Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem z dcery zklamaná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.5.22 13:17
Asi mi to přijde normální chování dítěte. Hold ji něco zakaž ale jsem proti fackám apod. Myslím si, že slovně je to těžší, ale taky mnohdy účinnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.22 13:48
@warita u nás zo začiatku fungovalo dať niekoľko možností na výber, nech má niečo pod kontrolou. Za pár mesiacov výlevy po výbere, že takto nie, chce to opäť inak a výbuchy hnevu, len aby sa presadila vôľa decka. Proste obe decká chcú aby bolo podľa nich a ako bonus bojujú aj medzi sebou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 05:29
@warita píše:
@Jeremi samozrejme, ze jsem to zkusila, co myslis. Vysledek byl naprosto nezvladatelne dite, ktere si pak mysli, ze bude fakt vzdy po jeho. Protoze proc to v nekterych situacich jde a v jinych ne?
Ale ona se potřebuje právě naučit i to, že v některých situacích to jde a v jiných ne, které jsou které a jak je odlišit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 05:53
Nepročítám, jen ti chci říct, že mám syna, deváté narozeniny za rohem a chová se velice podobně. Včera se sešitem třísknul taky, no manžel vyskočil z gauče a už měl pohlavek…on umí být zlatý, ale jak jsou erupce na měsíci, mám chuť ho tam poslat. Strašně mě mrzí, že dětem ta morálka vůči rodičům a celkově upadá. 
a to nejsem rodič, co by děti třískal hlava nehlava, nebo naopak jen konejšil a ustupoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 08:54
Tady je clanek s odkazem na studii o pohlavkovani deti a fyzickych trestech. Studie na 160000 USA deti. Placanim a trestanim z vaseho ditete opravdu lepsiho cloveka neudelate.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 08:58
https://eduzin.cz/…i-problemum/?…
@warita píše:
NO DOVOL??? Ja svou dceru netyram a tohle si teda vyprosuju. Placni si mokry hadr na hlavu a vzpamatuj se. Detstvi me dcery a to moje se nachazi v zcela odlisnych galaxiich.
Netyras ve smyslu biti, ale respekt k ni nemas. Nedostal se tobe, neumis ho dat. Chtit, aby se mi nekdo podvolil - to je take forma tyrani. Mela bys vstoupit do terapie. Tva dcera potrebuje lasku a peci, kterou ji ty neumis dat, protoze jsi ji sama nedostala. Pak se jeji chovani zmeni. Zacit musis od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 09:21
@Jeremi píše:
A zkoušeli jste to třeba provázat tak, aby jasně pocítila příčiny a důsledky? Chceš UM do miminčí lahve? OK, tady ho máš (ta trocha vás asi nezruinuje, i když to pak vylijete), ale znamená to, že jsi mimino a budeme podle toho s Tebou zacházet. Takže žádný film, zítra výlet na kole, zmrzlina, hranolky etc. (prostě něco, co ona má ráda a mimina to dělat nemohou). A pak nevyměknout a opakovat ne, zmrzlinu prostě nedostaneš, včera jsi se tak rozhodla. Ať se třeba vztekne.
Copak jediný výchovný prostředek je negativní motivace a fyzické tresty? S čím myslíte, že pracují psychologové? A proč jsou úspěšní? Právě proto, že s negativní motivací pracují minimálně a s fyzickými tresty vůbec. Chce to pochopit, proč se chová, tak jak se chová a co mi tím sděluje a s tím pracovat. Dítě neumí říci, maminko, cítím, že mě nemáš ráda, maminko, mám pocit, že nadržuješ sourozenci, maminko, nelíbí se mi, že nejste spolu s tatínkem… začne místo toho zlobit - tak jí lupnem na zadek? Tím moc holku o lásce nepřesvědčíte, jen jí utvrdíte v těch pocitech. Možná začne sekat latinu, ale proč? Pouze ze strachu, že dostane na zadek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 09:36
@VitaminC píše:
https://eduzin.cz/…i-problemum/?…Netyras ve smyslu biti, ale respekt k ni nemas. Nedostal se tobe, neumis ho dat. Chtit, aby se mi nekdo podvolil - to je take forma tyrani. Mela bys vstoupit do terapie. Tva dcera potrebuje lasku a peci, kterou ji ty neumis dat, protoze jsi ji sama nedostala. Pak se jeji chovani zmeni. Zacit musis od sebe.
Mám stejný názor. Z toho, co tady, Warito, píšeš, čouhá boj o moc. Nejde o to, abys zrušila hranice a výchovu, ale o to, abyste ani jedna strana nepotřebovaly soustavně bojovat. Najdi si cokoli o respektující výchově. Zrovna v tom článku, který zmiňuje Vitamín, a který je mimochodem výborný, je pár jmen českých odborníků na tuhle problematiku, které já osobně opravdu beru (manželé Kopřivovi, pan Mertin). Dítě je do značné míry partner. Musíš pochopit, po čem svým chováním volá. A i „malí tyrani“ často volají po jasných hranicích, bezpečí, větší pozornosti.
Nepíšeš, jak s holčičkou travite společné chvilky, kdy je všechno v pořádku. Třeba taky potřebuje víc ujišťovat, že je pořád mámina malá holčička, stejně jako její brácha, co já vím. Jisté je, že tlak vždycky vyvolá protitlak. Chápu, že některé děti jsou vstřícnější, jiné zase vůbec. Moje děti taky vzdorují. Osvědčuje se mi nechat jim co nejvolnější ruku, aby se rozhodly samy, v rámci mých mezí. Prostě je brát s respektem k tomu, co si přejí a co potřebují, kdykoli je to možné. Když jsem pak občas kategorická, chápou, že přes to vlak nejede.
Jinak tzv emoční zanedbávání (emotional neglect), což je mimo jiné příliš striktní anebo naopak příliš benevolentni přístup, způsobuje podobně vážné psychické škody jako to, co si obvykle představujeme pod pojmem týrání a nadměrné trestání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 09:46
@Kipa22 No, já se právě snažím hlavně pracovat s tím chápání co a proč se děje a zároveň vést děti k poznání, že věci spolu souvisejí. Že jejich rozhodnutí mají nějaké důsledky.
Mně osobně by třeba to mlíko do miminčí lahvičky vůbec žíly netrhalo. Chce ho (zjevně zejména proto, že ho má mladší opečovávaný sourozenec, tj. chce být taky malá, chovaná a opečovávaná) dostane ho. Mám zkušenost, že posledně to nedopila a vylévali jsme ho? OK, tak toho udělám jen málo. A přesně - vnímala bych tam to, že to mlíko je vlastně jen symbol. Zamyslela bych se, jestli si do toho nevložila rovnítko, že kdo pije mlíko z flašky, ten večeří v rodičovské náruči a nechce vlastně spíš tohle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 10:15
Pro zakladatelku - mám stejně starou dceru, dělá to samé, ke dni matek mi moc hezky popřála a vyrobila hezké přáníčko, protože ji k tomu vedli ve škole, v pátek ho vyráběli.
V loni nic, distančka, takže o tom nemluvili. Je to o tom, kdo to dítě motivuje, aby rodiče taky podarovalo, maminky z toho většinou vyjdou nejhůř, protože nikdo jiný v rodině o to nedbá, aby se popřálo taky mamince. Jinak na ně už jde puberta, bohužel, ve škole si začaly nadávat a bouchat se, jsou o dost divočejší, bavila jsem se s matkou spolužačky a ta je z toho taky celá pryč, uráží jí to.
Nevím, no, s hodnými a poslušnými dětmi je život rodiče o mnoho jednodušší, ale zase pro život a budoucí partnerství je to záhuba. Hlavně holčičky s tím pak v životě mají problém, zejména ta tvoje, co se chce tatínkovi zavděčit a chová se vzorně, aby jí měl rád, přestože ji bije, je velmi riziková pro nějakou závislost na partnerovi, nízkou sebedůvěru apod. Nechtěj, aby se chovala bezchybně. Tak je drzá. Tak jí normálně řekni, že nechceš, aby na tebe byla drzá, že jak by se jí líbilo, kdybys ty se k ní tak chovala. Že doma se máte rádi a chováte se s respektem. Já to dceři většinou říkám s obrácením v legraci, obejmu ji…
Protože ona se tím učí. Dostane informaci, že to nebylo správné chování, ale zároveň i to, že máma jí proto neodsuzuje, má ji ráda.
V česku je bohužel výchova založena na zastrašování a ponižování. Děti dostávají informaci, „lásku a vstřícné chování rodiče si zasloužím jen, pokud se chovám tak, jak chtějí oni“. I když určitě i u nás vždy existovali rodiče s respektujícím přístupem, jsem ráda, že jsem se jako chůva dostala do zahraniční rodiny, kde se po batolatech nechce, aby na nic nesahala a nevztekala se. Že vztekající dítě = frustrace z něčeho, co neumím pojmenovat a rodič se mu snaží pomoct to vyřešit. Ne zvítězit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 11:19
@kve-tinka píše:
Nepročítám, jen ti chci říct, že mám syna, deváté narozeniny za rohem a chová se velice podobně. Včera se sešitem třísknul taky, no manžel vyskočil z gauče a už měl pohlavek…on umí být zlatý, ale jak jsou erupce na měsíci, mám chuť ho tam poslat. Strašně mě mrzí, že dětem ta morálka vůči rodičům a celkově upadá.
Jenze jak ma ty emoce a frustraci dite vyjadrit? Dospely si zanadava, bouchne dverma, postezuje partnerovi, da si cigaro, vino, cokoladu nebo cokoliv. Dite nesmi kricet, nadavat, diskutovat, bouchnout sesitem, projevit zadne negativni emoce jinak dostane pohlavek a tim se ma jako uklidnit. Samozrejme nemuze nadavat rodicum, a hadat se, odmlouvat. Ale vyjadrit vztek stylem ‘proc zas musim delat blby ukol’ a trisknout sesitem, pak se zklidni a ukol udela, tak co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.22 19:33
@Sedmnactnulajedna píše:
Mám stejný názor. Z toho, co tady, Warito, píšeš, čouhá boj o moc. Nejde o to, abys zrušila hranice a výchovu, ale o to, abyste ani jedna strana nepotřebovaly soustavně bojovat. Najdi si cokoli o respektující výchově. Zrovna v tom článku, který zmiňuje Vitamín, a který je mimochodem výborný, je pár jmen českých odborníků na tuhle problematiku, které já osobně opravdu beru (manželé Kopřivovi, pan Mertin). Dítě je do značné míry partner. Musíš pochopit, po čem svým chováním volá. A i „malí tyrani“ často volají po jasných hranicích, bezpečí, větší pozornosti.
Nepíšeš, jak s holčičkou travite společné chvilky, kdy je všechno v pořádku. Třeba taky potřebuje víc ujišťovat, že je pořád mámina malá holčička, stejně jako její brácha, co já vím. Jisté je, že tlak vždycky vyvolá protitlak. Chápu, že některé děti jsou vstřícnější, jiné zase vůbec. Moje děti taky vzdorují. Osvědčuje se mi nechat jim co nejvolnější ruku, aby se rozhodly samy, v rámci mých mezí. Prostě je brát s respektem k tomu, co si přejí a co potřebují, kdykoli je to možné. Když jsem pak občas kategorická, chápou, že přes to vlak nejede.
Jinak tzv emoční zanedbávání (emotional neglect), což je mimo jiné příliš striktní anebo naopak příliš benevolentni přístup, způsobuje podobně vážné psychické škody jako to, co si obvykle představujeme pod pojmem týrání a nadměrné trestání.
No kdysi byly popularni knihy o respektujici vychove, v podstate nic se detem neprikazovalo, o vse se je zadalo a spolecne se rozhodovalo. Jenze to v beznem provozu muze vest k neproduktivnim diskuzim o kazde blbosti. Ono zalezi, jake ma kdo dite. Pokud ma nekdo pislusneho flegmatika, ktereho kam posadi, tam ho najde, tak si mute nepravem myslet, ze tato poslusnost je zasluhou vychovy. A v budoucnu bude tato vlastnost treba spise nezadouci.
Ty ruzne psychologicke teorie nemusi v praxi vubec fungovat. Porad se vychazi z toho, ze chovani muzeme hodne ovlivnit vychovou, coz sice je pravda, ale take to nemame jen ve sve moci.
Chapu, ze warita nechce uplne rezignovat a delat nesmysly typu davat predskolacce pit z flasky pro mimina. Vy reknete, ze jsou to prkotiny a nechaly byste ji. To potom budete delat podobne nesmysly nebo myslite, ze ji to casem prejde? Vzdyt to musi byt otravne diskutovat takhle o kazde blbosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.22 19:39
@warita píše:
Trochu aktualne. Moje dcera si opet jednou vymysli… je cas vecere, dostala jogurt. Nejdrive sahodlouha diskuze, zda ho bude ci nebude jist (tento typ diskuzi vedeme nekolikrat za den, proste odpoved na vsechno je NE, nebo ne takto, nebo za podminek, ktere si klade ona. Neexistuje, aby proste udelala, co se od ni ocekava). Nakonec ho snedla. Jeji maly bratr dostal do flasky UM a tak si zacala vynucovat, ze chce taky. Je ji 5,5 let, z mimi flasky pit uz nebude. A stejne by to nakonec nevypila, mame to uz vyzkousene. Manzel navrhl, ze ji muze dat mleko do hrnicku. Ztropila scenu, ze chce do mimi flasky. Bylo ji receno, ze ne. Zacala se s nami agresivne hadat, vyhrozovat, vynucovat si, pry bez toho nepujde spat. Manzel se nakrkl a rekl ji, ze ma odejit do pokoje. Zacala vztekle dupat a agresivne odsekavat. Opakovane ji bylo receno, ze ma okamzite prestat a ma si jit vycistit zuby. Kricela na nas, ze pokud nedostane UM do flasky, nepujde nikam. Nikdo ji nebude rozkazovat, ona neodejde, ona neposlechne.Nasledoval trest sezeni na stolicce na 5min. Uz dlouho nemusela sedet, vetsinou se drive ci pozdeji s ni nejak dohodneme. Ale za ty drzosti, vztekle dupani na nas a vyhrozovani nam proste neni zbyti. Rycela na stolicce, byla dal drza, dal vyhrozovala. Bylo ji asi 20× receno, at je ZTICHA!!! Ne a ne a ne a ne. Proste rici dal, jede si svou, ona pusu nezavre. Dostala od manzela velmi durazne receno, ze jestli nezklapne, tak ji placne. No nezklapla a za ten placanec po pr*delce si muze pogratulovat sama.
Jinak, muj manzel je flegmatik a dobrak od kosti. Asi si dovedete predstavit, co moje dcera predvadi, ze vytocila i jeho.
Cekam na rady, co s takovym ditetem.
Tak u zrovna u tebe díky tvým názorům, co tu prezentuješ, bych si tipla, že dceři se nedostává pozornosti. Dítě potřebuje bezpodmínečnou lásku, ale pevné hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.22 19:49
@Josefuna píše:
No kdysi byly popularni knihy o respektujici vychove, v podstate nic se detem neprikazovalo, o vse se je zadalo a spolecne se rozhodovalo. Jenze to v beznem provozu muze vest k neproduktivnim diskuzim o kazde blbosti. Ono zalezi, jake ma kdo dite. Pokud ma nekdo pislusneho flegmatika, ktereho kam posadi, tam ho najde, tak si mute nepravem myslet, ze tato poslusnost je zasluhou vychovy. A v budoucnu bude tato vlastnost treba spise nezadouci.
Ty ruzne psychologicke teorie nemusi v praxi vubec fungovat. Porad se vychazi z toho, ze chovani muzeme hodne ovlivnit vychovou, coz sice je pravda, ale take to nemame jen ve sve moci.
Chapu, ze warita nechce uplne rezignovat a delat nesmysly typu davat predskolacce pit z flasky pro mimina. Vy reknete, ze jsou to prkotiny a nechaly byste ji. To potom budete delat podobne nesmysly nebo myslite, ze ji to casem prejde? Vzdyt to musi byt otravne diskutovat takhle o kazde blbosti.
Plně respektující výchova, kdy dítě nemá žádné hranice je nesmysl, co fakt nefunguje. Dítě je z něj nešťastné. Mimochodem včera zrovna Aňa Geislerová v nějakém pořadu mluvila o tom, že měla naprosto volnou výchovu a jak záviděla ostatním dětem, že mají pevné hranice a občas něco nesmí nebo musí. Dítě má totiž pak pocit, že ho rodiče nemají rádi. Pořád to zkouší co ještě může a co ne a kdy už knečně ty hranice budou. Na druhou stranu plně striktní výchova, kdy jen rodič rozhoduje o všem, je špatně. Dítě má občas mít pocit, že si v rámci svých schopností můžou vybrat, může spolurozhodnout. U nás to skvěle fungovalo. Nebylo to: vem si růžové triko, ale chceš růžové nebo zelené triko? Chceš k svačině jablko nebo hrušku? Ale když si vybrala, už se to neměnilo. Plus teda samozřejmě trávení společného času, povídání, hraní, mazlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
