Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jste se svými partnery doopravdy šťastné?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
káťa
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.8.10 13:54
Tak my s manželem máme jedno dítě,druhé na cestě 
,společnou hypotéku atd… 
Ale myslím si,lépe řečeno cítím to tak,že šťastný a spokojený pár rozhodně nejsme 
Prostě jsou dny,kdybych ho 
,ale zase jsou dny,kdy je jak vyměněný 
Rozhodně už náš vztah,není to,co to bývalo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 13:59
Ja jsem asi jedna z tech mala co je opravdu stastna. Ale myslim, ze spousta lidi (hlavne nas zenskejch) si vubec neuvedomuje, ze ve vztahu je potreba delat kompromisy a prizpusobit se. Jinak to proste nefunguje… neresit prkotiny jako zasadni problem, hledat neustale spolecnou cestu, fungovat jako tým a současně si davat dost prostoru pro sebe samotnyho, seberealizaci a konicky. Nic neni zadarmo.
Ale u nas je vztah opravdu perfektni. Jsme spolu asi 6 let…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 14:00
že by? 
Ano jsem se svým manželem šťastná a za nikoho bych ho nevyměnila(doufám že to má podobně 
)
Mluvit se s ním dá skoro vždy, jasně že jsou chvilky kdybychom se nejraděj navzájem nakopali, ale to je vždycky a nejsme malé děti a víme že IDEAL prostě neexistuje. Ano máme společné bydlení, hypotéku, tři děti atd. ale to rozhodně není důvod proč spolu jsme. Máme se prostě rádi, často si to říkáme a i se podle toho chováme… Jo a máme 7dmi letý vztah 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 14:05
Hele, že ty ses včera večer dívala na HBO na Sex ve městě („svatební“ film), kde hrdinky řešily, zda jsou vztahy o tom „být šťastná“ a když se zeptaly Charlotty zda je šťastná a jak často, tak ta jim řekla: „Ano, každý den, ne celý den, ale každý den“. A Samantha naopka, že naposledy před půl rokem…
Co je to vlastně štěstí? Nechme klasikům jejich „mušku zlatou“ a zkus si odpovědět, co si pod tím představuješ.
Pokud je to pocit spokojenosti se svým životem, to, že máš ráda svého partnera a on tebe, že spolu vycházíte, že i ve všední rutině jste schopni sem tam se pohladit, říct si, že jste rádi, že se máte (navzdory občasným bouřkám), že víte, že chcete být spolu a na vztahu pracovat (byť to ne vždy děláte), že se aspoň trochu plní plány, které jste na začátku měli (ať už osobní nebo společné), pak ano, za sebe říkám: jsem šťastná. 
(jsme spolu přes 13 let)
Příspěvek upraven 07.08.10 v 14:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 14:05
Velice zajimave tema diskuze. Jsem sama zvedava na odpovedi dalsich 
S manzelem se zname temer 9 let a pres 6 let jsme svoji. Ne vzdy to u nas bylo ruzove. Dokonce to u nas 2× vypadalo na rozvod a nas vztah prosel jednou hoodne tezkou zkouskou. Ale ustali jsme to a zpetne musim rict, ze to nas vztah prohloubilo, posunulo a na spoustu veci mame ted jiny pohled..
Pokud nepocitam chvile, kdy me muzicek vytaci svou neporadnosti a jinymi prkotinami 
, tak musim rict, ze jsem opravdu spokojena 
A verim, ze kdyz manzel rika, ze je taky stastny, tak tomu tak je
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dada1511
7.8.10 14:08
Jednoznačně ano.Jen bych dodala,že žádná zahrádka nepokvete,pokud se na ní nepracuje.
- Citovat
- Upravit
7.8.10 14:12
Ahoj , já bych se podepsala pod to , co už holky napsaly. SAmozřejmě jso u dny na , ale je jich málo a většinou to souvisí s vnějšími problémy ( něco v práci , porouchané auto …) .Nevyměila bych manžela ani za nic…i po 20 společných letech . Každý z nás tomu druhému ustoupil v jedné zásadní věci (manžel chtěl domeček - já ne, já chtěla třetí dítě on by zůstal u dvou) , nakonec jsem docela ráda v domečku a manžel malou miluje…myslím , že právě i proto k sobě máme vzájemnou úctu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
7.8.10 14:19
Jééé holky, udělay jste mi velkou radost 
Jinak na Sex va městě jsem se nedívala, to je asi jen shoda náhod. Nicméně jsme se o tom bavili u mě v práci, kdy je nás na našem oddělení 10 a teď poslední dobou tam téměř každý řeší nějaké své vážné vztahové problémy a tak mi kolegové řekli, ať jsem ráda, že mám už svůj klid, co oni že by za to dali Tak jsem se tak včera večer nad tím zamýšlela, jestli vůbec to, že bych se chtěla znovu zamilovat a prožívat vážný vztah, není spíše na škodu (když ve většině velkých lásek potom přichází zase velké zklamání). Ale vy jste mě svými odpověďmi potěšily 
- Citovat
- Upravit
7.8.10 14:22
Ahojek, taky přispěju svou troškou do mlýna. Na jednom školení nám lektorka vysvětlovala, že člověk je jako židle. Stojí pevně na čtyřech nohou. Jedna noha znamená zdraví, druhá rodinu, třetí práci a čtvrtá přátele a koníčky. Když jedna z těch nohou nefunguje, židle se začne viklat. Pokud už ale nefungují nohy dvě, je to moc špatně a židle se klátí k zemi, resp. tohle už dotyčný neustojí. Teď to převedu na sebe… S manželem jsme 12 let, z toho 11 manželé. První polovina vztahu super, super, super se vším, co k tomu patří. Byla jsem dobrá židle Pak přišla zkouška, my zjistili, že nemůžeme mít děti. Strašně moc nám to vztah upevnilo. Po nějaké době ALE…šel do kelu naš sex.život. No, z normálního chlapa se stal „nešukačenko“, nevím, jak to zde popsat tak, aby všichni pochopili… ALE všechno ostatní je zatím fajn. Děti nakonec přišly, zdraví jsme, partnera a rodinu mám, práce je taky, přátelé a koníčky taky, tak nač si stěžovat. Partnerský život je složitý a pokud v něm nefunguje jen jedna součást, vždy se to ještě dá nějak zvládnout. No, jinak řečeno…zatím jsem spokojená, protože vím, že může být mnohem hůř. Partner chodí do práce, má mě a děti rád, peníze nosí, nechlastá, nebije nás, cosi udělá i na baráku, no…a že se mu chce jen 1× za měsíc 
…s tím jsem se naučila žít. A hledat jen kvůli tomu nového chlapa? Neee. Každý má totiž něco.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 14:34
Jsem i nejsem.
Jak bylo napsáno, jsou dny, kdy bych ho zastřelila, jenže pak si zase řeknu, který jiný chlap by byl ochotný zůstat sám doma přes noc s 3. měsíčním prckem, abych já mohla jít na koncert, kteýr jiný chlap by mi dobrovolně umyl nádobí, vyluxoval.
Sice teď máme trošičku menší krizi, kolikrát už jsem přemýšlela, že se odstěhuju, ale na druho stranu si říkám, že přeci ze svého rozmaru nepřipravím syna o tátu. Některý věci jsem se za ty leta naučila přehlížet a i já vím, že nejsem svatá a mám svý mouchy. Zkrátka každý den nemůže být sluníčko a oba se snažíme aby to bylo v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 14:35
DanMaj píše:
A hledat jen kvůli tomu nového chlapa? Neee. Každý má totiž něco.
Nakonec člověk zjistí, že v jádru jsou všichni stejní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.10 14:35
No, nevim. proto píšu anonymně. Už asi půl roku máme tichou krizi, která tenhle týden vypukla v otevřeně tichou domácnost. Tak jsem zvědavá, jak tohle ustojíme. Už je toho moc. Bohužel já už jsem tak přecitlivělá z toho všeho, z té jisté necitlivosti, že v rámci sebeobrany jsem začala být vůči mužovi prostě bezcitná. Bohužel se naše hlavní problémy řeší vně rodiny. Takže jak říkám. Jsem zvědavá, fakt zvědavá, jak tohle ustojíme.
- Citovat
- Upravit
7.8.10 14:41
Tak já jsem asi také jedna z těch vyjímek.Zrovna včera jsme to probírali s kamarádkou a ať jsem přemýšlela sebevíc,tak jsem nevymyslela nic kvůli čemu bych si na přítele mohla postěžovat.Ale chválit bych ho mohla třeba hodinu.Jsme spolu něco málo přes rok a čekáme v září mimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 14:41
lleennttiillkkaa píše:
Jsem i nejsem.
Jak bylo napsáno, jsou dny, kdy bych ho zastřelila, jenže pak si zase řeknu, který jiný chlap by byl ochotný zůstat sám doma přes noc s 3. měsíčním prckem, abych já mohla jít na koncert, kteýr jiný chlap by mi dobrovolně umyl nádobí, vyluxoval.
Sice teď máme trošičku menší krizi, kolikrát už jsem přemýšlela, že se odstěhuju, ale na druho stranu si říkám, že přeci ze svého rozmaru nepřipravím syna o tátu. Některý věci jsem se za ty leta naučila přehlížet a i já vím, že nejsem svatá a mám svý mouchy. Zkrátka každý den nemůže být sluníčko a oba se snažíme aby to bylo v pořádku.
To si napsala moc hezky!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, byla bych ráda, kdyby jste se se mnou podělily o vaše vnitřní pocity a odpověděly mi na otázku, která je v zázvu tématu.
Jde mi o to, jestli se doopravdy vnitřně cítíte ve svých vztazích šťastné, milující a milované.
Sama jsem už skoro dva roky rozvedená a bez dalšího vážného vztahu. Moc bych samozřejmě toho "pravého " potkat chtěla, nejen kvůli sobě, ale taky kvůli Lucince, ale čím dál více ve mně převažují obavy, či jak to nazvat, že ten ideální vztah vlastně ani nemusí existovat. Téměř všichni moji přátelé a známí ve svých vztazích navenek působí velmi spokojeně a zamilovaně, ale dá se říct, že s kýmkoliv se sblížím, tak mi o svém vztahu řekně i takové ty věci, které se navenek najevo nedávají (že je partner doma hrubý, že si jí doma nevšímá, nevěra, nedostatek vzájemné úcty, problémy v sexu atd…) a že ti dotyční jsou spolu hlavně kvůli ekonomické stránce věci (bydlí jeden u druhého a neměl by kam jít, spol. hypotéka, dluhy atd.) a kvůli dětem. Koneckonců to takto bylo i s mým manželstvím.
Takže mi jde o to, kolik lidí žije ve šťastných a fungujících vztazích. Je mi jasné, že nic není jenom 100% krásné a ideální a vždycky se dělají nějaké ty kompromisy, ale hlavní je abychom s partnerem byli spokojení v těch stěžejních bodech vztahu (vzájemná láska a úcta, respekt, sex.stránka vztahu, upřímnost, spolehlivost, fin.zajištění rodiny).
Tak holky, prosím do toho… díky moc