úplný mrňata nejste. Všichni ostatní členové rodiny se z toho můžou, při stejným problému, celkem beztrestně vyvlíknout.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.19 16:30

Ahoj, znám to s dcerou, byl to kolotoč snahy být dokonalá, vymýšlení programu, věnování se jí, cvičení logopedie - u nás ještě k tomu opožděný vývoj řeči, už jsem byla ko. Pomohla hrozně školka, já práce, ale i tak je to někdy nad mé síly, malá má pořád problém s řeči, cvičím s ní jen já, muž věčně v práci nebo unavený, hřiště, výlety, vše sama. Dcera je věčné vzteklá i díky tomu, že se neumí vyjádřit, já mám všeho dost. Prilitnu z práce, poklidit, jít ven, udělat rychlou večeři, dopovesit prádlo, hrát si s ní, cvičení logo, nahnat do postele, číst pohádky, usně až kolem 10 a ráno od půl 7 vše nanovo, vzbudit, snídaně, oblékat, scény kvůli jídlu, oblékání atd..pak práce a zas a znova, víkendy jsou snad ještě horší, vstát, uvařit, jít ven..muž nefunguje, jsem na to sama, ubíjí mě to..jsem dlouhodobě vyčerpaná a i vyhořela, přitom školkou se mnoho zlepšilo, ale práci mám namáhavou, sice jsem v ní ráda, ale zas jsem fyzicky ko..mám pocit, že nemám kdy vypnout, pak mě to mrzí, že jsem protivná, ale je toho nějak moc. Radu nemám, školka to zlepší, ale nezachrání vše, chce to zapojit druhého, rozdělit si to, mít kdy načerpat síly, u nás to není :(

sakota
Kelišová 6035 příspěvků 21.08.19 16:33

@mamule42 A ona nekde pise, ze se netara? NE. Pise, ze ji to nebavi. Ale stara se. A vis co? Ja mam deti fakt rada, dokonce tak, ze jsem si dodelala vzdelani pro praci ucitelky v MS (kde jdem predtim delala brigadne) a stejne me to silene nebavi a ubiji byt doma se svejma detma. Fakt me to nebavi. Nebavi. Ne. Ubiji. Chci zpatky svuj svobodnej zivot. Ale tyhle pocity nic nemeni na tom, ze deti miluju, staram se o ne jak nejlepe mohu a to, ze me to uplne nenaplnuje, na tom vubec nic nemeni. Trochu respektu k pocitum ostatnich.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.19 16:34
@mamule42 píše:
Ty výchově dětí říkáš promarněný čas, no to teda potěš. Nemáš mít děti pokud tě nebaví. A taky nejsem žádná dokonalá matka, a taky někdy se mi nechce nic dělat, ale mám 6 dětí tak se musím starat. Zastávám názor, co jsem si udělala to mám, a musím se starat.

Přečti si to ještě jednou, díky. Tvůj příspěvek nic nepřináší - když ses tedy přišla pochlubit, kolik máš dětí, nikdy ti neujely nervy? Každý den se jim všem věnuješ naplno? Jak jako nemáš je mít, m ám je jít nacpat do babyboxu? :potlesk: Já jsem zoufalá z toho promarněného času, který neumím s dětmi strávit efektivně, ne z jejich výchovy. :roll: Mám pocit, že jsme toho spolu mohli vidět víc, prožít víc, ale zatím se podstatnou část jejich života plácáme po domácnosti a po pískovištích, protože nejsem schopná je nějak nadchnout pro to, aby se jen pořád nevztekaly a bavilo je třeba i něco co mě, ne jen kolečko hřiště-nákup-babička. :roll: Ale chápu, pro někoho je to prostě náplň života, řešit prdíky a co bude k obídku. Pro mě ne, definitivně jsem se o tom druhým dítětem přesvědčila. Jsem horší člověk? :zed:

Příspěvek upraven 21.08.19 v 16:43

scentini
Závislačka 3685 příspěvků 21.08.19 16:37

Oni u toho vyrostou, mam 5 letou a je to s ni uz parada. Taky jsme si prosly mnoha boji. Pak mam rocni a desim se, co me jeste ceka.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.19 16:38

@fera21 Díky, docela jsi mě vystihla. Snad bude líp, až budou děcka trochu větší. :nevim:

Uživatel je onlinePremek_Orac
Kelišová 5564 příspěvků 21.08.19 16:39

Ahoj zakladatelko,
jsi na sebe příliš přísná v tom sebehodnocení. Každý rodič děláme chyby, dopouštíme se jednání, které je nám potom líto.
Když to vezmeš od podstaty, pro děti je v dětství důležité jediné - aby ho přežily :-) Vše další je nadstavba, která je hrozně fajn, když s epovede. Že rozvíjíš jejich schopnosti, věnuješ se jim, snažíš se jim udělat dobré zázemí atd.
Poslední týdny jsem došel k závěru, že aby mohlo být šťastné tvé okolí, musíš být šťastná sama. A to je asi to, k čemu teď nemáš prostor. Zkus si dohodnout smanželem, že budeš mít nějaký prostor jen pro sebe. Třeba alespoň půlden o víkendu, kdyby nešlo víc. Zkus víc zapojit babičky. Tenhle režim by tě buď semlel, nebo vedl k rozpadu vztahu, což by ale tvou situaci příliš nevylepšilo…
Jsme si jistý, že jsi mnohem lepší máma, než jak sama sebe nyní vidíš. A to je strašně dobrá věc.

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama