Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Malike a co je špatné na zálibách? Pořád lepší se takhle něčemu věnovat, než kouřit a brát drogy, ne?
A nepouštím si hudbu, ale hraji na klavír ![]()
@Markéta80 no právě, spoustu let ve školní lavici mě ještě čeká.. I tak moc děkuji 😇
@Lupulu píše:
No nic, zatnu zuby, dostuduji a uvidím, co dál. Děkuji všem za rady.
Ja jsem odešla v 17ti, ale tata mi platil nájem a dával mi něco na jídlo. Zkusila bych se poradit s rodiči přítele, jestli bych nemohla bydlet u nich. Snažila bych se najít si brigádu. Mc donalds, modeling, doučovaní, cokoliv. Prarodiče nemáš? Ja bych tam nebyla ani náhodou. Byla bych asi schopná zajit i na OSPOD a poradit se tam, co máš dělat. Rodiče si nevybiráme a matka tě psychicky týrá. Ty si to mozná jeste ted neuvědomuješ. Ale nemluvit s nekým 14 dní, delat rozdíly mezi dětmi. Poznamená tě to.
Pokusila jsi se s rodiči o té situaci promluvit? Říct jim, že potřebuješ čas i pro sebe, že učení je také svým způsobem zaměstnání a měli byste se o práci dělit všichni? Maminka určitě dělá to, co si myslí ona sama, že je pro Tebe nejlepší. Ale zapomněla se Tě zeptat… Nápad s brigádou je také super - postavila by ses, alespoň trochu na vlastní nohy.
Moje mamka si také zvykla, že jsem jí se vším pomáhala, poslouchala, na diskotéky nechodila, protože se o mě bála, a pak mi to dalo hodně práce se vymanit… Nastoupilo citové vydírání, slzičky, nemáš mě ráda - ale to asi znáš. Ale nakonec se povedlo (bohužel až po té maturitě…).
Nemáš někoho v rodině, s kým by sis mohla popovídat a on/ona by si popovídali s maminkou? Ve škole také možná máte psychologa nebo výchovného poradce, ti by také mohli poradit, jak na to.
Držím palce, ať najdete společné řešení!!! ![]()
@Lupulu mas motivaci ucit se, ucit se, ucit se, at se muzes co nejdriv po skole osamostatnit a zit svobodny zivot.
@sediza Nezlob se na mě, ale stěhovat ke svému 17 letému synovi jeho 16 letou přítelkyni je pěkná pitomost. Za půl roku se rozejdou a kam se bude moct vrátit? Já bych si k sobě domů nezletilou přítelkyni nastěhovat nenechala.
celkem mě fascinuje, jak někdo může v dnešní době říct, že učení se ve škole = úspěch v práci ![]()
@sediza Jeho rodiče tuhle možnost nabízejí, že mají polovinu domu volnou, pro případ, že by ji někdo z jejich dětí potřeboval využít. Že po osmnácti není problém..
@karjak Všechno to zakazování je pro mě to nejlepší, jednou to v životě prý pochopím.
Jo, už to tu bylo, „ty už mě nemáš vůbec ráda“, „až umřu, bude ti to jedno“,..
Až k psychologovi to hnát nechci, v rodině nikoho takhle nemám, všichni věří v to samé, a tak mají na to stejný názor.
Měla jsem odmala takový sen, že půjdu na průmku a budu se věnovat té výtvarce, potom rodiče řekli, že se neuživím, tak jsem chtěla jít stejnou cestou jako sestra, jít na pajdák a dělat třeba ve školce, kde bych ten klavír a tvořivost uplatnila. Ale z toho sešlo, protože bych musela být na intru.
@Lupulu píše:
Dobrý den, omlouvám se, jestli je tu už takové téma.
Chtěla bych vás poprosit o radu, přijdu si, že jsem v koncích. Je mi šestnáct let, jsem v praváku na gymnáziu a žiju v rodině, kde je táta nevěřící a máma Jehovistka. Pocházím ze čtyř dětí, kde jsou dva straší a už z domu, ani jeden se nenechal pokřtít. Odmalička jsme museli všichni jezdit na shromáždění svědků Jehovových. A tady to tak nějak začíná.
Našla jsem si těsně před patnáctým rokem přítele, který je nevěřící, jenže moje máma to neschvaluje a už rok a půl se snaží nás rozeštvat. Nechce o něm ani slyšet, celou dobu se před ní snažím dělat, jako by neexistoval a zbytečně ji nedráždit. Ale kdykoliv s ním jdu na tajno ven, přijdu si, jakoby měla každá zeď oči.. Žiju totiž v malém městě, kde mě každý zná a všichni jsou od mámy pověření, aby mě sledovali a podávali jí hlášení.
Když jí náhodou řekne nějaká kamarádka, že mě s ním potkala, je doma zle, křičí na mě, hádáme se, potom mi dělá třeba dva měsíce naschvály, než se to srovná. Vyhrožovala i, že pojede k jeho řidičům domů a domluví jim, aby mu zatrhli se se mnou stýkat.
Když jsem se rozhodovala, kam na SŠ, zakázala mi internát, že bychom se mohli vídat, to ona si nepřeje, a tak jsem zůstala na gymnáziu.
S mým přítelem se tajně scházíme jednou týdně přibližně na hodinu, takže to je na nic. Jeho rodiče se snaží, abychom se viděli častěji, ale nejde to, protože ven jsem nikdy nemohla chodit ani s kamarádkami.
Podle rodičů jsem strašně nezodpovědná, protože na mě není prý spoleh, kdykoliv přijdu z nějakého kroužku později a jsem s ním, snažím se mlžit a jsem nucena jim lhát, nebylo by tomu tak, kdybych měla tu možnost jim říct pravdu. Je to takový začarovaný kruh..
Teď mamce žaloval i strýc, že mě s ním potkal, tak se se mnou máma nebude bavit alespoň 14dní.
Abych neměla roupy, tak musím doma dělat denně spoustu domácích prací (utírání podlah v celém bytě, umýt kompletně koupelnu a WC, vysát celý byt,.. a to za jeden den). Mám mladší sestru, už je na 2. stupni a i přes to doma nic dělat nemusí, jen sedí u mobilu, protože je podle řidičů strašně malá, ale to je zase další příběh.A tak mám dotaz, co byste dělali vy na mém místě? Mámě jde o to, abychom se rozešli, že jsem ještě moc malá, nerozumná a že přicházím o dětství, a tak se mi snaží všechno zakazovat. Ale já ho mám nadevše ráda a za nic ho nechci opustit..????♀️️
To je moc smutné.
Kdo nežil s fanatikem, nikdy nepochopí, co to je za horor.Je ti šestnáct. Moc možností nemáš. Buď počkáš, až dostuduješ, nebo v osmnácti se domluvit s rodiči tvého přítele, že budeš bydlet zatím u nich. Najdi si brigádu, a peníze si odkládej. Jestli studuješ na gymnáziu, pak tě čeká ještě vš.Nebo proč jsi na gymnáziu? V krajním případě by jsi mohla odejít třeba do Klokánku, ale to by se muselo řešit přes sociálku.
A co prarodiče z otcovy strany? Předpokládám že i ty sou nevěřící… Ty by nepomohli?
OSPOD to určitě řešit nebude. Na narcistické matky nejsou proškolení.
a pochybuji, že by matka neměla obšláplé členy rodiny jako jsou prarodiče, když má vycvičené kolegyně, aby jí donášely, kde dceru viděly a s kým.