Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Křečkování (Diogenův syndrom) u prarodičů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.20 13:46
No ano, adekvátní lékařská péče by jim mnohé usnadnila. Nehledě na to, že babička ji bude velmi brzo potřebovat.
Obecně ale potřebuješ řešit něco úplně jiného, než bordel, když půjdeš přes to, budou jen proti jakékoliv pomoci.
Zkus se domluvit s dědou jak by viděl pomoc nějaké občasné pečovatelky, co by mu pomohla s babičkou a pak se domluv s nějakou organizací co zajišťuje pečovatelky, jestli by to třeba zvládli i s namotivování k lékařské péči a podobně.
Ale v principu je nezměníš, jen jim můžeš o fous usnadnit stáří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 13:47
No, ve všech těch trash reality show o hoardingu ty lidi posílají na terapie, kde brečí, jak jsou traumatizovaní tím, že jim rodiče před padesáti lety vyhodili hračky, a pak jim objednají do domu profesionální organizátory, kteří s nimi nad odpadkovými pytli diskutují o každém jednom předmětu a jeho užitku 
Nevím, zda bych se u lidí 80+ ještě o něco pokoušela. Pomoc s řešením jejich problému asi potřebovali před pár desítkami let, teď už bych je spíš nechala v klidu dožít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smurfka
18.2.20 13:48
Dá se zbavit svéprávnosti..samozřejmě by museli podstoupit vyšetření znalce, ale pokud by je zbavili svéprávnosti, byl by jmenován opatrovník, který by se o tohle staral..nevím teda kdo by to chtěl mít dobrovolně na hrbu..pokud nikdo z příbuzných, bylo by to město, to by asi bordel pravidelně odklízeno, a platilo by to z jejich peněz ( důchod, atd )
ani se nedivím širší rodině, že čakají na smrt…prostě člověk když se léčit nechce a nepřizná problém, tak tam pomoc prostě není.
- Citovat
- Upravit
18.2.20 13:49
Prvně bych zkusila lékaře, jak píšeš, aby je poslal na vyšetření. No a další varianta, vím, že to zní krutě, ale nemůžeš zachraňovat někoho, kdo o to nestojí. Máš svůj život a za to, že oni na ten svůj rezignovali, taky nemůžeš. Myslí na zdraví svoje (duševní) i své rodiny. Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 13:51
Autorka
Problém je, že dovoz jídla i úklid odmítají. Aby to navíc pečovatelská služby podnikla, tak potřebuje posoudit situaci. A oni nechtějí do bytu nikoho pustit, nic nepotřebují. Už jsem o tom s nimi mluvila, ale dědeček začal řvát, že v žádném případě, že vše zvládají a líbí se jim tam. Úplně si odporují. Mám strach je skrz lékaře zbavit svéprávnosti, dovedu si představit tu scénu a mé zavržení a proklínání…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smurfka
18.2.20 13:54
@Lola8 nařídí jim to soud, pokud by tam nejeli, tak budou platit pokutu..
jinak ano někteří opatrovníci si vyslýchají hrozné věci od opatrovanců, ale tak to už je no..
jako nechala bych je asi být..máš svůj život, když tam nechceš jezdit, nejezdi.. není to tvoje povinnost. Když se nechtějí změnit, nechala bych je dožít tak jak chtějí..a přerušila kontakty
- Citovat
- Upravit
Katastrofaobecna
18.2.20 13:55
Chápu, že tě ten stav musí i bolet. Ale pokud nechtějí, neuděláš nic. A pečovatelky se s nimi prát fakt nebudou, domácí péče je placená a těch lidí je nedostatek. Takže opravdu půjdou tam, kde jsou nemohoucí a hlavně jim to schválně nekomplikují.
Není možné přesměrovat energii? Dědeček nemá co dělat, co ho zkusit zabavit?
U nás se osvědčilo, když začal dědeček spodek rekonstruovat, pak už hromadila jen babička a té se vymezily prostory.
Tam šlo i o to, že děti daly ultimátum, ve smyslu aby dovolila vyhodit nebezpečné (zkažené) věci a aby bylo kam přijet, tzn. zaskládej si tyhle dva pokoje, ale kuchyně a obývák bude ve stavu, že můžeme přijet. Jinak by, byť s těžkým srdcem, nejezdili na návštěvu.
Záleží na tom jak moc silné ještě mají vazby.
Kamarádka ta to vzdala, její matka v domě se třemi byty prostě dva zaskládala a na svoji vnučku se obořila, že ty byty jsou její a nic se jí vyklízet nebude. (Přitom chce aby je vnučka navštěvovala, ta se kvůli tomu chtěla k nim přestěhovat, protože z aktuálního bydlení to má prostě daleko.) Třetí byt je té kamarádky a občas ho použije, takže ho nemůže své dceři nechat, jen babička raději nechá prázdný byt plný krámů a bude brečet, že nikdo nejezdí.
- Citovat
- Upravit
18.2.20 14:02
@Lola8 píše:
Problém je, že dovoz jídla i úklid odmítají. Aby to navíc pečovatelská služby podnikla, tak potřebuje posoudit situaci. A oni nechtějí do bytu nikoho pustit, nic nepotřebují. Už jsem o tom s nimi mluvila, ale dědeček začal řvát, že v žádném případě, že vše zvládají a líbí se jim tam. Úplně si odporují. Mám strach je skrz lékaře zbavit svéprávnosti, dovedu si představit tu scénu a mé zavržení a proklínání…
Obávám se, že s tím prakticky nenaděláš nic. A teda ono to zbavení svéprávnosti by ničemu nepomohlo, odvézt je násilím do léčebny/domova pro seinory, kam nechtějí - to je zabije.
Bohužel se jim evidentně život nepovedl, vztahy si rozhasili a teď je to prostě těžké a nenabízí to moc šancí.
Jsou společně provázaní obrovským strachem, no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.20 14:21
Prostě doufat, že jim tam aspoň něco nechytne. Sousedka hromadila, pak zatopila v kamnech, všude chlív a barák už hořel.
Zažila jsem u tchána, chodil na blešák a nosil věci od popelnic. Koupil si vlastní byt a zasekal ho chlívem. Celá rodina se po jeho smrti podílela na úklidu. MŮJ muž to chtěl třídit na co si necháme 
. Takže vše letělo do kontejneru. Bála jsem se, že si ještě odvezeme nějakou breberu.
Byl to fakt ekl. Od té doby hlídám manžela a vidím k tomu sklony 
. Neříkám, že sebere kelímek, ale šroubek, kablík atd. se ještě hodí 
Mmch tchán se rozvedl, protože mu manželka vyházela pár těch jeho kramů.
- Citovat
- Upravit
elibro
18.2.20 14:22
S tím moc nenaděláš. Už jen vnucovat péči a léčbu páru, kde je jeden s Alzheimerem, zatímco druhý všechno zvládá, nic nepotřebuje, cizího si domů nepustí… Je čiré peklo. Natož, když mají oba dva takhle narušené vnímání reality.
Můžeš nabízet služby, podporu, vyslechnout si jejich stesky… Ale upřímně řečeno, nakonec nejspíš skončíš u trochu fešáčtější verze téhož čekání jako zbytek rodiny. Samozřejmě, můžete je nechat odvézt na psychiatrii, pokusit se protlačit znesvéprávnění, dostat je do domova… Ale bude to válka a s vysokou pravděpodobností je ten stres fakt zabije…
- Citovat
- Upravit
18.2.20 20:07
Myslím, že podobné věci se řeší přes sociální pracovnice.
Jinak jsem chtěla říct, že i domácí pečovatelky mají nárok na přiměřené pracovní prostředí. Pracuji pod městem a jsem si celkem jistá, že by odmítli vykonávat tam služby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.20 03:02
Poradil bych takto: — Sousedům co mají vedle zahradu se za prarodiče a nepořádek v jejich zahradě omluvte, nejlíp jim při tom ještě darujte pár sazenic hustých okrasných keřů, k zahuštění živého plotu. — V porozumění a pokoře prarodičům můžete tiše závidět, že spolu tak dlouho vydrželi, a přát si a snažit se, aby i vám se to podařilo. Nenechte se zmást povrchem, ve skutečnosti se mají rádi, bylo by pro ně smrtelné neštěstí kdybyste jim poslední roky života změnili. 80 let života si ještě sama nedovedete představit, a podobně i jejich nechuť ke změnám životního stylu. — O sebe se postarejte prozatím jiným způsobem, je ponechte v jejich „klidu“, a zatím se jen občas se zamyslete jak pozděj uděláte úklid a jak nemovitost využijete. Ale až ve „svůj čas“. — Případně si prostudujte nějaké zákony. V nichž se snad dovíte i to, že je vaší povinností respektovat jejich názory, zvyklosti, práva. — I když jsou návštěvy nepříjemné nebo nemožné, obejděte se bez nich, a… buďte jim vděčna za svou existenci. Tečka.
((Tato diskuze mně převelice zaujala. Je nám s manželkou taky kolem 80. „Nepořádků“ máme ve velmi velké usedlosti a v ještě větší zahradě určitě mnohem víc. Samozřejmě podle našeho názoru nikoliv bezcenné věci. Když si teď pročítám na Wikipedii heslo Diogenův syndrom, tak se děsím kolik příznaků odpovídá. Ještě to ale není havarijní. Z roztroušené sklerózy jsem se vlastním úsilím skoro vyléčil, oba se zajímáme o zdravou výživu, rodinám svých dětí pěstujeme spousty zeleniny a ovoce, a jsme schopni jim na podobně velkých zahradách i jinak pomáhat. Návštěvy u nás taky nejsou časté, a cítíme se jak v ráji když jsme ve svém a sami pro sebe. Rodinu taky asi nemine obrovský pořádek (pokud to nestihneme sami - elán k tomu ještě je)… ale „až na to přide řada“. ( Do nebe se netěším, tam už je tolik duší, že aby každá mohla mít kolem sebe tolik potenciálně užitečných krámů, i tak velkou zahradu, tolik místa tam už být nemůže.))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smurfka
19.2.20 07:18
@starýkmet
za prvé - sorry, že nevěřím, že emimi sleduje 80 ti letý chlap..
za druhé ano zákony..no třeba takový, že svoboda jednoho končí tam, kde ohrožuje svobodu druhého..Zajebaný dům i dvůr - zápach pro ostatní, možná i šíření nemocí z toho bordela..to, že když příjede záchranka, ani se snad k těm lidem nedostane. To že to tam během jedné vteřiny můžou podpálit požár / zvlášt jest začíná Alzhaimer /, a tím ohrozit ostatní sousedy.
a za druhé, vy máte zajebanou zahradu smetím a přesto na ni jste schopni pěstovat zeleninu? 
to nevěřím, lidi s takovou poruchou každé volné místo zaneřádí, takže určitě nemají volné místo na nějaké pěstování…navíc pokud ano, určitě bych si tu zeleninu nedala..na té zahradě z toho harampádí, ten bordel co se dostane do půdy…a pak jíst zeleninu? díky nechci
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.5.20 10:56
Diogenův syndrom u matky
Dobrý den, našla jsem tuto diskuzi protože mám stejný problém, ale u své maminky a hledám nějaké řešení. Nevím jak s ní o tom mluvit. Vždy se urázi, je podrážděná… Chtěla bych s ní zajít k nějakému psychologovi, psychiatrovi… Napadlo mě vytisknout ji podrobnosti o tehle nemoci a napsat ji dopis, ať si to v klidu o samotě přečte. Myslíte že je to dobrý nápad?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, jak se zachovat. Babička (83) a děda (87) žijí sami ve větším rodinném domě, který je v ulici propojený ještě s jedním. Rodiče se od nich odstěhovali, když mi byly 3 roky, protože se neustále hádali a od té doby začalo jejich křečkování. To trvá 32 let. Když jsem byla malá, tak jsem tomu nerozuměla a spíš jsme si ze zaplněného sklepu a garáže dělali srandu. Rodiče to neřešili, protože když (prý) něco uklidili či vyhodili, tak to za chvíli bylo zpátky na svém místě. Přijalo se to jako takový nezměnitelný fakt. Před asi 8 lety jsem „potřebovala“ pokoj, místnost na přespání… A pod lestí objednala kontejner a jednu místnost vyklidila. Byla z toho neskutečná scéna, zjistili to až ke konci akce a tahali ty věci z kontejneru zpátky. Teď mám od pokoje jako jediná klíč, aby se nezanesl. Vím, že jsem na to pravděpodobně neměla právo… To teď ale nechme být. Jak to tam vypadá… jednoduše čím dál hůř. Dědeček tahá železo a přepravky na zahradu. Zanesl tím celou zahradu. Mají i zvířata, o která se nijak zvlášť nestarají. Sousedi si nechali přes plot vysázet vysoké stromy, aby neviděli ten bordel, co prarodiče vytvořili. Barák je zanesený plastovými kelímky, zkaženými věcmi, tunami papíru a samými zbytečnostmi, např. nefunkčními spotřebiči. Pračkou z roku raz dva. Všechno je škoda vyhodit, všechno se skladuje. Pokud jsem například šla já vyhodit svoje odpadky, když jsem jim něco uvařila, tak to prohrabali, jestli jsem nevyhodila nějaké krabičky, které by se mohly hodit. Strašný. Babička je od 40 let doma, má roztroušenou sklerózu. S nikým se nestýká, dědečka nenávidí a dává to i najevo, nevaří, jen se dívá na televizi. Odmítá jít k doktorovi. Dědeček tahá věci domů a občas jezdí za včelami. Několikrát jsme s mamkou nabízeli, že jim zaplatíme úklidovou službu či dovoz jídla, ale nesouhlasí s tím. Když jsou nemocní, odmítají jít k doktorovi. Momentálně jsem těhotná, čekám za měsíc dítě a bojím se tam už jezdit. Nebudu tam moct ani nikdy vzít své dítě či manžela. Hrozně se za ně/to stydím. Ty návštěvy u nich byly neskutečně náročné, jenom si stěžují, nadávají, ale nechtějí si nechat pomoct. Mamka to neřeší, vzdala to. Má tohle nějaké řešení? Volala jsem na pečovatelskou službu a bylo mi řečeno, že řešením může být to vše oznámit jejich obvodnímu lékaři, aby je poslal na psychiatrické vyšetření. A patrně tak zbavil svéprávnosti. U babičky se začíná navíc projevovat Alzeheimer. Asi je jasné, že se oba i zanedbávají, skoro se nemyjou, jedí (pokud) velmi špatně… Je nějaká šance tohle změnit pomocí lékaře? Co jsem tak četla, tak se Diogenův syndrom nedá vyléčit, rodina prostě jen čeká na to, až dotyční umřou… Děkuji za dočtení, případně rady..