Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já po ukončení vysoké(nedodělala jsem), jsem cca rok bydlela u rodičů a hned jsem začla platit 2000kč/měsíc. Ale by to s tím, že naši jezdili na barák jen na víkend, takže já se přes týden normálně starala. Sekala jsem dělala třísky, pomáhala se skládáním dřeva, uklízela, nakupovala.. Ale už od školy jsem měla brigády, když jsem studovala, tak mi rodiče sice něco přispívali na bydlení, ale od mých cca 15 jsem si sama vydělávala na telefony, notebooky, oblečení. Jasně, že sem tam mi naši něco koupili, ale to i já. Obecně to mají holky asi jinak nastavené než kluci, ty si většinou maminky hýčkají.. Během korony nechali rodiče na baráku bydlet starší sestru s rodinou, nakonec tam zůstali 4 roky a taky platili jen pár tisícovek, s tím že pak třeba vyrovnali nějaký nedoplatek. Někdy je to jenom o principu, protože v životě není nic zadarmo. Takže si spočítejte jaké máte náklady na bydlení+nákupy a domluvte se na nějaké odpovídající částce.
Nic bych za nájem nechtěla. Ať si jen hradí data, kredit a benzín. Určitě do budoucna bude chtít bydlet zvlášť. Nechala bych ho spořit. Kdyby nespořil a peníze utrácela za zbytečnosti, zavedla bych nájem 5 tisíc
@Anonymní píše:
@impossible
Jak to u Vás tehdy dopadlo? Pro jakou částku jste se rozhodla? Byla nakonec dostačující?
Nyní se rozhoduji o tom samém - kolik…
Já bych nechtěla jen symbolickou částku. Pokud by dítě vydělávalo třeba 27tis. čistého, vzala bych si klidně 10tis. za bydlení/společné jidlo/praní, ale 6tis. z toho bych tajně šetřila. Dítě bych poučila, že ze zbývajících peněz by si mělo šetřit na další bydlení apod., a pokud by odešlo za dva roky do svého nebo s partnerem a jednalo by zodpovědně, mělo by u mě cca 150tis. naspořených jako překvápko. Ty další 4tis. bych investovala nebo šetřila na jeho svatbu nebo později pro děti. Tzn. asi bych ve výsledku nechtěla nic, pokud bych to nepotřebovala, ale dítě by melo návyk, že se platí a není to symbolická tisícovka.
Myslím, že když si naše dospělé „děti“ začnou vydělávat, je docela fér požádat je o příspěvek na domácnost. Naučí se, že život něco stojí a že je důležité plánovat a šetřit. Plus, když jednou vyletí z hnízda, nebudou úplně v šoku, kolik toho musí zaplatit, aby se uživili. Samozřejmě je potřebné s nimi projít výdaje domácnosti, vzít v úvahu výši jejich příjmů a po vzájemné dohodě stanovit optimální výši příspěvku. Pokud na ně vyrukujete s nějakou přehnanou částkou, může to vést k tomu, že se začnou zamýšlet nad tím, zda není lepší nepracovat…protože dokud nepracovali, nemuseli hradit nic
A to by mělo opačný než kýžený efekt. Pokud budete chtít, můžete jim peníze potají odkládat a dát jim je zpátky později, až budete mít jistotu, že je nerozfofrují (jak píše @zrcadlo).
@impossible
Jak to u Vás tehdy dopadlo? Pro jakou částku jste se rozhodla? Byla nakonec dostačující?
Nyní se rozhoduji o tom samém - kolik…