Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lhostejnost k dětem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.4.22 20:57
Klídek, nejsi v tom sama. Já sama ještě dítě nemám, ale o ostatní se nezajímám. A všichni si hned myslí že určitě teda nechci děti atp. Chci, ale automaticky nemusím být milovnice dalších mimin. Rady a kecy bych přešla, ty lidi to asi fakt myslí dobře, ale kdyby to bylo až moc, např. mi někdo řekl ať mu nedávám pořád dudlíka, ať dělám to, tamto, tak to bych dala stopku. Ony ty mámy si myslí, že když mají děti, tak sežraly šalamounovo ho. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.22 20:57
@Anonymní píše:
Zdravím, zajímá mě, zda to máte někdo podobně nebo se spíš chci uklidnit, že nejsem tak hrozný člověk. Děti, mimina, batolata, nikdy mě to nějak nezajímalo a neměla jsem k nim bližší vztah. Nejsem typ člověka, co vyhledává společnost dětí, načuhuje do kočárků, chce si chovat miminka a pomáhat nebo radit kamarádkám - maminkám. Většinou mě všichni tak brali a nijak s tím neotravovali, jenže co jsem otěhotněla, tak ze všech stran se všichni chtějí strašně družit, zajímat, posílají fotky dětiček a pořád se nějak angažují, vnucují mi jejich děti, věci a rady, návštěvy… asi to myslí dobře, ale mě to opravdu nezajímá, že jejich Miška dneska 4× blinkala a malej Míša měl dneska na sobě obleček Pikachua. Přijde mi, že to tak berou automaticky, že když čekám svoje, že logicky ted budu milovat a zajímat se o všechny. Na druhou stranu je mi líto je s tím poslat do patřičných míst, protože chápu, že mají z jejich dětí radost a žijou tím. Nehledám radu co s tím, jen mě zajímá, zda to má někdo podobně nebo jsem divná
Mě děcka taky nebraly, nerozplývala jsem se nad nimi, nechtěla jsem je chovat, nepotřebovala jsem je ocumovat. Ono se to tak trochu změnilo po porodu, když má člověk dítě, spíš ale je to zvědavost, jak jsou na tom jiné děti, ať člověk chce či nechce, trochu srovnává..ale že bych byla z cizích děti odvarena, to fakt ne..nejsem moc nadšená když za mnou přijde cizí dítě a chce si povídat nebo mi něco dává 🤷
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.22 21:01
@Modra1 píše:
Až porodíš, budeš taky tak otravná.
Možná ne tolik, ale bude Ona to ještě neví Ale chápu tě zakl. že tě to teď štve..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.22 21:05
Mám to stejně, vlastní děti mám ráda, cizí mě nezajímají a některé mi přijdou vyloženě otravné a ještě otravnejsi jsou jejich matky, které každý den sdílí na sociálních sítích každý prd sveho dítěte 
už sem si takhle musela odebrat pár spolužaček z přátel, protože to snad nebyla hodina, aby nepřidaly nějakou fotku toho jejich zázraku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.22 21:08
Já si myslím, že to má dokonce většina lidí - má ráda svoje děti, ale ty cizí je nějak zvlášť netankujou a jsou jim v podstatě fuk.
(jasně, existují lidi, co obecně děti milují, a pak i ti, co k nim mají až odpor - kromě vlastních - ale myslím, že většina je někde mezi)
Využij toho, že si to teď takhle uvědomuješ, a až budeš mít to vlastní, tak se pak mírni v zahlcování ostatních jeho fotkami, pokroky a rozplýváním se - to nemyslím nijak rýpavě nebo ironicky, sama se o to snažím - své mimino „vnucovat“ jen těm, kdo o to stojí (babičky a tak). Mám to usnadněné tím, že nemám sociální sítě, tak je mé pole působnosti o to užší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.22 21:25
Já mám ráda v podstatě jen děti z rodiny a tady to v těhotenství taky štvalo. nejlíp, že se ozvali třeba po pěti letech „kamarádky“ že školy, co měli najednou fůru rad a poznámek 
mě třeba teď i štve, když je našim klukům rok, že mi všichni píšou o fotky (na sociální sítě fotky děti nedáváme vůbec),teď aktuálně s dortem a pak se mnou nutně musí probírat, jak jsou zlatí a roztomilí. No řešit to s patnácti až dvaceti ne blízkýma lidma mě opravdu nebere. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.22 21:56
Divná nejsi. Ne každá musí být na větvi ze všech dětí, a to ani v případě, že brzy bude mít svoje.
Já to teda mám naopak - jako bezdětná jsem se rozplývala nad miminy a batolaty, koukala do všech kočárků a rozněžňovala se, jak jsou ty děti roztomilý… Po porodu mi přeplo a všechny děti kromě mého mi začaly připadat ošklivé, uřvané a otravné. Teď už dokážu uznat, že i cizí děti jsou hezké a šikovné, ale rozhodně to není, co bývalo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.22 23:47
@Meggiska píše:
Mě děcka taky nebraly, nerozplývala jsem se nad nimi, nechtěla jsem je chovat, nepotřebovala jsem je ocumovat. Ono se to tak trochu změnilo po porodu, když má člověk dítě, spíš ale je to zvědavost, jak jsou na tom jiné děti, ať člověk chce či nechce, trochu srovnává..ale že bych byla z cizích děti odvarena, to fakt ne..nejsem moc nadšená když za mnou přijde cizí dítě a chce si povídat nebo mi něco dává 🤷
Mám to dost podobně, a to mám děti dvě. Ale před nima mě cizí taky nebraly, max jsme brali na výlety a hlídali synovce. Děti kamarádek mi nevadí, ale do hlídání a zabavování se nehrnu, ráda si max pochovám mimino, menší batole. Tím jak starší brzy a dobře mluvil, měla jsem problém rozumět detem, který to tak neuměly, a tudíž jsem vůbec neměla páru, co že se mi to snaží sdělit. Ale to vlastně i jako bezdětná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.22 06:26
Jo, jsi normální. A neboj, mám to podobně.
Běžné je i to chování lidí, že když čekáš dítě nebo ho už máš, že si myslí „tak a je na naší straně“ a začnou se s tebou víc o dětech bavit, posílat fotky, dávat nevyžádané rady atd. Některé matky jsou rády důležité, že ti můžou v tomto poradit. Navíc to berou jako společné téma, které vás jakože spojuje. Útěchou je, že ne všechny matky/rodiče jsou takoví. A že se najdou i ti střízlivější, kteří ostatní nehahlcuji fotkami a historkami svých dětí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.22 07:17
@Jahudka82 píše:
Mám to dost podobně, a to mám děti dvě. Ale před nima mě cizí taky nebraly, max jsme brali na výlety a hlídali synovce. Děti kamarádek mi nevadí, ale do hlídání a zabavování se nehrnu, ráda si max pochovám mimino, menší batole. Tím jak starší brzy a dobře mluvil, měla jsem problém rozumět detem, který to tak neuměly, a tudíž jsem vůbec neměla páru, co že se mi to snaží sdělit. Ale to vlastně i jako bezdětná
Než jsem měla svoje děti, tak v mých rukou nebylo jediné dítě, vyhýbala jsem se tomu jak čert kříži 😄 já si s těmi dětmi prostě neumím hrát, nevím co jim říkat..víc mě baví když se ptají na něco konstruktivního, když syn přijde s encyklopedií a bavíme se třeba o planetách..ale když mi někdo přinese dětskou kostku na vkládání, tak to mě teda fakt nebere 🙄 😄
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.22 07:35
Cizí děti mě taky neberou a ani nikdy nebraly. Bohužel ani synovec s někteří mě nějak moc nezajímají. Vše jim koupím na narozeniny, Vánoce i jen tak, ráda pohlídám, ale nějakej vztah k nim nemám. Nemám potřebu je pohladit, chovat… Jsem na ně hodná usmívám se, ale tedy nějak se nad nimi nerozplývám.
Myslím, že není povinnost milovat všechny děti a tedy když otevřu Facebook a od shora dolů je to samá fotka dětí s trapnými popisy, tak jsem dost znechucená.
Příspěvek upraven 06.04.22 v 13:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.22 09:57
@novaa píše:
Cizí děti mě taky neberou a ani nikdy nebraly. Bohužel ani synovec s někteří mě nějak moc nezajímají. Vše jim koupím na narozeniny, Vánoce i jen tak, ráda pohlídám, ale nějakej vztah k nim nemám. Nemám potřebu je pohladit, chovat… Jsem na ně hodná usmívám se, ale tedy nějak se nad nimi nerozplývám.
Myslím, že není povinnost milovat všechny děti a tedy když otevřít u Facebook a od shora dolů je to samá fotka dětí s trapnými popisy, tak jsem dost znechucená.
Jo, ty sociální sítě ala Facebook to jenom zhoršují! Mně přijde, že je to hodně o chlubení a o prioritách. Ve dvaceti samé fotky z dovolených, chlubení se pracovními úspěchy, wellness pobyty atd. Ve třiceti pak chlubení se dětmi, protože ty jsou pro ně priorita a proč by se nepochlubili, jak jejich Pepíček něco nakreslil, vyrobil, hezky lyžuje atd. Takže v určitém věku člověk vleže na Facebook a tam samé fotky dětí a informace, co všechno dělaly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.22 13:41
Ja nebyla z cizich deti odvarena pred porodem, ani po porodu. Sice mam ted vic spolecnych temat s kamaradkami, ktere maji taky deti, ale nic si vzajmne necpeme. Ja popravde ani zadnou velkou zmenu nepocitila. Jedina rada je asi reagovat trochu “vlazne” a treba je to prejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, zajímá mě, zda to máte někdo podobně nebo se spíš chci uklidnit, že nejsem tak hrozný člověk. Děti, mimina, batolata, nikdy mě to nějak nezajímalo a neměla jsem k nim bližší vztah. Nejsem typ člověka, co vyhledává společnost dětí, načuhuje do kočárků, chce si chovat miminka a pomáhat nebo radit kamarádkám - maminkám. Většinou mě všichni tak brali a nijak s tím neotravovali, jenže co jsem otěhotněla, tak ze všech stran se všichni chtějí strašně družit, zajímat, posílají fotky dětiček a pořád se nějak angažují, vnucují mi jejich děti, věci a rady, návštěvy… asi to myslí dobře, ale mě to opravdu nezajímá, že jejich Miška dneska 4× blinkala a malej Míša měl dneska na sobě obleček Pikachua. Přijde mi, že to tak berou automaticky, že když čekám svoje, že logicky ted budu milovat a zajímat se o všechny. Na druhou stranu je mi líto je s tím poslat do patřičných míst, protože chápu, že mají z jejich dětí radost a žijou tím. Nehledám radu co s tím, jen mě zajímá, zda to má někdo podobně nebo jsem divná