Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
byla jsem stejna jako ty. dva roky v cizi zemi jako au-pair, pak nekolik mesicu zase v jine zemi, pak na cas na domu a chystala jsem se dal, po detech jsem absolutne netouzila. a v tom mezicase se objevil ON
chvili jsem odolavala, chtela jsem pryc, ale nakonec jsem si uvedomila, ze jsem se zamilovala a nechtela jsem ho ztratit. on na cestovani nebyl, dokonce se boji letadel
takze jsme si par let spokojene zili, odstehovali se z velkomesta na vesnici, mame dve deti, jsme spolu 15 let. nelituji, jen se obcas zasnim, jaky by asi byl muj zivot, kdybych tenkrat proste jela. holt si musis vybrat ![]()
@Lioness34 píše:
No a ptala ses ho zda nechce zkusit rok dva vycestovat a pak se vratit třeba?
Ptala. On si při práci chce rozšířit vzdělání, takže naše plány se rozchází. Chce s emnou na dovolené.. které můžu volně plánovat já. Probírala jsem to s rodinou. Moje rodina zase moc nechápe cestování. Dle nich je to hloupé nechat tady někoho, koho konečně miluju, protože jsem dycky byla hrozný samotář. Tím je to pro mě takové těžké. Já se ho nechci vzdát a ani svého snu. Jsem ale naprosto nerozhodný člověk a tady v tom jsou opravdu silné city jak pro cestování, tak pro něj. Snažím se si představit obě možnosti. A nějak mi nejde se k ani jedné přiklonit.
@Reflex píše:
No tak napiš, jaké jsou tvé další plány na cestování. Od toho se odpíchnem.
Vlastně .. buď zůstanu tady s ním a budeme si cestovat po Čr.. ale alespoň určitě změním práci.
A nebo vycestuju znovu do Irska, vydělám nějaké penízky a potom bych si přála třeba rok cestovat po Africe, dále 3 měsíce po Izraeli, Austrálii.. vždy si někde vydělávat a potom cestovat.
@Anonymní píše:
Děkuji!Zahřálo mě, že mám pocit, že mi někdo naprosto rozumí
Víš kolik nás takových je?!
Podívej se na www.nanomadskestezce.cz A na facebooku na Nomádky na cestách. Jsou to holky jako ty… ![]()
@Anonymní píše:
byla jsem stejna jako ty. dva roky v cizi zemi jako au-pair, pak nekolik mesicu zase v jine zemi, pak na cas na domu a chystala jsem se dal, po detech jsem absolutne netouzila. a v tom mezicase se objevil ONchvili jsem odolavala, chtela jsem pryc, ale nakonec jsem si uvedomila, ze jsem se zamilovala a nechtela jsem ho ztratit. on na cestovani nebyl, dokonce se boji letadel
takze jsme si par let spokojene zili, odstehovali se z velkomesta na vesnici, mame dve deti, jsme spolu 15 let. nelituji, jen se obcas zasnim, jaky by asi byl muj zivot, kdybych tenkrat proste jela. holt si musis vybrat
Páni! Strašně ti děkuji za tvůj příspěvek… opravdu! Já taky odolávala několik měsíců.. ale nešlo to.. ten člověk má srdce na dlani a já si ho nesmírně vážím!
Ale víš tedy.. jaká je vášeň pro cestování
Já si to furt přebírám ze všech stran a nemůžu k ničemu dojít. Je mi to vůči němu hrozně líto, protože ho opravdu miluju, je skvělý a nezaslouží si, abych ho trápila! Ale vůbec si neumím představit … že tady budu a čekat vždy jen na dovču… moje práce mě nebaví a nabídka v okolí je mizerná. Cestování mě dělám jiným a zářivým člověkem.
On ale taky. Jsem asi labilní trošku ![]()
@Martassek píše:
Víš kolik nás takových je?!Podívej se na www.nanomadskestezce.cz A na facebooku na Nomádky na cestách. Jsou to holky jako ty…
Děkuju
Já se přiznám, že jsem nikdy moc diskuze nečetla.. ale jsem tak zoufalá, že mě to prostě napadlo se někde zkusit zeptat nezaujatých lidí. Děkujuuuu ![]()
@Martassek píše:
I s malými dětmi to jde naprosto perfektně. Naopak s nimi je to ještě větší sranda…
To sice jo - ale přece nebudeš cestovat s úplně malým miminkem. Něco jiného je kojenec, něco jiného batole. A než dítě vyroste… ![]()
@mrav píše:
To sice jo - ale přece nebudeš cestovat s úplně malým miminkem. Něco jiného je kojenec, něco jiného batole. A než dítě vyroste…
Teď čekáme druhé dítě. A počítám, že tak v jeho roce vyrazíme. Naočkujem, co je třeba a jedem… ![]()
@Anonymní píše:
DěkujuJá se přiznám, že jsem nikdy moc diskuze nečetla.. ale jsem tak zoufalá, že mě to prostě napadlo se někde zkusit zeptat nezaujatých lidí. Děkujuuuu
Jdi si za svým snem. Strašne moc lidí pak prosedí spousty večerů s myšlenkami „co by bylo, kdyby…“ ![]()
@Anonymní píše:
Páni! Strašně ti děkuji za tvůj příspěvek… opravdu! Já taky odolávala několik měsíců.. ale nešlo to.. ten člověk má srdce na dlani a já si ho nesmírně vážím!
Ale víš tedy.. jaká je vášeň pro cestováníJá si to furt přebírám ze všech stran a nemůžu k ničemu dojít. Je mi to vůči němu hrozně líto, protože ho opravdu miluju, je skvělý a nezaslouží si, abych ho trápila! Ale vůbec si neumím představit … že tady budu a čekat vždy jen na dovču… moje práce mě nebaví a nabídka v okolí je mizerná. Cestování mě dělám jiným a zářivým člověkem.
On ale taky. Jsem asi labilní trošku
stejne jako ty jsem docela samotar a introvert. takze tu dobu predtim, kdy jsem cestovala, jsem sice byla stastna, milovala jsem poznavat novou zemi a kulturu, ale byla jsem sama. pak jsem potkala jeho a poprve v zivote se totalne zamilovala, proste to byl ten pravy. takze jsem premyslela, jestli chci radeji cestovat a byt sama, s nejistou moznosti, ze nekdy nekde nekoho potkam, anebo zustat tady s tim pro me nejlepsim clovekem. a horsi pro me byla ta predstava, ze odjedu a pak budu litovat, ze jsem nekoho tak skveleho nechala jit
a jak jsem psala, deti jsem tenkrat vubec nechtela, takze to nebyla touha po rodine, ale pouze touha byt s nim. a ty dalky me pak najednou prestaly lakat
byla a jsem proste stastna.
Myslím, že se taky může stát, že vyjedeš ještě jednou na půl roku a cestování tě přestane bavit. Já jsem byla celá žhavá do cestování a najednou jako když utne. A zrovna ty kratší cestovací intervaly, nějaký čtvrtrok, půlrok, to by ten přítel mohl zkousnout, když mezitím budeš chvíli doma.
Když jsem se dala dohromady s NÍM, byl za mnou na návštěvě v zahraničí. Za nějaký čas jsme jeli spolu
Teď jsme spolu tady a uvidí se, co nám osud přinese.
@Anonymní píše:
DěkujuJá se přiznám, že jsem nikdy moc diskuze nečetla.. ale jsem tak zoufalá, že mě to prostě napadlo se někde zkusit zeptat nezaujatých lidí. Děkujuuuu
V životě jsem se nacestovala dost. Jednoho dne zjistíš, že ten největší poklad tě nečeká někde v dálavách na exotických místech. Je to mezi tvými nejbližšími. A když jsem se podívala do očí svému čerstvě narozenému synovi, zbytek světa přestal existovat.
@Anonymní píše:
Vlastně .. buď zůstanu tady s ním a budeme si cestovat po Čr.. ale alespoň určitě změním práci.A nebo vycestuju znovu do Irska, vydělám nějaké penízky a potom bych si přála třeba rok cestovat po Africe, dále 3 měsíce po Izraeli, Austrálii.. vždy si někde vydělávat a potom cestovat.
Osobně si myslím ze pokud jsi mladá na rodinu deti atd cestovala bych a ukáže se … jako partner rodina je všechno ale člověk na to musí být připraveny…já se kdysi rozešla se svým prvním klukem kterého jsem milovala - chtěl si ke v 18ti vzít a mít deti hned co dodělám stredni! Školu přitom já zvažovala k vysokou atd. 5let jsem se dávala dokupy i když rozchod byl z moji strany. Někdy mi bylo smutno… nicméně nastoupila jsem do práce a poznala manžela a dodelala si VS a jsem šťastná za svého muže. Podle mě nejsi připravena se vzdát cestování, teď ještě ne… sama píšeš ze by jsi neměla práci co té baví atd a podle mě by z tebe byla jiná žena než teď - spokojena a šťastná ze si žije jak chce. Já bych se nerzcjazela ale dala tomu čas… třeba odjedes
A uvdedomis si za měsíc dva tři ze chceš domu a nebo naopak někoho potkas… každopádně pokud odjedes sama víš ze musíš počítat i s variantou ze to neustoji vás vztah. A každopádně jednej podle sebe a ne nikoho aniž afs ani rodičů - vyslechnout ale jednej podle svého srdce - aby jsi pak nevěděla vedle svého muže a nevycitala mu vnitřně ze kvůli němu jsi zůstala a kde všude jsi mohla být a cestovat atd
Kdyby to tak bylo… tak to přece neřeším.