Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@Kajule21 @Dáda2121 me po mimodeloznim v r.2015 vzali jeden vejcovod a ani ne pul roku na to oznamila segra ze je tehotna(starsi o6let, jedno ditko uz taky ma, poprve jim to neslo ted ma jineho chlapa a bum..) a co me nejci dorazilo byla matka.. když sem nezareagovala skakanim az do stropu ale jen sem rekla hmm pekne. Tak mi odovedela, nebud nasrana vsak ji to prej uz neni nejmladsi… (to sice ano ale dole je naprosto v poradku..
… a ze ja, nemela, v te dobe ani25 a uz sem byla o pulku „chudsi“… )
matka nematka mela jsem chut vrazdit
@AjulaMamula také mám někdy takové stavy. Nejsem taková, že bych přála něco špatného to určitě né jen mě mrzí, že je to nespravedlive. Když potkávam na ulici ženský a řvou a mlátěj svoje děti tak mám vztek. Prostě je to nespravedlivé bohužel
hrozně se bojim, že to nepůjde a to ve mě asi převládá.
@Dáda2121 A nebo ten, ktereému se zadařilo téměř hned a nemusel tohle řešit. Myslím si, že 29roků je tak hraniční termín a ne že je „dost času“ ![]()
@AjulaMamula Tohle vždycky nasere…není to tak, že bysme jim to nepřáli, ale když člověk potratí nebo si nedej bože projde tím, čím jsi si v té době procházela ty, není se čemu divit. Matka měla být za ségrusamozřejmě ráda, ale měla cítit i s tebou a nějak tě utěšit..Čím sis prošla chvilku předtím asi věděla, takže to od ní byla pěkná podpásovka.. ![]()
@Dáda2121 Tak pokud budeš uvažovat takhle, tak to nepůjde určitě!! Musíš věřit, že to půjde a vštěpovat si jen tuhle pozitivní myšlenku a půjde to - uvidíš. Naše myšlenky mají ohromnou sílu…Všechno si do života přitahujeme sami - pokud myslíš negativně, bude se ti dařit ještě hůž - pokud pozitivně, budeš mile překvapená
![]()
@Kajule21 snažim se myslet pozitivně, ale strach bohužel mám. Na druhou stranku si rikam, ze jinak jsem uplne v poradku az na tu cistu. Tak doufam, ze to dopadne vse v pohode a pujde to. Doktor rikal, ze jooo tak mu budu verit.
@Dáda2121 jo tak pokud to rikal dr myslim ze ti pujde, ale vim o par pripadech kdy dr tvrdil ze to jinak nepujde nez ivf a kdyz prisli do caru rekli jim ze jsou upe zdravi
![]()
@AjulaMamula rekl nam doktor v caru. Muj doktor na gyn. Se semnou moc neparal napsal doporuceni at jdu a proto vsechno resim tam.
@Dáda2121 A z čeho máš strach?
Z operace nebo z toho, že budeš třeba muset jít na IVF? Z bolesti nebo z toho, že by se něco nemuselo povést?
@Kajule21 dá se říct, že ze všeho
asi si říkáš, že jsem hrozná ![]()
@Dáda2121 Vůbec ne, všechny holky se asi bojí. Já se divila, že jsem se taky nebála…Ale fakt se neboj, není to žádná hrůza… ![]()
@Dáda2121 u nas ta laparka byla posledni moznost, protože pri nepruchozim a deformovanem vejcovodu doporucil dr odebrat, takze bych mela pak sanci jedine ivf..
kdyz me, vezli na, sal cela jsem se trepala a na sale jsem se normalne sproste rozbrecela. Sestricka z toho byla hotova, to se tak bojite? Rikam strasne
zacla me hladit po licu a uklidňovat, at neplacu jinak se mi ucpe nos a v narkoze se mi bude zle dychat coz by mohly byt komplikace. Mela jsem fakt sileny strach i z druheho duvodu, pri prvni laparce jsem mela trosku komplikace co se tyce snaseni narkozy, nejdriv po probuzeni jsem se na sale nemohla nadechnout, vubec a kdyz se mi to podarilo hned jsem se poblila a blila, jsem az do druheho dne, takze jsem dostala az druhy den snidani.. anesteziolog mi pak pred druhou lsk rikal ze s tim nadechnutim to ma 80% lidi ze se nemuze, nadechnout ale z tech 80si to vetsina nepamatuje, bohuzel ja patrila mezi ne
takze jsem se fakt silene bala. Ale jeste, pred peobuzenim mi dal neco od toho zvraceni a ja si pamatuju az jak jsem byla na dospavaku…
poprve si pamatuju hned sal
a odpoledne uz jsem chtela jit domu, jak mi, bylo fajn
takze 2× lsk a pokazde uplne jiny zazitek ![]()
@AjulaMamula Nestraš ji!!
Já vím, popisuješ jen to, co se ti přihodilo, ale takhle bude mít ještě větší strach
Já taky nepatřím zrovna k nejstatečnějším-když jsem si loni 5 dní před Štědrým dnem nechala dobrovolně vytrhnout zub, jela semnou jako doprovod mamka (manžel nemohl) a já jsem furt dokola opakovala, že se bojím (jak melé děcko) a mamka mi řekla, ať nestresuju, že o nic nejde a že nemůžu být takový posera.Pak jsem si řekla: „Děj se vůle boží a co se má stát se stane“ a že to budu mít stejně umrtvené a že je mi to jedno, když to neudu cítit. A byla to taková pohoda, že bych na to šla klidně znovu…Totéž s laparo, akorát s tím rozdílem, že jsem se fakt ani na vtěřinu nebála - těšila jsem se. Ráno jsem měla jít na řadu čtvrtá a dali přede mě ještě jednu paní a byla jsem vytočená, protože už jsem se těšila, že půjdu na řadu a budu to mít brzo za sebou…Pak si pro mě přijeli, zavezli mě o patro výš, kde mě nechali čekat v předsálí - já starý zvědavec jsem se na posteli posadila a rozhlížela se kolem sebe, co tam všechno mají. Pak si pro mě přišli, ať si přejdu na sál (mezi tím jetě vyvezli paní ode mě z pokoje a viděla jsem, jak ji probouzeli a kam ji vezli).Lehla jsem na kozu a sledovala, jak si připravjí všechno nářadí, zapínají ty televize, sestřička mi napíchla kanylu a chtěli mi dát takový ten kolík na prst, který jim nefungoval, tak ještě zjišťovali, proč to nejde, až nakonec dali druhý, protože ten původní byl vadný
Mezi tím se bavili, kde je doktor a druhá sestra povídá: „Nevím, asi ještě na obědě
" Takže sranda
Pak jsem se ptala anestezioložky, jak dlouho mě budou operovat a čekala jsem, že řekne tak max.20minut a ona k mém překvapení řekla, že zhruba hodinu…Operaci měl dělat můj gynekolog, ale jelikož jsem si ji kvůli MS posunula o týden dříve, říkal mi, že mě nebude moct operovat a opraci bude dělat někdo jiný…Nedalo se nic dělat- nechtěla jsem jít pak třeba o měsíc později, chtěla jsem to mít co nejdřív za sebou, abysme se mohli zase dál snažit. No, ale zpět k věci…Byla mi hrozná zima na pravou ruku, tak jsem si myslela, že už mám narkózu a vyřazuje mi tělo z provozu, ale sestra mě ubezpěčila, že je to klimatizace nade mnou
Pak mi řekli, že už mi budou podávat narkózu a jak mi ji píchali, otevřeli se dveře a v nich stál MŮJ gynekolog - přes pusu roušku, celý v zeleném, na rukách rukavice (přesně jako to bývá ve filmech) a řekl na celý operační sál: "Krásný dobrý den Vám přeji“, já se jen usmála, dojetím mi ukápla z levého oka slza, odpověděla jsem: „dobrý den“ s lehkým úsměvem a usnula jsem…
Vzbudila jsem se, jak už mě vezli na pokoj a kromě škrábání v krku mi nic nebylo…Samozřejmě, že jsem neodeolala a musela se nutně přesvědčit, zda ten dren, který jsem tak strašně nechtěla, tam mám a ono jo…Ale co se dalo dělat…Pospávala jsem a ve 20:00 jsem se musela jít vyčurat, aby mě nebmuseli cévkovat. Samozřejmě, že se člověk bojí, aby si ten dren nevytrhnul (dnes už vím, že to asi není možné vzhledem k jeho délce)…No a ráno se jim moc nechtělo mi jej vytáhnout, ale já si to prosadila - vytáhli mi ho, pak jsem posnídala a už mi bylo hej…Chtěla jsem nadstandard, prtože jsem v nemocnic potřebovala pracovat a nechtěla jsem rušit ostatní, ale nebyl volný, tak jsem byla na 4lůžkovém pokoji. V neděli jsem nastoupila a byla do pondělního rána sama. Pak mi přivezli postupně 2 ženské - jednu pustili druhý den (v úterý) a druhou až ve středu. A od středy do čtvrtka jsem byla zase sama. S tou jendou jsme večer hleděly na filmy na notebooku, povídali si a bylo to moc fajn - já si v té nemocnici vyloženě odpočinula a bylo mi tam fajn.Jen jsem se těšila domů protože když vám dohromady „nic není“ - myslím nic vážného, ležet můžete i doma, což já neumím!
Kdybych mohla, jdu si tam lehnout znovu, třeba i jen tak, aniž by mi něco bylo
Doufám, že se tam brzy znovu dostanu a to po porodu…
Můj příběh je jenom kladný, žádné komplikace a katastrofické scénáře jsem si nepřipouštěla a vyplatilo se mi to
U tebe @AjulaMamula chápu strach, protože už jsi měla jen jeden vejcovod.
@Kajule21 @AjulaMamula ahoj holky, mám pocit, ze to mame taky jako poslední šanci. A jdu z nemocnice nastup mam 19.6. Primar se me ptal na odstraneni vejcovodu pokud to bude nutny a ja na nej koukala jak vyvorana myš
no mam si to rozmyslet a pak reknu. Mel me pry o tom informovat muj doktor, ze to muze nastat.
to bude sakra dlouhy nez to bude zamnou. Ale nedělám to jen pro sebe a to mě drží nad vodou ![]()
@Dáda2121 Správně!! To jsem museli podstoupit všechny - sichrují se pro případ, že by se něco stalo. Já jsem taky dostala při nástupu do nemocnice milion papír a informovaných souhlasů, co jsem musela vyplnit a taky tam bylo, že v případě, že se něco zvrtne, mi můžou vejcovod odebrat.Je to blbé, ale neviděla jsem v tom nějakou velkou tragédii - teoreticky i s jedním se dá otěhotnět i když třeba s pomocí IVF, ale to mi nevadilo. Pokud by nebylo zbytí, stejně by mi hodřív nebo později vzali…Akorát mi můj gynekolog řekl, že poslední nechráněný styk mám mít den před nástupem do nemocnice a v nemocnici mi řekl doktor, co mi při příjmu dělal vyšetření, že prej: „takže poslední nechtáněný styk byl hruba před měsícem?“ a já říkám: „ne, pan doktor říkal, že poseldní nechráněný styk má být nejpozději den před nástupem do nemocnice“, takže jsem ještě musela podepsat prohlášení, že kdybych byla náhodou těhotná a něco se zvrtlo, může dojít k potratu.Ale byla jsem klidná, říkala jsem si, že když jsem neotěhotněla doteď, tak tenhle měsíc to taky určitě neklaplo a s klidem podepsala. Jestli jsem těhotná byla, to už asi nikdy nezjistím ![]()
Takže 19.6.to uteče jako voda, taky jsem si říkala, že jdu na operaci „až“ a tak rychle to uběhlo a už jsem nastupovala
Dobře to dopadne, uvidíš
![]()