Mám odpustit rodičům?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kakika
16694
3.12.20 12:22

Pokud to cítíš, že je vidět nechceš, tak kontakt přeruš. Ani mámě nic nedlužíš. I v tom dětském domově bys měla víc jistot a zázemí. Možná že časem budeš mít chuť je občas vidět, ale dokud nejsi dostatečně silná, aby tě to nevracelo zpět k té pachuti po strašném dětství, tak to nedělej.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
berusa.m
5185
3.12.20 12:24

Neodpustila a nestýkala se s nimi. Budeš akorát jejich peněženka. :cert: Ano, ne každý může vyrůstat v luxusu ale toto je teda síla. Zkazili ti dětství. A máma není o nic lepší. Moje matka taky odešla od tyrana a dala to potom celé ty roky sama Nepamatuju, že by doma nebylo dost jídla, na stravenky nebo vánoční dárky. Zakladatelko, zajímalo by mě, jak žiješ teď? Sama nebo už máš rodinu? Jak se ti povedlo, postavit se na vlastní nohy?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.12.20 12:25

@arinecka Jo otec mámu pořád týrá, fyzicky sice ne, ale psychicky jí týrá každý den. Já jsem jí nabídla pomoc odmítla to, babička jí pořád volá a prosí jí aby od otce odešla máma to ale pořád odmíta. Vůbec to nechápu, ona na otce nadává a pořád ho proklíná aby zemřel, ale odejít od něho nechce.

  • Citovat
  • Upravit
smajlik345
3.12.20 12:35

Nejspíš neodpustila a s rodiči se nestýkala. Ale máš užasnou snahu sama sobě i ostatním, ukázat, že když se chce tak to jde a z chyb svých rodičů se poučit a být do budoucna úžasná mama. (Tak to aspoň beru já, chci být jiná a jsem jiná než ma matka)
Hodně štěstí do budoucna :hug:

  • Citovat
  • Upravit
arinecka
33789
3.12.20 12:46
@Anonymní píše:
@arinecka Jo otec mámu pořád týrá, fyzicky sice ne, ale psychicky jí týrá každý den. Já jsem jí nabídla pomoc odmítla to, babička jí pořád volá a prosí jí aby od otce odešla máma to ale pořád odmíta. Vůbec to nechápu, ona na otce nadává a pořád ho proklíná aby zemřel, ale odejít od něho nechce.

Jeji chyba, pomoc si ji nabidla, i kdyz si ji nezaslouzi. Ja bych nemela zajem videt ani jednoho. Zkazene detstvi ti uz nikdo nevrati, tohle je proste neodpustitelne.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.12.20 13:02

@berusa.m Já jsem až do páté třídy měla dobré známky, měla jsem i vyznamenání. Ale na druhém stupni jsem se zhoršila, ne že bych se neučila ale bylo to pro mě náročnější. Potřebovala jsem aby mi to někdo vysvětlil, pomaleji a i víckrát. Učitelky mi to vysvětlili jednou a konec. Rodiče mi s učením napomáhali protože tomu nerozuměli. Tak jsem nějaký čas chodila do klubu kde mi s učením pomáhala sociální pracovnice. To jsem se pak ve škole zlepšila, ale pak nastalo to období kdy nás otec týral. To bylo úplný peklo. Mámu hlídal na každým kroku, když byla v obchodě a nevrátila se dřív než 30 minut tak jí volal kde je a s kym je, doma jí pak hned zbil. Otec mi pak zakázal chodít do toho klubu, protože podle něj se tam neučím ale kur.. s cikánem. To období pro mě bylo úplný peklo, kde už jsem i přemýšlela o sebevraždě. Takže jsem skončila jen s učňákem. Mám teď praci v restauraci, bydlím v garsonce. Plánuju jet do zahraničí, až se ta covidova doba úklidi. Dostal jsem se z toho tak že jsem si od šestnácti šetřila peníze z brigády a taky mi něco posílala babička. Takže v osmnácti jsem odešla z domu, pak jsem si teda našla i práci.

  • Citovat
  • Upravit
purplee
334
3.12.20 13:03

Ne, nechtěla bych je vidět a hlavně bych nechtěla, aby je viděl někdy muj přítel…
Ani bych o nich moc nemluvila…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
Altavista
3.12.20 13:07

Ne, protoze na tebe mají stále velký vliv, rotoze ty v duchu přemýšlíš, jestli bys fakt neměla být za něco vděčná, i když víš co vše se stalo.

Není dobré se s nimi stýkat, dali ti akorát zmrvenou budoucnost.

Tohle by chtělo nějakou terapii, dostat to z hlavy, urovnat to v sobě.

  • Citovat
  • Upravit
berusa.m
5185
3.12.20 13:07
@Anonymní píše:
@berusa.m Já jsem až do páté třídy měla dobré známky, měla jsem i vyznamenání. Ale na druhém stupni jsem se zhoršila, ne že bych se neučila ale bylo to pro mě náročnější. Potřebovala jsem aby mi to někdo vysvětlil, pomaleji a i víckrát. Učitelky mi to vysvětlili jednou a konec. Rodiče mi s učením napomáhali protože tomu nerozuměli. Tak jsem nějaký čas chodila do klubu kde mi s učením pomáhala sociální pracovnice. To jsem se pak ve škole zlepšila, ale pak nastalo to období kdy nás otec týral. To bylo úplný peklo. Mámu hlídal na každým kroku, když byla v obchodě a nevrátila se dřív než 30 minut tak jí volal kde je a s kym je, doma jí pak hned zbil. Otec mi pak zakázal chodít do toho klubu, protože podle něj se tam neučím ale kur.. s cikánem. To období pro mě bylo úplný peklo, kde už jsem i přemýšlela o sebevraždě. Takže jsem skončila jen s učňákem. Mám teď praci v restauraci, bydlím v garsonce. Plánuju jet do zahraničí, až se ta covidova doba úklidi. Dostal jsem se z toho tak že jsem si od šestnácti šetřila peníze z brigády a taky mi něco posílala babička. Takže v osmnácti jsem odešla z domu, pak jsem si teda našla i práci.

Jsi moc šikovná. :hug: Spoustu slabších jedinců by to semlelo. Až je mi do pláče, když čtu takovou křivdu na dítěti. Opatruj se!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
janickaIII
10651
3.12.20 13:10

Já bych odpustila, ale jen kulvuli sobě, abys ze sebe dostala nenávist a zlost. Když jim v sobě odpustíš budeš mít tím vyřešenou minulost a nebude te to tolik zraňovat. Stýkat se s nimi nemusíš, není to povinnost.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Serpentini
9059
3.12.20 13:19

Kašli na ně. Já rodiče odstřihla a nelituji.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Dicentra27
731
3.12.20 13:33

@janickaIII jo, s tím zcela souhlasím.
Dál bych v sobě vztek nepěstovala, ale aktivně kontakt nevyhledávala.
V sobě bych to chtěla mít vyřešené, pak bych se mohla těšit z toho, že jsem samostatná a ten špatný start do života mě nesemlel.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Hoa Mai
10461
3.12.20 14:19
@Anonymní píše:
@arinecka Jo otec mámu pořád týrá, fyzicky sice ne, ale psychicky jí týrá každý den. Já jsem jí nabídla pomoc odmítla to, babička jí pořád volá a prosí jí aby od otce odešla máma to ale pořád odmíta. Vůbec to nechápu, ona na otce nadává a pořád ho proklíná aby zemřel, ale odejít od něho nechce.

Tím spíš bych se netýkala ani s mámou. Za svou situaci si může sama tím, že s tím není ochotná nic dělat. Tebe může leda tak stáhnout dolů.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
elen-ka
24187
3.12.20 18:50
@Anonymní píše:
Ahoj. Neměla jsem zrovna ideální dětství, jsem jedinaček. Rodiče dlouhodobě nepracovali a nepracují ani teď. Tudíž nás jediní příjem byla sociální dávka, že které se vyžít nedá. Otec je navíc velmi silný kuřák, takže mu máma musela každý den kupovat cigarety. Když jsme neměli peníze, tak jsme dávali věci do zastavarny, nebo máma chodila žebrat. Pracovat máma chtěla, sice neměla největší vůli ale aspoň trochu snahy jsem u ní viděla. Ovšem otec jí to zakazoval, řekl že jediná práce kterou muže dělat je jen mezi samí ženskými, že tam nesmí být jediný chlap. Mě otec zakazoval veškeré kamarády, mohla sem mít jen samé kamarádky a když se mu některá nelíbila taky mi jí zakázal. Máma mi je nezakázala, ale ani nikdy nic neřekla, vůbec se mě nezastala. Nejhorší pro mě asi bylo když jsme se odstěhovali na ubytovnu, kde sme měli jen jeden mrňavý pokoj, takže jsem neměla absolutně žádné soukromí a ve škole jsem díky tomu zažila i šikanu. Neměli jsme ani vlastní záchod, záchod jsme měli společný se sousedí na patře. Záchod byl hned vedle balkónu, kde sousedé v létě byli neustále, takže jsem neměla soukromý ani na záchodě. Navíc vedle nás bydlel vrah, kdykoliv jsem ho potkala na chodbě tak jsem byla posr.. strachy. Je toho ještě o hodně víc, třeba to ještě dopišu ale teď už mě začíná bolet hlava. Tak se vás ptám, jaké byste měli pocity kdy byste měli takové rodiče a takové dětství? Podle otce jsem prý děsně rozmazlena a že si nevážím toho co mi dál. Udržovali byste kontakt s takovými rodiči? Odpustili byste jim?

Zakladatelko, rodičům bych odpustila, ale nezapomnela a asi bych se s nimi nestykala. To odpuštění bych dělala kvůli sobě, kvůli své psychice.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.12.20 16:01

Ja si zase myslim, ze tvoji rodice se o tebe starali tak jak nejlepe sami dovedli. Alespon z jejich pohledu to lepe proste neumeli, nedokazali. Myslim si ze zlobit se na ne za to asi neni uplne na miste. Vlastne jim ani nemas co odpoustet. Pro ne to bylo proste maximum co dat mohli. Spise bych to brala jako obrovskou zkusenost do zivota, jak nechces ty sama nikdy zit. Ono za par let vlastne zjistis ze ti to dalo strasne moc. Kontakt bych netrhala, jednou by te to mohlo mrzet.

  • Citovat
  • Upravit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď