Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Láska vs. cestování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
21.11.18 16:35
- Citovat
- Upravit
22.11.18 10:17
@Anonymní píše:Nezlobte se, ale tohle je podle mě doost krátkozraké. Já Čr miluju.. jak jsem psala… miluju naší přírodu, zdravotnictví a dokážu najít více výhod. A jsou tady lidi jako můj přítel, rodina a přátelé a jistě i mnoho dalších, které neznám a jsou super a báječní! Ale jinak mi přijde, že česi mají prostě svůj rys osobnosti.. jako každý.. žila jsem v Irsku a ano… Irové mají taky svoje mouchy.. ale jsou jiní. My jsme jiní, Afričani jsou jiní… a všude se najdou blbci i fajn lidi. Tak to je a já to vím. Život v každé zemi má své plus i mínus.. všude.. nikde to není jen růžové a já neříkám, že Čr je nejhorší na světě. Je to můj domov a vždycky se sem budu moc ráda vracet.
Každý jsme jiný a každý to máme jinak nastavené. Vy nejste já a nejsem vy.. vy nemůžete pochopit mě a já zase vás.
Já jsem moc šťastná, že můj přítel je jaký je! Že on mě pochopit dokáže. A oba do toho jdeme s vědomím různých rizik. Víme, že to nebude lehké. Pro příklad.. mě teď běží výpovědní lhůta, takže budu v Čr. On má dva měsíce volna v práci (každou zimu) tak letí na měsíc na Kanáry… a já mu to tak hrozně moc přeju! Stejně tak on se těší až já po pár prvních měsících přiletím za ním a budeme si vyprávět. Třeba si naopak budeme vzácnější.Vy váš názor podáváte jako hotovou věc… sedí to na mě… musí to sedět na všechny. Jenže každý jsme jiný. Může to dopadnout jak píšete, ale taky nemusí.
Přeji vám štěstí a žádné zbytečné rohořčování nadlidmi, jako jsem já
já se vážně nerozhořčuju - jen nechápu, že čech o lidé z česka dokáže mluvit tak špatně jako ty v prvním příspěvku 
Ale to je holt povaha, nejsi sama, setkala jsem se s tím několikrát a myslím si vždy stejné - však když jsou lidé a život jinde lepš, ať tam takový člověk zůstane 
Ke vzathu - prostě to má minimální šanci podle mě. Najde si jinou časem, který mu dá to, po čem on v životě touží. Společný život, čas, sex.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 10:24
@Anonymní píše:
On to má v sobě už od narození, ale víc se ty jeho toulavý nohy začaly projevovat od 15 let, teď je mu 38 a nepustilo ho to a asi ani nepustí. Akorát se dokáže nějak ovládnout a když je potřeba být doma, tak to vydrží i několik let nikam nejet. Jako nemysli si, že je to idylka, to rozhodně není, řešili jsme to donedávna dost intenzivně, jak to vše skloubit s rodinným životem (já bych chtěla děti, on moc ne). Několikrát jsme se kvůli tomu i rozešli, protože došel k přesvědčení, že to skloubit nejde, pak mě zas ukecal, ať to ještě zkusíme, atd… Já sice cestuji ráda, ale není to pro mě životní nutnost a priorita a rozhodně se kvůli cestování nehodlám vzdát možnosti mít děti… Oba musíme dělat kompromisy, ale teď záleží na tom, jestli i v tom kompromisu dokážeme být šťastný, abychom to tomu druhému nevyčítali…To ukáže až čas…U tebe záleží taky na věku. Pokud je ti kolem 30, tak mi ten váš plánovaný systém fungování vztahu nepřijde moc vhodný, pokud je vám kolem 25, tak bych to nechala plynout a uvidí se… Anonymní T.
hezky rozumně napsáno, je jasné, že takový vztah je velmi komplikovaný a má minimální šanci - každopádně přeju hodně štěstí 
Ono o těch kompromisech známe asi každý - ale je pravda je, že po svých zkušenostech bych až do takových velkých kompromisů nešla (ale když ho miluješ není co řešit, ono to nějak dopadne ) - hodně a hodně práce a trpělivosti dají i ty malinké běžné denní kompromisy a starosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
On to má v sobě už od narození, ale víc se ty jeho toulavý nohy začaly projevovat od 15 let, teď je mu 38 a nepustilo ho to a asi ani nepustí. Akorát se dokáže nějak ovládnout a když je potřeba být doma, tak to vydrží i několik let nikam nejet. Jako nemysli si, že je to idylka, to rozhodně není, řešili jsme to donedávna dost intenzivně, jak to vše skloubit s rodinným životem (já bych chtěla děti, on moc ne). Několikrát jsme se kvůli tomu i rozešli, protože došel k přesvědčení, že to skloubit nejde, pak mě zas ukecal, ať to ještě zkusíme, atd… Já sice cestuji ráda, ale není to pro mě životní nutnost a priorita a rozhodně se kvůli cestování nehodlám vzdát možnosti mít děti… Oba musíme dělat kompromisy, ale teď záleží na tom, jestli i v tom kompromisu dokážeme být šťastný, abychom to tomu druhému nevyčítali…To ukáže až čas…
U tebe záleží taky na věku. Pokud je ti kolem 30, tak mi ten váš plánovaný systém fungování vztahu nepřijde moc vhodný, pokud je vám kolem 25, tak bych to nechala plynout a uvidí se… Anonymní T.