Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je to těžké ale ne neřešitelné, manžel je celý den v své firmě a v poslední době občas i v zahraničí třeba na i 14 dnů. Hlavní je mít někoho na koho se v různých situacích obrátit. Kamarádku k vůli dětem, kamaráda k vůli servisu, prostě mít se kam obrátit když se něco vy…a manžel není doma ![]()
Máme to taky tak, akorát děti už jsou větší, první měsíc jsem byla hrozně unavená, pak jsem si zvykla a dá se to ![]()
Zvládnout se to dá, i když občasná pomoc je fajn.
Mám to podobně. Manžel už je v zahraničí téměř 4 roky. Manželova maminka i mí rodiče bydlí daleko (450 a 400km) Takže jsem přes týden na všechno sama. Člověk si zvykne. V těhotenství to pro mě bylo mnohem náročnější než potom s dětmi. Je dobré mít někoho kdo pomůže v případě nouze. A dětí máme 6, ve věku 3 měsíce, 2, 5, 7, 9 a 12 let.
Psychicky je to někdy náročnější, ale zatím to zvládám. Nejhorší je asi začátek než si člověk zvykne.
A vy s manzelem ject nemuzete?
Taky mivam muze dost casto pryc a deti 2× tolik.
Zvladnout se to da uplne v pohode. Zvlast, kdyz jsi jeste doma. Kdybys musela litat mezi praci, skolkou, skolou a krouzky, bylo by to mnohem narocnejsi.
Diky za reakce… Taky si myslim, ze nejnarocnejsi je to psychicky…ten pocit, ze tu nikdo krome vas neni. Ale privedly jste me na myslenku sehnat si alespon nejakou chuvu pro pripad nouze. Kamaradky maji vesmes male deti, ale chuva by se asi hodila… ![]()
@Nairol nechci se nikam stehovat s mimcem, zvlast kdyz tady mame novy dum a ja dobrou praci, kam bych se rada vratila. Navic neumim nemecky ![]()
Nešla bych do toho být celý týden sama. Já šla s manželem. Jediný důvod by pro mě musel být silně ekonomický, kde by nebylo jiné řešení.
@Anonymní píše:
Diky za reakce… Taky si myslim, ze nejnarocnejsi je to psychicky…ten pocit, ze tu nikdo krome vas neni. Ale privedly jste me na myslenku sehnat si alespon nejakou chuvu pro pripad nouze. Kamaradky maji vesmes male deti, ale chuva by se asi hodila…
Já krizové situace občas zvládala i s pomocí kamarádek, nákup pomocí itesca a jednou jsem byla hospitalizovaná v nemocnici s oběma dětmi - jedno bylo zdravé, ale prostě nebylo kde ho nechat, takže to dítě, které bylo nemocné, mělo jako doprovod dva lidi - mně a ségru. Jen sousedce jsem narychlo volala, aby nám krmila psa ![]()
Hele, ono se dá všechno, nemá smysl se toho předem bát. Prostě to pak budeš muset nějak udělat a věř, že tě pak napadne spousta řešení
![]()
Ja sla s manzelem, kdyz jsem byla tehotna s prvnim (a pak nam to cestovani zustalo
). Mela jsem vyhodu, ze nemecky jsem umela. No a nemeli jsme tehdy dum:)) Rekla bych, ze by jsi mela vybrat par kamaradu a kamaradek, ktere poprosis, jestli by ses na ne mohla obratit, kdyz se neco stane. Treba jeden kamarad, kdyz budes potrebovat pomoct kvuli auta, jedna kamaradka, ktera pomuze, kdyz ty budes nemocna a bude treba odvest a privest dite ze skolky atd…
@Anonymní píše:
@Nairol nechci se nikam stehovat s mimcem, zvlast kdyz tady mame novy dum a ja dobrou praci, kam bych se rada vratila. Navic neumim nemecky
Tak ale do prace se nebudes vracet hned po porodu, ne?
A co je spatneho na stehovani s miminem? Tomu to bude z vas nejvic jedno. ![]()
Kdyz mluvis o nemcine, tak to bude bud Nemecko, Rakousko nebo Svycarsko, tedy vsechno vice nez civilizovane zeme.
Zvlast pokud v miste bydliste nemate rodinu. ![]()
Ja bych se toho tolik nebala a minimalne to zkusila.
Kdyby to mel nejak casove omezene - treba na rok tak proc ne, ale jinak bych nechtela aby manzel byl cely tyden pryc (pokud by jsme nemeli nejakou fin nouzi). Ale kazdy to snasi jinak, jsou zensky jejichz manzel jezdi kamionem po Evrope - taky si s nim moc neuzijou ![]()
@Anonymní píše:
@Nairol nechci se nikam stehovat s mimcem, zvlast kdyz tady mame novy dum a ja dobrou praci, kam bych se rada vratila. Navic neumim nemecky
my jsme se rozhodovali, chvíli to vypadalo, že se budeme stěhovat všichni do Vídně, ale nakonec převážily plusy proč tu zůstat, já se teda nemecky domluvím, ale žádná sláva…v neděli uděláme vždy velký nákup tak, abych nemusela do obchodu přes týden, do školky jezdíme autobusem, když je potřeba k doktorce tak si zavolám taxík, když si to člověk rozplánuje a má nějaký režim ten týden uteče jako voda
Prosím o anonymitu.
Máme dítě, kterému bude rok a manžel dostal nabídku dlouhodobé práce v zahraničí. V plánu je, aby tam pracoval min 5 let. Domů by jezdil jednou do měsíce na víkend nebo prodloužený víkend.
Na jednu stranu jsem ráda, že je to práce, která by ho asi bavila a co si budem povídat, vydělá asi dvojnásobek oproti ČR. Zároveň ale vidím problémy, kterých se bojím.
1. Nemám řidičák a asi bych si ho už do té doby nestihla udělat. Ani nemáme 2 auta (manžel by si ho bral s sebou). Naštěstí bydlíme v centru města, takže je vše v dosahu.
2. Nemám tady poblíž žádnou rodinu, přátele ani známé. Jeho rodiče se s námi nestýkají a moji bydlí několikset km od nás a oba pracují.
3. Asi by tím padla možnost dalšího dítěte. Oba jsme se shodli, že když budu úplně sama, tak další dítě nepřipadá v úvahu. Za 5 let mi nicméně bude pomalu táhnout na 40 to už je pro mě přes čáru.
4. Nevím, jak to budu dělat se svou prací. Měla jsem ji hodně ráda a chtěla bych se vrátit, ale zkrácený úvazek mi asi neumožní a na plný bych to moc nezvládala. Navíc bývají služby, víkendy, noční…(zdravotnictví).
Manžel už to místo v podstatě vzal (bohužel aniž bychom si tyto věci vyjasnili). Tak se chci poradit s vámi, kdo to máte podobně, jak to zvládáte.
Děkuji ![]()
Slunečnice84
Manzel dostal od zari praci, kdy bude pres tyden v zahranici a doma jen o vikendech. Shodli jsme se na tom, at praci vezme. Jenze cim vic se to blizi, tim vetsi jsou me obavy. Mame 3 -letou holcicku a v cervnu se nam narodi dalsi mimco. Nemame zde zadnou moznost hlidani, manzel rodice nema a ja mam sve 500 km daleko. Mala je sikovna, chodi uz rok do skolky, tak pocitam, ze bude chodit i dal. Jen se proste bojim, jak to tady sama s 2 malyma detma zvladnu.
. Kdyz si predstavim do toho jeste rvouci mimino ev. nejakou detskou nemoc, mam fakt strach
.
Zrovna ted mam manzela tyden pryc, chodim jeste do prace, do toho jsem chytla strevni chripku a vcera cestou z prace pichla kolo auta..
Prosim holky, ktere jsou v podobne situaci, napiste, jak to zvladate. Hlavne psychicky-depta me ten pocit, ze bude vse jen na me. Dekuju.