To je naprosto šílený.
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Malý tyran aneb tohle už se nedá vydržet
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Portál Malý tyran?
Přidejte zkušenost s Portál Malý tyran
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.2.18 20:00
Dle me tam nejaky problem je uz jen proto, ze zakladatelka pise velmi rozumne, vecne, sebekriticky. Matky, ktere nezvladaji vychovu se obvykle vyjadruji jinak a dost casto by je ani nenapadlo ptat se nekde na serveru. Z 99% si nereknou o pomoc a neuznaji svou chybu. Toliko k „rozmazlenym sprostym harantum“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 20:16
Přiklání se k názoru, aby se paní poradila s odborníkem. Plno dětí má exesy, že by je člověk zřezal, fakt to jsou i rozmazlení, nevychovaní spratci, ale, když je to tzv. chytne, ne pořád. Nebo, aby ji neudržel, nepřepral dospělý, co bude dělat v sedmi, v deseti…letech. Nebo za chvilku přijde miminko, to jsou často jako pominuté i jiné děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 20:18
@Lucie_Sx píše:
Já celkem chápu, jak to vznikne, nemusít to být diagnoza.
Prostě je zvyklá od mala plnit miminku potřeby (to je v pořádku) a pak si nevšimla, že dcera roste, už není to miminko a je potřeba POSTUPNĚ některé věci odbourávat, učit ji že si počká, že není vše po jejím apod. Tak, aby to odpovídalo věku a aby ty základní potřeby (jídlo, pití, bezpečí atd.) byly stále plněny.
Já si zažila u mladšího, že k tomu měl taky sklony (pořád má) a došlo mi, že je potřeba to pomalinku odbourávat.
Ta logika je úplně jednoduché - každý živý tvor opakuje a zesiluje takové chování, které se mu vyplatilo, a naopak omezuje takové, které k ničemu nevedlo.
Není potřeba plácat nebo pěnit, ale držet se výše uvedeného.
Taky jsem si zažila scénu kvůli tomu, že jsem mu dala zelené brčko a ne modré nebo že jsem ho odpoutala z autosedačky trošku jindy nebo jinak, než si představoval. Trval na postupu, který si představoval on. Když jsem věděla, že pospíchám a nesmím se zdržet, tak jsem mu vyhověla, ale většinou jsem si trvala na svém, vysvětlila dvakrát a pak už jen opakovala „prostě ne“. A nabídla jsem mu v tom řevu objetí a potulení (to považuju za dost důležité), aby se mohl uklidnit u mě, ale nevyhověla jsem.
Hodně se to lepší, sice k tomu bude mít sklony asi pořád, ale už se učí, že to takto nefunguje, že mi to má říct normálně (jak neřve, ale řekne si klidným hlasem, vyhovím mu, aby viděl, že toto funguje), že se prostě počká až se uklidní a pak to spolu nějak domluvíme, že na afekt nebudu reagovat.
Je to dlouhá cesta, pro zakladatelku horší v tom, že musí vydržet i to počůrání apod., ale jinudy to podle mě nepovede. Plus klidně ten psycholog.
S tímhle souhlasím a možná to je cesta, pokud je to dítě standartní a není tam nějaký problém jinde.
naučit dítě, že si řvaním, vzdorem nebo jinými metodami nevynutí to co chce. ono jemu samotnému to v budoucnu usnadní život, protože nebude tolik narážet ve školce nebo škole, kde prostě nebude možnost si něco vyječet, nebo natruc zvracet.
Chce to asi hodně sebezapření, nechat ji vztekat, ječet, nebít, nevytáčet se, vydržet to v klidu, třeba i empaticky říct, že víš proč se tak zlobí, ale ale prostě vytrvat a neustoupit. Věčné ustupování je pak cesta do pekel.
Já teda nejsem zastáncem důslednosti a stání si za svým za každou cenu, někdy je dobré i ustoupit, ale dítě se musí naučit, že někdy nebude po jeho a naučit se vyrovnat se s tou frustrací.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 20:21
Já jsem dlouho přemýšlela, jestli sem mám napsathlavně vzhledem k zakladatelce. Vy, co tady píšete o nezvládnuté výchově a spratcích, ono to tak může být, ale nemusí. Nedávno u nás v nemocnici ležela desetiletá holčička, která je dlouhodobě v psychiatrické léčebně. Měli jsme tam její komplet dokumentaci od narození a byl tam asi 20 stránkový popis od její maminky. Četla jsem to celou noční a bylo to něco tak strašnýho, že jsem z toho byla špatná hodně dlouho. Ten popis začínal kojeneckým věkem, až do tří let to bylo naprosto stejné, jak popisuje zakladatelka. ˇUplně stejné situace, stejné chování dcery. Poprvé navštívily psychologa, když si maminka všimla, že se holšiška projevuje bezcitně, není v ní žádná empatie, nebylo jí líto nikoho a ničeho, ani lidí, ani zvířat. Podle psychologa nějaká emoční nestabilita, plus paličatost,,níročné dítě. Zhoršovalo se to, ve školce to samé, co u zakladatelky, plus kolem 4 roku začala ubližovat dětem, až tak, že sepsali petici a holčičku si museli nechat doma. Pořád se tozhoršovala, začala ubližovat i sobě a mladšímu sourozenci. Zkrátim to, problémy ve škole, a kolem 8 let se přidalo výzazné sexuální chování a stupňovala se agresivita.Doma už to nezvládli, doporučen diagnostický pobyt na psychiatrii, tam jí dali nějaké léky, vrátila se domů. Poté, co vrazila spolužačce kružítko do krku a ublížila sourozenci, až skončil v nemocnici, rodiče, kteří už v té době byli sami v péči psychiatra souhlasili s dlouhodobou hospitalizací v PL. Rozhodně tam nešlo o výchovné selhání, i u dětí se prostě může projevit taková diagnoza a nezmůže nikdo nic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 20:32
@Anonymní píše:
@hanka.br. @b22 prosím jak moc zkušeností s dětmi různých druhů PAS máte? Já se profesně setkala s velmi rozdílnými aspergry, se středněfunčními dětskými autisty i atypickými autisty. Moje zkušenost není jen od mého dítěte. A skutečně můžu říct, že projevy u každého jsou velmi odlišné. Ale je možné, že vaše zkušenosti jsou obsáhlejší.
Matka autistického dítěte.
V tomto směru musím podpořit názor anonymní. Žádný autista není “typický”, každý se projevuje jinak. Můj syn je nízkofunkční Asperger s ADHD, depresemi a částečnými Tourettovými projevy (tiky). Coje podmínkou pro diagnostiku je narušená triáda a to u popisované holčičky docela vidím. Každopádně to chce opravdu zkušeného psychologa - specialistu na PAS.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 20:35
Ta malá u nás ležela po rvačce, kterou vyvolala, už při příjmu řekal vychovatelka, co ji doprovázel, že se k ní nemáme otáčet zády a zbytečně ji neprovokovat. Napřed jsme tomu nevěřili, byla hezká, droboučká, strašně milá, ale stačilo málo, jenom jí třeba říct, aby se šla najíst ke stolu a bylo zle, napřed mi milým tenkým hláskem sdělila, že jestli jí nevyhovím, tak poznám, co je bolest a že nebudu první, byla i agresivní, po doktorce hodila židli, schovala si příborový nůž, kterým se pokoušela bodnout, prostě něco neuvěřitelnýho. V těch deseti letech tam měla diagnozy jako histeroidní osobnost, sociopatie, psychopatické rysy a dalších asi pět.
Samozřejmě toto je rarita, rozhodně si nemyslim, že zakladatelky dcera bude to samé, ale určitě by to chtělo nějaké vyšetření, prtože jestli je všechno, co napsala pravda, tak bych řekla, že nějaký problém tam bude, tohle nejsou projevy jenom nevychovaného nebo nezvládnutého dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.2.18 20:37
@Verunečtka Nechci te strasit, ale mam doma podobny exemplar a nam se z toho vyklubalo ADHD. A vekem je to jen horsi.Do skolky chodim uz predem, co zase bude, koho prastil. Jsem uz totalne vycerpana a mam pocit, ze muj zivot nema smysl…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.2.18 20:56
@Anonymní píše:
L+L+miminko, doporucuju odbornika - psychiatr pro dceru, psycholog pro tebe. Muj syn ma ADHD a prvni jeho 4 roky byly straslive. Kdyz dostal od psychiatra va 2,5 letech tuto diagnozu, pochopila jsem ze to neni mou spatnou vychovou a dostala rady, jak s nim vychazet/zachazet. Psycholozka mne naucila jogove meditacni techniky ktere mi velmi pomohly se stresem spojenym se synovou vychovou.Lide, co maji doma „standartni dite“ nikdy nepochopi, ze co na jejich deti funguje, na jine nemusi. Takove ty reci, ze to bych nikdy nedopustila, to by se mi nestalo - uz se jen smeju. Maji to stesti, ze se s jejich ditem vychazi snaz a berou to za vlastni uspech (a tvuj neuspech). Kdo to nezazil nepochopi. Mne treba vsichni radili duslednost (coz je dobra rada), ovsem ja byla dusledna na max a na syna a jeho reakce to nemelo absolutne zadny vliv (respektive melo, ale ukazal se az za mnohonasobne delsi cas naz u deti ostatnich). Jine dite by se davno srovnalo, me proste ne (i presto jsem byla dusledna dal) okoli (kdo nas neznal) si myslelo ze musi rust jak drivi v lese dle jeho chovani. A ja byla uplne sedrena z neustaleho vychovavani. U nas to uz preslo, ale trvalo to dlouho. Je mu 5 a konecne mu to do ty hlavicky doteklo a je bajecnej. Jen to trvalo asi tak 1000× dyl a tudiz to bylo 1000× tezsi nez to maji ty, co veri ze to zpravi jeden poradnej vyprask, protoze u nich pomohl. Nacetla jsem k tomu hodne knih pro verejnost i odborniky, nic v zivote mne nestalo tolik prace, ale stalo to za to. Jen to zacina tim, ze si clovek musi priznat, ze je neco v neporadku. Ze odborna pomoc neni ostuda.
Jeste mne napada zkus si precist knihu Maly tyran od Prekopove. Ta jeji metoda pevneho objeti se sice kazdemu nelibi, ale ja si k tomu lecos nastudovala a sama jsem to jako moznou cestu zvazovala.
Anonyme z duvodu duvernych osobnich informaci.
Malého Tyrana od Prekopové mám právě rozečteného a je to velice poučné:) 
L+L+miminko
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.18 04:27
@AstraG píše:
Rada: Seřezat. Promiň, ale mě to zní jako rozmazlenej fracek a prostě by byla bita, dokud by pochopila.
Hm, tak to je zas rada nad zlato.Pred timhle vsechny maminky durazne varuju, protoze ja jsem dite rezala na radu celeho pribuzenstva a znamych a vysledek je, ze me dite je ted vysoce agresivni ke svym vrstevnikum. A momentalne nemuzeme najit cestu, jak z toho ven.
Radila bych toho psychologa, nejlip ve specialnim centru. Me to chovani pripada jako nejaka porucha autistickeho spektra
Pls anonym kvuli decku
- Citovat
- Upravit
3.2.18 10:41
V prvn řadě navštívit psychologa, který vyloučí nebo potvrdí nějakou diagnozu. A v případě, že ji vyloučí, tak nastavit režim. Pevný, tvrdý, a trvat na něm. nemá cenu tříleté děcko řezat, to je kontraproduktivní, zejména při reakci nebolí, nebolí!
Ale trvat na pravdilech a vymáhat jejich dodržování. I za cenu toho, že pouhé odnesen talířku bude trvat hodinu. Ale myslím si, že ta holčička je klasický důsledek výchovy ve stylu - mé dítě je můj parták až velitel domácnosti. A to děcko je zmatené. děti nechtějí být veliteli, a rozhodovat co a jak bude. Ony na to nemají kapacity. Děti potřebují jistoty, a a jakou jí dává jistotu máma, se kterou ona takto dokáže cvičit? takže děcko nemůže být v rodině tím prvním. Rozhoduje ten, kdo má odpovědnost, tedy rodič. A věřte, že děti, které přesně znají své místo v rodině, v rodinné hierarchii, jsou mnohem spokojenější než děti, které nemají hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.18 11:43
@Anonymní píše:
Hm, tak to je zas rada nad zlato.Pred timhle vsechny maminky durazne varuju, protoze ja jsem dite rezala na radu celeho pribuzenstva a znamych a vysledek je, ze me dite je ted vysoce agresivni ke svym vrstevnikum. A momentalne nemuzeme najit cestu, jak z toho ven.
Radila bych toho psychologa, nejlip ve specialnim centru. Me to chovani pripada jako nejaka porucha autistickeho spektra
Pls anonym kvuli decku
Jo, s tím souhlasím. Já na starší dceři taky dost pozoruji odraz mé výchovy - mé projevy. Nejde tedy vyloženě o agresivitu…ale to co na ni zabíralo, že jsem se nemazala, fakt na ni houkla…tak o rok, dva dál sleduji jako její vzor chování vůči okolí. Navíc jako dítě přejde všechny nebo skoro všechny ty předstupně - to kdy já se snažila domluvit, v klidu, rozumně…až jsem bouchla…tak ona rovnou bouchne. Z nuly na sto. Takže to teď horko těžko odstraňujeme. Jo, ono to fungovalo, ale zároveň to přejala jako vzor chování…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.18 11:47
@Pipilota Citrónie píše:
Psychologa! Hned! Buď je tvoje holka nemocná nebo potřebuješ pomoct s výchovou.
S tímto zcela souhlasím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.18 11:51
@anupati píše:
Jo, s tím souhlasím. Já na starší dceři taky dost pozoruji odraz mé výchovy - mé projevy. Nejde tedy vyloženě o agresivitu…ale to co na ni zabíralo, že jsem se nemazala, fakt na ni houkla…tak o rok, dva dál sleduji jako její vzor chování vůči okolí. Navíc jako dítě přejde všechny nebo skoro všechny ty předstupně - to kdy já se snažila domluvit, v klidu, rozumně…až jsem bouchla…tak ona rovnou bouchne. Z nuly na sto. Takže to teď horko těžko odstraňujeme. Jo, ono to fungovalo, ale zároveň to přejala jako vzor chování…
Nebude to spíš její temperament? Je spousta impulzivních lidí, co hned bouchnou - určitě to není vzor chování převzatý od rodičů (jistě ne u všech). Myslíš si, ž kdybys tedy ustoupila a nevybouchla, že by se dcera chovala jinak - lépe?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
