Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Icestar píše:
@hrubik Pes je všežravec, klid, na to si zvykneš, až začne žrát i horší věci, co po sobě zanechala jiná zvířátka
V ničení mu zabraň bezprostředně. Ideálně ještě těsně před tím, než začne ničit. Když už ničí, klidné „ne“ a odvedení (odnesení) plus následující jiná činnost k odvedení pozornosti a myšlenek bohatě postačí.
To už jsem zažila, že na zahradě asi od kočky začal ochutnávat pěkně hnusný kokino ![]()
Děkuju za radu s tím ničením, snad to zabere. Zrovna gauče by mi bylo líto, byť nebyl drahej, tak ho máme jen rok
Ostatní vcelku neřeším, protože s tím jsem si pořizovala štěně, že může něco zničit a doma nic extra super truper nemáme, abych to obrečela.
@Icestar A co by mi doporučila, aby dětem nedával ty „zoubkové pusinky“? On je tak rád vidí a hraje si s nima, ale už to párkrát bylo i se slzičkama, že to děti samozřejmě bolelo. Zajímavý je, že tohle mi Balto vůbec nedělá, jen manželovi a hlavně dětem. Holt jsem asi ten respektovaný vůdce smečky ![]()
@hrubik Děti se budou muset naučit hlídat si obličej
Když štípanou nechtějí, prostě mu tu hlavu nenabízet. Pokud štěně neublíží v agresi, v žádném případě se nedá trestat. Štěňata si spolu hrají tak, že se koušou, tahají za chlupy, přímo si tu srst rvou. Jinak než zubama to neumí a on nezná. Ať si děti vezmou do ruky hračky (provazy, plyšáky) a jemně se s ním přetahují (bacha na zoubky, dokud nemá vyměněné!), pes rychle pochopí, že to je určeno ke kousání, ne lidské tělo
@Icestar píše:
@hrubik Děti se budou muset naučit hlídat si obličejKdyž štípanou nechtějí, prostě mu tu hlavu nenabízet. Pokud štěně neublíží v agresi, v žádném případě se nedá trestat. Štěňata si spolu hrají tak, že se koušou, tahají za chlupy, přímo si tu srst rvou. Jinak než zubama to neumí a on nezná. Ať si děti vezmou do ruky hračky (provazy, plyšáky) a jemně se s ním přetahují (bacha na zoubky, dokud nemá vyměněné!), pes rychle pochopí, že to je určeno ke kousání, ne lidské tělo
Díky, já to dětem taky takhle vysvětluju, že je Balto vnímá jako šněňátka a že ty si takto hrají, že si neuvědomuje, že děti nemají chlupy a že je to bolí. Že je má rád a že si chce s nima hrát. Už jsem jim říkala, že si k němu nemají čupat nebo lozit po čtyřech, ale stoupnout si, pohladit, pomazlit a rychle uhýbat kousacím pusám ![]()
@megoska píše:
Prosím, prosím tipy, triky rady aby pejsek netahal???
Já jsem četla, že je dobré, když pes táhne na vodítku se zastavit. On se tím pádem bude muset taky zastavit. To odměnit a jít dál. A pořád dokola, než to pochopí. Nebo i změnit směr, jít prostě na druhou stranu. Ale tolik mé teoretické rady, třeba přispějí holky i s těmi praktickými ![]()
Já si zas jdu pro radu ohledně cestování autem. Balto jel (mimo cestu od chovatelky) se mnou podruhé v autě, připoutaný na postroji na pás. První cesta byla děs, kňučel, já ho utěšovala, jednou rukou řídila, druhou ho krmila pamlskama a říkala jak je statečný. Nevím zpětně, jestli to nebyla chyba. Nutno říct, že já sama jsem z té první cesty byla ve stresu, což určitě nepomohlo. Dnes jsem byla připravená, bez stresu, ale stejně kňučel. Už jsem si dávala pozor, abych ho neutěšovala, ale říkala jsem mu „co blbneš, nic se neděje, jedem jen pro Aničku do školky.“ Co s tím?
Příští týden nás čeká cesta společně do práce, tak bych to ráda do té doby nějak zvládla, nacvičila, aby to dával.
@hrubik Tak když dáváš pamlsky, je to odměna, čili jsi ho během první cesty odměňovala za to, že kňučí. „Správně, vydávat zvuky se po tobě chce, hodný kluk.“ Když jedeš se psem v autě, je rozodně zapotřebí dvou lidí - jeden řídí, druhý se stará o psa! Kšíry pro takhle malé štěně jsou dost drsné, jestli auto vůbec nezná (jak se dostávali k veterináři?), navíc je s cizími lidmi, samé cizí pachy… chce to jezdit krátké úseky v náručí, pod nohama nebo zkrátka na místě, kde je v klidu (některému psu udělá dobře být sám v kufru, žvýkat si hračku). Pamlsky dávat až v cíli, po dojezdu si se psem pohrát, VŽDYCKY končit cestu něčím super příjemným. Asociace fungují rychle, brzy si zvykne, že auto je prostředek k tomu, dostat se někam, kde to bude super ![]()
@megoska Zeptej se sama, co pes chce, když tahá. Když mu to sebereš a dáš až tehdy, pokud udělá to, co po něm chceš ty, začne se snažit. Přeloženo - ty chceš prověšené vodítko, pes chce kupředu. Počkáš tedy na prověšené vodítko, za odměnu se rozejdeš směrem, kterým chce pes. Pravidlo snadné jako facka, ovšem je bezpodmínečně nutné dodržet ho vždy a za všech okolností. Ne že „dneska venčí babička, ta ho necvičí, tak ho může nechat táhnout“, trénink by šel do kopru.
Podmínka pro „splnění psovodových přání“ může být jiná - někdo po psu vyžaduje zaujmout pozici u nohy, jiný po psu požaduje, aby se zařadil až za paty. Jinému stačí jen to prověšené vodítko. Kritéria jsou na tobě. Vyžaduje to trpělivost, nechat psa, ať přemýšlí sám, ať se sám snaží (takže žádné tahání vodítkem zpátky, štelování rukama - naučil by se, že pro vykročení musí snést nějakou manipulaci, nikoliv vykonat sám nějakou činnost - ergo nespojil by si to s tím, že má přestat tahat) a vždycky chtít to stejné, nikdy nepolevit ani kritérium měnit. Doporučuju začít v teple domova, pak postupně přejít na těžší a těžší prostředí (chodba, před domem, v lese, v davu lidí, mezi jinými psy, mezi dětmi kopajícími si s míčem atd. atd.). Stejně jako v případě jízdy autem i tady platí - pamlsky klidně až na závěr. Pro psa je v tu chvíli odměnou samotná chůze vpřed, žrát u toho nemusí. Můžeš ale dílčí úspěchy samozřejmě odměnit mohutněji, i hrou - to zas posiluje vzájemný vztah a pes si tě bude „víc hlídat“, jestli náhodou z tebe zase nějaká ta hračka nevypadne
Icestar: tak trochu se obávám, že tvé rady, byť rozhodně ty správné a dobré, holkám moc nepomohly. Odhaduji, že @hrubik jela sama autem prostě proto, že k ruce druhého člověka v tu chvíli neměla a ani nemá a @megoska řeší tahání na venčení, kam prostě se psem musí jít, ať má doma nacvičeno nebo ne
Úplně trapně prakticky bych to vzala asi tak:
@megoska: rozhodně bych cvičila to „netahání“ na vodítku podle návodu @Icestar (mně osobně se to neosvědčilo ani u jednoho borderáka, ale zádrhel mohl být na opačném konci vodítka, než je pes
), ale pro každodenní procházky bych klidně pořídila ohlávku, se kterou může venčit i ta babička a pes ji nepotáhne. Ale pozor, ohlávka (halti)NENÍ výcviková pomůcka/prostředek…je to jen na usnadnění. Nácvik správné chůze na vodítku bez ohlávky je v každém případě potřeba!!!
@hrubik: psa bych v žádném případě, a to ani štěně, nevozila v autě již volně, tzn. na klíně, pod nohama apod. A to ani v momentě, kdy máš k ruce druhou osobu. Já ji nikdy k ruce neměla a kluci to zvládli také. Popravdě, pořídila jsem jim kennelky, které byly prostě v autě, každý měl tedy svou a už od štěněte v tom jezdili. Po každé jízdě, ať jsme dojeli, kam jsme dojeli, jsem je odměnila, pohrála si s nimi. Bylo to o tom, že jsem třeba jezdila i do parku pár bloků daleko, v rámci přivykání na auto. Občas jsem jim do kennelky hodila na začátku nějakou mlsku, ale nebylo to pravidlo. A pak jsem už jen jezdila a jezdila a jezdila. Pozor na to, co dělá hodně lidí - berou psa do auta jen, když jedou k veterináři. Pes si to pak spojí a pochopitelně se mu do auta nechce. Ale třeba náš rhodéský ridgeback snáší jízdu autem stále špatně a to jezdíme fakt hodně. V autě zvrací a je fakt nešťastný. Ale od té doby, kdy ho „péruji“ já, se to pomalinku a nepatrně zlepšuje. Takže přivykat a přivykat. Odměňovat opravdu až na konci (jak už uváděla @Icestar)
Toť mé postřehy ![]()
@megoska: ještě mě napadlo, aby sis ujasnila, jaký povel chceš psovi pro „netahání“ dát a CO PŘESNĚ po něm v tu chvíli chceš.
Uvedu příklad:
Povel „K noze“ - pes na vodítku netáhne, jde na prověšeném vodítku vedle mé levé nohy tak, že jeho lopatka je v zákrytu s mou holení, kouká na můj obličej.
Povel „Vedle“ - pes na vodítku netáhne, jde na prověšeném vodítku vedle mé levé nohy, ale je mi fuk, jak daleko, vpředu vzadu, dokud prostě je vodítko prověšené (nosím různě dlouhá vodítka, psi to pobraly)
Povel „Side“- to samé jako „K noze“, ale u pravé nohy (kvůli chůzi po silnici)
Ale já mám hodně povelů „civilní“ a „cvičákové“ ![]()
@Kissie9 píše:
@megoska řeší tahání na venčení, kam prostě se psem musí jít, ať má doma nacvičeno nebo ne
Copak psa tahá na vodítku pořád?
To mě (kor u borderky) nenapadlo. Moje holky znají vodítko jen v MHD anebo když se vydáme složit nějakou zkoušku, kde po nás chtějí poslušnost na vodítku. Jinak samozřejmě chodí navolno.
A pokud se jedná o nějaký úsek, třeba přejít silnici - pořád se dá vzít pes do náruče přes kritické místo.
Do té doby, než se pes naučí chovat na vodítku slušně, pro případ nutnosti ho připnout každopádně doporučuji postroj, ať si neničí krční páteř
@Icestar píše:
Copak psa tahá na vodítku pořád?To mě (kor u borderky) nenapadlo. Moje holky znají vodítko jen v MHD anebo když se vydáme složit nějakou zkoušku, kde po nás chtějí poslušnost na vodítku. Jinak samozřejmě chodí navolno.
A pokud se jedná o nějaký úsek, třeba přejít silnici - pořád se dá vzít pes do náruče přes kritické místo.Do té doby, než se pes naučí chovat na vodítku slušně, pro případ nutnosti ho připnout každopádně doporučuji postroj, ať si neničí krční páteř
Pokud si pamatuji dobře, tak @megoska také má štěně…takže ano, než se to naučí, bude úplně v klidu tahat pořád. A neumím si představit, že bych teď, když mám třeba malé dítě, nosila psa přes silnici v náručí
To raději vezmu za ruku to děcko ![]()
Víš, ono je hezké vědět, jak by seto správně mělo dělat…ale praxe je pak jinde a než aby se trápila třeba jen měsíc tím že to bude psa učit doma a pomaličku přesouvat na ulici, je lepší si nějak vypomoci, ale s tím, že to je výpomoc, ne výcvik/výchova.
A možná se budeš divit, ale já znám dost borderek, co na vodítku prostě tahají…třeba i moji kluci táhnou na vodítku (tedy ne mně)…jde o to, že jim to dotyční dovolí, jinak ví, jak se na vodítku chodí
Ale často je to i proto, že prostě lidi nemají čas/energii/trpělivost…proto jsem jí třeba navrhla tu haltinu a k tomu to prostě cvičit ak, jak se má. Ale ona potřebuje chodit se psem x-krát denně ven a to fakt nemůže řešit tím předpisovým způsobem.
EDIT: doplnění
Já třeba prvního boreráka měla na vodítku jako štěně i puberťáka pokaždé, co jsem vyšla z baráku, protože jsem bydlela v Praze, hned u silnice. Prostě jsem si neriskla, že mi vletí pod auto (a když jsem konečně vyšla tak, že byl na volno, tak pitomec se jal pást přijíždějící auto
…naštěstí jsme si tenkrát vysvětlili a řidič ho viděl z dálky, tak zastavil. A když jsem byla ráno oblečená v tom, v čem jsem šla do práce, tak bych do náruče psa, zvlášť třeba v tomhle počasí, brala fakt nerada
)
Ahoj holky, děkuji oběma za rady. Přesně jak psala @Kissie9, v autě jsem jela sama, protože druhý člověk prostě po ruce nebyl. Jela jsem kousek, ani ne 5 min autem, musela jsem prostě dceru vyzvednout ze školky. Na volno si psa v autě představit neumím, takže ikdyž kšíry třeba nejsou ideální v tomto věku, nějak jsem ho zabezpečit musela. Klec máme taky, ale doma zatím jako pelíšek. Na cestování autem ji taky asi časem plánuju, ale spíš na delší vzdálenosti, protože přenášet ji několikrát denně do auta a domů si zatím neumím představit. A @Icestar díky za radu s těma pamlskama, uvědomuju si to, že jsem to nedělala dobře a odměňovala kňučení. Nutno ještě říct, že na psa v autě dosáhnu, on sedí na zemi, za mou sedačkou, připoutaný k pásu u zadních sedaček. Takže ho hladit můžu, nebo si dosáhne k mé ruce.
A k vetovi nejezdíme, bude k nám chodit paní veterinářka domů. V pátek přije poprvé a Balta čeká rovnou druhé očko.