Máma se změnila

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.09.19 12:25
Máma se změnila

Je mi už přes 30, mojí mámě 55. V rodině jsme měli vždy dobré vztahy, rodiče se sice nemilovali, nespali spolu, ale fungovali jako ekonomická jednotka a mohli se na sebe spolehnout. Máma před pár lety začala mít zdravotní potíže a přestala chodit do práce. A tím to celé začalo.

Jak byla pořád doma (na nemocenské, později v invalidním důchodu), začala se nudit a přehodnocovala život. Došla k názoru, že ho prožila jinak, než chtěla. Začala se litovat, že pro nás vždy udělala všechno a my pro ni nic. A že za to vlastně můžeme my. Začala si psát s cizinci, často lechtivé zprávy. Na fcb začala zveřejňovat svoje lehce erotické fotky (s obrovským výstřihem, či ve spodním prádle, ačkoliv není nijak hezká). Změnila účes, styl oblékání (bohužel ne k lepšímu), nakupovat si přípravky proti vráskám (v takových těch předváděcích akcích, kde prodají nějakou blbost za 16 tisíc, apod).

Začala si vymýšlet, co všechno bychom pro ni měli dělat. Uvedu jeden příklad: Třeba ať jí koupím nějaký vitamíny, ale přesně neví jaký. A mám snad internet, abych si to našel. A když jsem něco vybral, koupil, zaplatil a donesl, tak řekla, že tohle zrovna nechtěla. Když se to stalo znovu, tak to sice přijala, ale darovala to kamarádovi. Když jsem jí řekl, ať si teda řekne přesně, co chce, ať nevyhazuju peníze za něco, co je podle ní k ničemu, tak se okamžitě urazila, že mě vychovala a dala mi všechno a mně je líto pár korun. A že jsem nevděčnej. V dalším kole si vymyslela doplňky výživy za několik tisíc. To jsem jí už odmítl koupit, protože je nepotřebovala (brala denně třeba 15 doplňků výživy. I doktor říkal, že je to pitomost, že nemusí brát nic, začala to být nějaká její úchylka). Pointa měla být v tom, že ona se přece nemusí ani zajímat o to, co chce, protože mým úkolem, jakožto syna, je věnovat ten čas a energii tomu, abych vybral to nejlepší. Zatímco ona byla celý den doma a měla spoustu času si to najít, dokonce i zajít koupit do lékárny.

Pak chtěla třeba něco přestěhovat. Měla to naplánované víc než týden, ale mně zavolala v jedenáct dopoledne, ať okamžitě přijedu a pomůžu jí stěhovat. Řekl jsem jí, že nemůžu, že mám taky svoje povinnosti. Že přijedu buď večer, nebo zítra. Ať si vybere. Tak se zase urazila.

Táta je splachovací, takže to trpěl. Když se mamka nemohla navážet do mě (já si totiž nenechám s*át na hlavu a obvykle jsem při výčitkách odešel), tak mi alespoň říkala, co všechno táta dělá špatně. Přestal jsem proto rodiče postupně navštěvovat. Bylo mi z toho vždycky smutno, když jsem viděl ty hádky a osočování.

Pak se rodiče rozvedli. Od té doby se to uklidnilo. Už je to téměř dva roky, bydlí každý jinde, ale vyrovnání majetku dosud není u konce. Přetahují se o peníze a mamka na taťku vytahuje starou špínu a vyhrožuje mu, že to dá k soudu a řekne, že ji psychicky a fyzicky týral. Což není pravda.

Takže se bavím jen s tátou, pro mámu dělám jen nejnutnější věci. Třeba, když potřebuje odvézt do lázní, na letiště, nebo na dušičky zapálit svíčky. Ale když se blíží termín, kdy se máme vidět, tak je mi z toho smutno, jsem podrážděnej na okolí a nejraději bych se tomu vyhnul. Na posledních několik esemesek už jsem jí ani neodpověděl. Dokonce ani na přání k narozeninám, kde psala, že má pro mě přichystaný dárek.

Sice už se trošku srovnala, po rozvodu už přede mnou alespoň nepomlouvá tátu, dokonce už ani neříká, že jsem nevděčnej. Ale i tak se hodně změnila a je prostě jiná, než byla těch 30 let mého života. Nevím, co s tím mám dělat, ani jak se k ní chovat. Ona by se se mnou třeba chtěla začít asi bavit, ale je to těžké. Jak stárne, začínají se u ní objevovat takové ty typické znaky důchodce. Mluví pořád o tom samém, často jen o svých zdravotních problémech… Nemáme si prostě co říct. A já s ní ani mluvit nechci.

Co mám dělat?

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
mamule42
Zasloužilá kecalka 958 příspěvků 07.09.19 12:40

Nic nedělej, plýtváš zbytečně energií, myslím že bych se v tomhle případě chovala stejně. Navštěvuj ji, komunikuj, třeba ji občas něco přines ale pokud bude mít výčitky že ji zanedbáváš nebo jsi nevděčný, tak ji v klidu řekni že máš svoje povinnosti, ale pokud bude potřebovat pomoci že není problém, pokud ti to řekne včas. Možná je ve fázi kdy má pocit že ji ujel vlak, že už je stará a nikoho už nezajímá, každý to má jinak a potřebuje se s tím nějak vyrovnat.

cecetka
Echt Kelišová 8752 příspěvků 07.09.19 12:45

V 55 letech neni stara, aby se chovala jako starobni duchodkyne. Nevim jake ma zdravotni potize, ale prijde mi, ze ztratila motivaci k aktivnimu zivotu. Mozna opravdu zila pro vas, svoji rodinu, a jak deti vyletly z hnizda, tak ma pocit prazdnoty. To se stava, kdyz lide neziji svuj zivot, ale ziji zivot druhych (treba manzela a deti).
Asi by nebylo od veci vyhledat odbornou pomoc. Ale to musi chtit zejmena ona. Bez jeji vule to nepujde :nevim:

Tomkins
Zasloužilá kecalka 994 příspěvků 07.09.19 13:03

Tohle je těžké. Ale dej tomu čas, ten urovná všechno.

Příspěvek upraven 07.09.19 v 13:06

LAlezane
Ukecaná baba ;) 1375 příspěvků 07.09.19 13:03

Dělej to, co cítíš :hug:
Je to smutný, že se lidi mění, ale je to tak… a ty zvenku je „nesrovnáš“, ani kdybys jim vymluvil díru do hlavy…
Ve finále je každý zodpovědný za svůj život a za to, jak ho žije… i za to, jak prožil tu část, kterou už má za sebou. Pokud si tvoje máma podělala život, je to blbý, ale podělala si ho ona a nikdo jiný za to odpovědnost nenese…
Problém má ONA, ne ty… a ty jsi udělal víc než dost pro to, abys jí pomohl. Nemusíš se roztrhat, nemusíš se kvůli tomu zničit, fyzicky ani psychicky… a máš naprosto právo říct „dost“.
Dokonce ani to, že tě někdo porodil, mu nedává právo tě zlikvidovat, rozumíš? Zní to drsně, ale kdyby šlo o dítě a fyzické týrání, nebudeš váhat s tím, co je správně a co ne… A jen proto, že ty jsi dospělý a jde „jen“ o psychické deptání, budeš si myslet, že je to vlastně v pořádku a že to musíš snášet…?

Tohle asi spousta lidí neslyší ráda… všichni děláme chyby a všichni občas nechtěně ublížíme, a nikdo z nás by nechtěl, aby se kvůli tomu naši blízcí k nám obrátili zády…
Ale systematické ubližování, vydírání, vyhrožování, nevím co dalšího nebo podobného… to už je jiná kategorie, rozumíš?
Kdo tě má rád, ten neubližuje, a kdo ubližuje, ten si lásku z druhé strany nezaslouží.

Klidně si drž odstup, pokud ho potřebuješ :hug: a navázat kontakt zkus, pokud TY budeš chtít, až se na to budeš cítit. Je to naprosto v pořádku. Drž se :hug:

LAlezane
Ukecaná baba ;) 1375 příspěvků 07.09.19 13:04
@cecetka píše:
V 55 letech neni stara, aby se chovala jako starobni duchodkyne. Nevim jake ma zdravotni potize, ale prijde mi, ze ztratila motivaci k aktivnimu zivotu. (…) Asi by nebylo od veci vyhledat odbornou pomoc. Ale to musi chtit zejmena ona. Bez jeji vule to nepujde :nevim:

Vidím to stejně :nevim:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.09.19 13:05
@mamule42 píše:
Nic nedělej, plýtváš zbytečně energií, myslím že bych se v tomhle případě chovala stejně. Navštěvuj ji, komunikuj, třeba ji občas něco přines ale pokud bude mít výčitky že ji zanedbáváš nebo jsi nevděčný, tak ji v klidu řekni že máš svoje povinnosti, ale pokud bude potřebovat pomoci že není problém, pokud ti to řekne včas. Možná je ve fázi kdy má pocit že ji ujel vlak, že už je stará a nikoho už nezajímá, každý to má jinak a potřebuje se s tím nějak vyrovnat.

Já ji teď nenavštěvuju, nekomunikuju. Vidím ji (a bavím se s ní) tak třikrát do roka, jen když potřebuje s něčím pomoci. Jak jsem zmínil, na několik posledních zpráv jsem jí už ani neodpověděl. Nedělám uraženého, jen se těch posledních let, kdy každá návštěva znamenala výčitku, na mně podepsalo tak, že už ji zkrátka vidět nechci.

Přináší to jenom starosti. Teď třeba udělala mé sestře to, že jí zavolala: „Jsem u vás, jdu na návštěvu.“ Přitom sestra bydlí na druhém konci republiky. Mohla klidně napsat den předem, nebo se zkrátka domluvit. Ale mamka ne, raději tam dojede autobusem a pak řekne: „Jsem tady, změňte všechny svoje plány a věnujte se mi.“ No tak jí sestra řekla, že se to ten den vážně nehodí, tak se mamka urazila a jela zase autobusem tři hodiny domů.

wildcherry
Neúnavná pisatelka 19171 příspěvků 07.09.19 13:17

Mne to pripomina,,syndrom prazdneho hnizda,, a to neni zadna banalita,nsopak.Jak svou mamu popisujes, hezky to nezni no a mrzi me to, ale porad jsem z toho vnimalu opustenou zenu, vyhorelou.

wildcherry
Neúnavná pisatelka 19171 příspěvků 07.09.19 13:20

Mozna se chova spatne, ale mozna to lip neumi. Jestli pro vas zila, vykaslat se na ni neni reseni. V necem je mi ji hodne lito i kdyz vim, ze vy (ty i sestra),to lehke take nemate. Uprimne bych doporucila odbornou pomoc psychologa, aby ji vratil zpet do zivota jako sebevedomou zenu a vy ji v tom podporily, jako deti, kterym dala zivot a peci.Ve finale vam az zas tak neublizuje, jak nektere matky dokazi.

LAlezane
Ukecaná baba ;) 1375 příspěvků 07.09.19 13:42
@wildcherry píše:
Mozna se chova spatne, ale mozna to lip neumi. Jestli pro vas zila, vykaslat se na ni neni reseni.
(…) Ve finale vam az zas tak neublizuje, jak nektere matky dokazi.

Pořád je to primárně problém té matky a ONA musí hledat řešení.
Proto mě vždycky mrazí z řečí holek, co „žijou jen pro rodinu“… protože přesně tímhle terorem pro dospělý to pak končí.
Mně je zas hodně líto těch dospělých… osobní zkušenost… protože žít s matkou, která v extrému třeba trvá na tom, že její třicetiletá dcera nemá právo na vlastní rodinu a vlastní zaměstnání, a má „hrát“ dítě, bydlet v dětském pokoji a dělat mámě společníka… To je něco tak šíleně na hlavu, že si to normální lidi neumí představit…
Je horší ubližování? Nikdo, kdo si prošel týráním jakéhokoliv typu, si netroufne soudit, co je lepší a co horší 8o
Ničit integritu a samostatnost dítěte není zlý? Vyhrožovat manželovi lhaním u soudu, že ji fyzicky týral, není zlý???

Jako… mně je samozřejmě té ženské svým způsobem líto, ano, chápu, CO ji do téhle situace přivedlo… ale ona NENÍ oběť, ona je pachatel! Ona si tuhle roli vybrala dobrovolně a dobrovolně se rozhodla trápit své blízké.
A nikdo takový prostě nemůže počítat s tím, že to jeho „oběti“ vydrží věčně 8o
Pokud by to zakladatel zvládl a zkusil dokopat mámu na psychoterapii, a dokonce se mu to povedlo, bylo by to samozřejmě úžasný… Jiná cesta ven asi nebude, já s tím úplně souhlasím…
Ale jinak tahle situace prostě není o „vykašlání se na matku“, to je naprosto zcestný pohled… pohled lidí ze zdravých rodin, hádám. On je bohužel i ten pohled opačný… pohled těch obětí, do kterých neustále někdo hustí, že v tom psychickém nátlaku, nedejbože týrání prostě MUSEJÍ setrvat, „protože“. Morální závazky, odsudek okolí…? Vykašlat se na mámu je jeden z nejhorších hříchů, který tahle společnost dokáže prosazovat, ale bohužel už nikdo nerozlišuje, jestli jde o milující maminku nebo nehorázně ubližující fúrii.
Půlka ženských se klidně rozvede nebo najde milence, protože necítí zájem od chlapa, ale když dospělá žena terorizuje rodinu psychickým nátlakem, tak se v tom má z vyššího morálního principu zůstat??? Já s tím prostě nesouhlasím.
A nesouhlasím s tím naprosto otevřeně z pohledu ženské, jejíž matka tu terapii agresivně odmítla a vyhrožovala tím, že se půjde zabít. Jsou věci, které myslící a cítící člověk nedokáže snášet, nebo je dokáže snášet jen omezenou dobu… Tak to prostě je. Nikdo nejsme nesmrtelný a nikdo nemáme tak silné mentální bariéry, abychom ustáli všechno.
A pokud někdo cítí a už i praktikuje, že „bylo toho dost“, tak toho přesně akorát bylo dost a ten vztah „vyhořel“, zájem vyhořel… a pak nepomůže ani svěcená voda. Nevím jak u koho, u mě je to prostě „bod bez návratu“. Není to v podstatě ani vědomé, je to už jen naprosté emoční odpoutání…
Pokud se něco takového povedlo matce zakladatele, tak jí gratuluju, jak geniálně zničila rodinu, ale rozhodně nebudu jejího syna utvrzovat v tom, že něco „musí“ nebo „měl by“.
Spoustu věcí „měla“ nebo spíš „neměla“ ta matka, a jak pravil jeden moudrý člověk, platíš za to, co hraješ.
Někdy fatálně.
Vymazat ex, který neodpustitelně zradil důvěru, ze života, je naprosto v pořádku. Z mého hlediska je zcela v pořádku podobně zacházet i s kýmkoliv dalším v blízkém okolí.
Jsou lidi, kteří dovedou členy své rodiny, nedejbože svoje děti dohnat na psychiatrii nebo do hrobu… a se vší úctou, slova „vydrž to, spoustě lidí se děje něco horšího“ jsou akorát postrčením o krok blíž k tomu.
Pro osamělou matku má pochopení kdekdo, pro vydírané dítě nikdo… takový už je svět. Já nemám potřebu se tu bít za absolutní pravdu, jen doufám, že pokud zakladatel něco takového potřeboval slyšet, že mu to pomůže. Pokud ne, aspoň ze sebe udělám kopací míč pro pár dalších přispěvatelů :D

Sany80s
Echt Kelišová 7565 příspěvků 07.09.19 13:48

Zaprvé, neměli dobré vztahy, když spolu nespali a fungovali jen ekonomicky. Že ty to tak bereš, je dost smutné.
Mámino nevhodné chování bylo nejspíš příznakem dlouhodobého citového strádání.
Což ji neomlouvá.
Nicméně ti nejspíš poskytla dobrý domov a už se chová lépe, takže není důvod, abys za to, že ti docela dost let dala asi hodně svojí energie, neodpustil to dřívější a a bez řečí snesl to, že tě její témata nebaví.
Nakonec, ty asi taky nebudeš nic moc člověk, když o nefunkčním partnerském vztahu mluvíš skoro jako kdyby to bylo v pořádku.

wildcherry
Neúnavná pisatelka 19171 příspěvků 07.09.19 15:06
@LAlezane píše:
Pořád je to primárně problém té matky a ONA musí hledat řešení.
Proto mě vždycky mrazí z řečí holek, co „žijou jen pro rodinu“… protože přesně tímhle terorem pro dospělý to pak končí.
Mně je zas hodně líto těch dospělých… osobní zkušenost… protože žít s matkou, která v extrému třeba trvá na tom, že její třicetiletá dcera nemá právo na vlastní rodinu a vlastní zaměstnání, a má „hrát“ dítě, bydlet v dětském pokoji a dělat mámě společníka… To je něco tak šíleně na hlavu, že si to normální lidi neumí představit…
Je horší ubližování? Nikdo, kdo si prošel týráním jakéhokoliv typu, si netroufne soudit, co je lepší a co horší 8o
Ničit integritu a samostatnost dítěte není zlý? Vyhrožovat manželovi lhaním u soudu, že ji fyzicky týral, není zlý???Jako… mně je samozřejmě té ženské svým způsobem líto, ano, chápu, CO ji do téhle situace přivedlo… ale ona NENÍ oběť, ona je pachatel! Ona si tuhle roli vybrala dobrovolně a dobrovolně se rozhodla trápit své blízké.
A nikdo takový prostě nemůže počítat s tím, že to jeho „oběti“ vydrží věčně 8o
Pokud by to zakladatel zvládl a zkusil dokopat mámu na psychoterapii, a dokonce se mu to povedlo, bylo by to samozřejmě úžasný… Jiná cesta ven asi nebude, já s tím úplně souhlasím…
Ale jinak tahle situace prostě není o „vykašlání se na matku“, to je naprosto zcestný pohled… pohled lidí ze zdravých rodin, hádám. On je bohužel i ten pohled opačný… pohled těch obětí, do kterých neustále někdo hustí, že v tom psychickém nátlaku, nedejbože týrání prostě MUSEJÍ setrvat, „protože“. Morální závazky, odsudek okolí…? Vykašlat se na mámu je jeden z nejhorších hříchů, který tahle společnost dokáže prosazovat, ale bohužel už nikdo nerozlišuje, jestli jde o milující maminku nebo nehorázně ubližující fúrii.
Půlka ženských se klidně rozvede nebo najde milence, protože necítí zájem od chlapa, ale když dospělá žena terorizuje rodinu psychickým nátlakem, tak se v tom má z vyššího morálního principu zůstat??? Já s tím prostě nesouhlasím.
A nesouhlasím s tím naprosto otevřeně z pohledu ženské, jejíž matka tu terapii agresivně odmítla a vyhrožovala tím, že se půjde zabít. Jsou věci, které myslící a cítící člověk nedokáže snášet, nebo je dokáže snášet jen omezenou dobu… Tak to prostě je. Nikdo nejsme nesmrtelný a nikdo nemáme tak silné mentální bariéry, abychom ustáli všechno.
A pokud někdo cítí a už i praktikuje, že „bylo toho dost“, tak toho přesně akorát bylo dost a ten vztah „vyhořel“, zájem vyhořel… a pak nepomůže ani svěcená voda. Nevím jak u koho, u mě je to prostě „bod bez návratu“. Není to v podstatě ani vědomé, je to už jen naprosté emoční odpoutání…
Pokud se něco takového povedlo matce zakladatele, tak jí gratuluju, jak geniálně zničila rodinu, ale rozhodně nebudu jejího syna utvrzovat v tom, že něco „musí“ nebo „měl by“.
Spoustu věcí „měla“ nebo spíš „neměla“ ta matka, a jak pravil jeden moudrý člověk, platíš za to, co hraješ.
Někdy fatálně.
Vymazat ex, který neodpustitelně zradil důvěru, ze života, je naprosto v pořádku. Z mého hlediska je zcela v pořádku podobně zacházet i s kýmkoliv dalším v blízkém okolí.
Jsou lidi, kteří dovedou členy své rodiny, nedejbože svoje děti dohnat na psychiatrii nebo do hrobu… a se vší úctou, slova „vydrž to, spoustě lidí se děje něco horšího“ jsou akorát postrčením o krok blíž k tomu.
Pro osamělou matku má pochopení kdekdo, pro vydírané dítě nikdo… takový už je svět. Já nemám potřebu se tu bít za absolutní pravdu, jen doufám, že pokud zakladatel něco takového potřeboval slyšet, že mu to pomůže. Pokud ne, aspoň ze sebe udělám kopací míč pro pár dalších přispěvatelů :D

Moc to dramatizujes na mou osobu-doslovne jak pises, ze me mysleni je zcesne. Pritom ani nevis, jestli to nepisu, protoze se v te problematice vyznam, nebo jsem s ni prisla do kontaktu vylozene osobne.Neda se pausalizovat vsechny do jednoho pytle, ta problematika je pomnerne rozsahla.To co popisujes ty, znam, ale jsou to uz ty opravdove extremy.Tady ale stoji stoji zena, ktera odbornou pomoci neprosla a presto po slozitem obdobi, prave tohoto chovani, viditelne sla smerem zlepseni-proto si myslim, ze psychoterapie s podporou rodiny(deti),je na miste a mohla by prinest ovoce. Kazdy si zaslouzi sanci. A hlavne, kdyby sem nepsal syn, ale ta pani, asi by jsme se hoooodne divili/y, jak by popis situace byl odlisny.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.09.19 15:13
@Sany80s píše:
Zaprvé, neměli dobré vztahy, když spolu nespali a fungovali jen ekonomicky. Že ty to tak bereš, je dost smutné.
Mámino nevhodné chování bylo nejspíš příznakem dlouhodobého citového strádání.
Což ji neomlouvá.
Nicméně ti nejspíš poskytla dobrý domov a už se chová lépe, takže není důvod, abys za to, že ti docela dost let dala asi hodně svojí energie, neodpustil to dřívější a a bez řečí snesl to, že tě její témata nebaví.
Nakonec, ty asi taky nebudeš nic moc člověk, když o nefunkčním partnerském vztahu mluvíš skoro jako kdyby to bylo v pořádku.

Děkuji za zhodnocení toho, jaký jsem člověk, paní dokonalá ;)

Ale máš pravdu v tom, že jsem ten manželský model považoval vždy za normální. Já jsem v něm vyrostl. To, že je to smutné, je pravda. Táta se choval k mámě hezky, ona k němu taky. Jednou za čas jí bouchly saze, protože asi s tímto životem nebyla spokojena (většinou na vánoce, na silvestra, nebo na narozeniny), ale já tohle nikdy nemohl ovlivnit. Byl jsem dítě a bral jsem to tak, jak to bylo. Stejně jako to, jestli se rodiče milují, nebo ne. Rozhodně nebyly hádky na denním pořádku. Rodiče se zkrátka jen nehladili, nedali si pusu, neměli koníčky a zájmy. Spíš jen pracovali a když se na to teď zpětně dívám, byl to takový ten typický model „zůstaneme spolu kvůli dětem“.

Nedokážu říct, jestli jsem tady tu oběť od někoho z nich potřeboval. Nevím, jak bych vypadal teď, kdyby se rozešli už v mém dětství. Ale cítím se poměrně slušně psychicky vyrovnaný, rodičům pomůžu, když je potřeba. Tátu navštěvuju každý týden a lecčím mu pomůžu, protože mě má rád a chová se ke mně hezky. Ale od mámy jsem několik posledních let poslouchal výčitky, takže se ve mně něco v jednu chvíli „zablokovalo“ a od té doby je mi líp, když se s ní nevídám, ani nebavím.

Ona má hodně podobné argumenty jako ty: „Dala jsem vám hodně své životní energie, obětovala jsem vám život a vy jste nevděční…“ Mám pocit, že tato oběť nebyla nutná. Ona se jen bála odejít a zkusit něco budovat buď sama, nebo s někým jiným. Nebyla to moje vina. Ona když byla malá, musela se starat o svoji nemohoucí matku, takže se v té době obětovala a přemáhala pro ni, pak se obětovala a přemáhala kvůli dětem, a teď zřejmě chce, aby se ostatní obětovali a přemáhali kvůli ní, ale ve věcech, kde nějaké oběti a přemáhání není třeba. Já bych s ní chtěl vycházet tak jak dřív. Normálně si popovídat o nějakém banálním tématu. Třeba, jaké je venku počasí, co je nového ve světě a tak. To ale ona už neumí. Ona už se baví jenom o svém zdraví, ani se mě nezeptá, jak je mně. A to ví, že jsem před dvěma roky onemocněl nevyléčitelnou nemocí. Bavili jsme se o tom jen jednou a to mi řekla, že ta nemoc je jen v mé hlavě. Od té doby jsme se o tom už nikdy nebavili.

Cenarius
Ukecaná baba ;) 1272 příspěvků 07.09.19 15:38

@LAlezane souhlasim s vami

wildcherry
Neúnavná pisatelka 19171 příspěvků 07.09.19 16:03

Ja si vnitrne myslim, ze bys nemusel jste hazet flintu do zita a mit jeste mamu zpet, ta ktera ti tolik chybi, ale musela by chtit prevazne ona sama.Je to porad defakto pani ve fajn letech, muze se zvednout! Nejsi povinnen trpet, za jeji chovani, ale nekdy stoji za to dokopat tak blizkeho cloveka, lecit se. I to je nemoc.Moc hezky si vystihl tuto vetu (Ona když byla malá, musela se starat o svoji nemohoucí matku, takže se v té době obětovala a přemáhala pro ni, pak se obětovala a přemáhala kvůli dětem, a teď zřejmě chce, aby se ostatní obětovali a přemáhali kvůli ní),jak pises, asi ma pocit, ze ted by se melo pecovat o ni, samota dela z lidi kolikrat tak zle a zapskle lidi v ocich ostatnich, ale kolikrat je to volani o pomoc. Muzou to byt deprese, az 80% starsich a senioru na ne trpi a rodina to nevidi, presto po poradne lecbe jsem byla svedkem toho oziti a te zmeny, kdyz znova nalezli smysl zivota. Muzes sam vyhledat odbornika, ktery by te mohl aspon nasmerovat, co dal-emimino neni psychologicka poradna.Ale samozrejme te nemuze nikdo nutit, vydat se timto smerem.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama