Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Annabela11 Tak výjimky samozřejmě budou, ale biologicky po dosažení pohlavní dospělosti začnou organizmy chátrat a už je to jen dlouhý sešup ke smrti, to jak ho má kdo prudký nebo hrbolatý je už závislé mnoha faktorech.
@Heivka Neni to vyjimka…to určitě ne. Zalezi i na okolnostech jaky je chlap jake je dite a tak celkově…Kdyz je dite nespavec tak jsi hotova jak ve 25letech tak ve 30…Proste zalezi celkove na okolnostech.
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
Viz otázka výše.. Je mi 25 a příští rok bychom s partnerem, se kterým jsme spolu 5 let, na jaře chtěli začít pracovat na miminku. Rodina je samozřejmě nadšená, už chvilku by si to přála. Máme v osobním vlastnictví byt v novostavbě(ca 80m2) s terasou, kam se dá i dát kočár ven místo zahrady, na který jsme hodně dřeli a odříkali si na začátku v naprosto ideální čtvrti pro rodiny s dětmi, teď kupujeme velké rodinné auto, aby se nám tam do budoucna vešel náš pes a kočár a mělo isofix apod. No nicméně třeba od své bývalé spolužačky a velmi dobré kamarádky poslouchám, že je to brzo, že budu litovat apod. Sama ještě bydlí u rodičů a nechodí ani nikam na brigády, takže asi můj život nechápe. Jiný můj kamarád mi vyčetl, že to není jen tak a jak to chci jako zvládat (Až budu na mateřské, můj muž má dobrý příjem - IT sféra a já mohu pracovat na notebooku z domova třeba hodinku denně) - tenhle kamarád, co mi to říkal už tři roky pracuje někde ve skladu a bydlí s rodiči, kterým nedává ani korunu na bydlení a maminka mu vyvařuje a věčně si stěžuje, že nemá peníze (party, cigarety apod). Mně to vlastně hodně mrzí, protože já to tak cítím, nebaví mě chodit do města večer a vracet se nad ránem, nebo utrácet šílený peníze za „poslední trendy podle influencerů“, ale radši jdu na procházku (za barákem máme řeku, louky a přírodu) s mužem a pejskem, hrozně si těchto chvil vážím a naplňují mě… Navíc si myslím že přelom 26-27 je na dítě i ze zdravotních důvodů akorát…
Jaký na to máte názor vy? Možná potřebuji slyšet i někoho jiného, byla jsem z toho nepochopení celkem smutná…Děkuju moc a přeji Vám hezký den!
Anonym z důvodu citlivosti informací o kamarádech..
Ahoj, tak hurá do toho máš všechno a věk taky ideální, nikdy nevíš jak dlouho vám to bude trvat…já měla první dítě ve 21letech a ničeho nelituji, svatba byla když jsem byla v 7měsíci
,ted skoro ve 28letech se snažíe o páté miminko
Tak dej pak vědět až najdeš // ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, tak hurá do toho máš všechno a věk taky ideální, nikdy nevíš jak dlouho vám to bude trvat…já měla první dítě ve 21letech a ničeho nelituji, svatba byla když jsem byla v 7měsíci,ted skoro ve 28letech se snažíe o páté miminko
Tak dej pak vědět až najdeš //
Víte co, já jsem se o tom bavila s kamarádkou, protože jsme si říkaly vždy naše plány apod, a ona ví, že prostě zajištěná jsem, kariéru jsem si taky našláplam jen mě mrzelo, že mi musela hrozně vštěpovat její názor, že si zkazím život, že nebudu už moc dělat co předtím…Někdo prostě děti chce brzy a někdo je chce třeba až v 35, já proti tomu nic nemám, každý si žijeme svůj život… Já měla trochu i pocit, že to spíš ona závidí možná mě tu vnitřní pohodu, je sama, chlapa najít nemůže, věčně si na nějaké stěžuje, ono jí taky trochu štve být stále závyslá na rodičích… Kdo ví ![]()
Zakladatelka
Kamaradi to posuzuji ze svych pohledu a zkusenosti. Mne je 31, mam dve deti, a jsem porad v mensine mezi kamarady
Pripada mi, ze je proste trend odkladat deti az daleko po 30. Kdyz jsem byla podruhe v porodnici, myslela jsem, jak tam budu jedna z nejstarsich a presne naopak
Vsechno tam byl samy cisarsky rez, ja jedna z mala spontanne zahlavim ![]()
Sama vis, co chces
@Anonymní píše:
Víte co, já jsem se o tom bavila s kamarádkou, protože jsme si říkaly vždy naše plány apod, a ona ví, že prostě zajištěná jsem, kariéru jsem si taky našláplam jen mě mrzelo, že mi musela hrozně vštěpovat její názor, že si zkazím život, že nebudu už moc dělat co předtím…Někdo prostě děti chce brzy a někdo je chce třeba až v 35, já proti tomu nic nemám, každý si žijeme svůj život… Já měla trochu i pocit, že to spíš ona závidí možná mě tu vnitřní pohodu, je sama, chlapa najít nemůže, věčně si na nějaké stěžuje, ono jí taky trochu štve být stále závyslá na rodičích… Kdo ví
Zakladatelka
To ma teda recht
Zalezi ale na hlidani - jestli mas babicky, co te ochotne vystridaji aspon na tu hodinku, tak mas vyhrano.
@Anonymní píše:
Víte co, já jsem se o tom bavila s kamarádkou, protože jsme si říkaly vždy naše plány apod, a ona ví, že prostě zajištěná jsem, kariéru jsem si taky našláplam jen mě mrzelo, že mi musela hrozně vštěpovat její názor, že si zkazím život, že nebudu už moc dělat co předtím…Někdo prostě děti chce brzy a někdo je chce třeba až v 35, já proti tomu nic nemám, každý si žijeme svůj život… Já měla trochu i pocit, že to spíš ona závidí možná mě tu vnitřní pohodu, je sama, chlapa najít nemůže, věčně si na nějaké stěžuje, ono jí taky trochu štve být stále závyslá na rodičích… Kdo ví
Zakladatelka
Víš co, život se ti změní. S prvním dítětem určitě. Pak už si člověk zvykne, přizpůsobí. Život má své etapy. Každá je jiná a má něco do sebe. Málokdy může mít člověk všechno na 100%. Mám kamarádky, spolužačky, co měly dítě brzy po maturitě, třeba v 21,22..a jiné co mají děti až teď kolem 35.
Mám to stejně jako ty 🙂 je mi 26 a teď tu přede mnou leží čtyřměsíční holčička
s mužem jsme spolu deset let, koupili jsme dům, našetřili (při škole už jsem pracovala na částečný úvazek) a poté, co jsem rok po vysoké dostala smlouvu na neurčito, tak nebylo co řešit
rodina nadšená nebyla, že jsem měla ještě počkat, bla bla bla, a že máme hypotéku na dům ( jenže jestli nevyhrajeme ve sportce, tak je na dalších dvacet let
)… Na co čekat, když to tak cítíš? ![]()
@andelka83 píše:
Víš co, život se ti změní. S prvním dítětem určitě. Pak už si člověk zvykne, přizpůsobí. Život má své etapy. Každá je jiná a má něco do sebe. Málokdy může mít člověk všechno na 100%. Mám kamarádky, spolužačky, co měly dítě brzy po maturitě, třeba v 21,22..a jiné co mají děti až teď kolem 35.
Ano, naprosto souhlasím.
Ta změna určitě bude - a velká s prvním prckem… Ale zase, já v tom vidím nějakou podstatu svého života, dát život někomu jinému a ráda se tomu přizpůsobím. Navíc, cestovat se dá i s dětmi, třeba po roce, sportovat také,,, ![]()
Chceme pak v budoucnu jet právě se švagrem a švagrovou takto třeba na dovolenou do Chorvatska auty s dětmi jednou, každá rodina svůj apartmán, abychom nebyli 24/7 spolu, ale zase prostě si spolu skvěle rozumíme, podnikáme výlety a myslím, že by to mohlo být príma. : ![]()
@Anonymní píše:
Ano, naprosto souhlasím.Ta změna určitě bude - a velká s prvním prckem… Ale zase, já v tom vidím nějakou podstatu svého života, dát život někomu jinému a ráda se tomu přizpůsobím. Navíc, cestovat se dá i s dětmi, třeba po roce, sportovat také,,,
Chceme pak v budoucnu jet právě se švagrem a švagrovou takto třeba na dovolenou do Chorvatska auty s dětmi jednou, každá rodina svůj apartmán, abychom nebyli 24/7 spolu, ale zase prostě si spolu skvěle rozumíme, podnikáme výlety a myslím, že by to mohlo být príma. :
Je to tak. My už jsme tak jako na konci toho rozmnožovaciho období
( oba 36, 4 děti celkem) a fakt to tak je. Aspoň my to tak máme. Děti jsou super. I když třeba se kvůli nim něco odloží, nebo opustí, přizpůsobí..tak stejně je to krásný, mít je, vychovávat je. Já pořád slzím u každého představení co mají děti, jsem pyšná na úspěchy nejstarší.. peníze ani pracovní úspěchy to nenahradí.
@Anonymní píše:
Víte co, já jsem se o tom bavila s kamarádkou, protože jsme si říkaly vždy naše plány apod, a ona ví, že prostě zajištěná jsem, kariéru jsem si taky našláplam jen mě mrzelo, že mi musela hrozně vštěpovat její názor, že si zkazím život, že nebudu už moc dělat co předtím…Někdo prostě děti chce brzy a někdo je chce třeba až v 35, já proti tomu nic nemám, každý si žijeme svůj život… Já měla trochu i pocit, že to spíš ona závidí možná mě tu vnitřní pohodu, je sama, chlapa najít nemůže, věčně si na nějaké stěžuje, ono jí taky trochu štve být stále závyslá na rodičích… Kdo ví
Zakladatelka
Tak to ale být vůbec nemusí a je vidět, že holka vůbec neví o čem mluví. Mám roční dítě a neomezuje mě absolutně v ničem. A to ho nikam neodkládám a hlídání nevyužívám. Je pořád se mnou, ať už jdeme někam posedět s přáteli, na koupák či při práci. Cestujeme ještě víc než před tím. Mám skvělou práci při MD, která obnáší cestování po celé Moravě a terénní práci v různých CHKO. Prcek je stále s námi a přizpůsobuje se on nám. A zvládá to nádherně a je spokojený. Samozřejmě záleží na povaze dítěte, ale fakt se mi potvrdilo, že když jsou spokojení rodiče, tak dítě taky.
S přítelem (dnes už manželem) jsme od 17ti. Nyní je mi 25let a máme roční dcerku a nyní čekáme druhé ![]()
Já předtím 3roky pracovala, smlouva na neurčito, manžel také pracuje na neurčito.
Máme kde bydlet, příjmy, zázemí,.. tak jsme se začali snažit a povedlo se napoprvé (i u druhého). ![]()
Držím palce, je to vaše věc a nikdo vám do toho nemá co mluvit. A to, že někdo říká o litování? Ani náhodou. Vše si užiješ i s dětmi, je to skvělé. Nebudeš přeci čekat do 40ti a pak se vrhneš na rodinu ![]()
No, finančně bychom to měli ustát v pohodě, zázemí máme.
A jak říkáš, jestli se usmívám do kočárků - sestřenice a švagrová mají už obě jedno dítě a kdykoliv jsme u nich nebo oni u nás, děti jsou furt semnou, miloujou mě a já je. 